Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Bella jako novorozená upírka překvapuje všechny okolo. Její a Edwardův příběh skončil dobře tak, jak u všech mých povídek. Ještě jsem přidala malý dovětek z povinné návštěvy ve Volteře a skončila jsem.

Děkuji všem svým čtenářkám za motivaci ke psaní, byly jste úžasné!

Emmett se smíchy zlomil v pase a i ostatním cukaly koutky. Bella se nechovala jako typická novorozená a i Jasper uvolnil svůj ostražitý postoj.

 

„Myslím, že bychom jim měli dát prostor, aby si vysvětlili všechno, na co před tím nebyl čas,“ smilovala se nad Edwardem Esme a všechny vystrkala z pokoje. Ještě na ně naposledy zamrkala a pak za sebou tiše zavřela dveře.

 

Bella se upíří rychlostí přemístila před zrcadlo, které bylo v šatní skříni, a pozorně si prohlížela změny, které u ní nastaly. Když se Edward neozýval, znovu ho pobídla: „No povídej, jsem zvědavá!“

 

Edward si stoupl za Bellu a zezadu ji opatrně objal. Nevěděl, jak bude Bella reagovat, ale ta se o něj opřela celým tělem a jejich oči se setkaly v zrcadle.

 

„Jsi překrásná, a to že tě mohu svírat v náručí, je pro mě jako zázrak,“ Edward políbil něžně Bellu do vlasů.

 

„Jsem to já, a přitom to nejsem já. Protože znám svou tvář, tak tam vidím dřívější podobu, ale kdo mě znal jen letmo, tak už mě nepozná. Možná si řekne, kde jsem jen ten obličej viděl, ale víc nic,“ dumala Bella nahlas, ale nijak ji to netrápilo. Neměla žádnou rodinu, žádné známé. Stará Bella se ztratí a nikdo ji nebude postrádat. Začne nový život, s novou rodinou, s Edwardem. Usmála se na Edwardův obraz v zrcadle. Připadal jí takový nejistý, jakoby stále nevěděl, jak se zachová.

 

„Řekni mi, co to obnáší, být upírem? Vím jen to, co je v knížkách nebo ve filmech.“

 

„Tak na to hned zapomeň. Všechno to jsou pověry, které dali do oběhu sami upíři. Slunce nás nespálí, ale nemůžeme se za jeho svitu ukazovat. Lidé by hned poznali, že jsme jiní. Naše pokožka se třpytí. Česnek nám sice vadí, ale spíš jeho zápach, protože máme silně vyvinutý čich. I ostatní smysly máme lepší než lidé. Lépe vidíme, lépe slyšíme, jsme rychlí, opravdu rychlí. To všechno z nás dělá skvělé predátory. Žádná kořist nám neunikne. Na rakve taky zapomeň. Upíři vůbec nespí. Jak už jsme ti řekli, život upíra provází neutuchající žízeň. Někdo ji zvládá lépe, někdo hůře. Já a má rodina a několik dalších klanů žijeme z krve zvířat, proto máme zlaté oči. Ten, kdo pije lidskou krev, má oči rudé.“

 

Bella zděšeně pohlédla na rudou barvu svých očí: „Ale já....“

 

„Jistěže, ty jsi ještě neokusila lidskou krev, a pokud budeš pít jen zvířecí krev, tvoje oči časem taky zezlátnou.“

 

„Jak dlouho to bude trvat? Ta rudá je docela děsivá. Ten muž, co mě kousl, měl také rudé oči.“

 

„Většina upírů se živí lidskou krví a náš způsob života neuznávají, dokonce námi pohrdají za to, že si odpíráme něco, co je pro nás přirozené. Vegetariánů je oproti celkovému počtu upírů velmi málo. Nomádi nás kvůli tomu často napadali. Až když přišla krize a vládci si uvědomili, že by mohli mít z vegetariánů užitek, tyto útoky zakázali. Vegetariánské klany uzavřeli s Volterrou smlouvy o ochraně a za to jim odvádí měsíčně podíl na zisku. Do té doby jsme žili jako rodina. Carlisle a Esme byli naši rodiče a zbytek se vydával za jejich adoptivní děti. Carlisle je lékař a svou praxi nechtěl opustit. Museli jsme najít způsob, jak začít podnikat, abychom sehnali peníze pro vládce. Proto jsem postavil kasino Volturi a hotel.“

 

„A co budu dělat já?“ napadlo okamžitě Bellu.

 

Edward ji otočil tváří k sobě a políbil ji na špičku nosu.

 

„Nejdřív si musíš zvyknout na to, že jsi upír. Není jednoduché napodobovat člověka, aby ses neprozradila. Máš teď velkou sílu, mohla bys něco nechtěně rozbít, někomu ublížit. Taky jsi mnohem rychlejší než člověk, musíš se naučit ovládat se. Zatím ti to jde úžasně. Všechny jsi nás překvapila. Nemáš žízeň?“

 

Bella se zamyslela a už to samo o sobě bylo divné. Edward se musel smát, když ji viděl, jak přemýšlí, jestli má žízeň.

 

„Trošku bych si dala,“ pípla Bella.

 

„Pojď, sejdeme dolů do kuchyně, ukážu ti, kde jsou zásoby. Pak bychom se mohli jít proběhnout, abys poznala své nové možnosti, co říkáš?“

 

„Skvělé,“ rozběhla se Bella ke dveřím. Nějak to ale neodhadla a než je stačila otevřít, upíří rychlostí jimi prolétla. Třísky lítaly kolem a Bella zděšeně koukala na díru, kterou vytvořila.

 

„Ups, už chápu, cos měl na mysli.“

 

Zezdola se ozval smích a povzdych Esme, která šla objednat nové dveře.

 

Bella spolu s Edwardem sešli po schodech do obývacího pokoje, kde byl zbytek rodiny. Emmett s Jasperem sledovali televizní zprávy a Alice s Rosalií se probíraly katalogy. Bella zaslechla něco o nábytku do hotelu.

 

Edward otevřel lednici a ukázal jí zásoby krve, kterou měli vždy po ruce.

 

„Měla by ses napít čerstvé krve, ta se nedá s touhle srovnávat, Bello,“ přemlouval ji Edward. Stále se bál, že ji musí hrozně škrábat v krku a chtěl ji toho utrpení ušetřit.

 

„Pojď se mnou na lov, prosím.“ Ostatní se k němu přidali.

 

„Půjdeme všichni, uděláme si takovou rodinnou oslavu, co říkáte? Vyhráli jsme nad Ansara, máme nového člena rodiny, no není to důvod k oslavě?“ rozhodl Carlisle, který byl zvědavý, jestli Bellu v lese ovládnou jejich přirozené instinkty, nebo je bude i nadále překvapovat.

 

Belle se ta myšlenka moc nezdála. Nechtěla lovit, nechtěla zabíjet! Ale když Carlisle řekl, že by to byla rodinná oslava, byla na vážkách. Konečně měla rodinu, kterou si vždycky přála a chtěla s nimi něco podniknout.

 

„Chtěla bych si vyzkoušet svoje nové tělo, co všechno umí a tak. Edward říkal, že jsem teď velmi rychlá a silná. Ukážete mi to?“

„U toho musím být!“ vykřikl Emmett, který byl z jejich nové sestřičky nadšený. Konečně je v rodině trochu vzruchu a třeba bude i ten věčný bručoun Edward trochu zábavnější.

 

Edward v odpověď na jeho myšlenky zavrčel a Bella zpozorněla.

 

„Tak se mi to nezdálo! Pořád jsem slyšela nějaké vrčení, až jsem si myslela, že máš v kanceláři nějakého psa, ale měla jsem pravdu. To jsi byl ty!“ a na zkoušku na Edwarda taky zavrčela.

 

„To se mi líbí!“ vykřikla nadšeně.

 

Edward nad ní kroutil hlavou, ale byl rád, že Bella zatím viděla na upířím životě jen to pozitivní. Vyrovnávala se se vším skvěle. Ale stále byl ve střehu a čekal, kdy se to pokazí. Přece ho nemohlo potkat takové štěstí. Vzpomněl si na Alicinu vizi. Bella v ní byla nešťastná, takže jak předpokládal, nakonec přijde rozčarování.

 

„Jdeme se proběhnout. Bella musí vyzkoušet svoje upíří schopnosti a to půjde nejlépe v lese,“ zavelel a sám jedním skokem vyskočil přímo z terasy před dům. Bella nestačila ani vypísknout, jak ji překvapila jeho rychlost. Nevěřícně koukala z okna na Edwarda stojícího ležérně před oknem. Rozpustile na ni zakýval prstem a zval ji tak, aby skok po něm zopakovala. Bella se ohlédla na ostatní a ti ji s úsměvem pobízeli, ať to taky vyzkouší. Vyšla na terasu a pohledem změřila vzdálenost, která ji dělila od Edwarda. Skepticky koukla na svoje nohy, obuté v balerinkách, ve kterých se probudila a zatoužila po nějaké atletické obuvi nejlépe v kotníkové verzi. Co když si něco zlomí?

 

„Může si upír zlomit nohu?“ houkla dolů na Edwarda.

 

„Neboj, nic se ti stát nemůže,“ ozval se za ní hlas Emmetta a pak už jen letěla. Její nový povedený bratříček do ní prudce vrazil a Bella za děsivého vřískotu padala přímo na Edwarda.

 

„Proboha, Bello!“ stačil jen vykřiknout a rozpřáhl ruce, aby ji zachytil. Lehce zakolísal, ale pak to ustál a hněvivě pohlédl na Emmetta, který spolu s celou rodinou doskočil vedle nich.

 

„Tak můžeme jít zase domů. Je po lovu. Bella svým jekotem vyděsila všechnu zvěř v lese!“ chechtal se Emmett a plácl si s Jasperem.

 

Bella se na oko čertila, že si z ní dělali srandu, ale v duchu se její srdce tetelilo blahem. Takto si představila rodinu. Panoval mezi nimi soulad a radost. Utahovali si ze sebe navzájem, ale za vším byla cítit láska. Jednotlivé páry se často objímaly a dohromady tvořili rodinu, které k sobě sice nepoutaly pokrevní svazky, ale o to byla pouta silnější. Jak ji Edward chytil do náruče, už ji nepustil. To se jí také líbilo. Bylo vidět, že se jí rád dotýkal. Nebyla na to zvyklá, na svůj osobní prostor byla dost háklivá, ale v jeho objetí se cítila bezpečná.

 

„Tak jdeme. Budu tě držet za ruku, Bello a tak se přizpůsobím tvému tempu,“ navrhl Edward a Bella přikývla. Společně vyrazili. Zpočátku běžela příliš pomalu, ale vždy když ji Edward zatáhl za ruku, aby přidala, šlo to. Zrychlovali a Bella bez problémů ostatním stačila. Stromy se jí míhaly před očima, ale přesto viděla zřetelně i v takové rychlosti. Všechny její smysly teď byly lepší, díky rychlejším reakcím se mrštně vyhýbala stromům i jiným překážkám v lese.

 

Najednou ji začal Edward tahat za ruku a brzdit ji. Plná euforie z běhu na něj pohlédla a zastavila se.

 

„Co je? To bylo fantastické!“

 

„Jako novorozená jsi rychlejší a silnější než my. Ostatní zůstali za námi. Než přiběhnou, zkus se pořádně nadechnout a vnímej svými smysly les. Co cítíš?“ vyzval ji Edward.

 

Bella udělala, jak jí poradil. Cítila a slyšela toho tolik, že měla pocit, jako by plavala ve všech těch vůních a zvucích.

 

„To je úžasné, slyším stádo srn, jak běží porostem, králíka, jak si podupává před norou, jestřába, jak mu vítr sviští mezi křídly. Cítím vůni kapradin, které jsou stovky metrů vzdálené, až tam u řeky. Cítíš to všechno taky tak intenzivně, nebo je to tím, že jsem novorozená?“

 

„A víc nic to s tebou nedělá? Nemáš pocit, že se musíš rozeběhnout za tím stádem srn, abys ochutnala tu vůni krve, kterou cítíš? Nemáš nutkání dostihnout toho králíka, co slyšíš?“ podivoval se Edward jejímu klidu. To už je doběhli ostatní a Carlisle zvědavě vyčkával Bellinu odpověď.

 

„Ne, nic takového. Prostě si to užívám,“ odvětila lhostejně Bella, ale pak se zkroušeně zeptala: „Je se mnou něco špatně?“

 

„Ale není, ty můj blázínku! To, že se nechováš jako typický upír, přece neznamená něco špatného! Naopak! O to dřív budeš moct jít mezi lidi a pomáhat mi v kasinu,“ rychle ji uklidňoval Edward.

 

„Ale pít musí, Edwarde! Pokud si nebude dávat pozor, žízeň ji přemůže v ten nejhorší okamžik a mohla by ublížit nějakému člověku,“ vyjádřil své obavy Carlisle.

 

„Budu na to myslet a pravidelně jí dodávat krev. Ještě něco zkusím, Bello, důvěřuj mi,“ s těmito slovy Edward odběhl. Za chvíli se vrátil a v ruce držel zmítajícího se králíka. Bez váhání ho strčil Belle před obličej a čekal, jak zareaguje. Chvíli na sebe koukali, králík vyděšený k smrti.

 

„Voní krásně, to musím přiznat, ale kvůli tomu ho přece nezabiju,“ povzdychla si Bella poté, co se nadechla jeho pachu. Opřela si obličej do dlaní a zavrtěla hlavou.

 

„Já nemůžu, prostě nemůžu,“ vzlykla nešťastným hlasem, který Edwardovi připomněl Alicinu vizi. Když si vzpomněl, co se kvůli tomu natrápil. Myslel si, že se Bella na něj bude kvůli upířímu životu zlobit, ale zatím sršela nadšením. Teda doteď...

 

„Nic se neděje, miláčku. Uděláš ze mě toho nejšťastnějšího upíra na zemi. Nezapomeň, že jsem vyrostl v jiné době. V době, kdy úkolem muže bylo postarat se o svou ženu. Lovit pro ni jídlo, chránit ji před nepřáteli.  Nebudeš muset lovit ani zabíjet, když nechceš, o všechno se postarám.“ Edward šťastný, že se problém vyřešil, odhodil králíka do blízkého křoví a ten byl v mžiku pryč. Objal vykulenou Bellu a políbil ji nejdřív na ústa, pak na oči, na čelo, když uslyšel její pobavený smích. Odtáhl ji od sebe na délku svých paží a kochal se jejím pobaveným výrazem. Zase už měla jiskřičky v očích.

 

„Mluvíš o pravěkých lovcích? Tak starý snad nejsi, Edwarde!“ naoko zhrozeně pronesla Bella.

 

Všichni se začali smát, ale to by nebyl Emmett, aby ho nenapadla nějaká pitomost.

 

„Rosinko, miláčku, já budu pro tebe taky lovit, co říkáš? Líbilo by se ti to?“

 

„Ne, díky, Emmette, ale to bych byla věčně hladová. Pochybuji, že bys byl schopný se od kořisti odtrhnout, abys mi mohl přinést krev,“ zavrčela na něj jeho manželka. Krásná Rosalie vypadala jako barbína, ale přestože vyrostla v době, kdy ženy své muže bezvýhradně poslouchaly, neměla s emancipací problém.

 

Když Bella viděla, jak je Edward celou tou myšlenkou nadšený, pomyslela si, že je s její nezávislostí konec. Ale to ji, chlapec, ještě pořádně neznal.

 

Nakonec se všichni kromě Belly a Edwarda rozprchli na lov.

 

„Tak běž! Ulov něco! Já tu na tebe počkám,“ zatřepotala Bella rukama a naznačila Edwardovi, že má běžet. Sama se opřela pohodlně o strom. Zatímco Edward odběhl lovit, rozhodla se Bella trochu zaexperimentovat se svým štítem. Vzpomněla si, že krátce před tím, než ji Colum bodl, se jí opravdu podařilo štít kolem sebe vytvořit. Chce to jen cvik, řekla si v duchu. Zavřela oči, aby jí lépe soustředilo, a pokusila se membránu, která bránila její myšlenky před Edwardovým darem, roztáhnout i kolem svého těla.  Po několika pokusech ucítila, jak se membrána odlepuje od jejího nitra a pomaličku se rozpíná mimo ni.

 

Něco do ní narazilo, což ji vyrušilo ze soustředění a s úlekem otevřela oči.

 

„Teda to byla rána! Co to bylo?“ uslyšela Edwardův hlas, ale nikdo před ní nestál. Mezi stromy uviděla Edwarda ležet na zádech. Rukama si opatrně prohmatával tělo, jakoby se mu mohlo něco stát. Bella na něj vyjeveně koukala, protože nechápala, co tam dělá.

 

„Chtěl jsem tě překvapit. Chrupkala jsi tu u stromu a nedávala pozor na nic kolem. Asi metr od tebe jsem narazil na jakousi zeď a ta mě odmrštila několik metrů vzad. Narazil jsem na strom, chudák, trochu jsem ho vyvrátil,“ postěžoval si Edward.

 

„Aha, no to byl asi můj štít. Fungoval skvěle, než jsi do něj narazil. Lekla jsem se a už je zase fuč. Musím na něm zapracovat.“

 

„Miloval bych tě i bez štítu, to přece víš! Ale budu rád, když budu vědět, že se k tobě přes štít nikdo nedostane. Ještě jsem ti neřekl jednu věc,“ přiznal Edward, i když se mu do toho nechtělo, ale už to nemohl vzít zpátky. Bella zpozorněla a čekala, co z něho vypadne.

 

„Ten muž, co tě kousl, je jedním z vládců upírů. Sídlí ve Volteře, jak už jsem se zmínil. Jmenuje se Aro a je posedlý talentovanými upíry. Přišel nám i s gardou na pomoc, když už jsme ztráceli naději, že tě najdeme včas. Ale nic není zadarmo. Když odcházel, projevil přání, abychom ho za rok společně navštívili, protože je na tebe zvědavý.“

 

„A jeho přání, předpokládám, jsou v podstatě rozkazy,“ dokončila za něj Bella. V duchu se při vzpomínce na rudookého upíra otřásla. Budou muset navštívit sídlo plné těchto rudookých ďáblů?

„Za rok? Proč až za rok? Zas tak moc zvědavý asi není!“

 

„Rok je minimální doba na to, aby se novorozený začal trochu ovládat. Nezapomeň, že abychom se dostali do Itálie, musíme letět letadlem, nebo běžet obydlenými oblastmi. Jako typická novorozená bys nebyla schopna odolat jejich vůni a neprozradit se. Vzhledem k tomu, jak skvěle se ovládáš hned po přeměně, věřím, že tě ani krev lidí nebude tolik lákat. Máme tedy rok jen pro sebe, miláčku.“

 

„A potom? Jak dlouho budeme muset v té Volteře zůstat?“ zajímala se Bella.

 

„Nevím,“ přiznal Edward.

 

Potom se rozběhli domů, protože ostatní už měli taky po lovu. Bella zamířila do kuchyně a z lednice vytáhla krev. Trochu si ji ohřála a hrnek naráz vypila. Protivné škrábání v krku hned ustalo. Edward ji pozoroval, jakoby očekával, že se hnusem otřese a tak se na něj šibalsky usmála a prstem si přejela po rtech, aby setřela imaginární kapku krve. Když si olízla prst, Edwardovi zčernaly oči a pomalu vykročil směrem k ní. Pohyboval se jako šelma, kterou ostatně byl. Jeho elegantní pohyby ji na okamžik upoutaly natolik, že přestala dávat pozor, ale ještě než se k ní dostal, upíří rychlostí oběhla stůl, takže byl mezi nimi. Nemohla se nabažit pohledu na Edwarda, a v jeho očích vyčetla, že má taky chuť si hrát.

 

Smyslným krokem obešla stůl, a když už byla skoro u něj, otočila se na patě a zamířila do obývacího pokoje. Neušla ani dva kroky a najednou letěla. Edward si ji vyhoupl do náruče a za zvuků šťastného smíchu vynesl nahoru do jejich pokoje. I když sebou vrtěla, nepustil ji, dokud nedošel k posteli a až tam ji doslova odhodil. Chvíli poskakovala po měkké matraci, ruce a nohy neladně rozhozené, ale bylo jí to jedno. Natáhla se v celé své délce a zakývala na něj ukazováčkem. Nemusela ho pobízet dvakrát. Ani neslyšeli bouchnutí venkovních dveří a jeden či dva komentáře na téma soukromí, jak zbytek rodiny chvatně opouštěl dům.

 

***

 

Bella ruku v ruce s Edwardem kráčela dlouhou tmavou chodbou a znechuceně nakrčila nos. Jak tu mohli upíři žít, vždyť museli cítit ten zápach plísně a zatuchliny? Došli k obrovským dveřím, u kterých po obou stranách stála stráž v kápích gardy. Bella koukala na klidného Edwarda a bylo jí líto, že ona sama je tak nervózní. To, co zpočátku považovali za novorozenecké projevy neovladatelnosti, se později ukázalo jako upíří hyperaktivita, kterou Bella jen ztěžka zvládala. Prvotní nadšení ji ani po roce neopouštělo a mnohdy se musela silou krotit, aby neposkakovala jako pětiletá holčička před cukrárnou. Nejvíc ji bavilo vytáčet Emmetta, který se nejdřív rád účastnil všeho, co Bella vymyslela, ale později už před ní utíkal podobně jako před Alicinou nakupovací mánií.

 

Edward to bral s klidem sobě vlastním. Trpělivě odpovídal na všechny její otázky, do umdlení s ní běhal po lesích a pořádal s ní závody v rychlosti, síle a v čemkoliv, co ji napadlo. Miloval její radost, její nadšení a díky ní se změnil i jeho postoj k upírství jako takovému. Bella jakoby dokázala na všem najít jen to pozitivní a měla dar svůj postoj předávat ostatním. Někdy ji musel krotit, ale dělal to jen málokdy. To mu často předhazoval Emmett, který s oblibou říkával, že je Bella rozmazlené upíří dítě. Ale v soukromí ložnice Bella Edwardovi pokaždé dokázala, že dítě rozhodně není.

 

„Vejděte,“ pokynula jim stráž a otevřela obrovská křídla dveří do hlavního sálu Volterry.

 

Na trůnu je očekávali vládci upírů. Uprostřed seděl Aro, po jeho pravici Marcus a po jeho levici Caius. Aro povstal a počkal, až přijdou až k němu.

 

„Vítám vás, přátelé. Jsem rád, Edwarde, že jsi splnil moje přání a přivedl jsi nám svoji družku ukázat.“

 

Bella byla překvapena vřelým přivítáním. Měla z Ara trochu obavy, protože ho zatím viděla jen jednou, a to nebylo právě za šťastných okolností. Zářivě se na Ara usmála, a vládce upírů byl na moment oslněn. Jen silou vůle zachoval kamennou tvář.

 

„Děkuji za pozvání a za přivítání, Aro. Nemohla jsem se dočkat, až to tu uvidím. Hrad je opravdu impozantní. Edward říkal, že je velmi starý a plný nádherných věcí, ale teď vidím, že mi neřekl všechno,“ brebentila Bella nadšením a s hlavou zakloněnou se točila kolem dokola, aby si prohlédla skvostnou kopuli hlavního sálu.

 

„Třistatřicettři desek, a ta výška! Třicettři metrů a průměr kopule tři celé tři metry, no není to úžasné! Někdo tady měl rád trojky, když to stavěl. Kolik vás tu vůbec žije? Že by třicettři nebo snad třistatřicettři?“ Bella se s nakažlivým úsměvem obrátila na Ara, kterému cukaly koutky. Natáhl před sebe ruku a pohledem vyzval Edwarda, aby ji přijal. Aro svým dotykem přečetl každou minulou i současnou myšlenku upíra či člověka.

 

Edwardovi nezbylo než poslechnout. Sice mu to nebylo příjemné, ale věděl, že Aro je v tomto nekompromisní. Zároveň věděl, že by sám nedokázal vypovědět, jak Bella obohatila jeho věčnost, jak ho nakazila svým nadšením.

 

Aro zachytil nejdřív Edwardovu poslední myšlenku a až poté se ponořil do jeho vzpomínek na poslední rok. Tomu, co viděl, nemohl uvěřit. Bellin novorozenecký rok se lišil od všeho, co znal. Z Edwardových vzpomínek vyčetl jeho lásku ke své družce a vděčnost, s jakou přijímal tu její. Bylo mu hned jasné, že Cullenovi ji povedou k vegetariánství, ale její nechuť k jakémukoliv zabíjení, ho překvapil. Když se dostal k přeměně, jejíž doba byla zkrácena na polovinu, krátce se zastavil u vzpomínek na Carlislovy teorie, co to mohlo způsobit. Musel s ním souhlasit. Normálně proměna proběhla buďto náhodou, když byl upír při svém krmení vyrušen a svou oběť okamžitě neusmrtil, nebo cíleně a pak většinou upír svou oběť jednou kousl a nechal ji proměnit. Tak to dělali i ve Volteře. Tím, že Bellu kousl společně s Carlislem, se do ní dostal jed od dvou upírů, a to způsobilo rychlejší průběh přeměny.

 

Edward sledoval Arovy myšlenky a pomyslel si, že nadešel čas, aby vyslovil svou prosbu. Aro se pobaveně usmál. Znal Edwardovy názory na jejich způsob života a jeho nechuť vůči Volteře. Opět ho udivilo, jak dokáže nalezení družky každého upíra změnit. Trpělivě čekal, co z Edwarda vypadne.

 

„Aro, prosím! Vidíš sám, jaká je! Nenič ji! Bude to výhodné i pro tebe. Koho má ráda, koho si oblíbí, ten má její nehynoucí věrnost a náklonnost, udělá pro něj, co bude moci.“

Edward nevěděl, jak to říct. Jak říct vládci upírů, který vládl své gardě železnou rukou, že když Bellu o něco požádá, že se přetrhne, aby mu vyhověla, že když se na ni místo příkazu usměje, že se bude o to víc snažit. V duchu skřípal zuby, jak mu bylo proti mysli Ara o něco prosit, ale kvůli Belle byl ochoten podstoupit cokoliv.

 

Aro pozoroval, jak se jeho mladý přítel kroutí, a pak jeho pozornost odvedla Bella, která k nim přistoupila a zvědavě sledovala měnící se výraz na Edwardově tváři.

 

„Co to děláte?“ zeptala se zkoumavě Bella a Edward se k ní okamžitě sklonil, aby ji uklidnil.

 

„Aro má taky dar. Koho se dotkne, tomu přečte myšlenky, ale nejenom současné, ale přečte si i všechny jeho vzpomínky.“

 

„To je skvělý dar, Aro!“ nadskočila Bella a sama chytila vládce upírů za ruku.

 

„Co vidíš?“  vykulila na něj oči a usilovně Ara mačkala, jakoby to mělo vliv na jeho schopnost. Chvíli se nic nedělo, jak se Aro soustředil, ale potom jemně vyprostil svou ruku z Bellina sevření a odpověděl: „Nic nevidím, a i kdybys mi tu ruku rozmačkala, tak víc neuvidím. Tvůj štít mou schopnost blokuje. Mohla bys ho stáhnout?“

 

„Ale jistě, pak už by to mělo jít. Edward mi také může číst myšlenky, když štít stáhnu, ale moc často to nedělám. To má jen za odměnu!“ zněla odpověď a sálem zazněl tlumený smích.

 

Edward s hranou hrůzou protočil panenky a pomyslel si, že po jejich návštěvě z jeho pověsti tvrdého vůdce největšího vegetariánského klanu nezbude nic. Ta malá potvůrka ho úplně znemožní.

 

Bella se chvíli soustředila a než se jí mohl Aro jemně dotknout, chopila se jeho ruky jako předtím.

 

„Už?“

 

Aro se musel usmát. Za poslední půlhodinu se nasmál víc, než za posledních deset let. Už chápal Edwardovo přání. Bellino dětství se před ním otevřelo jako příběh z knihy, který nikdo nemohl označit jako pohádku. Po své přeměně se Bella s nadšením vrhla do nové etapy svého života s tím, že minulost nechala za sebou. Konečně měla rodinu, jakou si přála, jakou si zasloužila a užívala si ji jako dítě. V jejich nočním světě byla jako ranní vánek. Měl v úmyslu se z něj těšit stejně jako Cullenovi. Uslyšel Edwardovo tiché zavrčení a v duchu dodal: „Po dobu vaší návštěvy.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Andrea9435

15)  Andrea9435 (02.02.2013 00:46)


úžasná poviedka...
nádherný koniec...

Jalle

14)  Jalle (02.01.2013 14:31)

Emmett pred ňou uteká To má jen za odmenu Nemôžem uveriť tomu, ako sa ti zábavne a zaujímavo podarilo stvárniť Bellu Bolo by zaujímavé keby bola taká aj v knihách Keby som takú knihu uvidela v kníhkupectve, určite by som neváhala si ju kúpiť Jedna z mojích obľúbených poviedok.

NeliQ

13)  NeliQ (24.10.2012 18:35)

Úžasná poviedka, som rada, že som si ju mohla prečítať. Ďakujem

12)  Brigita (11.08.2012 10:37)

Překrásná povídka. Chvílemi jsem napětím ani nedýchala, a čassto jsem nemohla smíchy popadnout dech. Nemám slov. Nádhera.

11)   (08.08.2012 18:47)

Miloval její radost, její nadšení a díky ní se změnil i jeho postoj k upírství jako takovému to je nejkrásnější konec ,vždycky jsem si přála,aby se Edward přestal trápit pro svou nesmrtelnost a TOBĚ se to povedlo s grácií děkuji za radost a ... vůbec za vše

10)  hela (05.08.2012 15:55)

moc pěkná povídka, zhltla jsem ji jak nic

HMR

9)  HMR (05.08.2012 07:28)

Tak nám Edward nejdříve odhazuje v dál králíky a pak i Bellu... chudák Emmett, jak on k tomu přijde... koukám, že nám Bella přeměnou lehce zinfantilněla... no alespoň se Edward nebude nudit...

8)  martty555 (04.08.2012 13:36)

7)  Deny (03.08.2012 21:06)

Škoda, že je už koniec. Ale je nádherný Dúfam, že plánuješ pokračovať v písaní už teraz sa teším na novú poviedku

Marcelle

6)  Marcelle (03.08.2012 20:43)

Bála jsem se té vize, ale ty jsi z toho vyrobila takovou krásu, že se culím jak pitomec. Děkuju za úžasnou povídku

5)  BabčaS (03.08.2012 20:06)

4)  marcela (03.08.2012 20:00)

Koutky mám roztažené od ucha k uchu. Je to tak krásné. Doufám,že jsem pochopila správně,že jsi skončila povídku,ale psát budeš dál?????Protože jinak .Nádherná povídka.

3)  lelus266 (03.08.2012 18:47)

Ajvi

2)  Ajvi (03.08.2012 18:12)

krááásssa!!!!!

mispa

1)  mispa (03.08.2012 17:53)

:D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek