Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Upíři vyhráli, ale Bella je těžce zraněná. Dostane se z toho, nebo ji Edward bude muset proměnit? A jaká bude cena Volterrských za pomoc v boji proti Ansara?

 

Bella uviděla nad sebou nůž a instinktivně kolem sebe na svou ochranu roztáhla membránu, kterou právě objevila. Ale ještě s ní neuměla pořádně zacházet a útok byl příliš rychlý. Nůž se jí zabodl do prsou. Její štít nedokázal zachytit úder úplně, ale zabránil tomu, aby se smrtící ostří dostalo až k srdci. Pocítila prudkou bolest v hrudníku a celý svět jakoby se smrskl do toho okamžiku.

 

V sekundě se stalo najednou několik věcí. Colum byl od ní odtržen i s nožem, který vyklouzl z rány. Okamžitě se vyvalila rudá krev a uslyšela, jak někdo křičí: „Zpátky! Všichni! Zajistěte okolí, ale dokud vás nezavolám, nevracejte se!“

 

Edward, který se vytrhl z Emmettova sevření, byl u Belly jako první. Opatrně ji položil do trávy. Carlisle si klekl hned vedle něho a už si sundával triko. Zmuchlal ho do koule a vtiskl do rány po noži, aby zmírnil krvácení.

 

„Edwarde, nůž se nedostal až k srdci, ale zranění je vážné. Ztrácí moc krve, než ji dostaneme do nemocnice, vykrvácí. Edwarde! Musíš se rozhodnout!“

 

Belle se zachvěly řasy a otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla Edwarda a Carlisle. Za nimi stál zbytek rodiny a ještě jeden neznámý muž. Proboha! Ten muž měl rudé oči! A ty oči ji se zájmem pozorovaly.

 

„Bello! Miláčku!“ volal ji Edwardův hlas.

 

Bella chtěla promluvit, utěšit ho. Vždyť to všechno dobře dopadlo, ne? Ansara byli všichni mrtví a už jim nic nehrozilo! Ale z úst jí nevyšel ani hlásek, pouze jakési klokotavé bublání. Pohled jí sklouzl na hrudník, na kterém měla přitisknuty Carlislovy ruce a pak ještě něco, co připomínalo rudou zástavu. Krev! Pomalu jí docházelo, co se stalo. Colum ji bodl. Jak to, že teda ještě žije?

 

Nemohla udržet myšlenky, soustředění ji stálo příliš mnoho sil. Ještě tu bylo něco důležitého. Belle se chtělo spát a nemohla si vzpomenout. Oči se jí samy zavíraly a cítila, jak slábne. Spolu s krví z ní unikal život.

 

Edward klečel nad ní a sledoval, jak Belle utíká čas. Musel se rozhodnout, ale bylo to tak těžké. Bella nebyla ve stavu, aby se jí zeptal, jestli s ním chce být celou věčnost, zda se vůbec chce stát upírkou. Její srdce ještě bojovalo, ale jestli ji rychle nepromění, zemře. Jakoby z dálky vnímal, jak ho z jedné strany pobízel Carlisle, aby už to konečně udělal, z druhé strany slyšel zbytek rodiny, jak na něj křičí to samé. Potřeboval víc času, potřeboval, aby se Bella na okamžik probrala a sňala z něho odpovědnost za její budoucnost.

 

Carlisle sledoval, jak Edward váhá a uvědomil si, že Bella zemře, jestli něco neudělá. Po zkušenosti z Rosalií se rozhodl, že už nikdy nikoho nepromění bez jeho souhlasu, ale toto byla jiná situace. Bella byla jiná. Věřil, že Edwarda milovala. Po tolika letech samoty konečně našel svou družku a měl by ji taky brzy ztratit? Nerozhodně pohlédl na Ara, který dosud vše nezúčastněně sledoval. Se zájmem si prohlížel dívku ležící na zemi a vypadalo to, jakoby si nevšímal naléhavosti situace. Jejich oči se setkali a Carlisle se rozhodl.

 

Pohledem ukázal na Aleca stojícího u lesa daleko od zdroje vábivé krve a pak na Edwarda. Doufal, že Aro pochopí jako němou prosbu a byl rád, že Edward je tak pohlcen svým zoufalstvím, že nevnímá nic kolem sebe.

 

„Alecu!“ zavolal Aro na Janina bratra a prstem ukázal na Edwarda. Alecovi víc nebylo třeba. Pochopil hned, co po něm vládce upírů žádá. Vyslal svůj dar Edwardovým směrem, a jakmile ho znehybnil, přiskočil Carlisle s Arem k Belle a každý se zakousl do jedné její ruky. Pokoušeli se do jejího oběhu vpravit co nejvíce jedu, a proto se znovu a znovu zakusovali do jemné pokožky umírající dívky. Bella sebou trhla, jak ji bolest probrala z mátožného stavu, který způsobovala ztráta krve.

 

„Edwarde!“ vykřikla a s hrůzou pohleděla do rudých očí neznámého muže, který se nad ní skláněl. Vedle něj se objevila tvář Carlisleho a než ji stihl setřít, uviděla Bella kapku krve na jeho rtu. Zároveň projela jejím tělem bolest, která se nedala vydržet. Začala sebou škubat, aby se jí zbavila, ale byla všude. Teplo, přecházející v žár proudilo jejími žílami. Nic nechápala. Znovu vykřikla.

 

„Edwarde!“

 

Mezitím Alec propustil Edwarda z působení svého daru. Okamžitě Ara s Carlislem odstrčil od Belly a pokoušel se ji uklidnit. Věděl, že ji čekají dlouhé tři dny. Tak dlouho trvala proměna v upíra, ale nikdo by si ji dobrovolně nevybral, takové to bylo utrpení. Tři dny člověk umíral v hrozných bolestech. Tělo bojovalo s upířím jedem, který uměl na jedné straně vyléčit skoro nemožné, ale na konci vždy zvítězil. Za tři dny už upír jen vzdáleně připomínal člověka, kterým byl. Pokožka ztvrdla na kámen, pleť se vyhladila, zbledla, všechny jizvy zmizely. A když třetí den otevřel oči, rudé zorničky a neustálá žízeň po krvi upíra provázely celou věčnost.

 

„Bello, miláčku! Bude to dobré, vydrž! Musí to vydržet! Tři dny a pak už budeme spolu navždy,“ šeptal jí do ucha a současně ji svíral v náručí, aby se mu nevytrhla.

 

Bella se pomalu propadala do žhavého očistce a přemýšlela, čím si zasloužila takový konec. Nebyla zrovna svatoušek, ale přece nebyla tak zlá, aby skončila v pekle. Nikdy nezabila, nekradla. No dobrá, to zase taková pravda nebyla. Ale copak je to zločin, když dítě ukradne z hladu sem tam nějaký rohlík v obchodě? Edward něco říkal, ale slova k ní doléhala pokroucená, jakoby z velké dálky. Tři dny? Bude to trvat tři dny?

 

Když bylo jasné, že Bellina proměna probíhá bez problémů a srdce pravidelnými stahy rozhání upíří jed do celého těla, Edward zvedl hlavu a při pohledu na spokojeně se usmívajícího Ara zavrčel.

 

Aro rozhodil ruce a nenechal se tím vyvést z míry: „ Poděkovat mi můžeš později. Dám tobě a tvé družce rok. Pak vás očekávám ve Volteře a doufám, že se zdržíte na návštěvě dostatečně dlouhou dobu, abych se mohl seznámit s jejími dary. Carlisle,“ pokynul svému příteli a ostatním z Cullenovic klanu. Vůbec nepochyboval o splnění svého rozkazu. Edward se ani nestačil nadechnout k námitkám a Aro už se svou gardou odcházel. Parchant jeden! Ještě že neumí číst myšlenky na dálku, pomyslel si Edward a znovu obrátil svou pozornost na Bellu.

 

„Měli bychom ji umýt a převléci, takhle nemůžeme jet autem, co kdyby nás někdo zastavil,“ přistoupila Esme s Alicí a Rosalií. Jasper s Emmettem se mezitím postarali o úklid. Mrtvoly a jakékoliv stopy po zápase bylo potřeba pečlivě uklidit. Rosalie se ujala úklidu domu. Za chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že ve sklepě někdo poslední noc přebýval. Esme s Alicí našli pár věcí od mrtvé Ansara, která měla podobnou postavu jako Bella a poté, co ji umyly, oblékli ji do jediných šatů ve skříni. Edward se od ní nehnul ani na krok. Snažili se ho vystrnadit aspoň z koupelny, ale odmítl ji opustit. Stoupl si ke dveřím, kde se opřel o rám a zavřel oči. Sice tak dopřál ženám trochu soukromí, ale pro něj to byl trest. Znovu a znovu se mu do mysli vracel pohled na Bellu s dýkou vraženou v hrudi.

 

Jaká bude, až se probudí? Bude se zlobit, že je z ní upírka? Všechno se událo tak rychle. Od seznámení s Bellou se oba potýkaly s jedním překvapením za druhým a na sebe měli příliš málo času.

 

„Hotovo, Edwarde, odnes ji do auta,“ špitla Esme a něžně se dívala na dívku, která získala srdce jejího syna. Bude mít další dceru.

 

Edward se musel nad myšlenkami své matky usmát. Esme stačilo, když byli kolem ní všichni šťastní, což v jejím světě znamenalo šťastně zamilovaní. Těšila se na nový přírůstek do rodiny a jakékoliv pochybnosti si nepřipouštěla. Jak v blízkosti města uhlídají novorozenou upírku? Nemohli se odstěhovat do nějaké neobydlené oblasti, kde by byla hojnost zvěře, aby Bellu ušetřili lákadla v podobě lidské vůně. Jejich život byl zde ve Vegas. Kasino s hotelem muselo fungovat a hlavně vydělávat, aby Volteře každý měsíc odvedli svůj podíl. Nemohli si dovolit, opustit na delší dobu rodinný podnik.

 

Nemohl jinak, a když procházel kolem Esme, políbil ji synovsky na tvář. Vzal Bellu do náruče a odnesl ji k autu, kde už stáli všichni ostatní. Jasper ještě jednou zkontroloval chatu i okolí, jestli po nich nezůstala nějaká stopa, a když se vrátil, jen přikývl. Všechno bylo v pořádku. Nasedli do auta a jeli do domu na kraji města, kde už Bella jednu noc strávila. Emmett odvezl auto na parkoviště, které nebylo hlídané kamery, aby ho náhodou objevila policejní hlídka.

 

Jakmile dojeli, Edward Bellu odnesl do svého pokoje. Její tvář byla nyní klidná, ale už nesla známky proměny. Edward věděl, že tento klid je pouze klamný, uvnitř ji pálily plameny jako v pekle.

 

„Počkám u ní. Běž si promluvit s ostatními,“ pronesla Esme a sedla si do křesla hned vedle postele, na které Bella ležela.

 

S vědomím, že teď nemůže pro Bellu nic udělat, Edward odešel dolů do obývacího pokoje.

 

„Musíme rozhodnout, co dál. Udržíme novorozenou zde v tomto domě, tak blízko města? Nebyla by lepší tvoje chata u jezera, Edwarde?“ přemýšlel nahlas Carlisle.

 

„Alice, nevidíš Bellinu budoucnost teď, když je mimo sebe?“ zeptal se s nadějí Edward.

 

„Vím, co bys chtěl vidět. Pokusím se, ale za výsledek neručím,“ usmála se na něj Alice. Edwarda momentálně ani tak nezajímalo, jak uhlídají norovozenou upírku lačnící po krvi, ale jak bude Bella na svůj nový stav reagovat. Zkusila se soustředit na budoucnost Edwarda, protože tam byla větší pravděpodobnost, že bude mít jasnější vizi.

 

Uviděla Edwarda s Bellou. Byli v lese. Bella seděla na pařezu, měla zavřené oči a bradu podepřenou rukama. Edward stál před ní a v náruči tiskl živého králíka, který sebou škubal a hrůzou koulel očima. V tom Bella otevřela oči a spolu s Alicí uviděl Edward jejich zlatou barvu. S pohledem upřeným na zmítajícího se králíka, si Bella povzdechla: „Já nemůžu, prostě nemůžu.“ Pak zabořila obličej do dlaní a vize skončila.

 

Celá rodina visela pohledy na Alici s Edwardem a Emmett to zvědavostí nevydržel jako první: „Tak co? Co jste viděli?“ křičel netrpělivě.

 

Edward zmateně pokrčil rameny a pustil se do popisování Aliciny vize.

 

„Nedá se určit, z jaké doby ta vize byla. Bella byla upírkou, to je jasné, měla zlaté oči, což je dobré znamení. Pak už je to trochu matoucí. Stál jsem před ní s živým králíkem a ona mi řekla, že nemůže. Byla nešťastná. Co na to říkáš, Carlisle?“

 

„Můžeme se jen dohadovat, faktů je příliš málo. Alice, zkus to ještě jednou, třeba uvidíš něco jiného.“

 

Po chvíli ticha Edward vykřikl: „To není možné!“ A rozběhl se ke schodům. Pak ho uslyšeli, jak otvírá dveře do svého pokoje.

 

„Alice!“ Carlisle se obrátil na svou dceru, která se tajemně uculovala.

 

„Vypadá to, že se probudí dřív, než jsme čekali. Proměna bude nezvykle krátká a Bella nás ještě hodně překvapí!“

 

„Kdy, Alice? Kdy se probudí?“ dožadovali se odpovědi ostatní.

 

„Proměna bude trvat poloviční dobu, zítra otevře oči.“

 

Všichni se překvapeně podívali na Carlisleho, jakoby očekávali, že jim tento fenomén vysvětlí. Ten jen pokrčil rameny.

 

„S tím jsem se ještě nesetkal. Nevím, proč proměna nebude trvat celé tři dny. Že by postup jedu blokoval její štít? Nebo dobu proměny ovlivňuje množství jedu, které se kousnutím vpraví do člověka? Mohu jen hádat,“ přiznal se Carlisle.

 

Edward mezitím sledoval Bellinu tvář. Trochu se změnila, ale stále to byla jeho Bella. Vlasy se jí vlnily kolem obličeje, jen získaly trochu plnější tvar. Barvy, které ho fascinovaly od chvíle, kdy ji poprvé spatřil ve své kanceláři, nyní podtrhovaly bledost její pleti. Přemýšlel, jestli by nebylo lepší, odvézt ji do lesní chaty hned teď. Pokud se měla probudit již zítra, byl nejvyšší čas. Dům byla na jedné straně příliš blízko lidí, ale zase byl dost blízko kasina. Ačkoliv by odteď nejraději trávil každou minutu s Bellou, musel se starat i o podnik. K domu by to měl blíž.

 

Podobně přemýšleli i Jasper s Emmettem. Zespodu k němu dolehl hlas jeho bratrů.

 

„Postaráme se o ni, brácho. V hotelu a kasinu se budeme střídat, abys mohl být s Bellou co nejčastěji. Nějak to zvládneme!“

 

Všechno záviselo na Belle. Nevyrovnanost, agresivita a krvežíznivost byly společné rysy pro všechny novorozené, ale přesto nebyl každý stejný. A Alice říkala, že je Bella ještě překvapí. Edward doufal, že v tom dobrém smyslu.

 

Na druhý den všichni netrpělivě čekali na Bellino probuzení do věčnosti. Její srdce prudce zrychlilo, a to bylo známkou toho, že se konec blíží. Takové zběsilé tempo srdce nemohlo dlouho vydržet. Začalo vynechávat, jeden úder, pak druhý. Domem, kterým doteď dunělo jediné lidské srdce, se rozlehlo tísnivé ticho. Edward Bellu s nejistotou pozoroval.

 

„Ještě pět sekund, než se probudí. Čtyři, tři, dva, jedna, teď,“ zašeptala Alice, která spolu se zbytkem rodiny stála ve dveřích. Edward zaujal postavení před jediným oknem v pokoji, aby tak zabránil případnému útěku novorozené upírky.

 

Bella otevřela oči. Už uběhly tři dny? Konečně to peklo skončilo. S nezvyklou elegancí se posadila a zarazila ji rychlost, s jakou se pohnula. Spokojená, že bolesti ustaly, se rozhlédla po pokoji, který jí připadal známý. No jistě, Edwardův pokoj.  Její pohled se zastavil na postavě u okna. Edward! Ale proč tam tak stojí? Proč ji neobejme! Vždyť všechno dobře dopadlo, ne?

 

Zleva se ozvalo zavrčení. Jasper vycítil její narůstající nervozitu, a protože měl zkušenosti s neovladatelnými pudy novorozených, ochranitelsky se postavil před Alici, připraven na případný útok. To upoutalo Bellinu pozornost. Pootočila hlavu a uviděla stát Carlisle před Esme, Jaspera před Alicí a Emmetta před Rose, jakoby hrozilo nějaké nebezpečí. Začala se zmateně rozhlížet.

 

„Bello, miláčku!“ ozval se ten nejkrásnější hlas. Byl to ten samý hlas, který slyšela během těch nekonečných bolestí. Byl to Edwardův hlas a přitom nebyl. Nepamatovala si, že by byl tak krásný, melodický, jakoby dřív neslyšela dobře, až nyní.

 

„Edwarde! Co se stalo? Cítím se tak divně. Už si vzpomínám. Colum mě bodnul do prsou, pak jsem byla nějak mimo, ale vybavuji si ještě něco. Byl tam takový divný muž a on mě kousl. Spolu s Carlislem mě kousali,“ Bellu překvapil vlastní hlas. I když začínal mít lehce hysterický podtón, krásně zněl. Teď se spíš podobal Alicinu hlasu, než jejímu. Jedním pohybem vyskočila z postele a objevila se přímo před Edwardem. Zůstala před ním stát a čekala odpovědi na své otázky.

 

„Chová se nad očekávání klidně,“ poznamenal Carlisle, ale Bella ho ignorovala. Veškerou její pozornost zaujímal Edward.

 

„Bello, umírala jsi. Zatímco jsem se nemohl rozhodnout, jestli tě proměnit nebo ne, utíkal ti čas. Ten muž, kterého jsi viděla, to byl vládce upírů. Kousl tě spolu s Carlislem, aby tě proměnili v upíra. Nemáš žízeň? Nepálí tě v krku?“ Edward zatím Belle řekl jen to nejnutnější a čekal na její reakci.

 

„Jsem upír? Páni! Ale teď když to říkáš, tak máš pravdu, trochu mě škrábe v krku. Copak mohou být upíři nachlazení? Myslela jsem, že nemoci se jich netýkají!“

 

Emmett se začal chechtat: „Nachlazený upír! No s tebou bude ještě legrace! Vítej do rodiny, sestřičko!“

 

„To škrábání v krku neznamená, že jsi nachlazená, ale to je projev žízně. Potřebuješ krev. Měli bychom jít na lov.“

 

„Na lov? To snad nemyslíš vážně? Nebudu nikoho zabíjet!“ vykřikla zděšeně Bella a v mžiku byla zpátky v posteli, akorát že teď z ní nebyl vidět ani kousíček. Celá se schovala pod přikrývku, kde se vždy cítila v bezpečí.

 

Cullenovi si vyměnili zmatené pohledy. Tohle ještě neviděli. Normálně by měly novorozeného upíra ovládat primitivní instinkty. Lovit, zabíjet, pít a to stále dokola. Teprve po roce, málokdy dřív byl upír schopen ovládat svou žízeň, takže přestal zabíjet na potkání. První lov byl pro vegetariány nejdůležitější. Nemělo smysl instinkty potlačovat, ale bylo potřeba poskytnout novorozenému dostatek zvěře, aby mohl uspokojit tu nejhorší žízeň. Pálení v krku nezmizelo nikdy úplně, ale nyní už žili tolik let mezi lidmi, že se naučili rozpoznat různé stupně žízně a podle toho lovili, aby nikoho neohrozili. Upír byl především dravec, ale vypadalo to, že Bella tyto pudy neměla.

 

„Esme, přines, prosím z lednice krev, co máme v zásobě. Nalij ji do hrnku a uvidíme,“ napadla ho jiná možnost.

 

Edward si mezitím přisedl k Belle a přes přikrývku ji pohladil.

 

„Bello, prosím tě, vylez. Tohle mi nedělej! Skoro dva dny jsem tu seděl a čekal, až otevřeš oči, tak se mi neschovávej! Samozřejmě, že tě nikdo nebude k ničemu nutit. Zapomněla jsi? Říkal jsem ti, že my lidi nelovíme, jen zvířata. Ale pít musíš!“

 

Přikrývka se zavlnila a ozvalo se tlumené: „Umřela jsem? A teď je ze mě upír? A budu muset pít krev?“

 

„Ano, miláčku, je mi to tak líto,“ povzdychl si Edward. Bella reagovala tak, jak předpokládal. Nebyla nadšená, že je upírkou.

 

„Co je ti líto? Tys nechtěl, abych byla upírkou jako ty?“ ozvala se tichá otázka. Bellu píchlo u srdce. Matka ji celé dětství odmítala a teď, když po dlouhé době někomu začala věřit… Nechtěl s ní být na věky.

 

„Nechtěl jsem rozhodovat za tebe. Ještě jsme o tom nemluvili. Já tě miluji a chtěl bych s tebou strávit věčnost, ale nevěděl jsem, jak to cítíš ty, a proměnu nelze zvrátit. Bál jsem se, že mě budeš nenávidět, až zjistíš, jaký je život upíra.“

 

Zpod přikrývky vykoukla rozcuchaná hlava a Bella na něj upřela zářivě rudé oči.

 

„Miluješ mě? A co tak najednou? Vždyť jsi mě chtěl udat jako podvodnici?“ neodolala, aby ho nepopíchla. Sama ještě nebyla připravená, říct mu ta samá slova, ale položila mu ruku za krk a přitáhla si ho k sobě. Nabídla mu své rty a Edward toho okamžitě využil. Překvapilo ho, s jakou lehkostí používala upíří sílu, a byl rád, že mu neutrhla hlavu. Až diskrétní zakašlání od dveří přerušilo jejich vášnivý polibek a oba se od sebe odtrhli.

 

Bella provinile zabořila hlavu do Edwardovy košile. Zjistila první výhodu upírství. Při polibku se ani nezadýchala.

 

„Měla by ses napít, drahoušku,“ přistoupila k posteli Esme a podávala Belle hrnek s krví.

 

Bella nakrčila nos, když ucítila podivnou vůni a zvědavě nakoukla dovnitř. Tmavá tekutina v černém hrnku krev příliš nepřipomínala a tak usrkla. První lok nejprve převalovala na jazyku, aby zjistila chuť a kupodivu to bylo dobré. Neváhala a hrnek vypila na ex. Špičkou jazyka si olízla koutek od krve a při tomto smyslném gestu Edward polkl.

 

„Dobré,“ sdělila Bella svůj názor. „To nebude problém. Co ještě jsi mi nestačil říct, Edwarde?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (02.01.2013 14:06)

Bella je úžasná

12)  bath (03.08.2012 13:30)

Páni

11)  lelus266 (03.08.2012 13:24)

10)   (03.08.2012 07:20)

bože,to je rychlojízda ,jaká tajemství budou ještě odhalena ???

9)  Scherry (02.08.2012 17:09)

8)  katka (01.08.2012 16:00)

Moc se mi tva povidka libi,jen tak dal. Ctu ji jednim dechem. Uz se tesim na dalsi :-)

Marcelle

7)  Marcelle (29.07.2012 20:33)

6)  lelus266 (29.07.2012 10:30)

5)  Deny (29.07.2012 10:18)

Bella to prežila !!! (relatívne)

4)  marcela (29.07.2012 09:35)

Nádherná kapitola.Jsem moc ráda,že Bella nevyšiluje.

HMR

3)  HMR (29.07.2012 00:50)

Ano, Edwarde, copak jsi ještě nestihl říct?

2)  BabčaS (29.07.2012 00:19)

mispa

1)  mispa (29.07.2012 00:03)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek