Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Bella je v zajetí Ansara. Pokus o útěk se jí nezdařil a její tajemství bylo prozrazeno. Osvobodí ji Edward nebo stráví ve svém vězení delší dobu? Cullenovi jsou bezradní, a proto jim nezbylo než požádat o pomoc.

Bella se probrala z omámení a příšerně ji bolela hlava. V ústech měla jako na Sahaře a bylo jí špatně od žaludku. Co se stalo?  Když otevřela oči, první co uviděla, byla mužská tvář, sklánějící se přímo nad ní. Úlekem sebou cukla a následkem toho se jí v žaludku obrátilo všechno, co za celý den snědla. Začala se dávit a někdo jí podepřel záda, aby se posadila.

 

Zároveň jí podával láhev vody, kterou mlčky přijala. Nevěděla, kde je ani co po ní chtějí, proto se rozhodla mlčet a pozorovat. Hltavě se napila a hned jí bylo líp. Přitom si prohlédla muže, který s ní byl v pokoji. I když pokoj byl příliš honosný výraz pro vlhkou díru, do které ji zavřeli. Zřejmě to byl sklep, protože kolem bylo plno harampádí a zahlédla dvě světlejší místa na zdi, což byla okna pokrytá špínou a přes ně byla přibitá široká prkna. Bella ležela na jediné posteli v místnosti. Očividně ji tam dali kvůli ní, protože byla výrazně čistší než všechny ostatní krámy.

 

Muž byl ve středních letech, ale jeho oči vypovídaly o něčem jiném. Právě si ji prohlížel se stejným zaujetím jako Bella jeho.

 

„Kdo jste?“ Bella to nevydržela jako první. Muž se usmál, ale z jeho úsměvu jí naskočila husí kůže.

 

„Myslím, že si nebudeme hrát na schovávanou, Isabello Swanová. Mé jméno je Colum a ty víš zatraceně dobře, kdo jsem.“

 

„A my víme, kdo jsi ty! Upíří děvka!“ ozval se nenávistný hlas ode dveří. Bella se otočila a uviděla vysokou ženu, jak na ni zírá.

 

„Zrádkyně! Zradila jsi vlastní druh,“ pokračovala v nadávkách.

 

Bella se na okamžik vyděsila, že nějak přišli na to, že je možná Ansara, ale pak jí došlo, že tím druhem myslí, že zradila lidstvo jako takové.

 

„To říká někdo, kdo založil požár v budově plné lidí,“ pohrdavě si odfrkla Bella. „Vám o lidi vůbec nejde, vedete si svou válku s upíry a je vám jedno, koho přitom zabijete.“

 

„Mlčte!“ okřikl je Colum. „Jdeme, Elyn, náš host tu s námi nějakou dobu zůstane. Musíme napsat panu Cullenovi, že máme jeho drahocennou společnici. Uvidíme, jak bude reagovat.“ S těmito slovy Colum s Elyn odešel a nechali ji samotnou.

 

Bella se vyděsila. Ten Colum bude zřejmě jejich vůdce a chce ji využít proti Edwardovi. Budou mu vyhrožovat a vylákají ho někam, kde proti nim nebude mít šanci a zabijí ho. Vstala z postele, a i když ještě nestála pevně na nohou, vydala se prohlédnout si svoje vězení. Jako první zkusila odtrhnout přibitá prkna z oken. Dřevo už bylo staré a hřebíky rezavé, takže se jí podařilo několik prken uvolnit. Na chvíli se zarazila, jestli hluk, který vydávala, neupozornil její věznitele, ale nikoho za dveřmi neslyšela. Postupně odstranila prkna z jednoho okna a zkusila západku, jestli půjde otevřít, ale mechanismus byl příliš zrezivělý. Bella se rozhlédla, jestli neuvidí něco, co by se dalo použít jako páčidlo, až jí padl do oka ponk se šuplíky. V jednom z nich našla stočený drát a pustila se do práce. Postupně oškrábala zámek od letitého nánosu rzi a znovu zkusila západku. Stále to nešlo a tak se do ní pustila drátem a silou. Snažila se západku uvolnit, a jak zabrala, drát se jí smekl a škrábl ji do ruky. Bolestí zasykla. Nad zápěstím jí drát vyryl do masa hlubokou rýhu, která začala okamžitě krvácet. Bella začala horečně hledat něco, čím by ránu zavázala, ale kromě věcí na sobě, tu nic čistého nebylo. Nezbylo jí, než utrhnout dolní lem od trička. Aspoň, že to bylo čisté, protože rána samotná vypadala úděsně. Drát rozhodně sterilní nebyl a jeho ostrý konec způsobil, že rána měla rozšklebené kraje plné nečistot. Bella si zápěstí úhledně zavázala a byla ráda, když už se na to nemusela dívat.

 

Přes nebezpečí, že se znovu zraní, se snažila i nadále západku uvolnit a za chvíli se jí to opravdu podařilo. Pomalu okno otevírala, kdyby vrzalo, aby se neprozradila. Pod okno si postavila bedničku, na ni druhou a opatrně se vyškrábala až k okénku. Podařilo se jí protáhnout se do půli těla, když se za ní ozval zvuk otvíraných dveří.

 

„Colume, utíká!“ uslyšela hlas ženy, kterou oslovovali Elyn.

 

Bella si nadávala do pitomců, že nepočkala se svým útěkem, až by si byla jistá, že bude mít víc času. Takhle ji chytili hned napoprvé a ztratila tak výhodu překvapení.

 

„Zmraz ji, Elyn!“ ozval se rozkaz od Columa.

 

Bella s hrůzou začala lézt ještě rychleji, protože se bála, že ji někdo chytí za nohy a stáhne ji zpátky do sklepa. Děsila se toho, co tím zmrazením Colum myslel. Její útěk byl zmařen hned na začátku, protože před obličejem se jí objevily boty a za ramena ji uchopily silné ruce. Bez problému ji zvedly ze země a postavily ji na nohy. Ocitla se tváří v tvář rozzuřenému Columovi, který s ní nešetrně smýkl a táhl ji zpátky k hlavním dveřím. Byla tma, ale přesto rozeznala obrovský pozemek s domem na kraji lesa.

 

„Rubene, zatluč okna zvenku a dej si záležet. Něco před ně postav, tady náš host je velmi vynalézavý,“ zařval Colum na muže, který právě vybíhal z domu. Dál Bellu vlekl domem, až skončili znovu ve sklepě. Tam našli Elyn, která stála bez hnutí uprostřed místnosti. Málem do ní narazili.

 

„Elyn, co tu stojíš tak blbě! Přikázal jsem ti, abys ji zmrazila a ty nic!“ Colum ji obešel, aby si ji podal tváří v tvář, když ho zarazila její nehybnost. Trvala jen chvilku a Elyn sebou škubla, jakoby se probrala z tranzu.

 

„Co se stalo?“ ptala se zmateně.

 

„To řekni ty mě! Dal jsem ti rozkaz!“ zuřil Colum, ale už svůj hlas mírnil, protože mu docházelo, že tu něco nesedí.

 

„Ale já jsem ji zmrazila, přesně jak jsi přikázal. Potom si nic nepamatuji,“ koktala Elyn, protože tohle se jí ještě nikdy nestalo. Svůj dar ovládala stoprocentně. Ať upír nebo člověk, nikdo jejímu daru neodolal. Jen Colum uměl její dar částečně blokovat.

 

Columovi svitlo v hlavě a s krutým úsměvem se obrátil na Bellu, která se mu snažila vytrhnout ze sevření.

 

„Ptáček chtěl uletět a očividně má před námi tajemství,“ pronesl slizkým hlasem. Bella se otřásla, i když nechápala, o čem to mluví.

 

„Rubene! Pojď sem!“ zavolal Colum na svého bratrance. Jeho dar jim byl sice v boji proti upírům celkem k ničemu, ale mohl by ho vyzkoušet na Belle.

 

Do sklepa přiběhl Ruben a tázavě pohlédl na Columa.

 

„Okna jsou zajištěná a odtud se k nim nedostane.“

 

„Chci, abys použil tady na našeho hosta svůj dar,“ poručil mu Colum a hrozivě se na Bellu podíval. Chtěl ji vyděsit co nejvíce, aby se cítila natolik ohrožená, že instinktivně použije svou schopnost, jejíž rozsah pouze tušil.

 

Ruben pokrčil rameny a přistoupil blíž k Belle, kterou Colum držel ve svém sevření. Zvedl obě ruce a uchopil její hlavu jako do kleští. Upřeně se jí zadíval do očí a Bella ztuhla v očekávání útoku. Ani netušila, co by mohl mít za dar a tak ve strachu z neznáma si vzpomněla na lekce Edwarda a v mysli vystavěla zeď jako obranu proti čemukoliv, co by na ni mohlo zaútočit. Ale nic necítila. Žádná bolest. Pomalu si oddechla, když za sebou uslyšela Columův hlas.

 

„Kolikátého je dnes?“

 

Než se Bella stačila podivit nad jeho zvláštní otázkou, ozval se Ruben: „Dvacátého.“

 

„Kolik je ti let?“ zněla další otázka. A hned následovala odpověď od Rubena: „Třicetjedna.“

 

„Elyn, já podržím tady Isabellu a ty od ní odtrhni Rubena, jinak se dozvíme i věci, které nechceme,“ sarkasticky se zasmál Colum.

 

Když Elyn uchopila Rubenovy ruce a oddálila je od Belliny hlavy, muž zatřepal hlavou.

 

„Co to bylo?“ zněla jeho zmatená otázka.

 

„Jak to vypadá, tady slečna Swanová má taky zajímavou schopnost. Je podobná té mé, ale funguje spíš jako zrcadlo. Moje schopnost ty vaše blokuje, ale ona je odráží proti jejich původci. Elyn ji chtěla zmrazit, ale nakonec zůstala zmražená ona sama. A ty, Rubene, dokážeš přinutit každého, odpovídat na otázky, i když nechce. Ale byl jsi to ty, kdo zpíval jako ptáček.“

 

Colum byl nadšený, takový talent už dlouho neviděl.

 

„Umíš svou schopnost ovládat, nebo to byla jen náhoda?“ nedočkavě se zeptal záhadné dívky.

 

Bella zarytě mlčela. Nemínila jim dát do ruky cokoliv, co by mohli použít proti Cullenům. Jen doufala, že Edward nebude takový blázen, aby přistoupil na jejich požadavky a přišel sám bez své rodiny. To by byla jeho smrt.

 

„No však ty nám to povíš. Pár dní v této díře bez jídla a pití a změkneš,“ zasyčel na ni Colum, pokynul Elyn a Rubenovi a společně opustili sklep. Bella osaměla. Nejraději by si nafackovala. Nejenom, že propásla svou možná jedinou možnost útěku, ale ještě ke všemu prozradila vůdci Ansara, jakou měla schopnost. Jen ať Edward neudělá nějakou hloupost, modlila se v duchu. O svém osudu si nedělala žádné iluze. Byla pro ně jen prostředek k dosažení cíle, a tím bylo zničení Cullenových. Přemýšlela, jestli by neměla předstírat spolupráci, aby polevili ve své ostražitosti a třeba by se naskytla další příležitost k útěku, ale hned tu myšlenku zavrhla. Na to už bylo pozdě. Její názor na Ansara a jejich praktiky už vyjádřila, takže by jí nevěřili. Měla mlčet, ale teď už to nespraví.

 

Rozhodla se, že si lehne a pokusí se usnout. Čas jí tak rychleji uběhne, zvlášť když ji čekal dlouhý půst. Vzpomněla si na své dětství. Nikdy nevěděla, kdy bude další jídlo a jestli nějaké bude. A přežila.

 

Colum mezitím přemýšlel nad jejich vězněm. Dívka měla zajímavou schopnost, ale jak to, že nebyla objevena už dřív? Možná to byla náhoda, ale na náhody už dávno nevěřil. Pokud byla potomek některého z příslušníků Ansara, rodič se měl postarat o její náležitý výcvik, zvlášť když disponovala schopností, která se dala využít v boji proti upírům. Všichni Ansara měli nějaký dar, ale některý, jako například Rubenův jim byl k ničemu. Upíry nikdo nevyslýchal, nebylo proč. Občas se hodil, když potřebovali zjistit nějakou informaci, ale stejně tak zafungoval i úplatek.

 

Musela se narodit po tom posledním boji, kde zahynula většina Ansara. Pokud byl její rodič mezi padlými, informace o její existenci mohla zaniknout s jeho smrtí. Dívka vyrůstala bez jakýchkoliv vazeb na Ansara, bez řádného výcviku. Výsledek viděl před očima. Schopnost zřejmě neovládala úplně, reagovala pouze instinktivně na pocit ohrožení. Pokud mohl věřit informacím, které zjistila Elyn, do doby požáru se nikdy s žádným upírem nebo Ansara nesetkala a v ten den byla prostě ve špatnou dobu na špatném místě. Cullen s ní byl v okamžiku, kdy se spustil alarm a spolu s ostatními ji evakuoval z hotelu. Proč ji sebou táhl i do garáže, kde narazili na Taylora, to nevěděl, ale už mu bylo jasné, jak se Cullenovi podařilo souboj vyhrát. Taylor musel použít svůj dar i na Isabellu a ta ho v sebeobraně obrátila proti němu. To by vysvětlovalo i fakt, proč se Cullen od té doby nehnul z její blízkosti. Došlo mu, jaký poklad našel. Jako upírka by pro ně měla nedozírnou cenu. Její schopnost by se přeměnou znásobila. Upíří vládci takové talenty vyhledávali. Garda byla plná přeměnených unesených dětí příslušníků Ansara, protože jejich schopnosti byli nejsilnější.

 

Colum přemýšlel, jak by Isabellu získal na svou stranu, ale nevěděl jak. Pro Ansara už byla ztracená. A pokud byla opravdu Cullenovou družkou, nemohl ji nechat naživu. Po přeměně by byla nebezpečný protivník.

 

Bella spala pár hodin, když ji probudila bolest ruky. Mžourala do slabého světla, které vydávala jedna slabá žárovka, houpající se na stropě a když si protírala oči, aby se probrala, zarazilo ji, jak hoří. Měla teplotu, to nebylo dobré znamení. Přešla blíž ke světlu a opatrně rozvázala chatrný obvaz. Tričko už dávno nebylo čisté, jako když si ho oblékla poprvé na sebe a teď na něm přibyly šmouhy od krve a rzi, když prolézala oknem. Škrábanec ještě slabounce krvácel, ale nebylo to tak hrozné. Horší byla zarudlá kůže okolo a nečistoty v ráně. Potřebovalo by to pořádně vydezinfikovat, ale neměla tu ani vodu na pití, natož na umytí.

 

Doklopýtala ke dveřím a začala na ně bušit pěstí.

 

„Haló, otevřete!“

 

Uslyšela blížící se kroky a tak ustoupila o krok dozadu. Dveře se otevřely a objevil se muž, kterému říkali Ruben.

 

„Copak bys chtěla, křepelko?“ uchechtl se vlastnímu vtipu.

 

„Potřebovala bych si něčím vyčistit tu ránu. Nějakou dezinfekci, nebo aspoň čistou vodu,“ odpověděla Bella a ukázala mu ruku s ošklivě vypadajícím škrábancem.

 

Ruben si prohlídl její ruku a lhostejně pokrčil rameny.

 

„Colum zakázal přinést ti cokoliv, takže máš smůlu. A teď tu není, budeš muset počkat, až se vrátí.“ S těmito slovy se otočil a odešel. Tím byla pro něj věc vyřízená. Columovým rozkazům se nikdy neprotivil. A protože došel ke stejnému závěru, co se týkalo budoucnosti jejich vězně jako Colum, neviděl žádný smysl v tom, plýtvat péčí o někoho, kdo bude stejně za pár dní mrtvý. Cullenovi už poslali zprávu. Nebude to dlouho trvat a dostanou ho. Nad osudem dívky si nelámal hlavu. Byla to jen další nutná oběť.

 

***

Edward rozčileně chodil z jednoho konce pokoje na druhý a zase zpátky. Jasper se snažil uklidnit ho svým darem, ale moc se mu to nedařilo. Carlisle bezmocně hleděl na zprávu, kterou jim Ansara poslali.

 

„Edwarde, to je šílenství, jít tam sám. Právě na to čekají. Chtějí nás rozdělit. Sám víš, jak takové výměny dopadají. Zabijí tebe a pak i Bellu, ať už na jejich podmínky přistoupíš nebo ne.“

 

„Tak mi poraď, co mám dělat? Nemůžu ji tam nechat. Do této situace jsem ji dostal já. Je to moje vina, že se ocitla v této válce. Mohla si dál žít ve své nevědomosti. Tolik let jsem na ni čekal, ale kdybych věděl, jak ji to ohrozí, nikdy bych si družku nepřál.“ Edward si zoufale projel vlasy prsty, až mu jich pár uvízlo za prstenem na prostředníčku.

 

„Dobrá, budeme trochu počítat. Zatím jsme viděli tři z nich. Muž, co unesl Bellu, žena, která má dar měnit podobu a další žena, která na ně čekala na parkovišti. Auto mají pronajaté na neexistující jméno a jeho stopa zmizela za městem. Snažím se vypátrat možné nemovitosti v okolí, které by vyhovovaly jejich požadavkům. Procházím záznamy realitních kanceláří za poslední dva týdny, ale je jich hrozně moc, bude to nějakou dobu trvat,“ přemýšlel nahlas Jasper.

 

„Čas je to, co nemáme. Máme pět dnů, než se do toho vloží Aro. V jejich dopise stojí, že výměna proběhne už dnes, jinak Bellu zabijí. Je jasné, že nechtějí nic ponechat náhodě a dát nám čas, abychom naplánovali protiúder. Alice,“ obrátil se Edward na svou sestru. „Nevidíš něco, nějakou maličkost, která by nás k Belle dovedla?“

 

Alice zakroutila záporně hlavou. Snažila se, opravdu, ale Bellinu budoucnost neviděla. Tak by si přála bratrovi pomoct. Bellu si už oblíbila celá rodina a všichni byli šťastní, že ji Edward potkal. Věčnost je dlouhá a někdy, jako v případě Edwarda, to trvalo i staletí, než si upír našel družku. V rodině, kde byli všichni spárovaní dříve než on, i když byl po Carlislovi nejstarší, bylo pro něj čím dál těžší žít. Často se uchyloval na svou chatu v lesích a několik dní se jim vyhýbal. Už dávno ho neviděla smát se tolik, jako za těch pár dní s Bellou. Jeho proměna z bručouna a nepříjemného šéfa na zamilovaného upíra s téměř chlapecky šťastným výrazem vyvolávala úsměv celé rodiny. Kdo by si pomyslel, že ho malá lidská dívka tak změní.

 

„Budu to zkoušet znovu a znovu, nevzdám to, Edwarde,“ ujistila svého bratra a zavřela oči, aby se lépe soustředila. Když přišel záblesk vize, překvapením se lekla.

 

„Něco jsem viděla. Byl to jen mžik, ale viděla jsem Bellu. Ležela na posteli a spala.“

 

„Bez informace, kdy a kde to bylo, je nám to k ničemu,“ zavrčel Edward, čímž si vysloužil zavrčení od Jaspera.

 

„Promiň, Alice, vím, že se snažíš,“ pohlédl Edward s omluvou na svou sestru. Najednou sebou trhl a směrem ke Carlislovi vykřikl: „To nemůžeš myslet vážně!“

 

„Uvažuj! Když Arovi vysvětlíš situaci, nebude to vypadat, jakože jsi selhal. Vzhledem k tomu, že mají jako rukojmí tvou družku, všichni musí uznat, že máš svázané ruce. Proti Ansara jsi nemohl nic podniknout. Budeme mít alibi a Aro ti může pomoci. Demetri by ji vypátral. Když ne Bellu, tak některého z Ansara. Nevíme, kolik jich je a jaké mají dary. Pokud na ně zaútočíme, může bitva dopadnout jakkoliv a Bella zemře.“

 

„I když zavolám Arovi, stejně to do večera nestihnou,“ povzdychl si Edward, který o této možnosti stejně nebyl přesvědčený. Podle něj to nebyl dobrý nápad, zatahovat do toho zrovna Ara. Bella nebyla upír a Aro bude z jejích schopností tak unešený, že ji bude chtít okamžitě proměnit. Zatím nebyl vztah mezi ním a Bellou natolik vyjasněný, aby se odvážil plánovat společnou budoucnost.

 

„Aro má soukromé letadlo, za pár hodin by tu mohli být. Já mu zavolám, Edwarde. Pochopí to, uvidíš!“ Carlisle se obrátil na zbytek rodiny, aby taky řekli svůj názor.

 

„Neznám Ara tak dobře, jako ty, Carlisle, ale myslím, že to není špatný nápad. Aro bude rád, když mu budeme zavázáni. Naše postavení ve světě lidí i upírů je jedinečné a takto si vůči nám posílí pozici. Možná by to byl politicky výhodný tah,“ uvažoval Jasper, který v sobě nezapřel vojenského stratéga.

 

„Na politiku ti zvysoka kašlu!“ zavrčel na něj Edward, ale pak zkrotle dodal: „Zavolej mu, Carlisi, prosím tě.“  Sám si sedl do křesla a zavřel oči, jako by byl unavený. Samozřejmě nebyl unavený, to bylo u upíra nemožné, ale strach o Bellu si na něm vybíral svou daň. Lovit byl naposledy před dvěma dny. Ztěžka polkl, jak se ozvala jeho žízeň. Jasper zachytil jeho pocity a zamračil se.

 

„To není dobré, Edwarde. Jsme ve městě plném lidí, musíme být stále nakrmení! Jak jsi na to mohl zapomenout!“

 

Esme se beze slova zvedla a zamířila do kuchyně, kde měl Edward zásoby krve pro nouzovou potřebu. Krev byla v zavíčkovaných skleničkách s názvem BloodyMary, takže by náhodného návštěvníka nezarazil jejich červený obsah. Vytáhla jednu skleničku a podala ji Edwardovi.

 

Mezitím Carlisle vytočil Arovo číslo mobilu.

 

„Carlisle?“ ozvalo se překvapeně ze sluchátka.

 

„Aro, rád tě slyším,“ pozdravil ho Carlisle. Od té doby, co se utáhl do pozadí a rodinu oficiálně vedl Edward, s Arem nemluvil. Arovi muselo být hned jasné, že se nejedná o zdvořilostní telefonát.

 

„Doufám, že se nestalo nic vážného, Carlisle. Proč voláš ty a ne Edward?“ šel Aro hned k věci.

 

„Edward je momentálně indisponován. Dočasně přebírám vedení já. Situace se změnila, Aro,  a klan Cullenů se odvolává na uzavřenou smlouvu o ochraně.“ Carlisle nikdy nenapadlo, že tato slova kdy vysloví. Smlouva byla spíš formalita a její uzavření mělo za úkol chránit vegetariány před útoky nomádů a nastolit jakýsi tolerantní vztah mezi Volterrou a vegetariánskými klany.

 

Ve sluchátku bylo chvíli ticho a pak Aro vyslovil otázku, kterou všichni očekávali.

 

„Indisponován? V jakém smyslu, Carlisle?“

 

„Edward našel konečně svou družku. Bohužel tuto šťastnou událost překryla tragédie. Ansara ji unesli a teď žádají, aby si pro ni přišel. Samozřejmě sám,“ dodal Carlisle po všeříkající odmlce.

 

„Kolik jich je a jakými disponují dary, že je nezvládne ani sedmičlenný klan upírů?“ zeptal se Aro pragmaticky.

 

„Situaci poněkud komplikuje fakt, že ta dívka má dar štítu. Blokuje Aliciny vize a jinými prostředky jsme nic bližšího o jejich počtu či darech nezjistili. Zřejmě se jedná o malou skupinku, která přežila poslední velkou bitvu, a zatím se neodvážili k přímému útoku. Nemáme o nich žádné informace. Snad by mohl Demetri...“ nechal konec nedopovězený.

 

„Štít, povídáš? Jen psychický nebo i fyzický?“ neovládl svou zvědavost Aro.

 

Carlisle zaváhal a bezradně se podíval na Edwarda. Ten frustrovaně přikývl. Nemělo smysl Arovi lhát. Když ho jeho posedlost dary pohne k tomu, aby jim pomohl, proč ne.

 

„Psychický a funguje zrcadlově. Schopnosti na ni nepůsobí a navíc se odrazí proti svému majiteli,“ prozradil Carlisle Arovi jen poloviční pravdu. Upíři i Ansara měli obyčejně pouze jeden dar a Bella jich měla víc, ale to nemusel Aro vědět.

 

„Neuvěřitelné, s takovým darem jsem se ještě nesetkal. Jak to, že o ní nevím? Kdo ji stvořil a kolik je jí let?“ Arova pozornost se teď upínala k talentované dívce, ale to ještě nevěděl, že se nejedná o upírku. Carlisle netušil, jak bude reagovat.

 

„Aro, ta dívka není upírka.“ Kdyby hodil do Volterry bombu, nevyvolalo by to větší pozdvižení. To už slyšel, že Aro není sám, ale je tam s ním i Marcus a Caius. Možná i někdo z gardy.

 

„Aro, ta dívka je Edwardovou družkou, to je nejdůležitější! Proměna je samozřejmě další logický krok, ale momentálně jde o její život,“ Carlisle zdůraznil slovo proměna, i když zaregistroval nesouhlasný pohled svého syna.

 

„Souhlasím, její talent se musí zachránit. Proměna bude následovat a sám Edward ji provede, na tom si trvám,“ jízlivě pronesl Aro a živě si dovedl představit, jak se právě Edward tváří.

 

„Posílám Demetriho s gardou soukromým letadlem, takže by u vás do večera měli být. Doufám, že vše dopadne dobře a já vás budu moci přivítat i s vaším novým přírůstkem na výročním plese ve Volteře,“ popřál jim štěstí Aro a ukončil hovor.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

10)  HMR (02.08.2012 23:32)

z louže pod okap...

9)  nath (20.07.2012 18:48)

Supernapinavy dil! Reseni se nabizi primo samo, ale nezda se mi,ze by to bylo az tak jednoduche, alespon v to doufam :)
Verim, ze tohle bude jeste hodne zajimave! Moc se tesim na dalsi dil!

8)  martty555 (20.07.2012 00:07)

7)  Scherry (19.07.2012 21:37)

Marcelle

6)  Marcelle (19.07.2012 20:58)

je to čím dál tím napínavější a úžasný

5)  Deny (19.07.2012 20:05)

Takže aj Volterra ... Hlavne nech zachránia Bellu.. Som zvedavá, ako vyriešia tú premenu

4)  marcela (19.07.2012 19:43)

Škubu si vlasy a patřičně šílím!!! Prosííííí,rychle pokračuj. Je to krásné.

3)  maily1709 (19.07.2012 19:26)

????? Pááni tak takýto zvrat som nečakala, žeby sa do toho zapojila Voltera, len dúfam, že to všetko dobre dopadne

mispa

2)  mispa (19.07.2012 19:06)

1)  lelus266 (19.07.2012 18:38)

čím skôr Bellu zachránia tým lepšie

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění