Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/20538253045_04.jpg

Jsem strašná.

Musím plán "s plnou zbrojí" odložit. Dnes bude příběh, který prostě musel být sdělen. A romantickým duším slibuji, že toho doktůrka do kapitoly příště skutečně dotáhnu.

 

Déšť. Milosrdně a se vší jeho elegancí a křehkostí v pohybu dopadal do vyprahlého srdce Kupayehu. Dopadal v poslední den slavnosti. Jak dlouho Marjam žila, nepamatovala takového milosrdenství, jež jim nebe poskytlo.

Čekala na Bellu před domem, šál i vlasy provlhlé deštěm, dlaně opláchnuté od mouru dne a mysl zkalenou starostmi. Uvěřila, že osud rozhodil karty spravedlivě. Nezáleží na tom, jak moc její život podléhal neštěstí a nezdarům, záleží jenom na tom, že dokáže žít. A nést hrdě všechny šrámy v srdci, ponechat je někde v koutku mysli. Pamatovat si své chyby, aby jednou, až jich bude třeba, dokázala ty jizvy po šrámech předat dál ve varování a poučení.

Viděla ji procházet chudinskou uličkou k domu. Ramena měla svěšená a tvář sklopenou k zemi. Nebyl to déšť, co ji tlačilo hlouběji a hlouběji do země. Byla to vina, kterou si sama sobě přiznala. A neštěstí, které cítila a kterého se bála. Věděla, že to pravé, do morku kostí zažírající se neštěstí, ji teprve čeká.

Dovedla ji do pokoje a mokré vlasy zabalila do hrubé látky. Uvařila čaj, nalila jí čisté vody a donesla datle, jež schovávala pro zvláštní příležitost. Zapálila plynovou lampu a přisedla si k malému stolíku. Takto sedávaly vždy, když po dlouhém dni na sluncem rozpáleném tržišti odcházely spokojené avšak unavené. Pak se doma zamknuly před světem a vyprávěly si. Marjam stále cítila, jak jí nerozhodnost podráží kolena. Váhala.

Bella nepromluvila jediné slovo. Jiné dívky by plakaly, naříkaly a křičely do světa svá trápení. Marjam ale věděla, že Bella není jednou z nich. Trpěla ve svých tajných hloubkách. Uzavřela se jako pouštní květ a nechala oheň v jejím nitru popálit vše do nejčernějších odstínů.

Proto Marjam váhala. Zdali má přilít olej do žáru nebo ji nechat přetrpět noc a nahlédnout do nového dne s hlavou vzhůru.

Pohlédla do deště. Kolik dní ji ještě zbývá? Kolik dní s ní Bella zůstane, než si ji doktor odvede? Bude mít ještě naději povědět jí, co nikomu jinému neřekla?

Déšť její rozhodnutí stvrdil. A vlastní sen dodal odvahu k tomu, aby v písku koryta řeky opět našla nešťastný příběh a ještě horší smrt krásné a nešťastné mladé ženy.

„Musím ti něco sdělit, Bello.“

„Ne, Marjam.“ Bella zavrtěla hlavou ve snaze dostat z mysli všechno zlo. „Ne, dnes ne.“

„Poslechni si ten příběh. Budeš vědět, proč jsi měla poslouchat.“

Tu noc začala Marjam vyprávět.

 

Před několika lety, kdy se Kupayeh skládal z několika nepoddajných krajů a oblastí, tekl korytem řeky silný proud teplé špinavé vody. Ten proud byl tak silný, že umožnil několika chudým rodinám zabezpečit své řemeslo a modlit se, aby tento proud nikdy nevyschl. To se však jednoho horkého léta stalo.

Jedna taková rodina živořila na hranici bídy a prostého zoufalství. Avšak přežívali. Vždy.  A jednoho dne, kdy se měl žal nad nemilosrdným životem zmírnit narozením syna, přišla druhá propast. Dcera. Narodila se krásná dcera. To pro rodinu tak chudou znamená vždy neštěstí. Nemohou ji provdat, nemohou ji živit. A tak, když ta dívka dospěla dvanácti let, poslal ji otec pracovat do města k jednomu muži. Byl to starý a slepý prodejce koření. Živobytí to bylo bohaté, avšak strastiplné, pokud je muž slepý. Naučil se vůní rozpoznávat jednotlivé druhy, míry ani váhy však nedokázal odhadnout.

Tak si dívka našla bezpečnou práci, střechu nad hlavou a potravu. Potravu, kterou nacházela na talíři každý den. Potravu, která nasytila. A nikdo jí nikdy nevyčetl jediné sousto navíc. Měla střechu nad hlavou, měla ošacení… Chvíli se snad zdálo, že se nad ní osud smiloval. Možná nesmiloval, prostě to tak bylo dáno, že po všech útrapách a hladovění přijde vykoupení v podobě svobodného života.

A jak čas běžel, vyrostla z ní krásná a samostatná žena. Vážila svá slova, zato však cokoliv, co pověděla, myslela smrtelně vážně. Život o samotě se slepým mužem ji posílil natolik, že se dokázala obejít bez vlastní rodiny. Bez rodiny, jež se jí zřekla. Nestýskalo se jí.

Až do chvíle, než se do města vrátil z ciziny slepcův syn Ali.

 

V té době se stal Kupayeh surdským městem, kde oprávněně mohou žít sardové. Ona byla Sardka. Nebyla na to hrdá, nebyla pyšná na vlastní rodinu. O to více se začala stranit lidí. Kupayeh se stal věčným terčem vražd a bití, zla a neúcty a všech těch ohavností, které mezi sebou nenávistí plní lidé šířili, aby upevnili své kořeny a postavení.

Jedním z těch psů, co lovili každý den na ulicích, co bili a rvali se za surdskou pravomoc, byl i Ali. Jeho další lov na sebe nenechalo dlouho čekat. Stačil k tomu jediný den, kdy šel na trh koupit novou dýku. Muž prodávající leštěné ostré zbraně byl starý a naprosto neškodný. Proto se s ním ta krásná dívka několikrát dala do řeči, proto měli stánek vedle sebe.

Dýku, kterou muž zakoupil, našla další den zapíchnutou ve svých dveřích. A tehdy se jí poprvé zastesklo po rodině. Neměl ji kdo bránit. Otec, který se jednou zřekne své dcery, už více nemá dceru.

Obřad byl rychlý a chudý. Ženich podle práva nevěstě platí vše. Ženich ale tou dobou moc peněz neměl, jediným řešením bylo, že by snad prodal veškerý otcův majetek. A jak známo, takovou oběť muži nikdy nepodstoupí. Ta krásná dívka se z čista jasna ocitla ve spárech člověka, o kterém nic nevěděla. Ali sám nevěděl nic o své ženě. Ani si nepřál cokoliv vědět. Dívka bez rodiny a jiných příživníků, navíc krásná… Takový obchod by neuskutečnil jenom blázen.

Dokud spolu jako muž a žena žili v otcově domě, přežívali v porozumění. Než stařec zemřel, vše se odehrávalo tak, jak by to každý smrtelník očekával. Žádná sladká slůvka, žádná láska. Tolerovala jeho nepříjemné noční návštěvy. Nechala jej činit tak, jak si manžel dle práva zaslouží. Vařila večeře, chystala mu svačiny do práce, žehlila a prala jeho spodní prádlo. A trápila se.

Ten oheň, co byl v dívčiných očích, s každým dalším dnem plápolal s menší a menší silou, až jednoho dne, kdy zemřel slepec, vyhasl ten silný oheň úplně.

Malá jiskřička zažehla stéblo slámy v jejím srdci toho dne, kdy únavou padala na zem téměř při každém kroku. Měla jít prodávat na trh, ale sotva zvedla nateklé nohy z postele, omdlela a cítila nepříjemné křeče v celém těle. Tak silnou nevolnost nikdy předtím nezažila. Ali, vyděšený chováním své poslušné ženy, zůstal toho dne doma a zrovna tak nakázal jí. Na veřejnosti se jí nikdy nedotýkal, nedržel ji za ruku, neobjal ji. Stejně tak ji doma nikdy nepohladil po vlasech, nikdy ji nepolíbil na rty.

Když se však toho dne vrátili od doktora s jistotou nového přírůstku do rodiny, téměř se od své krásné těhotné ženy nepohnul. Ze strachu, že by ji snad někdo mohl ublížit, objal ji jako malé dítě a prováděl městem až do domu, kde ji uložil do postele a pospíchal zpět na trh nakoupit to nejlepší maso a čerstvé mléko.

Pokud se ta krásná dívka domnívala, že život se slepcem bylo to nejkrásnější období jejího života, jistě se mýlila. Byly to tyto dny. Dny očekávání a nevolností, strachu z porodu i nadšení, dny nově objevené lásky a starostlivosti jejího muže.

Jeho nadšení z příchodu dítěte vnímala celým tělem. Pokud večeřeli rýži, znamenalo to, že s penězi nemohou vyjít do konce měsíce. A pokud se tak stalo, Ali sotva snědl pár lžic jeho kupkové rýže a všechnu ostatní rýži dostala ona. Žena, která odpočívala celé dny doma.

Měsíc před příchodem dítěte na svět přinesl Ali dětské oblečení. Bavlněné košilky, kalhoty, starší svetříky a jeden kožený kabátec. Poznala, že si je naprosto jist příchodem syna. Bůh by přeci nedopustil jinak…

A to zklamání skutečně přišlo, když se po sedmihodinovém porodu narodila dcera.

Aliho to zlomilo, zničilo. Byl nepříčetný a odmítl se na svou dceru jenom podívat. Cítil se být zneuctěný a podvedený. Podstrojoval své ženě, jak nejlépe uměl. A ona se mu odvděčila dcerou. Něčím tak nevhodným.

Chlad z jeho strany ji zabíjel.

Porod byl tak těžký, že se dalších čtrnáct dní nedokázala postavit na nohy. Stále a velmi krvácela, avšak musela pracovat. Takový už byl její úděl poté, co zklamala svého manžela.

Ali stále doufal, že se jednoho dne dočká vytouženého syna. Oblečení a hračky, jež pro něj opatřil, schoval ve skříni svého otce a pro dívku koupil obnošené šaty ze sardského trhu. Ta sžíravá naděje jej naplnila ještě šestkrát. Šestkrát čekali na další dítě. Šestkrát o něj přišli. A po šesté se cosi v Aliho mysli zlomilo. A z toho zlomu na povrch vyplula čirá nenávist a odpor. A to vše bylo namířeno vůči jeho ženě, původkyni veškerého jeho neštěstí.

Ta krásná dívka dokázala žít jenom pro svoji dceru. Jenom pro ni každé ráno vstala, vařila, uklízela, starala se o dům i jejího otce. Pro Aliho bylo ale příliš pozdě.

Jednoho dne přišel pozdě v noci domů, jeho žena tiše vstala a připravila mu večeři. Jako vždy seděla po jeho boku, čekala na jakékoliv jeho slovo nebo prosbu o čaj či kávu. Té noci jí oznámil, že potkal jinou dívku, kterou si chce vzít.

Pokud se muž vzdá se své ženy, musí jí zabezpečit živobytí. To pravidlo je staré jako samotné Žluté moře. Ali veškeré peníze po otci rozházel v kartách a drahém tabáku a neměl tak dost peněž na to, aby přenechal své dceři a manželce dům a aby dokázal zaopatřit své nové manželství. Snažil se ji přimět, aby sama dobrovolně odešla zpět k rodině, aby se jejich cesty jednou a provždy rozešly.

Rodina však pro ni přestala existovat a odmítala přivést své dítě zpět do hladu a bídy. Do domu, kde by nic neznamenaly, do domu, kde by pro ně nebyl kousek potravy. Věděla, že pokud mají přežít, musí se pokusit tolerovat Aliho nálady, výbuchy vzteku, bití i ponižování, to vše výměnou za střechu nad hlavou potravu.

To ale Ali odmítl dopustit.

Když se jednoho dne dozvěděl o nápadníkovi své mladičké budoucí ženy, přepadla jej hořkost a nenávist do takové hloubky, že jej málem dokázala zabít. Varoval svou ženu snad tisíckrát, nestačilo to. Toho dne ji veřejně před nejvyšším Mullou a starostou obce obvinil z cizoložství, podplatil své přátele, kteří v jeho prospěch křivě přísahali a odsouhlasili tak všechny lži, které byly Alim vyřčeny.

Takový zločin se v Kupayehu trestal vždy smrtí. Byl to nejvyšší prohřešek, kterého se žena může dopustit. Podle Kupayehského práva měl Ali plnou moc naložit se situací dle vlastního uvážení.

Když procházel ulicí ke svému domu, muži jej chlácholivě objímali a plácali po zádech v soucitu nad strastmi, kterými se svou nevěrnou ženou musel procházet. Takové už to právo bylo.

Pokud žena obviní svého muže z nevěry, musí jeho čin dokázat. Pokud muž obviní ženu z nevěry, musí žena dokázat svou nevinu a čistotu.

Když té noci přišel domů, měl již nachystanou večeři. Pohlédl na svou ženu a s veškerou neúctou a odporem, jež k ní cítil, ji chytil za vlasy a vytáhl ji před dům.

Tam, na očích všech kolemjdoucích, uprostřed veškerého dění, vzal do dlaně velký kámen a bil ji s ním do hlavy tak dlouho, dokud mu její krev neposkvrnila tvář i košili a dokud se dívčí úpěnlivý křik navždy nevsákl do zdí Kupayehu.

Lidé kolem jenom stáli. Ženy se halily do šálů, plakaly. Muži mu pak pomohli naložit její zlámané tělo na vozík a odvezli jej ke korytu řeky. Tam ji nechal ležet, odmítli pohřbít do půdy někoho tak nečistého. Nechali ji tam napospas divokým psům.

Když se Ali toho dne vrátil domů, omyl si tvář, oblékl si čistou košili a snědl večeři, která připravená stále čekala na jeho ústa.

 

„Byla to tvoje matka, Bello. A já ji znala celý svůj život. Vzala jsem si tě k sobě jako malé nemluvně, tvůj otec si snad ani nevšiml, že mu v domě něco schází. Než ranní slunce zalilo ulice, pospíchala jsem ke korytu řeky a pohřbila vše, co z ní psi nechali. A zapřísáhla se, že tebe ochráním. Není to ale jednoduché. Rozhlédni se kolem sebe, žijeme obehnáni hliněnými zdmi daleko od Karakuše, daleko od skutečného zla, které v kupayehských zdí tiše spí. Dokud jsme před nimi byly ukryté zde, byla jsi v bezpečí. Pak ale zlo zabodlo dýku do dveří. Od té doby jsme s ním jednou a provždy svázané. Nikdo se tě neptá, zdali chceš být něčí ženou. My takové výsady nemáme. A pokoušet se jim vzdorovat… Je ještě více nebezpečné, než tyto výsady přijmout.“

Té noci Bella pochopila skutečný význam slova spet, nechtěné dítě. Takové dívky jako ona… Takové se nevdávají.

A také pochopila, že má její otec možná pravdu. Byl to zázrak, že by si ji muž takového postavení chtěl vůbec vzít za ženu. A v celé mysli jí neustále vyvstával obraz druhého hrobu, který by Marjam musela vykopat v korytě řeky. Hned vedle toho prvního...  Kdyby se jenom opovážila říci ne.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

7)  Ada (29.07.2015 18:26)

musím říct, že naposled jsem stejně netrpělivě vyčkávala na další kapitolu u série Myšičko, myš... nemůžu se dočkat, tak nás prosím dlouho nenapínej :);) ;) :)

emam

6)  emam (27.07.2015 21:02)

Tak jo... Cítím se trošku ošizeně. Ale když říkáš, že nám to příště vynahradíš Něco takového jsem v Bellině minulosti čekala. Ta nezlomná předurčenost danou společností... Ale, kusrník, jestli i příště budeme bez pověstných zelených očí tak... tak... tak mi nezbyde než jen číst dál

5)  Seb (27.07.2015 20:36)

:'-( :'-( :'-( Po tomhle příběhu ještě víc obdivuji Marjam, že se o Bellu dokázala postarat.

Napsalas to krásně a jsem zvědaá na Edwarda.
Děkuji

DopeStars

4)  DopeStars (27.07.2015 20:00)

Nemôžem povedať, že som príbehom Bellinej matky prekvapená, ale i tak ma to dostalo :'-( Od začiatku som tušila, že pekný život nemala, ale verím, že Bella dopadne lepšie Hoci dnes Edík nebol, verím že si ho ešte užijeme. Skvelé napísané a teším sa na pokračovanie!!!

Gabbe

3)  Gabbe (27.07.2015 18:52)

betuško, já se bála, že budete zklamané, že dnes nebude Edward, ale sama vidíš, co z toho vylezlo. Moc ti děkuji za podporu, jsem ráda, že jsi našla i jiné chuťovky na shrnutí!
BabčaS, já vím, já vím, děkuji.

2)  BabčaS (27.07.2015 18:45)

1)  betuška (27.07.2015 18:19)

najprv som bola sklamaná, že dneska edward nebude, ale ty, moja drahá si mi to vynahradila k mojej úplnej spokojnosti
prečítané na jeden nádych ako to robíš? máš úžasnú techniku písania, prečítala som aj tvoje staršie jednorázovky na súhrne boli skvelé, ani neviem vybrať ,ktorá sa mi páči viac, skutočne skvelé čítanie

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Quil