Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/20538253045_04.jpg

Jistě cítíte, že se již blížíme. A pokud bych měla vybrat klíčové slovo prvních kapitol, byl by to pravděpodobně koberec.

Kupayeh, Karakuš


Když zapadlo slunce za rozpálené štěpy hor, vracel se z práce. Nohy jej s jistotou nesly zaprášenou cestou. Únava mu sužovala oči do nepříjemných úzkých štěrbin plných vyhaslé zeleně. Surdové jej obdivovali. Denně mu v rukách vyhasly i desítky mladých životů. Dětí, které neznámé nemoci rychle, avšak se vší silou a trápením donutily uhasit tu odvážnou jiskru v očích.

Musí mít naději z nebes, kdokoliv jiný by z té práce ztratil rozum…

Pro Sardy byl ale tím, kdo je s opovržením pouštěl do kamenného domu a kdo s opovržením léčil ty malé nezbytnosti, jež by se životní hrozbou mohly stát.

Když za sebou zavřel dveře od domu, barva jeho zdí pohasla do ještě temnější šedi.

Jeho jméno bylo ostré stejně jako jeho pohled. Nikdo jej tak neoslovoval. Kromě jeho matky. Edward. Pro všechny ostatní pouze doktor.

Předci doktora pocházeli z daleké krajiny za Žlutým mořem. Poroto bylo jméno rodiny Cullenů v Kupayehu tak zvučné a tak neznámé. Ovšem spojené se vší pýchou a přepychem, jaký Kupayeh jenom znal.

Doktor se nikdy veřejně neprezentoval jako vlivný muž. Jeho oblečení bylo sice drahé, zato však jednoduché a vždy čisté. Košile měla vždy nažehlený límec. A když se vracel z práce, vždy si uvázal čistou vázanku a opláchl si obličej. Když vcházel do domů, vcházel obut. Zouval se až poté, co usedal k jídlu. Snadno tak zapadl mezi tradicí políbené muže, pro něž se stala Sali místní mdlou a zákonem vynucovanou jistotou.

Ta jistota spočívala v úctě. V úctě tak proradné a úlisné… Spočívala v holém faktu, že doktor zdravil kolemjdoucí muže tichým jasným hlasem. Sali. Říkal a hleděl jim do očí. A jelikož vyjadřoval úctu i jejich ženám, zdravil kývnutím hlavy také je. Ženám se však do očí nikdy nepodíval. A pokud s nimi byl nucen hovořit, díval se do dálky za jejich postavu, skrz ně.

Pro Surdy výjimečný mladý muž, který nedal jedinou záminku k pochybnostem. Ačkoliv se o samotného muže staraly tři služebné, všechny měly tváře zahalené v temnotě šálů sahajících až k zemi tak, aby ani prst na noze nepůsobil pohoršení jejich doktora.

Byla tu však jedna věc, v níž se Kupayehským mužům nepodobal. Nepřátelil se. Nezval sousedy na snídaně. Nehlídal jim děti. Neposkytoval jim žádné laskavosti. Snadno tak působil jako naprostý samotář a tajemný mladý muž. Avšak každou noc, když rozpálené město chladlo do nočního klidu, usedl před domem do křesla a popíjel čaj. Samozřejmě se k němu jeho sousedé přidali. A on jim poskytl pohostinství.

Takto Kupayeh žil. Pohostinství neznamenalo přátelství. Zdvořilost neznamenala úctu. Manželství neznamenalo jistotu. Karakuš vychovával muže silné a hrdé, připravené se těm kayským kdykoliv postavit.

 

Kupayeh, Kaya


Marjam se potácela domem. Sotva došlapovala na rozbolavěná chodidla, ruce bolestivě zatínala do boků a snažila vydýchat bolest z těla ven.

Bella ji s úzkostí pozorovala. Věděla lépe než kdokoliv jiný, že si doktora nikdy nemohou dovolit zaplatit. Pokoušela se s Marjam domluvit zlatě svatě. Byla již dost dospělá na to, aby převzala odpovědnost a postarala se o Marjam sama. To ale Marjam nechtěla a také nemohla připustit.

„Dovol mi jít na trh místo tebe, Marjam. Vím vše, pozorovala jsem tě tolik let. Tak mě nech jít, dobře?“

„Nikam nepůjdeš, šál ses nenaučila nosit, mužům do očí by ses mohla nevědomky zahledět. Ach Bello, ne, prostě ne. Půjdu sama.“

„Tak do města půjdu poklízet. Jako služebná v domě budu více chráněna než na ulici…“

Marjam ji popálila trpkým pohledem. „To si skutečně myslíš? To jsem tě nic nenaučila?“

Té noci uvařila Bella silný čaj s kapkou čiré rakye. Nevypila ani doušek, vše nechala Marjam.

Dalšího rána brzy vstala. Oblékla si dlouhé černé suknice, ruce překryla teplým bavlněným šálem, vlasy spletla do copu a ten potom schovala pod černou látku. Teprve poté se celá zabalila do splývavého šálu. Pomyslela si, jaký život asi mají vdané ženy v Karakuši. Kde pod dozorem mužů mohou popíjet čaj v kavárnách, kde mají služebné, kde se nemusí bát zítřka… V té době netušila, jak nejisté manželství může být.

Jakmile opustila dům, zalila ji vlna tepla dotěrná jako žíznivý komár. Sotva dýchala a snažila se najít nejvíce možných stinných uliček, kterými by si mohla zkrátit cestu. Věděla přesně, kam má jít. Věděla o rodině, kde se před třemi dny narodili čtyři malí chlapci. Tam ji nemohou odmítnout.

 

Kupayeh, Karakuš


Rušen tichými krůčky služebných hrával šachy. Celodenní rutina neměnící se s dalšími měsíci představovala jeho život.

A jediným rozptýlením bývaly úterky a pátek, kdy jej přicházela navštívit jeho matka.

Vždy ji objal a věnoval jí úsměv, byla to jediná žena, na kterou se kdy usmál. Posadil ji na měkké křeslo k velkému oknu s vyhlídkou na západní hory a lučiny. Sám jí uvařil čaj, sám ji podložil nohy teplým kobercem. Když ji políbil na čelo, nespokojeně zamlaskala.

„Staráš se o mě jako o stařenu.“ S pohledem plným výčitek sledovala svého syna, zatímco usrkávala vařící čaj.

„Nic takového si nemyslím, anne, na mou duši.“ Posadil se naproti ní. Lokty opřené o kolena a tvář ztuhlou tím tvrdým výrazem.

„Edwarde, my nikdy nelžeme. Jsem stará, vím to. Co mi však činní větší starosti, jsi ty.“

„Provedl jsi něco zlého?“

„Nemám ani jedno vnouče, synu. Víš, že jsi moje jediné dítě a já bych za tebe dala život. Proto mě děsí, že jsi již dospělý muž a stále tak sám.“

„Samota mi vyhovuje.“ Odsekl, ale jeho oči přitom stále plály tou něhou, kterou dítě ke svým rodičům pociťuje.

„Nikdo nemůže být stále sám. Měl by sis najít ženu, Edwarde.“

Toho večera byl doktor tichý jako voda. Když doprovodil matku, seděl sám před domem. Žena mu nescházela. O úklid i potravu měl postaráno. A plytké řeči mu nikdy nic neříkaly. A jediné city, které kdy choval, patřily jeho matce, vůči které toho večera cítil hanbu. Zachoval se nezdvořile. Hrubě. Pohled mu padl na služebnou, která před domem čistila koberce. A spatřil ten jasně barevný ručně tkaný sardský kus…

 

Kupayeh, Kaya


Marjam si opřela záda o chladivou zeď domu a přikusovala ovčí sýr, který ráno přinesla Bella z trhu. Ta mezitím vyběhla z domu a po tenkém provázku mezi domy rozvěšovala vyprané prádlo.

„Dítě jedno hloupé!“ Rozkřikla se Marjam. „Už zase pobíháš po ulici bez šátku… bez závoje! Hanbu na sebe přivoláš. Utíkej se ustrojit!“

Bella tiše vzdychla. „Celý den v práci cítím, jak se mi vlastní pot vsakuje do té proklaté látky, Marjam. Je to strašné. A když jsem doma, nechci jej nosit.“ Stála si tvrdě za svým a odmítala se jakkoliv podřídit.

„Bože, bože… To dítě nemá rozum. Je ti sedmnáct let, Bello. Jiné dívky jsou v tvém věku matkami tří nebo čtyř dětí…“

„Já se vdávat nebudu. Kdo by se o tebe postaral.“ Spiklenecky na ni mrkla jedním okem.

„A ty si myslíš, že se tě někdo bude ptát, zda se chceš vdávat?“

 

Kupayeh, Karakuš


Rašíd byl starý muž se starým zažloutlým chrupem. Avšak ani tento fakt mu nezabránil všechny své nažloutlé skvosty vystavovat v hrdém a upřímném úsměvu. Byl to obchodník s látkami. Jeho stánek byl obložen pestrobarevnými kotouči s nejrůznějšími druhy látek. Zlí jazykové tvrdili, že je krade v dolním Veyselském přístavišti obchodním lodím z daleké pevniny. Jiní prostě věřili, že je získal dědictvím.

Každé ráno začal vyvolávat mezi prvními. Byl to muž, co se při každém pozdravu srdečně klaněl, co se rád nahlas smál, co rád jedl syrové ryby a komu začaly velmi brzy šedivět vlasy a obočí.

To ráno měl obrovskou radost.

„Doktore! Sali! Vítejte!“ Opět se uklonil a obdařil Doktora vřelým úsměvem.

„Dobrý den, Rašíde.“ Zdvořile oplatit pozdrav a nejistě se pousmál.

„Doktore, nic mi neříkejte!“ Teatrálně rozhodil rukama kolem sebe a zahrál perfektní divadlo. „Já vím, pro co si jdete! Já vím! Kteroupak si to budete brát? A jaký šál jí chcete koupit?“ Jeho smích byl sice zábavný, v tu chvíle ale pro Edwarda představoval otravné hejno sršňů.

„Ne, Rašíde,“ odtušil klidným hlasem.

„Ne? Ne nevěsta?“ Údiv mu na tváři vykrojil potutelný úšklebek.

„Ne. Hledám koberec, podobný nebo nejlépe stejný, jaký jsem na trhu koupil před pár lety. Byl to pestrý sardský kousek s ostrým vzorem.“

Rašíd se zamračil. „Takové koberce jsem nikdy neprodával, pane.“

„Já vím, koupil jsem jej od jedné ženy.“

Rašídův úšklebek nabíral na intenzitě. „Od ženy?“ Podrbal se na šedé bradě. „Jediná žena, která kdy na trhu prodávala úplně sama, byla Marjam. Ano, jistě, Marjam!“

„Ta žena s sebou měla malou dívku.“

„Jistě! To měla vždy. Jistě to bude Marjam. Ale ta už tady neprodává, pane. Už dlouho ne. Obávám se, že si ten koberec budete muset sehnat jinde.“ Pohoršení se mu dralo na rty, vidina doktorovy koupě zaručovala vydatnou večeři.

„Takový jinde nemohu sehnat.“ Nebyla to věc pro muže nutně potřebná k životu. Byla to ale věc, která svou nápaditostí, barevností a ostrostí připomínala jemu i matce domov. Domov a otce. A tak si zamanul, že sežene stejný koberec, mnohem větší, který matce věnuje.

„Rašíde, vím, že jste muž znalý Kupayehu. Jistě mi poradíte, kde ji mohu najít.“ S důkladnou důrazností položil na složený kus jasně zelené látky odpovídající sumu. Rašídovy oči se rozzářily.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Gabbe

10)  Gabbe (19.07.2015 17:56)

Seb, jsem ráda, že sis našla cestu ke Zdím! Děkuji.

9)  Seb (18.07.2015 08:05)

Konečně jsem se dostala ke čtení téhle povídky, je velmi zajímavá, hodně se mi líbí ( jak jinak že, když píšeš ty? )

Edward zatím jen tak přežívá, doufám, že ho Bella dokáže probudit.

Děkuji, těším se na pokračování.

Gabbe

8)  Gabbe (17.07.2015 00:28)

Empress, velmi pěkně děkuji.

Empress

7)  Empress (17.07.2015 00:03)

Prečítané jedným dychom... Veľmi sa teším na ďalšiu kapitolku

Gabbe

6)  Gabbe (16.07.2015 23:32)

O děvčata, děkuji moc za krásné komentíky!

emam

5)  emam (16.07.2015 21:14)

Hezké! TAk jen dál

4)  betuška (16.07.2015 20:53)

ty si ale šikula, taká rýchlovka;) sa teším...držíš nás v napätí ,to sa ti teda darí, som celá nedočkavá na pokračovanie

3)  BabčaS (16.07.2015 16:33)

Gabbe

2)  Gabbe (16.07.2015 16:07)

Juu, Dopíku, děkuji ti velice moc!

DopeStars

1)  DopeStars (16.07.2015 15:39)

Páni, páni, páni!!! To bol zase kúsok! "Rušen" sa nám zdá byť nejako zaujatý... páči sa mi to a veľmi! Budem nedočkavo vyhlížet ďalšiu kapitolu!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek