Sekce

Galerie

/gallery/Jmenuju%20se%20En_per.jpg

Uf... nezabíjejte mě! Mohlo být hůř, ale moje prsty si prostě ťukaly do klávesnice a napsaly tohle. Hihi... ♥

22.
„Chceš mi tvrdit, že na tenhle ksicht jsi ulovil takovou kost?“ zamumlal Greg pochybovačně. Seděla jsem na baru s nohama přes sebe, míchala brčkem drink před sebou a snažila jsem se nepropadat panice. Rozparek šatů totiž vypadal, že každou chvíli pukne a mně pak bude vidět o dost víc, než bych chtěla. Podle Lennyho by mě nikdo v kombinéze dovnitř nepustil, takže jsem se zapsala do nejbližšího hotelu, zašla do prvního luxusního obchoďáku a koupila si první strašně drahý a hlavně sexy šaty, který jsem viděla. Teď jsem ale litovala, že jsem tomu výběru nedala aspoň o pět minut víc. Mohla jsem sedět v něčem pohodlnějším.
„Dostala na mě doporučení od jedný známý, co tu byla před pár měsícema,“ řekl nenuceně Lenny.
Usrkla jsem pití a otočila se směrem, kde stáli ti dva. Byli ode mě pár metrů. Greg si mě podezřívavě prohlížel, zato Lenny se tvářil jako bůh sexu. Naprosto sebevědomě a rádoby svůdně. Aspoň částečně tak mohl někomu připadat. Na sobě už neměl umolousaný oblečení z doby, kdy jsme si tak krásně zaběhali, ale nějakou nejspíš dost drahou košili s prvními dvěma knoflíčky rozepnutými a dost slušné kalhoty. Zazubila jsem se a zamávala jim. Lenny na mě laškovně mrkl.
Obrátila jsem se zas k baru a nenápadně sáhla do kabelky pro mobil, hodinky jsem neměla. Za chvíli bude deset. To už by se tu dle Lennyho slov měli začít slézat různí politici, ředitelé a taková pakáž, která na předvolebních transparentech miluje svoji rodinu.
„Vypadá jako polda,“ syknul Greg.
„Jsi padlej na hlavu? Vždyť jsi ji prohledal. Nemá u sebe ani blbou sponku,“ vyvracel Lenny. Zněl vážně přesvědčivě. Ale tak je docela pochopitelný, že jestli má tady přežít, lhát asi umí. A s tou prohlídkou měl pravdu, za mříží si mě Greg vzal stranou a ptal se mě za kým jdu, jak jsem je našla, co tu vlastně chci... A samozřejmě jsem prošla rámem a podrobnou kontrolou. Velmi podrobnou. Tak proč je pořád tak podezřívavý?
Nehodlala jsem tu čekat celou noc. Jdem si zahrát divadýlko.
Odstrčila jsem nedopitou skleničku a otočila se zas k Lennymu. Opřela jsem se loktem dozadu o barový pult, pomalu si promnula rty a s pohledem upřeným na Lennyho jsem nohy dala trochu od sebe. Teď jsem se doopravdy modlila, aby ten rozparek nepovolil.
Lenny se usmál.
„Promiň Gregu, ale myslím, že tu mám nějakou práci. Jak vidíš, tak jen na ksichtu nezáleží. Hlavní je pověst božského a neukojitelného milence.“ Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.
„Jasně. Když to jde i s monoklem, to tě příště nebudu tak šetřit a upravím ti i druhý oko,“ zamumlal Greg a přestal mu konečně věnovat pozornost. Odšoural se zas ke vchodu, jen si ve dveřích plácnul na pozdrav s dalším vazbičem, nejspíš jeho pomocníkem.
Lenny se ke mně sebevědomě blížil. Bylo tu moc očí, který nás sledovaly, přestože to na první pohled tak nevypadalo, takže jsem sklouzla ze stoličky a přivlnila se k němu. Nabídl mi rámě a já se do něj zavěsila.
„Následujte mě, slečno. Zatím si můžete rozmýšlet, co si ode mě budete přát,“ zašeptal zblízka a já se jako na povel zachichotala. Právě jsme totiž procházeli kolem barmanky, která podezřele dlouho leštila sklenici. Po očku nás pozorovala, ale jak jsme ji míjeli, uvolnila se.
Prošli jsme celkem prostornou a čistou halou, klapot mých podpatků tlumil silný vínový koberec. Po obou stranách byly několikery masivní dveře. Překvapovalo mě, jak je to tu vyšperkované, vzhledem k tomu zapadlému vzhledu budovy. Navíc tyhle prostory zasahovaly půdorysem do vedlejší budovy, to bylo jasné.
Lenny otevřel jedny dveře a k mému překvapení vedly do další chodby. Ústily do menší haly s točitým schodištěm. Po jedněch schodech jsme vyšli, Lenny mě pustil a přiložil pravý ukazovák na snímací čidlo nad klikou. Mechanismus zabzučel a otevřel dveře.
„Až po vás,“ pokynul mi Lenny s úsměškem.
Vešla jsem dovnitř.
Byl to dost malý pokoj, ale příjemně zařízený. Luxusní saténové povlečení, nad kterým by Alice určitě jásala, kousek od postele vstup do koupelny, hi-fi věž, ze které hrála tichá hudba. Má Kira taky takové místo? Měla jsem z toho dost rozporuplné pocity. Lenny ztlumil osvětlení, takže to tu vypadalo jako při svitu svíček.
„Nemyslíš si, že teď -“ nedokončila jsem otázku, protože Lenny se na mě doslova vrhl. Kdyby mě nenaplňovalo znechucení, mohla bych to označit jako vášnivý polibek, ale takhle...
„Co -“ sykla jsem a vytrhla se mu, ale Lenny se na mě vyloženě nalepil a nehodlal mě pustit. Obezřetně se mi díval do očí a snad jako by mě varoval...
„Dáte si nejdřív koupel, madam?“ zeptal se a prosil mě při tom pohledem.
„Asi ano,“ zmateně jsem odpověděla. Lenny se trochu uvolnil a jemně, ale pevně, mě vedl do koupelny. Zavřel za námi, uzavřel odtok vany a pustil naplno horkou vodu. Pak ke mně přiskočil a zašeptal: „Musíme mluvit potichu. V pokoji jsou kamery, snímají i zvuky. Tady nikde nejsou.“
Rozčileně jsem zafuněla.
„Tos´ mi to nemohl říct dřív? Málem jsem se prozradila!“ sykla jsem podrážděně. Provinile pokrčil rameny.
„Zapomněl jsem na to. Jsem zvyklý to nevnímat.“ Zamračila jsem se.
„Takže teď jako co?! Přece nemůžem být jen v koupelně!“ Lenny nervózně přešlápl.
„No, vážně bychom měli udělat nějakou scénku vedle,“ řekl přiškrceně.
„Děláš si srandu!“ zavrčela jsem. Naštěstí ne naplno. „Opovaž se na mě znovu vrhnout! Nebo vrhnu já,“ zamumlala jsem varovně. Dotčeně si mě změřil.
„To bylo jen, abych tě umlčel. Umím to samozřejmě mnohem líp! Uděláme to takhle: za čtvrt hodiny vyjdeme z koupelny... Měla by sis vzít tenhle župan, aby to nebylo nápadný... Necháš se ode mě líbat – tentokrát se ti to bude líbit, tím jsem si jistý,“ řekl samolibě, „Dojdeme tak k posteli, na kterou si sedneš nebo lehneš, to je jedno. Požádáš mě, abych zatáhl závěs, což udělám, takže před kamerou budeme schovaní. No a pak, řekněme půl hodiny, budeme vzdychat...“
Byla jsem vytočená. Ale na druhou stranu, pokud si nemám hrát sama na šlapku a žádat o práci, musím pro to něco udělat.
„Ne. Trošku jinak. Vzdychací scéna bude tak maximálně na pět minut,“ řekla jsem pevně. Lenny se zamračil a už se nadechoval, aby něco řekl, ale umlčela jsem ho rukou na ústech. Zaraženě na mě zíral. „Pět. Minut. Potom budu nespokojenou zákaznicí.“ Pustila jsem ho.
„O tom vážně pochybuju, zlato,“ ušklíbl se. Výmluvně jsem ho chytila za košili u krku a přistrčila ke zdi. Lenny vykulil oči.
„Nezapomínej, proč tu jsem. A neříkej mi zlato,“ procedila jsem skrz zuby a pustila ho.
„Jasný. Promiň,“ zamumlal a uhlazoval si límeček. Přešla jsem k vaně, vypnula tekoucí vodu a sedla si na okraj. Trochu jsem rukama zaplácala ve vodě, jako bych lezla dovnitř. Jednou rukou jsem ještě raději přejela pod vodou po stěně vany, až to vydalo známý vrzavý zvuk, jako by mi zrovna uklouzla noha. Lenny mě nevěřícně pozoroval a pak ukázal zdvihnuté palce nahoru. Přešel ke mně a vzal mycí houbu, aby ji namočil a mokrou zvedl nad hladinu, pomalu ji zmáčkl a přebytečná voda kapala zpět. Usmála jsem se.
„Smím vám umýt záda?“ pronesl Lenny do ticha.
„Prosím,“ odpověděla jsem a Lenny se zazubil. Znovu namočil houbu a vymačkával z ní vodu.
„Hmmm...“ vrněla jsem blaženě, Lenny se kousnul do rtu, aby nevyprsknul. Čvachtali jsme vodou, zatímco jsem občas „blaženě“ vzdychla, asi čtvrt hodiny, než začala voda stydnout. Zinscenovali jsme výlez z vody a pak jsem si svlékla šaty a hodila je na podlahu. Přehodila jsem přes sebe župan a rukou nabrala trošku odtékající vody, abych si ji šplíchla za krk, trošku jsem si tak namočila vlasy. Zamračila jsem se na Lennyho, který mě trochu zasněně pozoroval. Očima mi přejel po těle zabaleném do saténového županu do půli stehen a spokojeně mlaskl. Měla jsem chuť mu taky jednu pořádnou mlasknout a on to na mně asi poznal, takže jen zvedl ruce v tichém vzdávám se a svlékl se do boxerek. Vzal si druhý župan, otevřel dveře a vzal mě za ruku, aby mě dovedl do pokoje. Kousek od ní jsme se zastavili, Lenny se sklonil a pomalu mě políbil. Musela jsem uznat, že mu to tentokrát vážně šlo. Pozadu jsme došli k posteli, Lenny odhrnul jeden těžký závěs a pohladil mě po zádech, až sjel rukou na můj zadek. V duchu jsem zavrčela, ale navenek jsem samozřejmě nemohla dát cokoli najevo. Odtáhla jsem se od něj a vlezla na lůžko.
„Zatáhni ten závěs, prosím,“ řekla jsem tiše.
„Jsme tu sami,“ namítl jemně Lenny, ale tvářil se dost významně.
„Líp se uvolním,“ skousla jsem si spodní ret a uhnula pohledem. V duchu jsem nad sebou zakoulela očima.
Lenny poslechl, obešel celou postel dokola a všechny závěsy zatáhl. Vlezl si ke mně a zkontroloval, že sem vážně není vidět, pak se na mě zazubil a spiklenecky mrknul.
„Hmmm,“ zavrněla jsem spokojeně a on nevěřícně zakroutil hlavou.
„Tak co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se tiše, zatímco se ke mně naklonil a trochu hlučně mě líbal na krku.
„Ještě nejsem rozhodnutá, uvidíme, až jak mě rozpálíš. Sarah si tě moc pochvalovala, tak mě nechtěj zklamat,“ zamumlala jsem a zahihňala se, tentokrát to nebylo hraný, protože mě Lenny pohladil po stehně a hrozně to lechtalo.
Zarazil se a zmateně si mě prohlížel. Mračila jsem se, zuřivě gestikulovala a skoro zasyčela vzteky. Co má to ochmatávání znamenat? Mají tak citlivé ty snímače zvuku?!
„Jsem lechtivá,“ zašeptala jsem mrzutě.
„Je to slyšet,“ odvětil Lenny a intenzívně se na mě mračil. Takže asi ano, mají citlivé snímače. Zakoulela jsem očima, bouchla pěstí do matrace a tiše zavrčela. To je teda pěkně debilní! Lenny pokrčil rameny.
Přitáhla jsem ho za župan k sobě, trochu se zavrtěla na posteli a Lenny pochopil. Naklonil se ke mně a začal mě zas líbat. Ano, vážně to dělal dobře, nesnažil se mi nacpat jazyk do krku a nebylo to příliš mokré, ale... Už jste někdy líbali někoho, koho jste líbat nechtěli? Bylo to tak trapné a neosobní i když technicky dobré. Lenny zakňoural, jemu se to očividně velmi líbilo, přestože moje odpověď zdaleka nebyla tak vášnivá, jak by mohla být. Otevřela jsem oči a zírala na něj. Obočí se mu směšně krčilo, jak si užíval polibek. Jako kdyby zadržoval... Zafuněla jsem, místo toho, abych se rovnou zasmála. Lenny otevřel oči a naše pohledy se střetly. Chvíli jsme na sebe zírali, ústa přitisknutá v přerušeném polibku. Lenny se zamračil a já už to nemohla vydržet.
Odstrčila jsem ho od sebe, zabořila hlavu do polštáře a tiše zaúpěla smíchy.
Zhluboka jsem dýchala a přemlouvala bránici, aby se už nechvěla, stejně mě zradila a já se zachechtala. Po chvíli jsem se uklidnila, otočila se zpět k Lennymu. Vraždil mě pohledem.
„Problém?“ procedil skrz zuby.
Chytila jsem příležitost za pačesy.
„Problém, ano, tohle bude problém,“ potlačovala jsem smích. Lennymu zahořely uši studem a přimhouřil oči. Naklonil hlavu na stranu, jakoby říkal: „Co to má znamenat?!“
Pohladila jsem ho na ruce a významně se na něj podívala. Pochopil, že jen hraju a že už ho potřebuju vyhnat. Trochu se uklidnil.
„Jsi moc... Chlupatý. Pořád mě to někde lechtá,“ odpověděla jsem napůl pobaveně a napůl ublíženě.
Lenny zafuněl. „O tom jste se Sárou nemluvili?“ zeptal se pichlavě.
Zavrtěla jsem hlavou, polštář zašustil pod mými vlasy.
„Nenapadlo mě se jí na to zeptat. Myslela jsem, že se tu všichni holíte... Všude,“ vydechla jsem.
„Tak to opravdu bude problém, nikdo se tady neholí. Úplně. Všude.“
Frustrovaně jsem zakňučela.
„Můžeme to vyřešit jinak. Zavolám ti některou z našich slečen.“
Chvíle ticha. Vděčně jsem ho pozorovala. On se ještě trošku mračil, než zavřel oči a uvolněně se usmál. Pohladil na oplátku moji ruku a trochu ji stiskl.
„Dobře...“ vydechla jsem v odpověď. „Nějakou... Jemnou. Nikdy jsem s ženou...“ mluvila jsem váhavě. Lenny se ušklíbl: No jasně. Šťouchla jsem do něj prstem a zazubila se.
„Chvíli tu počkej, jdu se podívat, kdo je volný a vrátím se. Udělej si tu pohodlí.“ Ukázal na mě skřížené prsty pro štěstí. Pak trošku odhrnul závěs a vylezl z postele. Rychle si oblékl košili, kalhoty a vyšel z pokoje na chodbu.
Posadila jsem se, utáhla si župan (dala jsem si záležet, aby to šustilo, jako že ho beru z nohou postele) a roztáhla závěsy. Rozhlédla jsem se po pokoji, až se mi pohled zastavil na kulatém stolku, na kterém stála lahev vína, sklenice a mísa s ovocem. Vláčně jsem došla po měkkém koberci ke stolku a ujedla pár kuliček vína. Pomalu jsem bloudila očima po pokoji, takže jsem si všimla hned dvou kamer, ale nedala jsem to na sobě znát. Nemám šanci se před nimi schovat, než v koupelně, nebo za závěsem postele. Takže se před budu muset schovat.
Zachvěla jsem se.
Nemůžu tu stát a čekat na ni uprostřed pokoje. Mohla by se okamžitě otočit na patě a odejít. Pokud za mnou vleze rovnou do postele, mám aspoň nějakou šanci, že ji zadržím, než bude chtít sama odejít.
Bude chtít odejít? Smutně jsem se dívala na láhev vína a po chvíli váhání jsem ji otevřela. Určitě bude. Pokud bude v pořádku... Tak určitě odejde. Kolikrát mě stihne poslat do háje, než dojde zpátky ke dveřím?
Nalila jsem si trošku vína, zakroužila vínem ve sklenici a přivoněla si. Prakticky jen ze zvyku... Víno samotné jsem nevnímala. Vrátila jsem se k posteli a sedla si doprostřed, škvírou mezi závěsy hypnotizovala dveře pokoje.
Po pár minutách se z chodby ozval klapot tlumený kobercem. Podpatky. Odložila jsem skleničku na zem, oči nespouštěla ze dveří. Třeba je to jen další zákaznice, jdou někam do vedlejšího pokoje, jasně...
Kroky se zpomalily, až se zastavily přede dveřmi. Mechanismus dveří cvakl, klika se pohnula.
„...Velmi lechtivá,“ slyšela jsem Lennyho a pak jeho kroky pryč, jak pomalu odcházel, zatímco se dveře pootevřely o něco víc, dovnitř vešla štíhlá žena a obličejem byla odvrácená do chodby.
Mávla na něj netrpělivě rukou, jak ho odháněla.
Zbaběle jsem otočila hlavu stranou, nemohla jsem se na ni podívat, pokud je to ona, tak... Zírala jsem na polštář a kousala si ret. Ruce jsem zaťala do pokrývky, ztuhlá napětím.
Tiché kroky, jak šla k posteli.
„Dobrý večer,“ řekla jemně. „Se mnou už takové potíže nebudou, jako s Lennym,“ tiše se zasmála, zatímco pokračovala k posteli.
Látka pod mými prsty nevydržela, s praskáním rupla, ale mně to bylo jedno. Prokousla jsem si ret, ale hned se zahojil. Slzy z očí přetekly.
„Tak tedy... Začneme znovu a líp?“ skoro zavrněla, pomalu roztáhla závěsy a zůstala stát.
Zvedla jsem hlavu a podívala se jí do tváře... Slzy tekly dál, nešly zastavit, jenže já ani nemyslela na to, že bych je chtěla zastavit. Pátrala jsem v jejím obličeji po odmítnutí, vzteku, čemkoli, co jsem tam viděla naposledy... Jenže ona tam jen stála, závěs pevně v rukách, dívala se na mě, pusu pootevřenou, trochu se chvěla, jako by chtěla něco říct... Neřekla nic. Pobavení, které bylo před chvílí v jejích slovech slyšet, se z tváře někam vytratilo. Šokovaně mě pozorovala, očividně neschopná slova.
„Kiro,“ chtěla jsem říct, jenže hlas mě zradil, mé rty její jméno jen naznačily...

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

10)  BJaneVolturi (29.04.2012 11:10)

Pokud bude další díl brzy a bude to stát za to (a to si myslím, že jo), tak ti to možná odpustím...:-D

miamam

9)  miamam (26.04.2012 09:29)

Už se to píše, holky moje Trpělivost přináší plané růže... (kdo bude chtít pochopit, nechť si počká )

8)  BJaneVolturi (24.04.2012 06:30)

Honém! Každej den tu kazím vzduch tím, jak hledám další kapču!

Fanny

7)  Fanny (03.04.2012 14:28)

Jak z toho vybruslí? I kdyby Kira jednala pohotově a to není až tak pravděpodobný...

6)  hela (03.04.2012 13:29)

našla jííííí
ale s chlupatým Lennym jsem se pobavila

Lenka326

5)  Lenka326 (03.04.2012 10:42)

Ono to vyšlo!!! Našla ji!!! Skoro jsem tomu nevěřila. A co bude dál??? Netrpělivě tu čekám na pokráčko.

Bosorka

4)  Bosorka (02.04.2012 17:47)

A dál?

3)  BJaneVolturi (02.04.2012 16:11)

Mimochodem se pokus dát dohromady kapču dříc, jo?

2)  BJaneVolturi (02.04.2012 16:10)

Odejde s ní, že jo? Vrátěj se obě k Edovi a Belle?

Twilly

1)  Twilly (02.04.2012 15:02)

Emčo!!!! Řekni, že je už rozepsaný další díl!!! Řekni!!!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek