Sekce

Galerie

/gallery/Jmenuju%20se%20En_per.jpg

Kira má asi problém, který ji navíc může stát život. A En k tomu přijde jak slepej k houslím... Zdá se to dost nepochopitelné, ale co může Ený vědět? Viz p. s. pod povídkou :-)

12.

 

Vstala jsem brzy. Jednak jsem chtěla rozehnat ty hnusný myšlenky, a taky jsem chtěla pomoct s úklidem.

Otevřela jsem dveře a zaposlouchala se... Ještě spala. Jak by taky ne.

Opláchla jsem si obličej a umyla vlasy. Sčesala jsem je prsty dozadu, aby mi nepadaly do obličeje, a chvíli se dívala do těch hnědých očí, co na mě koukaly ze zrcadla. Zahnala jsem myšlenku na mámu a šla za Chuckem. Když mě uviděl ve dveřích, zamračil se.

„Ahoj,“ řekl a mávl neurčitě k mým nohám.

„Ahoj?“ Pozdravila jsem a čekala, co z něj vypadne.

„No, nechceš půjčit nějaký oblečení? Myslim triko a nějaký kraťasy, chodíš pořád v tý kombinéze a k úklidu se mi to nějak nehodí...“

„Jo, dík,“ pokrčila jsem rameny a rozhlídla se po baru. „To je teda bordel,“ dodala jsem.

„Počkej tu, pro něco ti dojdu.“

Zatím jsem začala sbírat poloprázdné a oblemcané skleničky. Děsný puch, který se vznášel po celém baru, způsobil zčásti právě jejich zvětralý obsah. Zakřenila jsem se a snažila dýchat co nejpomaleji, jenže i když jsem pořád chodila lítačkama do kuchyně a zpět, špinavého nádobí neubývalo.

„Tak jsem tu. Zkus tohle,“ podával mi pár triček a sportovní kraťasy. Usmála jsem se.

„Na miss to není, ale na úklid dobrý, ne?“ zeptal se nejistě.

„V klidu, je to super,“ poplácala jsem ho po rameni a vzala si hromádku oblečení.

„Dej mi chvilku,“ dodala jsem a šla do svého domku.

Trochu jsem zaškobrtla, když jsem uviděla Kiru, jak sedí na schůdkách před svým domem a kouří. Měla šílený kruhy pod očima a vypadala tak o deset let starší. Vyfoukla kouř a skelným pohledem pozorovala drny trávy, co rostla kolem schůdků.

„Ahoj,“ řekla jsem tiše a prošla kolem ní. Neodpověděla, jen sevřela rty do tenké čárky.

Ve svém domku jsem si svlékla kombinézu a vzala na sebe triko. Musela jsem si na něm udělat uzlík, bylo mi kolem pasu moc velké a překáželo. Kraťasy jsem utáhla šňůrkou, byly jednoduché černé, tak to tak děsivý outfit nebyl. Co s botama na motorku? Hm.

Nechala jsem je pod židlí a šla zpátky bosa. Snad bude mít i nějaký pantofle na půjčení.

Kira ještě pořád seděla na verandě. Potáhla nosem a pomalu vstala.

„Počkej,“ zašeptala a ukázala na místo, kde jsem stála. Lehce se zakymácela a pak vešla dovnitř domku... Vylezla ven a podávala mi pantofle. Dívala se na podlahu a výraz měla nečitelný. Vzala jsem si boty a obula je.

„Díky,“ řekla jsem a dovolila si jeden zkoumavý pohled. Ona se na mě ale nepodívala, tak jsem šla svou cestou. Skřípala jsem zuby, jak ve mně narůstala bezmoc. Vypadala jako... Jako regulérní unavená štětka.

Chuck už byl v kuchyni a myl ten svinčík po včerejšku.

„Nos mi sem prosím tě další sklenice, ať to pořádně vypulíruju.“

Stála jsem na místě a nemohla se hnout. Otočil se a zvědavě se na mě podíval.

„No, dobrý, ne?“ zhodnotil můj outfit. „Chceš mýt sama a já mám nosit?“ zeptal se nesměle, zatímco si utíral ruce do utěrky.

Snažila jsem se nebýt nasraná, ale na kom jsem si to měla vybít? Ne, na Chuckovi ne, jen to ne... Vzal mě zpátky a je na mě milý.

„Co je?“ zamračil se.

„Jak dlouho to dělá?“ procedila jsem skrz zuby. Chuck zrudnul.

„Já se do toho nemíchám. Vozím ji aspoň na prohlídky.“

„Jak dlouho??!“ zavrčela jsem.

„Ený, nic ti do toho není, ona -“

„Tak sakra řekni!“ křikla jsem. Teď už Chuck znachověl. Vzteky.

„Prakticky co se vrátila z nemocnice. To bylo tak dvakrát týdně. Teď... Teď je to častějc. Snažil jsem se jí to rozmluvit. Já ji ale potřebuju a je to její -“

„Jo,“ ozvalo se tiše ode dveří. Otočila jsem se a vrhla blesky ke... Ke Kiře, která stála mezi futry, ruku opřenou o lítačky.

„Je to kurva moje věc a tobě je po tom hovno, Nessie,“ dodala ledově. Líně zamrkala a pak se sesula na zem.

 

**

 

Vztek mě rázem opustil a nahradil jej strach. Vmžiku jsem klečela u ní a jemně ji plácala po tváři.

„Kiro? Kiro!“

Nic. Nereagovala. Nahmátla jsem krční tepnu a sledovala tep. Byl tak strašně pomalý… Jemně jsem povytáhla oční víčko a viděla zorničku staženou, že byla jak špendlíková hlavička.

Přestala dýchat.

Srdce začalo vynechávat.

„CHUCKU! Nestůj tam a zavolej záchranku!“

Začala jsem Kiře masírovat srdce a dýchat jí z úst do úst… Srdce ale bilo tak slabě. Slyšela jsem, jak Chuck zmateně koktá do telefonu a jak mu někdo něco odpovídá…

„Jo… Už jí resiscu… Recusi… Už ji dáváme dýchání a masáž, ale proboha přijeďte rychle! Já nevím… Jak mám vědět, co se stalo?! Prostě sebou sekla!“

Když jsem se ke Kiře asi podvacáté sklonila, abych jí vdechla do plic další vzduch, něco mě napadlo.

Ale to je kurva blbost! Tentokrát to nebyla Sue. Jenže to prostě nebylo možný, nevěřila jsem, že…

Povolila jsem prsty z Kiřina nosu, podívala se na sliznici a –

„Do hajzlu,“ vydechla jsem.

„Počkejte – co? Co je? En?!“

Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč by to dělala?

„Ona šňupala, Chucku.“

Slyšela jsem, jak někdo brebentil do telefonu, ale já ani Chuck jsme nebyli schopni slova. Hlavu jsem měla úplně prázdnou. Začala jsem ji znovu mechanicky oživovat.

„Drogy?“ zeptal se Chuck zmámeně. V telefonu to zmlklo.

„Sakra, Chucku, jsou už na cestě?“ Ticho. „Tak jedou?“

V telefonu začal zas někdo mluvit, tentokrát nějaký muž a mluvil opravdu tiše a pomalu.

„Oni,“ vzlykl Chuck, „Oni nemají volnou sanitku.“ Típl telefon a zíral na mě.

Na nic jsem nečekala, popadla Kiru a rozběhla se k jejímu domku.

„Co budeme dělat? Ona… Umře?“ slyšela jsem ještě plačtivě z baru. Nehodlala jsem čekat na důkaz.

Nazula jsem si první kecky, které jsem našla u Kiry v pokoji, vzala ji do náruče a pevně ji k sobě přitiskla. Rozběhla jsem se svojí plnou a přirozenou rychlostí rovnou do nemocnice. Do té samé. Zase.

Kiřino srdce bilo, ale hrozně nepravidelně. Taky téměř nedýchala… Jako by to zapomněla. Jednou za čas zalapala po dechu a pak to bylo zas jen slabé, tiché dýchání.

„Neštvi mě, holka! Koukej to ustát! Taková blbost, pročs´ to doprdele dělala?“ Cítila jsem, jak mi po skráních stékají slzy, ale větrem rychle usychaly. Na cestu jsem viděla tak akorát, abych jí ještě víc neublížila.

Tak tohle jsi myslela, Sue? Nebo co je to zas za podělanej osud, Susan?!

Byla jsem vzteklá, ale bylo mi tak úzko, jako…

Jako jen jednou v životě.

Nechápu, jak se to stalo. Prostě jsem běžela s větrem o závod, Kiřino tělo se mi chvělo v náručí s každým dopadem mé nohy na vyprahlou poušť. Instinkty jsem měla napnuté na maximum…

A najednou jsem byla myšlenkama u Jacoba. Bylo to tak náhlé a intenzivní. Jen okrajově jsem vnímala, jak dusám pouští a vyhýbám se keřům, které by mohly Kiru zranit.

Nessie.

Hm?

Nessie, pojď sem. Pojď ke mně.

Brečela jsem.

Neplač. Dej mi ruku. Pojď, uleví se ti.

A tak jsem ho poslechla.

 

„Jsem v tobě úplně ztracenej,“ řekl a pohladil mě po spánku.

Leželi jsme vedle sebe v naší ložnici, v našem domku. Pohladila jsem ho po vlasech a lehla si mu na rameno.

„Jo, to jsme dva,“ zamumlala jsem spokojeně.

„Ty jsi v sobě taky ztracená?“ uchichtl se. Zamračila jsem se.

„Ne, tak jsem to nemyslela. Kecám nesmysly. Kvůli tobě.“

„Chtěl jsem se na něco zeptat. Jenom nevim, jak s tim ven,“ nervózně se zavrtěl. Opřela jsem se o loket a zadívala se mu do očí. Do těch nádherných, tmavých, hřejivých očí… Zamrkala jsem.

„Ať je to cokoli, vyklop to.“ Zakoulel očima.

„Né, tak teď to rozhodně bude blbý.“ Podíval se stranou a snad… Rudnul?!

„Jakeu, co se děje?“

„Nic prosímtě. Spi ještě,“ zamrmlal.

„Neštvi! Spusť!“ naléhala jsem. Rýpla jsem ho trochu do žeber a kousla ho jemňounce do krku.

„Jinak tě sežeru k snídani,“ dodala jsem a okusovala ho dál.

„Nechutnám ti. A umřel bych ti,“ přetočil se na bok a leželi jsme teď k sobě čelem. Trochu se mračil a byl pořád nějak napjatý. Začala jsem se bát.

„To je fakt. Jenom vyhrožuju. Co bych si bez tebe počala?“ Líbla jsem ho do koutku úst. Nespouštěla jsem ho z očí a on se úplně rozechvěl.

„Jacobe?“

Chvíle mazlení. „Nemuč mě,“ řekl. A potom…

„Nessie, chci tě o něco požádat,“ ztěžka polkl. Naklonil se ke mně a políbil mě, jemně a váhavě. Najednou jsem se cítila strašně nesvá a zranitelná. Co po mně mohl žádat? A proč to vyslovil takhle? Veděl, že bych pro něj udělala cokoliv. Pátravě jsem se na něj zadívala a čekala. Zhluboka se nadechl.

„Jsi pro mě všechno na celém světě. Vím, že to víš, ale nahlas vyslovené je to víc… definitivní.“

Dech se mi zadrhl.Vzal mě za ruce a políbil je do dlaní, každou zvlášť.

„Vezmeš si mě?“ Hlas se mu třásl. Ale proč?

Výraz se mu ve vteřině změnil. Očekávání nahradila bolest a zranitelnost.

„Myslel jsem, že by to bylo… Takový úplný. Taky jsem myslel, že… Že bys to chtěla? Miluju tě. Další proč mě nenapadají…“

„Ach sakra, já ti to ukázala! Ale tak jsem to nemyslela!“ smála jsem se a dotkla se ho oběma dlaněmi.

„Ptala jsem se, proč se třeseš a proč jsi nervózní! Jinak…“

Ukázala jsem mu ANO – polibek – svatební šaty – náš dům – naše děti –

On mě strhl do náruče a začal mě líbat úplně všude, kam právě dosáhl.

„Ano. Vezmu,“ zašeptala jsem a poslala mu naléhavější představu. Zasténal a překulil se na mě. Dech mu zhrubnul, jak mě líbal na krku a klíční kosti… A na prsou… Blaženě jsem vzdychla.

„Miluju… Miluju tě,“ šeptala jsem a hladila ho ve vlasech. Podíval se na mě a jemně se usmál.

„Jsi moje všechno,“ řekl a pak mě dál laskal a miloval.


Shrnutí

slíbené p.s.: Příští kapitolu vydám nejspíš dřív než tuhle poslední, protože jsem sama napnutá, jak to s nima dopadne :D

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

miamam

12)  miamam (12.01.2012 20:35)

Lenko, teda... To je jak dostat elektrošok! Páni, moc děkuju
Twilly, od tebe dostávám elektrošoky pravidelně, tak už se to jen snažím rozdýchávat

Twilly

11)  Twilly (12.01.2012 00:48)

Ano, Leni, Emča je moc dobrá. To se pozná poměrně brzo, když se takovýdle "autorský zjev" zaskví v našich hledáčcích.

Lenka326

10)  Lenka326 (12.01.2012 00:33)

Začnu ze široka: před časem jsem se zařekla, že nezačnu číst nic nového, protože nestíhám. Včera jsem nakoukla na tvoje Ber nebo nech být a zůstala jsem s pusou otevřenou: wow Kdo je ta miamam? píše skvěle!!! A pustila jsem se do En.
Nejdřív jsem zažila menší šok, že tohle je z absolutně jiného soudku, smutné, tvrdé, žádná slaďárna, ale naprosto neodolatelné a originální. A četla jsem a četla a četla, až jsem skončila pod touto kapčou. Tím se zároveň omlouvám, že jsem zatím žádnou nekomentovala, ale prostě to nešlo. Letěla jsem honem na další čtení. En-Renesmée-Nessie je naprosto jiná, než jakou ji kdo před tebou popisoval. Zvlášní, možná tvrdá, přesto plná lásky a soucitu. A ty existence, se kterými se potkává, jsou někdy naprosto k neuvěření. A pak se najednou mezi nimi objeví Kira. Zvláštní vztah, silný a bolavý. Snad to přežije. Trochu mě zmátla Sue, ale nechám ji zahalenou tajemstvím, jestli teda nenapíšeš víc.
Jsem moc zvědavá, jak to všechno dopadne, s Kirou, rodiči a hlavně s Ený, která by si zasloužila aspoň trochu štěstí. Její vzpomínky na Jacoba jsou tak krásně smutné... :'-(
Těším se na pokračování.

Fanny

9)  Fanny (11.01.2012 19:28)

Nestihla jsem přečíst tu minulou, tak jsem teď slupla dvě najednou a teda stalo se toho víc než dost. Kira a její reakce, Kira a... noc, Kira a drogy? Nessina vzpomínka na domov, no jo, hnědé oči rodinu nezapřou. A na konec ta vzpomínka na Jacoba. Strašně chci vědět jak tohle dopadne

8)  hela (10.01.2012 12:55)

nvím co říct

Bosorka

7)  Bosorka (09.01.2012 22:02)

Tak nějak jsem s drogama počítala....v tomhle "řemesle" se to snad jinak ani nedá....ale stejně .
A ty vzpomínky na Jacoba :'-( :'-( :'-(

Nosska

6)  Nosska (09.01.2012 18:23)

Já se těšila, jak se usmířej a ono zatim taový drámo

5)  SoledatDarkness (09.01.2012 15:04)

Já si myslela, že bere drogy už když Nes přijela... Navíc ta noc v minulý kapitole...
Vážně jsi mě potěšila, že tu bude další dřív... Sem zvědavá, jak to dopadne...Kira MUSÍ PŘEŽÍT!

4)  SofiaN (09.01.2012 13:59)

Twilly

3)  Twilly (09.01.2012 13:24)

takhle na mě zkoušet napnelizmus... no ts ts ts.. kdybys nebyla tak dobrá, tak... ale nééééééééé já si počkám

miamam

2)  miamam (09.01.2012 13:00)

mňó, chtěla jsem napovědět smajlíkem. Radši ne

Twilly

1)  Twilly (09.01.2012 12:51)

áááááááááá a co Kira?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek