Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/rooobsten.jpg

Vlastně úplně obyčejný příběh.

Tři není vždycky šťastné číslo. Aspoň v těch opravdu důležitých situacích...

 

 

 

 

Jacob

Ten gól by se mohl používat jako učebnicovej příklad situace, kdy proti vám stojí půlka sestavy soupeře a vy se z toho navzdory všem těm odhodlanejm klukům nějak vymotáte. Brankář ani nestihnul zvednout ruce. Prostě jen zíral, jak mu balón proletěl metr a půl nad levým ramenem. Edwardův nadšený jekot jsem zaslech půl vteřiny předtím, než se mičuda zatřásla v síti. Automaticky jsem se otočil a rozběhnul se jeho směrem.

Vyskočil z lavičky a s otevřenou náručí pádil ke mně. V tu chvíli nejspíš zapomněl na to svoje otravně namožený lýtko. Nikdo z našich spoluhráčů se ani moc nesnažil předběhnout ho. Dávno si zvykli, že Black a Cullen jsou v podstatě totožná položka a že svoje radosti nejdřív sdílíme spolu.

Bylo to tak odjakživa. Kam až moje dvaadvacetiletá paměť sahala. On, rozmazlený vymodlený chlapec z bohaté rodiny, já, totální socka ztracená v chumlu uřvanejch sourozenců. Z nějakýho neznámýho důvodu ho rodiče šoupli do státní školky, kde jsme se první den děsivě servali. Druhý den se z nás stali nejlepší kámoši a to už se nikdy nezměnilo.

Týden, kdy jsme se dozvěděli, že nám to oběma vyšlo na Loyolu v Chicagu – jemu na medicínu, mně díky stipendiu na práva – jsem považoval za nejšťastnější ve svým životě.

Našli jsme si společný bydlení – nic extra, Edward se dávno naučil, jak mě nepřivádět do rozpaků – ale k pohodlnýmu naplnění našich potřeb to stačilo. V mým případě se jednoznačně jednalo o klidnej kout k učení. Nešlo mi to tak snadno jako Edwardovi, ale pokud jsem se neflákal, neměl jsem žádný zásadní potíže.

Edward potřeboval především odhlučněnou ložnici s koupelnou – mně stačila jedna mrňavá na chodbě vedle kuchyňky. Učil se jen ve školní studovně a knihovně, říkal, že nikde jinde se na ty kraviny nedokáže soustředit. Neměl jsem důvod nevěřit mu. Byl nejlepší v ročníku a při rozhodování o specializaci se o něj profesoři rvali. Svůj pokoj využíval především k praktickým cvičením, jak tomu říkal. Se spokojeným úšklebkem mi vysvětloval, že anatomie se mu mnohem líp studuje u něj v posteli, než na pitevně. Svoje případný pochybnosti jsem si nechal pro sebe a nijak jsem ho neodsuzoval.

Já to měl v tomhle směru díky svý katolický výchově trochu těžší. Kolem fotbalistů se vždycky motalo dost holek, ale když jsem viděl, jak mi všechny potenciální zájemkyně zíraj na logo na tričku, případně na bicepsy, vždycky se mi v hlavě ozval varovnej hlas otce Johna. Nutnost propojení těla a ducha bylo jeho oblíbený téma.

Kvitoval jsem s povděkem, že tuhle mou úchylku nechává Edward bez komentáře. Nikdy se nesnažil nacpat mi do postele některou ze svých vždy připravených fanynek. Znal mě dost dobře na to, aby chápal, že panictví není nic, před čím by mě musel zachraňovat.

Tenhle měsíc byl ale jinej. Poprvé od doby, co jsme nastoupili do školy, jsem měl pocit, že jsem možná potkal tu pravou.

Jmenovala se Bella, byla v prváku a o mých svalech a fotbalové popularitě neměla ani tušení. Občas jsem ji potkal ve vegetariánském bistru v kampusu, dvakrát na chodbě u právnické knihovny. Taky dělala práva, taky měla stýpko. Na rozdíl ode mě ale prospěchové, ne sociální. Na fakultě se určitě pohybovala velká spousta hezčích holek, ale z téhle bledé hnědovlásky vyzařovalo… něco. Slovo kouzlo mi přišlo trochu přepálený, na druhou stranu – lepší mě nenapadalo. A to jsem o tom přemýšlel dost často.

Nakonec nebylo tak těžký seznámit se s ní. Když jsem zase jednou večer nenápadně přešlapoval ve frontě v bistru přímo za ní, otočila se ke mně a moc mile se usmála.

„Nevypadáš na vegetariána,“ obvinila mě.

„Zavírají až v deset a já občas mívám chuť i na druhou večeři. Někdy i na třetí a na čtvrtou,“ přiznal jsem pro jistotu. Vybavilo se mi Edwardovo pravidlo, že když o sobě říká pravdu v nedůležitých detailech, působí pak na holky důvěryhodně. Ne že bych se teda chystal zrovna týhle někdy lhát.

„Jsem Bella,“ natáhla ke mně drobnou pravačku. Tohle už jsem si zjistil, ale tentokrát jsem se na upřímnost vykašlal.

„Black. Jacob Black,“ opravil jsem se rychle a připadal si jako naprostý idiot. Uvědomil jsem si, že jsem se už děsivě dlouho neseznamoval s holkou. A nejspíš nikdy s nějakou, která by mě takhle rozhodila obyčejným úsměvem.

„Protřepat a nemíchat?“ mrkla na mě. Chvilku trvalo, než mi to docvaklo. Bože, až jí řeknu o fotbale, bude mít kompletní obrázek vymatlanýho sportovce. A to se určitě nevyhnu ani přednášce na téma ne normální fotbal, ale ta divná čutaná, kde jsou ti ruce celkem na nic.

Nakonec jsme spolu povečeřeli. Dvě hodiny. A o fotbalu padly sotva čtyři věty.

Znala pravidla obojího, mimochodem.

 

Edward

Ta podělaná noha se nejspíš rozhodla zkazit mi zbytek sezóny. Samozřejmě jsem něco věděl o tom, jak dovedou natažené svaly bolet a jak dlouho můžou člověka potrápit. Ale tohle byl možná poslední rok, kdy jsem se do toho mohl opřít naplno, a čas strávený na lavičce nebo na ošetřovně tomu zrovna nepomáhal. Ve škole všechno klapalo, ale nedělal jsem si iluze. Pokud si jako specializaci vyberu chirurgii – a nejspíš vyberu, protože mě prostě baví dělat tátovi radost – na fotbal už mi čas nezůstane. Ne v tomhle objemu.

Jistě, byly tu jiné věci, které bych mohl omezit, ale znal jsem se. Záviděl jsem Jacobovi tu jeho schopnost odříkání, ale kombinaci učení – sport jsem mu rád přenechal. Můj terapeut si myslel, že si všemi těmi holkami řeším nějaký problém se sebevědomím. Nechtěl jsem mu kazit jeho do detailu promyšlenou teorii, ale v mém případě to bylo mnohem jednodušší.

Sex mě prostě bavil. A to už od čtrnácti, kdy se o mě těsně před svou maturitou postarala proslulá zaučovatelka Jessica Stanleyová. Samozřejmě, že tu byly náhradní možnosti vybití, ale když jsem zjistil, že se ani moc nemusím namáhat a náhražky nejsou nutné, vykašlal jsem se na to.

Přesto někde hluboko v zakrslém zbytku něčeho, co možná někdy bylo mým svědomím, jsem si hýčkal přesvědčení, že tohle všechno je jenom otázkou času. Že kdyby se někdy objevila ta pravá… Ne, jinak. se jednou objeví ta pravá…

Tak co? Budu jako můj otec? Třicet let věrný jediné ženě? Naše jsem měl rád a obdivoval je, ale jen z té představy mi bylo divně. Možná, že když tu pravou potkám tak ve čtyřiceti, bude to stát za úvahu. Ale teď? Pitomost!

Vrátil jsem se na lavičku pro mikinu. S Jacobem jsme se celkem bez problémů shodli, že tohle chce větší než malou oslavu. Zářil jako měsíc v úplňku a já už pár týdnů věděl, že za to nemůže jen jeho maximální forma na hřišti. Na ten jeho objev jsem byl celkem zvědavý. Ale taky jsem byl odhodlaný pochválit mu ji, i kdyby měla dvě hlavy a tři kozy. Jen když mu to už, proboha, někdo udělá.

Roky jsem se držel zpátky a tu jeho pošahanou cudnost nekomentoval. Mohl mít, na co by si ukázal. Stanleyová ho měla ve svém pověstném deníčku hned pod mým jménem. Nikdy jsem neměl odvahu zeptat se ho, jak se jí ubránil.

Nicméně jsem se smířil s tím, že v tomhle směru Jacob pochází ze stejné planety jako můj otec a že si prostě počká na svou Esme. A zdálo se, že se právě zjevila.

Black byl naprosto mimo, ale na rozdíl ode mě mu jeho hormonální zemětřesení nezpůsobovalo výpadky. Ve škole se zázračně zlepšil, na hřišti byl bůh. Až mu ta holka dá, nejspíš udělá z fleku doktorát, ušklíbnul jsem se spokojeně.

Další důvod, proč se na dnešní večer těšit. Jacob byl dokonalý kámoš. Měl domluvenou večeři s Bellou, ale protože se ukázal důvod pro oslavu s kámošem, bude z toho pivko a pizza ve třech. Neměl jsem výčitky. Hodinku ji proklepnu, protože dvě hlavy a tři prsa klidně, ale nějakou vyčůranou mrchu bych mu nedovolil, a pak fofrem vlastní aktivity.

Malloryovou už natahuju dva týdny. Zdá se, že je zralá k maximálnímu výkonu. A když pohnu zadkem – nejspíš doslova – můžu se dvě tři hodiny prospat a zvládnout tu seminárku na pondělí.

Jen se o tom nesmím zmínit před Jacobem. Nerad jsem mu způsoboval deprese svým děsivě nepoctivým, ale stoprocentně účinným způsobem studia.

 

Bella

Bezmyšlenkovitě jsem přehrabovala těch pár kousků ve skříni. Nejspíš by mě mělo mrzet, že mě už Jacob ve všem, co jen trochu ušlo, viděl, ale vlastně mi to bylo jedno.

A to byl ten problém. Když mi přesně tohle došlo. Jacob byl neskutečně milý, chytrý a vtipný. Angela omdlívala z toho, jak je sexy a žhavý. Bavilo mě povídat si s ním. A taky – proč to nepřiznat – líbilo se mi, jak se na mě dívá. Jako bych byla jediná holka na téhle planetě. Vlastně ne, to je pitomost. Jako bych byla nejúžasnější holka z miliardy těch, které poznal. A taková jsem mu nejspíš doopravdy připadala.

Na třech posledních schůzkách jsem tomu opojení z jeho pohledu podlehla. Bylo to příliš lákavé a odzbrojující. Dovolila jsem mu, aby mě políbil. Což zase není přesné. Nestála jsem přeci jako kus dřeva. I já se zapojila. Šlo to samo, protože líbal skvěle a dohromady nám to šlo taky moc dobře. Jediná potíž byla v tom, že přesně tohle mi při tom běželo hlavou.

Jako bych posuzovala náš výkon v disciplíně líbání. Žádná smršť v hlavě, žádné divoce bušící srdce, žádná podlamující se kolena. Udýchaná jsem byla, jistě, ale to i po vyběhnutí tří pater.

Když jsem se od něj odtáhla a sebrala odvahu, abych se mu podívala do očí, málem jsem utekla. To všechno, co mně chybělo, on prožíval. Uvědomila jsem si, že jsem nevycouvala včas. Jacob v tom lítal. Totálně.

Dva dny jsem přemýšlela o tom, jak mu to říct. Ta večeře se zdála jako dobrý nápad. Žádné telefony, dopis ve schránce nebo hloupé maily. Budu slušná, zaplatím tu večeři a vysvětlím mu to. Bodlo mě u srdce. V Chicagu jsem se od začátku školy cítila děsivě opuštěná. Jacob byl můj první skutečný přítel. A teď o něj přijdu jen proto, že jsem si včas neuvědomila, že ničím jiným být nemůže.

Když mi zavolal, že by si s námi chtěl vyjít i jeho nejlepší kamarád – o kterém jsem toho z Jacobova vyprávění samozřejmě už spoustu věděla – zareagovala jsem jako správný zbabělec. Ulevilo se mi. Řeknu mu to, určitě už dneska, ale nemusí to být hned. Vlastně ho na to můžu připravit. Budu milá, ale odtažitá. Vrátím se tam, kde jsme byli před třemi schůzkami. Jen povídání, žádné doteky, žádné dlouhé pohledy do očí. Přítomnost kamaráda by mohla pomoct.

Naposledy jsem zalovila ve skříni a vsadila na jistotu. Obyčejný modrý svetřík, který se Jacobovi moc líbil, ale Angela o něm prohlašovala, že se hodí leda tak pro jeptišku. To bude dobrá volba. Dám najevo, že mi jeho názor není lhostejný, ale že ho rozhodně nehodlám nijak… rozrušovat.

Na složitější účes se mi příliš třásly ruce. Jen trocha rtěnky – přeci se dnes nehodlám líbat, kapka parfému a kabelka. Byla jsem vyzbrojena na ztrátu svého nejlepšího kamaráda.

 

Jacob

Strašně jí to slušelo. Nejspíš neměla tušení, jak je sexy, když si do davu polonahých holek, které bez zábran ukazují prakticky všecko, oblíkne halenku, která jí jen tu a tam sklouzne o pár čísel níž na levým a pak zas na pravým rameni.

Červenala se a byla nervózní. Nervóznější než obvykle, což se mi hodilo, protože i když jsem se snažil nepřipouštět si to, trochu jsem se děsil toho, co na ni řekne Edward. Jasně, nebyla jeho obvyklej typ, ale doufal jsem, že když ji bude chvíli poslouchat, postřehne, jak se jí zvláštně zvlní rty při úsměvu, jak se jí lesknou oči, když je pro ni nějaký téma opravdu důležitý, a jak se její bledost najednou ztratí, když na ni koukám chvilku dýl. Ne, toho by si vlastně všímat nemusel. To je jen mezi náma.

 

Edward

Přicházel jsem k nim zrovna ve chvíli, kdy se Jacob naklonil přes stůl a položil svou tlapu na její ruku. Neviděl jsem jí do obličeje, ale celá najednou ztuhla. On si toho vůbec nevšiml. Dál něco mlel a smál se. Tohle není dobrý, kámo, uvědomil jsem si s lítostí. Budu mu muset dát lekci o řeči těla. Vyhne se spoustě trapasů.

Už už jsem chtěl slečně dlouhý bílý krk Swanové připsat dalších pár trestňáků za to, že tou svou pidi ručičkou zamlela a Jacobovi se vysmekla. Jenže v tu chvíli si mě můj nejlepší kamarád všimnul, celý se rozzářil a vyskočil, aby mě přivítal a představil nás.

Tehdy už jsem ho ale moc nedokázal vnímat. Otočila se, zvedla ke mně obličej a podívala se mi do očí.

A já stál uprostřed té pitomé restaurace, ve které jsem předtím sbalil už tolik dávno zapomenutých holek, a věděl jsem, že na tyhle oči nikdy nezapomenu.

„To je Bella, Edwarde. Bella Swanová, moje dívka,“ prohlásil Jacob hrdě.

Bella Swanová zírala na mě, já na ni, a oba jsme věděli, že to, co Jacob právě řekl, už není pravda.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Nosska

13)  Nosska (26.06.2013 00:28)

Jůůů, Ambři, to byla bomba, miluju tvoje jednorázkovky snad ještě víc než kapitolovky
Snad poprvé je mi Jackoba líto, Angela by se k němu určitě hodila líp;)

Ivana

12)  Ivana (25.06.2013 22:57)

Ach, ach, ach. To je taký skvelý pocit zbadať, že vyšla jednorázovka tak skvelej autorke. Celý deň som sa na ňu tešila a šetrila si ju pred spaním. Ale nejako ma po prečítaní prebralo. Dá sa niekde spísať petícia za ďalší diel?
Začiatok ma trochu... Ako to správne povedať. Ja som zaťažená na Edwarda a Jacob je pre mňa zásadne súci len na hot dog. Som zlá a hanbím sa, ale predstava ich priateľstva ma hneď od začiatku zarazila. No potom prešlo ďalších pár riadkov a všetko sa mi zrazu zdalo absolútne správne a prirodzené a teraz by som si už skutočne nespomenula, prečo som s tým najprv mala problém. Ty proste dokážeš vtiahnuť do deja tak veľmi, že človek stratí svoje neopodstatnené predsudky.
Teraz mi je len ľúto, že sa rozdelia kvôli žene, ktorú budú pravdepodobne obaja milovať. Kruté a ja ľutujem Jacoba (Odkedy ja, sakra, ľutujem Jacoba?. Ale prekonám to. Nech vyhrá ten lepší. Ako vždy. Hehe.
Strašne sa teším na ďalší diel.

11)  martisek (25.06.2013 21:09)

Ten konec! už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu. Přiznám se, že jsem to zezačátku nechtěla otevřít a raději si počkat i na druhou část (to jen proto, že vždycky chci hned po navnadění vědět i konec ) je to famózní a moc moc moc se těším na pokračování

10)  Hannah (25.06.2013 20:14)

O bože! Ten poslední pohled Edwarda mě dostal . Jsem zvědavá jak to bude dál :D. A i když mám ráda když je E+B už ted mi bude líto Jacoba. Hlavně v týhle povídce!:'-( :'-( :'-( Ale jinak nádhera

Bye

9)  Bye (25.06.2013 19:34)

Ty kráso! Za to poslední souvětí bych tě navrhla na nějakou literární cenu. TO! JE! SÍLA! Úplně se mi rozklepala hercna (ale příjemně ;-) )
A samozřejmě jsem si náležitě vychutnala i to, co jí předcházelo. Je to koncert, všichni tři jsou naprosto přesní
A vtipní - Black. Jacob Black.
"Až mu ta holka dá, nejspíš udělá z fleku doktorát" :D
Perfektní, kdy bude nášup?

KalamityJane

8)  KalamityJane (25.06.2013 19:27)

In love, chudák Jacob, ale prostě... Bella je Edwardova :)

Marcelle

7)  Marcelle (25.06.2013 19:15)

Kruci, ambrouši, zase si mě dostala

SestraTwilly

6)  SestraTwilly (25.06.2013 19:13)

No Ambra,som zvedavá ako ešte zamiešaš kartami osudu.
Už keď Bella opisovala bozkávanie sa s Jakobom,bolo
mi jasné,že to nebude s ich vzťahom také jednoznačné.
Aspoň z jej strany určite nie.Som zvedavá na pokračovanie.
Super!!! Ty to ešte poriadne zamotáš,ako ťa poznám.U teba nič nie je také jednoznačné,ako sa na prvý pohľad zdá.

emam

5)  emam (25.06.2013 17:59)

Hmmm, hustý

Rowana

4)  Rowana (25.06.2013 16:32)

Tak to je drsné. Chudák Jacob.
Ale to tak bývá, člověk něco odkládá, odkládá, až tu pravou příležitost prošvihne. A jeho činy pak vyzní úplně jinak.
Nemá třeba Bella nějakou kamarádku, která by Jakovi pofoukala bolístky?
No, uvídíme, co sis na ně vymyslela. Třeba to vidím moc černě.

Bosorka

3)  Bosorka (25.06.2013 16:01)

Au...zase hodláš zlomit Jacobovi srdce? A on poté možná zláme někomu něco jiného...
Zase budu sbírat odvahu a otvírat druhý díl s bušícím srdcem?
To si piš, že budu

2)  AVK (25.06.2013 15:42)

No to to, chudák Jake, jsem opravdu zvědavá, jak to vyřeší...Slzám asi není vyhnutí - jak na naší, tak na jejich straně. Ale pořád doufám

1)  maily1709 (25.06.2013 15:36)

wouuuuuuuuu tak toto je naprosto obyčajne-úžasný príbeh ak vieš čo tým myslím chudák Jacob :( ale inak perfektne napísaná časť a už sa teším na tú druhúúú

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek