Sekce

Galerie

/gallery/utok_upira.jpg

6. kapitola - Smilstvo

Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení.

U označených úseků 15+

Tuto kapitolu bych ráda věnovala belle - abys přivřela obě oči

Úseky, které jsou ohraničené označením !15+! jsou omezeny věkovou hranicí 15+

 

smilstvo

Kráčela tmavou tichou chodbou. Slyšela jenom svoje vlastní kroky a jejich ozvěnu, která se odrážela od kamenných zdí klenutého stropu. Světla tam bylo málo, viděla pouze pár kroků před sebe a po stranách chodby slabé obrysy dveří. Některé z dveří měly zamřížovaný otvor, aby bylo možné vidět do místnosti. Snažila se nepředstavovat si tváře tisknoucí se k té mříži. Příliš se bála, že kdyby se podívala, tak by je tam skutečně viděla a tak držela svůj pohled jenom rovně před sebou. Najednou jí něco křuplo pod nohou. Znělo to jako suchá větev. Okamžitě se zarazila. S velkým úsilím držela hlavu vzpřímenou, snažila se nemyslet na to, co to skutečně pod její nohou bylo. Udělala další opatrný krok a cítila, jak do něčeho kopla. Slyšela, jak se to odkutálelo o kus dál. Křečovitě se držela představy, že to byl špalek dřeva. Věděla, že kdyby zjistila, že tomu tak není, tak by propadla nefalšované panice. A tu si právě teď nemohla dovolit. Musela pokračovat ve své cestě. Musela ho najít.

Pokračovala chodbou odhodlaně dál. Netrvalo to dlouho a všimla si, že je v chodbě více světla. Vycházelo zpod jedněch dveří. Rychle k nim došla a otevřela je. Doufala, že ho tam konečně najde. Rozhlédla se po místnosti, byla plná světla a tak musela chvíli počkat, aby rozeznala postavy stojící v síni. Všichni se na ni dívali. Byla tam spousta upírů a lidí. Většinu z nich ani neznala. Zahlédla Jane, která se na ni mračila. Nedívala se jí však do tváře, ale na její tělo. Bella sklonila hlavu a podívala se na sebe. S velikým překvapením zjistila, že má na sobě dlouhé úzké šaty tmavě zelené barvy. Perfektně tvarovaly její postavu. Podívala se zpět na Jane, ale ta se už od ní odvrátila. Propátrávala ten dav dál očima, až její pohled narazil na Edwarda. Nejspíš by byla překvapená, kdyby ve svém nitru necítila tu ohromnou potřebu najít tu část, která jí chyběla. Edward se na ni díval a mračil se. Rychle se k němu vydala.

„Kde je?“ zeptala se ho a její vlastní hlas jí překvapil. Byl pořád stejný, ale přesto nějak jiný. Nedokázala tu změnu popsat.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se jí a Bella se na něj překvapeně podívala.

„Co máš na mysli?“

„Proč ses změnila v upíra?“ vyštěkl na ni. V upíra? prolétlo Bellinou myslí. Ale rychle na to zapomněla, byly důležitější věci.

„Tak kde je?“ opakovala svoji otázku o něco naléhavěji.

„Chtěl jsem, abys byla člověk,“ zavrčel na ni. Poprvé v jeho pohledu uviděla skrytou výhružku.

„Nechtěl jsi mě u sebe,“ řekla vyčítavě, ale stále nedokázala potlačit ten stísněný pocit, že jí někdo chybí. Že ho musí najít. Rozhlédla se kolem sebe. Kde jenom může být?

„Chtěl jsem, abys měla normální život,“ řekl Edward.

„Já vím,“ hlesla potichu. Konečně si připadala celá. Našla ho. Vykročila k němu. Na rameni ucítila těžkou ruku, ale velmi snadno ji setřásla a vydala se od Edwarda dál. Stál k ní zády. Vysoký, majestátní. Černé vlasy mu splývaly na zádech. Měl na sobě svůj černý plášť. Když už byla jenom pár kroků od něj, tak se na ni otočil a v rudých očích se mu blýsklo potěšení.

 

Otevřela oči. Byla zmatená. Rozhlédla se kolem sebe. Žádná ozářená síň, žádní upíři. Žádný Edward. Žádný Aro. Sen, byl to pouhý sen. Povzdechla si. Vzpomínky na minulý večer se jí začaly drát na mysl a potlačovaly vzpomínky na právě prožitý sen. Vnitřnosti se jí zkroutily, když si uvědomila, kde a za jakých okolností včera usnula. Rychle se kolem sebe rozhlédla, aby svoji mysl přesvědčila, že opravdu leží ve své posteli, ve svém pokoji. V bezpečí a nezraněná. V pokoji nikdo nebyl, což jí pomohlo uklidnit se.

Jak se rozhlížela po pokoji, tak zahlédla něco rudého na druhé straně postele. Rychle se k tomu pohledem vrátila a obrnila svoji mysl proti šoku. Pak si ale uvědomila, že to je růže. Překvapilo ji to snad ještě více než cokoliv jiného. Růže. Vzala ji do ruky a pomalu s ní otáčela v prstech. Tmavě rudá růže na dlouhém stonku plném ostrých trnů. Byla za ni ráda. Odvedla její pozornost od včerejších událostí a to právě teď potřebovala ze všeho nejvíc. Kdo jí tu růži dal? Byl to snad Aro? Jenom pouhá představa toho, že to mohl být on, jí vyvolala příjemné mrazení. Pak ji ale napadlo, že to mohl být i Felix. Už několikrát jí nabízel svoji společnost. A obvykle jí to navrhl takovým způsobem, že nezůstala na pochybách, o jaký druh společnosti mu jde. Ne, on by jí růži nepřinesl. Otřásla se při pomyšlení, že by to mohl být jeden z Caiových vtípků. Ten tu ale za ní nebyl ani jednou, takže s lehkým srdcem i jeho vypustila ze svého seznamu. Zůstávalo jí v mysli jedno jméno.

Aro. Když na něj pomyslela, tak si vzpomněla na sen, který se jí zdál. Uvažovala nad tím, že se tam ukázal Edward. A se zvláštní směsicí pocitů si uvědomila, že jeho přítomnost nezahnala ten tísnivý pocit prázdnoty. Ne, nebyl to on, koho ve svém snu tolik toužila najít. A ani teď, když na něj myslela, tak necítila to samé, co dřív. To samé, co cítila, když pomyslela na Ara a na vůni, kterou kolem sebe šířil. Když myslela na Edwarda, tak cítila velmi slabý pocit smutku za tu dívku, kterou kdysi byla. Zarazila se. Opravdu o sobě právě uvažovala jako o dvou lidech? O Belle před Volterrou a o Belle ve Volteře? Když se nad tím tak zamyslela, tak musela uznat, že se tyto dvě osoby až příliš liší.

Ta první Bella, která žila ve Forks, měla rodinu, spoustu přátel a milovala skvělého kluka, který pro ni chtěl jenom to nejlepší. Hořce si pomyslela, že jenom do doby, dokud ho neomrzela. Starala se o školu a o to, aby měl Charlie teplou večeři, když přišel z práce. Ta druhá Bella, nová, se starala hlavně o to, aby přežila. Aby už nikdy nevpadla do hlavní síně, když se tam upíři krmí. Aby nepotkala Caia, když je sama. Neměla už žádnou rodinu a žádné přátele. Nejblíže jí byl upír, který nemá slitování ani nad lidmi, ani nad členy svého vlastního druhu. Upír, který ztělesňoval vše, čeho se dříve bála. Dnes to ale byl on, kdo pro ni představoval největší bezpečí. V jeho přítomnosti se dokázala uvolnit, hlavně když ucítila jeho omamnou vůni. Pouhá vzpomínka na tu vůni způsobila, že se cítila mnohem lépe. Představovala si, jaké by to bylo být uvězněná v jeho náručí a vdechovat tu vůni přímo z jeho pokožky, z jeho vlasů. V hlavě viděla Ara, jak se nad ní sklání, až těsně k její tváři. Viděla ho, jak slastně přivírá oči a mírně otevírá ústa. Než si však stihla představit, jak se jejich ústa spojí, tak jí myslí probleskla vzpomínka z předešlého dne. Aro svíral tu dívku ve svém náručí a skláněl se k jejímu krku. Bellu dráždilo už jenom to pomyšlení, kde všude jeho ruce byly předtím, než přišla. A co teprve jeho ústa…

Ozvalo se zaklepání a do místnosti vešel Aro. Bella cítila, jak jí červenají tváře. Uhnula pohledem, nedokázala ten jeho snést. Věděla, že jí nedokáže číst myšlenky, ale v tu chvíli měla pocit, že by ji její oči zradily a on by tak přesně věděl, na co myslela.

„Jak se cítíš, má drahá?“ zeptal se a Bella to nevydržela a podívala se na něj. Opět ten zkoumavý pohled.

„Už dobře,“ odpověděla a snažila se nemyslet na tu dívku v jeho náruči. Bylo to ale příliš těžké. Povzdechla si a na chvíli zavřela oči. Aro zvědavě vyčkával. Tušil, že včerejší příhoda bude mít nějakou dohru. Jistě, byla tu už dlouhou dobu a na spoustu věcí reagovala překvapivě klidně, ale to, co viděla v podzemí, se zaručeně muselo nějak projevit. Poté, co se přesvědčil, že je v pořádku, a odnesl ji do jejího pokoje, tak se tam vrátil, aby zjistil, zda byla dole u kobek. Jeden muž ji viděl skrz zamřížované okno, viděl, jak ji ten upír chytil. Viděl její vyděšený výraz. Strach v čokoládově hnědých očích.

„Kdo to byl?“ zeptala se najednou Bella a prudce otevřela oči. Ne, nechtěla znát její jméno. Ale potřebovala vědět, že to byla pouze náhoda, že vypadala jako ona. Že to byla pouze zapomenutá oběť z minulého krmení. Že byla pouze potrava, nic víc.

„To jsou Janeiny hračky,“ odpověděl jí Aro. Překvapeně se na něj podívala a pak si to uvědomila. Vyrazilo jí to dech. Co se to s ní stalo? To byla tahle nová Bella úplně jiná než ta předchozí? Copak už jí nezáleželo na ostatních? Proč jí víc záleželo na její ubohé žárlivosti než na osudu těch nebohých lidí? Kdy se to stalo? A pak, stejně náhle jako samotné uvědomění si otázky, přišla i odpověď. Tehdy v lese to začalo. U mrtvého těla jejího otce to pokračovalo. A až nyní si uvědomila, jak ta změna skončila. Byla sobecká a bezduchá stejně jako všichni ostatní v tomhle hradu. Ne, ozval se překvapivě silný hlas v její hlavě, je to o přežití. O snaze zachovat si svůj život a alespoň nějakou část rozumu.

„V pořádku, má drahá?“ přerušil tok jejích myšlenek Aro. Překvapeně se na něj podívala a kývla. Pečlivě ji sledoval a snažil se z jejích očí vyčíst alespoň něco z toho zmatku, který za nimi vycítil.

„Půjdeme do hlavního sálu. Obleč se,“ řekl předtím, než vyšel na chodbu.

 

Když ji doprovodil do hlavního sálu, nechal ji stát u svého křesla uprostřed a nedočkavě přešel k Marcusovi, který tam už seděl. Sledovala ho, jak se dotkl jeho ruky a se zvláštním výrazem se na ni podíval. Rychle odvrátila pohled, protože jí došlo, co u Marcuse musel vidět. Její vlastní myšlenky číst nemohl, ale Marcusova schopnost platila i na ni a tak přece jenom něco vědět mohl.

Dveře do hlavního sálu se otevřely a vešel Caius a za ním několik dalších upírů. Všichni se shromáždili uprostřed sálu a Aro se k nim přidal. Začali něco řešit, ale jejich řeč byla pro Bellu příliš rychlá. Opřela se o Arův trůn a zahleděla se oknem ven. Byla vidět pouze modrá obloha.

Po nějaké době, která jí přišla příliš dlouhá, si všimla, že ve skupině nastala změna. Už to nebyla jedna skupina, ale několik menších. Zrovna pohlédla směrem k Arovi a Caiovi, kteří stáli kus od ostatních a mluvili spolu, když se na ni Caius otočil a zářivě se usmál. Pohlédl pak zpátky na Ara a pomalým, velmi jasným hlasem pronesl na celou síň: „A kdo se ti teď bude starat o tvoje choutky, když jsi Sulpicii vyhnal pryč?“

Bella okamžitě zrudla a odvrátila od nich svůj pohled. Nikdo jiný si jich nevšímal nebo to tak alespoň vypadalo. Ačkoliv slyšet ho museli všichni. A Belle bylo jasné, že to kvůli ní promluvil tak pomalu a nahlas. Snažila se na to nemyslet, ale nitrem se jí rozlévalo podivné teplo, když pomyslela na to, že Aro Sulpicii opravdu vyhnal.

 

Ozvalo se zaťukání na dveře, osoba na druhé straně dveří na nic nečekala a rovnou vstoupila dovnitř. Bella seděla v křesle u okna a četla si. Překvapeně pozorovala mladou ženu, jak do jejího pokoje vnáší několik velikých krabic. Bellinou hlavou prolétla myšlenka, jak se jí asi podařilo zaklepat a otevřít dveře. Neměla však šanci se nad tím zamyslet, protože se jí ta žena začala věnovat.

„Ahoj, ty jsi Bella, že?“ zeptala se a na tváři měla zářivý úsměv. Krabice položila na postel.

„Ano,“ odpověděla Bella.

„Já jsem Maria, mám ti pomoct se připravit,“ řekla ta žena a otevřela jednu z menších krabic. Bella zahlédla několik barevných kelímků různých velikostí.

„Připravit?“ zeptala se zmateně. Hlavou jí probleskla myšlenka na to, že ji třeba jde připravit na její přeměnu.

„Na ples přeci,“ zasmála se a přešla k ní, aby si ji prohlédla. Vzala ji za ruce a vytáhla do stoje, prohlédla si ji a vrátila se zpět ke krabicím.

„Nevěřila jsem mu, ale trefil tvoji velikost přesně,“ řekla Maria spíš pro sebe než pro Bellu. „Běž se vykoupat a já to tu zatím připravím.“

Bella se rozhodla, že jednodušší pro ni bude dělat to, co jí říká, a tak se odebrala do koupelny. Maria jí ještě podala několik lahviček a pak za sebou Bella zavřela dveře. Lahvičky postavila na okraj vany a pustila horkou vodu. Tancování nesnášela. Co bude na tom plese dělat? Všude kolem ní budou úžasní a dokonalí upíři a ona se tam bude motat a překážet. Všichni budou vypadat ještě úchvatněji a ona bude stále… no Bella. Pak se zarazila a před očima uviděla vázu, která stála na nočním stolku. Bylo v ní pět rudých růží. Každé ráno našla jednu na polštáři. A najednou bylo jedno, že ostatní budou úchvatní. Ona bude pro někoho jedinečná. Nebyla si tím stále jistá, ale doufala, že tím někým je právě Aro. Usmála se pro sebe. Kdyby jí někdo před pár měsíci řekl, že bude toužit po tom, aby ji vládce Volterry sevřel do své náruče, sklonil k ní svoji hlavu a… Rychle se vzpamatovala a začala se svlékat. Snažila se nemyslet na jeho omamnou hořkosladkou vůni mandlí a přibližující se rty.

Vlezla do vany a snažila se donutit svoji mysl uvažovat nad tím, co asi obsahují krabice na její posteli. Snažila se představit si samu sebe v nějakých krásných šatech. Jakmile se jí to však povedlo, tak uviděla, jak k ní přichází Aro a ty šaty jí velmi rychle svléká. Zavrtěla hlavou a mezi lahvičkami na okraji vany našla šampón. Nanesla si ho do vlasů a při tom pohybu se neubránila myšlenkám na to, jaké by to bylo, kdyby ve vlasech nebyly její ruce, ale jeho. Nedokázala se té představy zbavit, ani když šampón vyměnila za sprchový gel.

 

„Už jsem si říkala, že tě půjdu z té vany vytáhnout,“ zasmála se Maria, když Bella vyšla z koupelny. Bella se nervózně usmála, strávila v koupelně víc času, než zamýšlela. Maria seděla na posteli a kolem ní byla velká spousta různých kusů oblečení. Převládala tam sytě rudá a černá barva. Oblečení bylo naskládané přes sebe, takže Bella nedokázala určit, co je který kus zač.

„Tak, nejprve hlava a pak tělo,“ zavelela Maria a ukázala jí na židli uprostřed místnosti. Bella se na ni odevzdaně posadila.

 

Belle to připadalo jako věčnost, ale nakonec od ní Maria kousek poodstoupila, pečlivě si ji prohlédla a pomalu ji obešla.

„Hotovo,“ pronesla vítězně. Bella si úlevně vydechla, což u její společnice vyvolalo smích.

„Nebylo to přeci tak hrozné, ne?“ zeptala se zvonivým hlasem. Ani nečekala na odpověď a přešla k posteli, na které ležela velká spousta oblečení.

„Tak, teď začne ta pravá zábava,“ prohlásila, když brala do ruky černý kus látky s červenou krajkou. Belle se stáhlo hrdlo, když si prohlédla, co to je.

Během následující hodiny a půl Maria pomohla Belle s oblékáním. Ze začátku to bylo těžké, protože Bella si na sebe odmítala obléci drahé luxusní prádlo, které překvapivě perfektně ladilo s šaty. Po Mariině pohrůžce, že zavolá Jane a ta ji už do toho prádla nějak dostane, Bella přestala protestovat a dokonce si nechala obléci i podvazkový pás. Když ji pak Maria postavila v koupelně před zrcadlo, nemohla Bella uvěřit, že se dívá na sebe. Černé saténové šaty byly bez ramínek a do pasu ji pevně objímaly. Na korzetu byla rudá krajka, která zasahovala i do širší sukně. Tmavé vlasy měla vyčesané do působivého drdolu. S překvapením si pomyslela, že vypadá úchvatně.

Ještě se nevěřícně prohlížela v zrcadle, když přišla Jane a v ruce měla dřevěnou vyřezávanou krabičku. Její kyselý výraz prozradil Belle, že by byla kdekoliv jinde raději. I ona už byla oblečená. Jako přesný opak ke svému výrazu měla Jane na sobě zářivé smetanově bílé šaty a na nich zlatou výšivkou znázorněné slunce. Vlasy jí v něžných zlatých lokýnkách volně padaly k ramenům.

Jane podala Marii skříňku a ta ji s nedočkavostí otevřela. Bella neviděla, co z ní vyndala, ale Maria rovnou zamířila k ní a na krk jí připnula nádherný náhrdelník. Veliký rubín zasazený do jemně opracovaného zlatého řetězu ji příjemně chladil na hrudi. Maria jí ještě podala náušnice a pak konečně byla spokojená.

„Tak, už je hotová, můžeš ji odvést,“ řekla směrem k Jane.

„A co její maska?“ zeptala se otráveným hlasem Jane. „Ne že by ji mohl někdo nepoznat.“

„Pravda, úplně bych na ni zapomněla,“ řekla Maria a z jedné krabice vyndala černou škrabošku s lemováním z červených kamenů. S úsměvem ji podala Belle, která si ji rovnou nasadila na tvář.

„Tak jdeme, nechci o to přijít,“ řekla Jane a zamířila ke dveřím. Bella ji následovala.

 

(Video je pro lepší znázornění plesu. Je to úsek z filmu Sweeney Todd - Ďábelský holič z Fleet Street)

 

Bella vstoupila za Jane do sálu a nemohla být víc překvapená jeho proměnou. Vypadalo to tam úplně jinak než jak bývala zvyklá. Venku se obloha zatáhla a vypadalo to, že brzy přijde bouřka, ale sál osvětlovalo několik ohromných křišťálových lustrů se svícemi, které rozlehlé místnosti dodávaly teplé světlo. Spousta lidí už tančila a přes jejich kostýmy, honosné šaty a masky Bella nikoho nepoznávala. Některé dvojice tančily do rytmu valčíku, jiné však tančily upíří rychlostí a Bella se na ně nedokázala dívat příliš dlouho.

Jane se jí okamžitě ztratila v davu a Bella postávala nervózně u dveří. Čím déle si ples a jeho účastníky prohlížela, tím více se jí svíral žaludek. Všechno na první pohled vypadalo dokonale, ale na druhý pohled si Bella všimla několika drobností, které způsobily, že si tu připadala ještě více osamělá a nechráněná než obvykle. Hlavní prostor sálu byl osvětlen velkými lustry, ale po stranách bylo několik výklenků, do kterých světlo nedopadlo. Bella zahlédla, že přes některé z nich je zatažen těžký rudý závěs. Zdálo se jí, že zahlédla, jak se některé z těch závěsů pohnuly. Mezi tanečníky zahlédla tančit Jane s Felixem a byla si dost jistá, že na jejích světlých šatech zahlédla několik červených kapek. Zahlédla několik tanečních párů, které se k sobě nejenom příliš tiskly, ale i jejich ruce byly na místech, kde by jim to taneční instruktor rozhodně nedovolil. A její nepříjemný pocit vyvolávaly hlavně rudé oči, které ji sledovaly zpoza několika masek. Obzvláště jedny oči ji až moc sledovaly. Jejich majitel se k ní davem blížil. Měl na sobě kostým připomínající šlechtice na dvoře krále Ludvíka XIV. Bella si ho všimla, až když už byl pouze pár kroků od ní. Přes tvář měl škrabošku, ale stejně okamžitě poznala, kdo se za ní skrývá. Ani by nemusela vidět jeho světlé vlasy, stačila jeho sebevědomá chůze šelmy a věděla, že před ní stojí Caius.

„Smím prosit, madam?“ zeptal se a obřadně se jí uklonil. I při úklonu ji však sledovaly jeho oči, které za světlou zdobenou maskou ještě více vynikly. Bella přikývla a doufala, že to nebyla její největší chyba. Caius se usmál a Belle přejel po zádech mráz. Vzal ji za ruku, druhou mu už sama položila na správné místo a společně vykročili. Při oblékání měla Bella hrůzu z těch vysokých rudých bot a při pomyšlení na tanec se jí dělalo špatně tak, že se nebyla schopná ani napít. Přesto z ní tento strach okamžitě opadl, když ji Caius pevně vedl. Stačily dva kroky a její obavy se zaměřily pouze na jeho oči a úšklebek na ústech.

Cítila jeho chladnou ruku na svých holých zádech, která se velmi pomalu začala posouvat níž. Nejprve si myslela, že se jí to pouze zdá, pak ale chlad jeho ruky zmizel z jejích zad a ona cítila, jak se přesouvá po vázání korzetu o něco níže. V tu chvíli se jeho oči na malý moment odpoutaly od těch jejích. Pohlédla stejným směrem a při jedné otočce uviděla černou postavu, která stála kus před třemi trůny v čele sálu. Při další otočce jí však postava zmizela a Caiova ruka se opět posunula o kus níže; byla už na jejích bedrech. Caiovy oči plály zvláštním plamenem, nad kterým si Bella zakázala přemýšlet. Příliš se obávala, že by ji její úvahy zavedly k osudu postav ve sklepení či té mladé dívky v Arově náručí.

Najednou se Caius zastavil a sundal ruku z jejích zad. Druhou jí stále svíral ve své dlani. Bella při tom nečekaném zastavení udělala ještě krok stranou a přiblížila se tak k důvodu Caiova zastavení. Stála půl kroku od Ara, který Caia propaloval svým pohledem. Aro měl na sobě kostým, který Belle velmi připomínal hlavní postavu ze hry Fantom opery. Vrchní kabát měl černý a pod ním vestu, která měla stejný odstín rudé jako krajka na jejích šatech. Caius pustil i její druhou ruku a Belle se zdálo, že při odchodu zaslechla něco jako: Už ani zábavu mi nedopřeješ.

„Isabello,“ pozdravil ji Aro a ona mu z neznámého popudu podala ruku. Usmál se na ni, jemně jí vzal za nabízenou ruku a sklonil se k ní. Jeho rty se jí nedotkly a Bella si připadala zklamaná.

„Smím prosit?“ požádal ji o tanec a aniž by čekal na její odpověď, tak k ní přistoupil ještě těsněji. Automaticky mu položila ruku na nadloktí a druhou si nechala uzavřít do jeho ruky. Aro vykročil a Bella se nechala vést. Při tanci ani nemusela myslet na kroky, popravdě se vůbec nemohla soustředit na nic jiného, pouze na jeho rudé oči, které ji sledovaly. Poprvé v životě si přála znát něčí myšlenky. Chtěla vědět, jestli si uvědomuje svoji ruku na jejích zádech stejně silně, jako si ji uvědomuje ona. Přála si vědět, jestli se mu alespoň trochu líbí. Zda je to on, kdo jí nosí růže.

Píseň skončila příliš brzy. Aro ji pustil a se zamračeným výrazem se ohlédl na druhý konec sálu, odkud se ozývalo několik vzrušených hlasů.

!15+!

„Omluv mě, ma belle*,“ řekl ji Aro potichu a rychle se prodral davem na druhou stranu, odkud už i Bella slyšela naštvané hlasy. Opět osaměla. Kolem ní všichni tančili a tak se přesunula ke stěně sálu. Rozhlédla se, zda neuvidí nějakou židli, na kterou by se mohla posadit. Její pohled ale padl na tmavý výklenek kousek od ní. Byl přes něj zatažen do poloviny závěs, ale vidět tam stejně bylo. Zahlédla tam dvě těla. Jedna osoba měla na sobě krvavě rudý kostým vojáka a tiskla se k druhé, která měla smetanově bílé šaty. Bella zahlédla drobnou nohu obtočenou kolem pasu vojáka. Než se stihla otočit a odejít pryč, tak zahlédla velmi typický pohyb, který ji nenechával na pochybách o jejich aktivitě.

Bella popošla o kousek dál a všimla si dalšího výklenku, přes který byl zatažený závěs. S hrůzou si uvědomila, že odtamtud vycházejí podivné zvuky. Až příliš moc jí připomínaly zdušené výkřiky. A když do výklenku vstupovala Heidi a odkryla závěs, tak Bella i přes to šero zahlédla bledou dívku v náručí Demetriho. Byla si naprosto jistá, že to, co dívce stékalo po krku, byla krev. Heidi se svůdným úsměvem setřela prstem pár kapek krve z dívčina hrdla a olízla je. Demetri upustil dívčino bezvládné tělo a vrhnul se na Heidi. Bella ještě zaslechla zvuk trhající se látky a Heidin pronikavý smích.

!15+!

Udělalo se jí zle. Musela odtamtud rychle odejít. Nedokázala tam zůstat a sledovat, co všechno upíři provádějí. Rychle se prodrala ke dveřím a vyšla ze sálu na chodbu. Ačkoliv jí ta chodba připadala mnohem tmavší, tak se tam cítila bezpečněji a lépe. Volněji se jí dýchalo. Už normální rychlostí se vydala ke svému pokoji. Cestu si už pamatovala, takže do svého pokoje zvládla dorazit bez problémů.

 

(Jace Everett - Bad Things)

 

S úlevným výdechem se posadila na postel a sundala si škrabošku z tváře. Šaty ji ale příliš svíraly na to, aby si mohla v klidu odpočinout. Sáhla tedy dozadu k vázání korzetu a jediným pohybem si rozvázala mašli, kterou jí tam Maria pracně vytvořila. Povolit vázání korzetu však už nebylo tak snadné. Přešla do koupelny před zrcadlo a podařilo se jí korzet trochu povolit.

Uvědomila si, že slyšela tiché zaklepání a tak šla otevřít. Žaludek se jí mírně stáhl při představě, že ji ten někdo chce odvést zpátky na ples. Otevřela dveře a úlevou si vydechla. Stál tam Aro.

„Utekla jsi mi, ma belle*,“ řekl potichu a ona cítila, jak ji jeho oči propalují.

„Bylo tam…“ začala Bella, ale hlas se jí najednou zadrhl v hrdle. „Bylo tam příliš veliké dusno,“ dokončila po chvíli a snažila se nemyslet na Jane a Felixe ve výklenku. Příliš se bála, že by to na ní poznal. Udělal krok k ní a Bella zmateně ustoupila, aby mohl vejít do místnosti. Najednou si nebyla jistá sama sebou, vzala do ruky jednu stužku stahující její korzet, kterou měla nyní u pasu a bezděčně ji začala žmoulat v ruce. Přešla k oknu, ale černé mraky na obloze ani nevnímala. Slyšela pouze tlukot svého srdce, připadalo jí, že se musí rozléhat po celém hradě. Snažila se ho alespoň trochu uklidnit. Napočítala pět svých dlouhých nádechů a pak se otočila zpět do místnosti a s překvapením vydechla. Aro stál těsně u ní. Tak těsně, že musela zvednout hlavu, aby mu viděla do očí.

„Pomůžu ti s tím,“ řekl a vzal z její ruky saténovou stužku, která svazovala její korzet. Bella se nezmohla na žádné slovo. A když jí položil ruce na ramena a otáčel ji k sobě zády, tak cítila, jak jí poskočilo srdce. Jednou rukou jí přejel po odhalené šíji a pak se nahnul k jejímu uchu.

„V rozvazování šatů jsem mistr,“ zašeptal jí do ucha a její srdce tentokrát jeden úder vynechalo. Chvatně se nadechla a jeho omamná vůně na ni doslova zaútočila. Zavřela oči a vychutnávala si ji. Cítila, jak se korzet postupně uvolňuje a slyšela tření saténové stužky. Netrvalo to moc dlouho a ucítila, že korzet je už příliš volný. Pevně si přitiskla ruce k tělu a uslyšela za sebou pobavené uchechtnutí.

Okamžik nato opět ucítila na ramenou chladné ruce, které ji otočily. Viděla v jeho pohledu temný záblesk, díky němuž se jí opět zadrhnul dech v hrdle. V tu chvíli oblohu proťal blesk a téměř vzápětí zaburácel ohlušující hlas hromu. Bella sebou vystrašeně cukla. Aro ji jednou rukou chytil za pas a přitáhl si ji těsně k sobě. Druhou rukou jí zvedl bradu o něco výš a pak jí přejel po tváři. Připadalo jí, jako kdyby měla horečku. A když se k ní začal sklánět, tak cítila, jak jí srdce začalo tlouct ještě rychleji.

 

---

V případě, že byste rádi věděli, co se dělo dál (a je vám 18+), tak mi napište na email (x.Clea@seznam.cz). Nemusíte mi posíla sken Vašeho rodného listu, stačí čestné prohlášení :-D

Tento "bonus" je skutečně 18+ a dějově Vás nijak neobohatí...

---

*z francouzštiny - "má krásko" za překlad děkuji Lipi4

Moc děkuji Cam za korekturu, byla bych bez ní opět nahraná

A mé veliké díky patří tentokrát i Bosorce za pomoc s normální i nepublikovanou verzí ;-)

 

Povídky od Clei

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

23)  Lily (30.12.2012 18:22)

Skvělá povídka, kapitola, bonus a hlavně autorka :) Miluju fanfiction s Arem a tahle patří mezi moje nejoblíbenější :) Už se moc těším na pokračování, pokud nějaké bude :)

julie

22)  julie (24.07.2012 22:22)

Na co všechno si člověk zvykne a bere jako normální

Pilly

21)  Pilly (11.07.2012 17:18)

Clea

20)  Clea (11.07.2012 09:55)

Marvi, jo, láska k Belle to ještě uvidíš
jinak děkuju všem za komentáře, moc tě vždycky potěší

Marvi

19)  Marvi (11.07.2012 09:38)

Takže Sulpicie byla jenom vyhnána??? No to je Aro nějaký měkký, nebo ho láska k Belle mění??? Pěkná kapitolka

Niky

18)  Niky (10.07.2012 21:45)

Týjo! Tohle byla parádní kapitolka! Ten ples neměl chybu, i když na takový bych asi nechtěla
Skvělý!

A děkuji za bonus, byl úžasný

17)  jenka (09.07.2012 19:47)

Tak se hlavně chci omluvit, že tady bezostyšně žádám pokračování 18+ a ani nenapíšu komentář
Ta povídka se mi dostala pod kůži, je to něco jiného, neokoukaného, originálního. Vážně dobré ;)
A samozřejmě - děkuji za mail :)
Tedy, naprosto chápu věkovou hranici - za nic to neskrýváš

Marcelle

16)  Marcelle (09.07.2012 13:19)

Skvělé, vážně moc se mi to líbí

15)  Nikola-biela (08.07.2012 21:38)

dokonalá povídka....musíš ji dopsat moc prosííííííím :D :)

14)  Nikola-biela (08.07.2012 21:38)

dokonalá povídka....musíš ji dopsat moc prosííííííím :D :)

13)  Jitulka (08.07.2012 00:50)

Diky moc za poslani bonusu, byl skvely stejne jako cela povidka. uy se tesim na pokracovani.

12)  Tima (07.07.2012 15:17)

Túto poviedku zbožňujem, je naozaj krásna. Mrzí ma, že píšem komenár až teraz, ale radšej neskoro, ako nikdy.
Takže, som jej verný fanúšik a kždú kapitolu som si prečítala so zatajeným dychom.

lied

11)  lied (06.07.2012 21:47)

Děkuji za poslání Bonusu byl bomboví ten konec teda Aro pěkně podělal no možná to byl jeho záměr a nebo mu jen vypnul mozek a přepnul na ten jiný více používaný :D už se moc těším na další díl

Clea

10)  Clea (06.07.2012 17:28)

uáááá Hani, to je komentář nene, Aro jí do hlavy nevidí, ale chtěl by... moc by chtěl ples musí bejt s občerstvením :p víš jak člověku po tanci vyhládne? a zvlášť když ho tančí upíří rychlostí (stejně by mě zajímalo, jak to dělaj - muzika hrála normálně, takže místo čtyřech kroků udělali 16? )... jooo neni nad pořádnou praxi ...ehm, bonus podle mě nikoho ničím neobohatí ale prostě jsem si to nemohla nechat ujít... Aro vrrrr
Marcelo asi budeš muset hledat... ale když mi ublížíš, tak se nedozvíš jak to skončí
belle tapetářkáááá on ji nemohl popravit - neudělala nic protizákonýho a víš jak - zákon nade vše jooo, Cleouš ráda děsí ale občas ví i proč to dělá na vybruslení si počkej, ale neni to zase nic nečekanýho a Bos mi s touhle verzí moc pomohla (bez ní by to nebylo skoro čitelný )
Aless, jo, výklenky jsem si nemohla nechat ujít a jsem moc ráda, že se ti to líbilo (hlavně ta 18+ - tou jsem si byla nejistá :p )
díky za komentáře holky dodávají mi sílu pokračovat dál a konečně to ukončit

9)  Alessandra (06.07.2012 12:34)

Páni! Páni! Páni!
Celá kapitolka byla úžasná a ten bonus... ach můj bože!
Na začátku takové lehce děsivoučké, pak co to? Jaký Edward?! Vzápětí uklidnění Arem a najednou probuzení! Ale pokračování... Ten ples! Hlavně temné výklenky, to je správný upírský ples!
No a konec „V rozvazování šatů jsem mistr,“ zašeptal jí do ucha. Ou to si dokážu představit
No a bonusová kapitolka Začátek úplná nádhera! A pak? Ten konec! Ou ou ou! Ten pomalu ještě teď nemůžu vydýchat! Teď sem budu chodit každou chvilku jestli náhodou nepřibyla další, absolutně se totiž nemohu dočkat pokračování!
Prostě nádhera, obojí!

8)  martty555 (06.07.2012 11:31)

belle

7)  belle (06.07.2012 11:14)

konečně jsem se dostala k přečtení obou částí, včerejší bouřka odeslala moji wifinu do věčných lovišť, stihla jsem ti jenom poslat mejl a pak už jsem jenom čekala a čekala a čekala, kdy si budu moci tvá dílka přečíst

tak dneska trochu vytapetuju

děkuji za věnování, udělalo mi to hroznouuu radosttt
rozhodla jsem se, že při čtení nebudu očička přivírat, protože u tebe to vůbec není třeba a taky s přivřenýma nebo zavřenýma očima neumím číst, ale až se to naučím, tak slibuju (čestné světlušovské), že zavřu obě
spíš jsem měla očička jak dva melouny, asi takhle
když jsem si přečetla tvůj mejl, začala jsem tušit nějakou kulišárničku
vysoký, majestátní v očích se mu blýskalo potěšení růže
a že nám vyhnal Sulpi to je divné čekala jsem popravu a ohýnek, nějak nám Arouš změknul , že by v tom byla láska
ples byl nádherný, takhle přesně si ho představuji, hezky plesat, pak šup někam do kouta na rychlovku, pak trocha čerstvé výživy (pitný režim se musí dodržovat ) a zase celé znova
a pak ta nejlepší část, očička jsem měla přilepená na obrazovce a pořád jsem čekala, kde se co po.... pokazí ale bylo to

a pak přišla péčková kapitolka, začalo to nevinně, stačil jeden "temný záblesk" a zase jsem si říkala, to se nepokazí, to se nepokazí, Cleuš mě chtěla vyděsit, 4 dokonalé stránky dokonalého Ara , jak byl sladký a něžný , a pak to přišlo, poslední tři odstavce
já jsem kulila očička a nevěřila vlastním očím, ne, že by se to nedalo předpokládat, bude zázrak, když Belluše přežije sexík s upírem, ale jak z tohodle vybruslíš to jsem teda zvědavá

tak moc se těším na pokráčko

Bosorko, nevšimla jsem si, že by se Bella projela na koníčkovi, že bych měla jinou verzi péčkové verze

s dovolením si trošku hupsnu

a ještě jednou

ať žije Aro

6)  Marcela (06.07.2012 10:13)

No teda teď, když jsem přečetla i 18+ tak se nemůžu dočkat další kapitoly!! Píšeš úžesně a ještě ten Aro doufám, že jestli vymyslíš nový příběh, tak tam bude taky tak hezky figurovat! Doufám, že další kapitolu máš už u korektorky nebo si Tě najdu!

lied

5)  lied (05.07.2012 23:22)

4)  Doduska (05.07.2012 22:04)

Veľmi chválim :) dúfam, že pokračovanie bude čo najskôr :)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella