Sekce

Galerie

/gallery/utok_upira.jpg

4. kapitola - Pýcha

Pýcha je nejzávažnějším ze všech hlavních hříchů. Je to touha po vyšší důležitosti než mají ostatní. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním.

pýcha

Když se druhý den Bella probudila, našla ho, jak stojí u okna. Díval se ven, ale jakmile zaslechl, že už je vzhůru, tak se k ní otočil.

„Dobré ráno,“ zamumlala Bella. Nevěděla, co jiného by mu měla takhle po ránu říct a cítila se lehce nesvá. Usmál se na ni.

„Odpočinula sis, má drahá?“ zeptal se a Bella opět ucítila šimrání v žaludku, když vyslovil poslední dvě slova. Pro něj to je pouhá a obyčejná fráze, musela si opakovat v hlavě. Říká tak i Jane a ostatním ženám na hradě.

Přikývla na souhlas a snažila se nemyslet na další znepokojující sen. Poslední dobou se jí zdálo až příliš mnoho snů.

„Ošetřovatelka by měla přijít brzy.“ Když to vyslovil, tak si Bella uvědomila, že potřebuje na záchod. Její pohled sklouzl ke dveřím a přeměřovala vzdálenost. Včera už jí ošetřovatelka dovolila, aby si, za její asistence samozřejmě, došla do koupelny na toaletu.

Aro postřehl její pohled a ačkoliv tyto problémy už několik tisíciletí neměl, tak okamžitě pochopil, o co Belle jde. Přistoupil k její posteli. Bella se na něj překvapeně podívala. Odhrnul peřinu a vzal ji do náruče. Bella jasně cítila, jak rudne. Triko na spaní se jí mírně vyhrnulo a tak cítila, že má holá záda. Jeho ruce příjemně chladily. Snažila se vyhnout jeho pohledu, ale bylo to těžké. Viděla jeho sytě rudý pohled na své tváři. Tolik si přála, aby se její tělo nechovalo tolik lidsky. Při pomyšlení, co asi odvodí z jejích rudých tváří, se jí stahoval žaludek. Naštěstí koupelna byla jenom několik kroků od postele. Opatrně ji postavil před umyvadlo a zeptal se, zda to zvládne sama. Zdálo se jí, že rudne ještě víc a vehementně přitakala.

Léky, které dostala od ošetřovatelky večer, pomalu přestávaly účinkovat a tak začínala pociťovat bolest. Ale oproti té původní bylo tohle již celkem snadno snesitelné. Došla si na záchod a zjistila, že krve má v moči mnohem méně, ale stále to ještě bylo podstatné množství. Pak si ještě opláchla obličej a opatrně se přesunula ke dveřím koupelny. Když je otevřela, tak uviděla Ara, jak stojí u okna a rukama drtí kamenný parapet. Otočil se na ni a oči měl úplně černé. Vykročil k ní a v Belle zatrnulo. Až moc dobře věděla, co znamenají černé oči. Aro se na ni mírně usmál, ale Belle to připadalo příliš křečovité. Udělala krok vzad.

„Neboj, má drahá,“ řekl klidným hlasem. To ten hlas ji přesvědčil. Počkala, až k ní dojde a vezme ji do náručí. Přenesl ji zpět do postele. Držel ji od svého těla snad ještě dál a ani jednou se na ni nepodíval.

„Na chvíli mě omluv, musím si něco zařídit,“ řekl Aro a odešel z místnosti. Zdál se být klidný, ale Bella měla velmi jasnou představu o tom, co si to musí jít zařídit.

 

Když Aro odešel, tak si otevřela knihu, kterou nechal na nočním stolku, a listovala si v ní. Netrvalo to dlouho a dveře do pokoje se otevřely. Příliš pozdě si uvědomila, že ošetřovatelka vždy nejprve klepe. Otočila se ke dveřím, ve kterých stála Sulpicia. Nikdy se s ní nebavila, přesto si byla naprosto jistá, že je to ona. Vídala ji v hloučku žen v hlavní síni. Obvykle měla na překrásném obličeji milý úsměv, nyní se jí však tvář zkroutila do nepříjemné masky. Bella se zachvěla. Instinktivně si přitiskla přikrývku víc k tělu.

Sulpicia si ji chvíli prohlížela ode dveří a pak se velmi rychle přemístila až těsně k její posteli. V Belle tou rychlou a nečekanou změnou hrklo, což u Sulpicie vyvolalo škodolibý úsměv.

Shlížela na ni a Belle to připadalo jako věčnost. Nedokázala odtrhnout pohled od jejích karmínově rudých očí, které si ji přeměřovaly.

„Nech Ara na pokoji,“ zavrčela Sulpicie po chvíli. Bella jenom překvapeně zamrkala.

„Ale… já…“ dostala ze sebe neurčitě.

„Aro je můj a pokud ho nenecháš být, tak ti vlastnoručně vyrvu srdce z těla,“ řekla Sulpicie a dívala se na Bellu takovým způsobem, že ta jí uvěřila každé slovo.

„Ale já nic nedělám,“ hlesla Bella potichu na svoji obhajobu. Nechtěla se s ní hádat, na to neměla dost odvahy, ale na druhou stranu jí prostě musela říct, že ona nic nedělá. A ani Aro nic nedělá. Bella pocítila zvláštní nečekaný pocit, ale neměla šanci se jím nějak déle zabývat, protože Sulpicia se zamračila a začala tiše vrčet.

„Ty si myslíš, že to nevidím?“ vyštěkla na ni. „To si opravdu myslíš, že nevím, že je u tebe každou noc? Že nevidím jeho pohledy?“ ignorovala její poznámku.

Bella se roztřásla. Ze Sulpicie nyní vycházela aura děsu.

„Tak to není,“ dokázala ze sebe dostat potichu Bella a přála si, aby Sulpicie odešla. Prostě zmizela. Ta se místo toho nahnula až těsně k ní a když už byla u jejího obličeje, tak jí řekla, že ji varovala, a pak odešla. Bella byla ještě nějakou dobu po jejím odchodu ve stejné strnulé pozici a s vytřeštěnýma očima hleděla k již prázdným dveřím.

Když přišla ošetřovatelka, tak se Bella vzpamatovala. Ale přesto se jí ošetřovatelka zeptala, jak se cítí a řekla, že vypadá nějaká pobledlá.

 

Stále v hlavě slyšela Sulpiciina slova: To si opravdu myslíš, že nevím, že je u tebe každou noc? Že nevidím jeho pohledy? Opravdu u ní Aro trávil noci? A když se nedívala, tak ji sledoval? A proč se jí při představě, že celou noc vedle její postele sedí rudooký krvežíznivý upír, v žaludku zatřepotala motýlí křídla a zrychlil tep? Neměla by se spíš bát? Nemělo by ji to děsit? Ale opak byl pravdou. Pak si ale vzpomněla na Sulpiciinu výhružku a ani v nejmenším nepochybovala, že by toho byla Sulpicie schopná.

Nechápala, jak Sulpicii napadlo, že ona může nějak ovlivnit, co Aro dělá. Vždyť se k němu chová pořád stejně. Dobrá, možná v posledních několika dnech vyhledávala jeho pohled častěji a když s ní nebyl, tak ho překvapivě postrádala. Ale to nemohla Sulpicie vědět. Vždyť to ani Aro nemohl postřehnout. Jeden nebo dva pohledy navíc. Možná o jeden nebo dva údery srdce za minutu navíc. Trochu červenější tváře, když se jí dotýkal. Ale nic víc.

Aro za ní přišel chvíli před polednem. Už ve dveřích měl zachmuřený výraz. Nenápadně se dotkl ošetřovatelky a pak si sedl na židli vedle Belliny postele.

„Co ti chtěla?“ zeptal se jí. Bella jenom překvapeně nadzvedla obočí. Neměla nejmenší tušení, koho tím myslí. Ještě před malou chvilkou si četla Pýchu a předsudek a pan Darcy zrovna požádal Elizabeth o ruku. Nelíbilo se jí, jakým to udělal způsobem. Choval se tak arogantně.

„Kdo?“ zeptala se ho. Zamračil se.

„Sulpicie,“ odpověděl po chvíli. Viděl, jak se Belle rozšířily zornice a zrychlil se jí tep.

„Nic,“ hlesla. Jasně na něm ale viděla, že jí to nevěří. Cítila, jak se jí opět barví tváře do červena. Ne, rozhodně mu nesmí přiznat, co jí Sulpicie řekla. Ale pochybovala, že by se to nedozvěděl. Nakonec to zjistí přímo od Sulpicie a o to by to mohlo být… trapnější. Pak ale usoudila, že to může také pár dní trvat, tak proč by se tím měla zabývat už teď. Jenže v tom jí její hlava nabídla představu, jak jde Aro k Sulpicii do pokoje a chová se k ní jako ke své manželce. Rychle zamrkala a zatřásla hlavou, aby tu představu zaplašila. S překvapením zjistila, že se jí to příčí mnohem víc než vědomí, kam Aro musel ráno odejít.

Zadívala se do jeho očí, které ji celou tu dobu sledovaly a viděla, že jsou světle červené.

„Budeme pokračovat?“ zeptala se a kývla ke knize na nočním stolku. Chtěla opět slyšet jeho klidný hlas, jak jí předčítá francouzský text.

„Teď ne, musím jít přivítat návštěvu,“ řekl a stále ji sledoval. Nad něčím uvažoval a po chvíli ještě dodal: „Půjdeš tam se mnou.“

Bella se na něj překvapeně podívala, ale to už se otočil k ošetřovatelce a při odchodu z místnosti ji instruoval, aby Belle pomohla se obléci.

Aro počkal za dveřmi, zatímco jí ošetřovatelka pomáhala s oblékáním. Mumlala si přitom nějaké nadávky a Bella si byla celkem jistá, že je Aro i přes zavřené dveře slyší. Když byla hotová, tak pro něj došla a důrazně mu oznámila, že Bella stále nesmí chodit a ani se nijak jinak namáhat. Aro pouze přikývl, což Bellu překvapilo. Nečekala, že si nechá ošetřovatelčino chování líbit.

Aro vzal Bellu opatrně do náruče a vydal se s ní do hlavní síně.

„O jakou návštěvu se jedná?“ zeptala se Bella cestou a snažila se, aby její hlas zněl klidně. Svoje srdce zpomalit nedokázala, ale doufala, že takto alespoň trochu usměrní svoje myšlenky a nebude si představovat rozkvetlý mandloňový sad z kraje jara, který se jí dral na mysl skoro pokaždé, když byla v jeho blízkosti a cítila jeho vůni.

„Zastavil se u nás nějaký nomád, mohl bych od něj získat zajímavé informace,“ odpověděl jí Aro a sledoval chodbu před sebou. Rychle se blížili k cíli.

„Nomád?“ zeptala se zvědavě Bella.

„Jenom velmi málo z nás žije na jednom místě,“ odpověděl, když vstupoval do hlavní síně. Nikdo jiný tam zatím nebyl. Přešel s ní až ke třem trůnům a se zvláštním úsměvem ji posadil na jeden krajní. Na chvíli odešel postranními dveřmi a když se vrátil, měl s sebou křeslo. Postavil ho kus od trůnu na druhé straně a přenesl na něj Bellu. Teprve, když ji přenášel, si Bella uvědomila, že přes svůj obvyklý černý oblek má Aro na sobě ještě i černý plášť. Vypadal obřadně a byl cítit něčím nepříjemným, co jí vzdáleně připomínalo kadidlo.

Netrvalo to ani pár minut a síň byla plná hloučků upírů. Všimla si, že když se Caius usazoval do svého trůnu, tak po ní vrhl nepříjemný pohled. Byl to ten trůn, kam ji předním na chvíli Aro usadil. Sledovala jednotlivé hloučky. Všichni se mezi sebou bavili příliš rychle a příliš potichu, aby mohla Bella cokoliv z jejich rozhovoru pochytit. Ale nevadilo jí to. Bylo zvláštní je takhle všechny sledovat. Většina měla na sobě moderní, barevné oblečení. Jenom garda a tři páni Volterry měli přes své oblečení černé a šedé pláště. Pohledem propátrala jednotlivé hloučky a když viděla, že nikde mezi nimi není Sulpicie, tak se jí dost ulevilo. Bella se za celou dobu, co tu doposavad strávila, ani jednou neúčastnila přijímání návštěvy. Připadalo jí, že všichni tu kolem toho nadělají zbytečně moc.

Nedokázala si pomoct a během krátké chvíle se její pohled stočil k trůnu uprostřed. Seděl tam. Nehnutě. Sledoval dění v místnosti a Bella si byla jistá, že narozdíl od ní slyší všechny rozhovory svých poddaných. Vypadal tak majestátně. Sebejistě a nadřazeně. Připomněla si tu mandlovou vůni, kterou voněl. Vybavila si mandloňový sad a mezi stromy viděla, jak k ní Aro přichází. Neusmíval se. Sledoval ji pátravým pohledem, který v ní poslední dobou dokázal vyvolat nečekané zachvění. Přes tmavý oblek měl černý plášť a celkově jeho zjev byl majestátní. Cítila se oproti němu bezvýznamná, ale zvláštně v bezpečí.

Zamrkala. Zrovna do síně vcházel host, ten nomád, o kterém se Aro zmiňoval. Bellu překvapilo, jak oproti ostatním vypadal zanedbaně. Jeho oblečení svědčilo o tom, že ho má na sobě již nějakou dobu a že se pohybuje převážně v přírodě. Zachvěla se, protože jí to po velmi dlouhé době připomnělo Jamese, Laurenta a rudovlasou Victorii. Vzpomněla si na jejich poslední setkání. S bolestí na hrudi viděla před sebou tělo svého otce. A Victoriin výraz. Chtěla jí ublížit. Chtěla jí ublížit opravdu hodně. A pak ten andělský hlas. I přes to, že už věděla, jaká je Jane potvora, tak jí byla v koutku své duše vděčná. Nechtěla ani přemýšlet, co by se stalo, kdyby přišli o něco později. Spolu s touto myšlenkou se jí však na mysl prodrala další, mnohem nepříjemnější. Slyšela v hlavě bolestné vlčí zavytí a vzpomněla si, jak zaslechla rozhovor kuchařky a nějaké ženy, která zařizovala donášku oblečení pro Jane. Volturiovi prý museli zlikvidovat celou skupinu novorozených upírů, které Victoria vytvořila, aby odlákala vlky.

Nepříjemné vzpomínky zahnal zvláštní zvuk. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že upíři se přeskupili. Jedna skupinka stála poblíž dveří, vypadalo to, jako kdyby měli zabránit něčímu útěku. Další, mnohem početnější skupinka stála kolem třech trůnů. Aro už neseděl na svém trůně, ale stál kus před ním a mluvil s tím cizím upírem. Jako obvykle to však bylo pro Bellin sluch příliš rychlé. Na tvářích všech přítomných však viděla napětí. Jediný Aro vypadal, že je nad věcí. Belle dokonce připadalo, že si nastalou situaci užívá. Zdálo se jí to anebo opravdu byl jeho výraz pyšný? Na rozdíl od něj skupinka upírů těsně kolem něj tiše vrčela.

Aro se otočil k cizímu upírovi zády a přešel ke svým bratrům, kteří již také neseděli na trůnech, ale stáli vedle toho Arova. Aro je oba chytil za ruce a Bella si byla jistá, že se spolu domlouvají. Ale na čem? Všimla si, že Aro po ní střelil jedním překvapeným pohledem a pak se zase podíval zpět na Marcuse. Bella se podívala doprostřed hloučku, který se vytvořil ve středu síně kolem cizího upíra. Stál tam a se zvláštním, výsměšným pohledem sledoval vládce, kteří se mezitím radili. Po chvíli Aro pustil ruce svých bratrů a otočil se k cizinci.

„Byl jsi shledán vinným z porušení zákona o utajení,“ řekl Aro pomalu a nahlas . Díval se na něj a v očích mu plál zvláštní plamen. Bella se pohledem přesunula zpět na cizího upíra a viděla, jak mu ztvrdly všechny jeho rysy. Zdaleka už jeho pohled nebyl výsměšný. Nejprve byl překvapený, pak přešel do nevěřícného a nakonec se ustálil na vyděšeném. Rozhlédl se kolem sebe a očima propátrával možné způsoby úniku, ale i kdyby tu nebyla Jane, tak by neměl nejmenší šanci utéct. Bella ani nepostřehla, jak Aro s neskrývaným potěšením kývl na Jane a ta se s radostným výrazem obrátila k provinilci. Bella pouze slyšela ten srdcervoucí křik a viděla zmítající se tělo na podlaze. Z toho křiku se všechny její vnitřnosti stáhly.

Po chvíli křik přestal a Aro kývl na Demetriho a Felixe. Oba ho chytili za jednu ruku a vytáhli ho do kleku. Aro k nim velmi pomalu přistupoval a Bella přesně věděla, co bude následovat. Věděla, že by měla zavřít oči, ale z nějakého zvráceného důvodu to nedokázala. Viděla, jak Aro předstoupil až k němu, položil mu ruce na ramena a ještě mu něco velmi rychle řekl. Měl na tváři povýšený výraz. Z jeho tónu by ale člověk mohl usuzovat, že kárá svoje milované dítě. Pak ale svoje ruce přesunul na jeho krk a velmi rychle jimi škubnul. Ten zvuk byl příšerný. Zaryl se jí do hlavy a Bella ještě dlouhou dobu slyšela zvuk trhajícího se kamení.

 

Seděla ve svém pokoji na posteli a listovala si v knize. Kdyby se jí ale někdo zeptal, co to má v ruce za knihu, tak by nejspíš byla překvapená, že vůbec nějakou drží. Stále ještě slyšela ten zvuk. A viděla Arův pohled, jímž shlížel na bezvládné tělo, které Felix a Demetri cupovali na ještě menší kousky. Ten pohled byl tak… pohrdavý, sebevědomý a nadřazený.

Najednou sebou Bella prudce cukla, protože uslyšela ránu od dveří a v tu samou chvíli se nad ní skláněla Sulpicie. Rozzlobená Sulpicie. Opravdu hodně rozzuřená Sulpicie.

„Já tě varovala,“ zavrčela a vztáhla k ní ruku s rudě nalakovanými nehty.

 

---

Tak, pokud jste dočetli až sem, tak Vám s radostí gratuluji a oznamuji, že jste přežili polovinu povídky :-)

Děkuji Cam za její korekturu.

 

Podky od Clei

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

julie

30)  julie (24.07.2012 21:53)

Ou,rozzuřená Sulpicie,síla!

Clea

29)  Clea (30.06.2012 18:59)

díky za komenty
HMR - to ona vždy ale je dost blbý, že na Bellu to nepůsobí

HMR

28)  HMR (30.06.2012 17:04)

Mnó... napadá mne jen jediné - Chelsea odvádí sakra dobrou práci!

Niky

27)  Niky (29.06.2012 09:45)

Týjo Žárlivá Sulpicie na konec, uáá

Pilly

26)  Pilly (23.06.2012 15:28)

Bosorka

25)  Bosorka (20.06.2012 10:21)

JSme my to ale kruté potvory :D

belle

24)  belle (20.06.2012 09:14)

katakomby

Lipi4

23)  Lipi4 (20.06.2012 08:19)

Tak to jsem zvědavá

Bosorka

22)  Bosorka (20.06.2012 08:09)

Clea

21)  Clea (20.06.2012 07:51)

objednávku přijímám a pokusím se jí dodat co nejdříve muhehehe

Lipi4

20)  Lipi4 (20.06.2012 07:23)

Jééééé konečně se budem bááát ...
Bos, to by byl ale horor

Bosorka

19)  Bosorka (20.06.2012 07:18)

Ano, prosila bych jedno krmení v sále v přímém přenosu, potom možná nějaké bloudení Belly po sklepení (pavouci a krysy vítány...i když krysy tam asi nebudou, ty strachy utečou), a protože mě neustále pronásleduje představa, jak se zbavují všech těch těl....co kdyby zabloudila do katakomb plných lidských ostatků? Ale to by bylo dost hardcore

Lipi4

18)  Lipi4 (20.06.2012 06:47)

Tak jo budu otravná jako osina v .. ... hýždích ... stačí , ale upozorňuji, že jsi to chtěla sama

Clea

17)  Clea (20.06.2012 06:36)

kdyby to byl jenom jeden názor, tak na tebe nedám, ale protože to už je několikátej, tak to tak asi bude... nojo, jak si psala, hold zkusím pravej horor jindy
jinak jsem moc ráda, že se mi tě podařilo lapit a otravná jak klíště si klidně buď, tahle povídka mě hrozně baví a nedaří se mi od ní pořádně odlepit (a že jsem se chvíli pořádně snažila )

Lipi4

16)  Lipi4 (20.06.2012 06:25)

Ale na mě nesmíš dát, jelikož jsem, co? Magoooooor ... a navíc růžová knihovna pro mě nikdy moc nebyla

Clea

15)  Clea (20.06.2012 06:23)

tak to je bez debat... toho jsem ani dosáhnout nechtěla, jenom jsem se chtěla vyhnout takový tý čistě sladký romantice, no

Lipi4

14)  Lipi4 (19.06.2012 22:25)

Promiň, ale na Havrana nebo cokoliv jiného od Poea to opravdu nemá a to je pro mě vzor hororu

Clea

13)  Clea (19.06.2012 17:40)

cukrkandl a já se těšila, že konečně někdo, aspoň jeden jedinej človíček to bude považovat za horor... hele a nevyhrožuj pískletem, to je pěkně nečestný jo a už jsem ti říkala, že v jednu chvíli dokážu psát jenom jednu povídku?? (SPOR vs. hříšník )
jinak díky za komenty, všem
Marvi, aspoň ty obavy
Fanny, ano, sedm, prolog a epilog - to je ažaž (dobře, no, mám pidinápad na pokračování, ale kdoví...)

Lipi4

12)  Lipi4 (19.06.2012 15:13)

Konečně po tom cukrkandlu bude vzrůůůůšo .. tak šup sem s další kapitolkou .. nebo chceš, aby pískle mělo abstinenční příznaky z toho, že mu nečtu nahlas???

Fanny

11)  Fanny (18.06.2012 23:18)

Ty jo! takovej děsně napínavej konec! A už v polovině? To opravdu jen sedm hříchů a epilog??? Nějak brzo...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Proposal scene