Sekce

Galerie

/gallery/utok_upira.jpg

1. kapitola - Nenasytnost

Nenasytnost neboli nestřídmost patří mezi hlavních sedm hříchů. Je zmiňována v souvislosti s přílišným užíváním nápojů a pokrmů.

nenasytnost

Seděla zády opřená o kmen starého stromu. Rukama si zlehka objímala nohy a hlavu si opřela o strom. Oči měla zavřené a snažila se nevnímat blížící se kroky. Musela se ušklíbnout, když si opětovně uvědomila, že takhle pomalu a nahlas chodí kvůli ní. Aby věděla, že se blíží. Dělal to jako jediný. Ostatní se před ní prostě zjevili. Nejdříve se lekala, ale postupně si na to zvykla.

„Isabello?“ ozval se nad ní. Unaveně otevřela oči a podívala se na něj. Na tváři mu pohrával mírný úsměv, ale jeho oči zůstávaly chladné. Nedokázala si za tou neprostupnou rudou clonou nepředstavovat skrytou hrozbu. I po těch několika měsících, které tu již strávila, nedokázala potlačit občasný mrazivý třas, který ty oči vyvolávaly. Věděl to, možná proto se před ní snažil chovat tak… lidsky.

„Můžeme?“ zeptal se jí a natáhl k ní ruku. Alespoň jednou denně se dotkl její kůže. Co kdyby zahlédl nějaký záblesk? Chytla se jeho ruky a on ji jediným rychlým pohybem vytáhl na nohy. Okamžitě její ruku pustil a udělal rychlý krok vzad, takže stále měla svůj osobní prostor volný. Rukou jí naznačil, aby se vydala dovnitř hradu.

V knihovně se usadila u velikého stolu a on odešel pro nějaký svazek. Během chvíle byl zpátky a v ruce držel knihu vázanou v kůži. Opatrně ji položil před Bellu na stůl a otevřel na začátku první kapitoly. Kniha musela být velmi stará. Bella viděla okrasné první písmeno, ze kterého vycházelo několik šlahounů, obmotávajících koráb.

Aro se usadil na židli naproti ní a kývnul mírně hlavou. Začala pomalu číst francouzský text. Četla pomalu, soustředila se na výslovnost, přesto ji Aro v každé druhé větě opravoval. Nerozuměla jedinému slovu, ale Aro tvrdil, že je to nejlepší způsob, jak se začít učit nový jazyk. A proč by mu měla odporovat? Ze začátku ji to ani nenapadlo. Ze začátku byla příliš apatická, aby zvládla jakkoliv reagovat. Jak ale měsíce plynuly, tak si začínala uvědomovat, že je zavřená v hradě plném upírů, a začala být ostražitá. Nikdo z nich jí ovšem neublížil. A ona velmi rychle zjistila, že je to jenom díky její schopnosti blokovat ostatní. Aro ji chtěl změnit v upíra, aby mohl její schopnost využít. Netušila ovšem, proč tak již neučinil. Nejspíš na něco čekal. Ostatní jeho rozhodnutí respektovali. Nikdo se jí ani nedotkl. A ona si začala s narůstající hrůzou uvědomovat, že ji vlastně nikdo v hradě nedrží. Že se prostě nemá kam vrátit. Vzpomínky na Charlieho bezvládné tělo se snažila zatlačit do nejvzdálenějšího místa mysli. Stejně tak Victoriin dychtivý výraz. A vzpomínky na Jacoba a smečku. A na Edwarda. A na jeho rodinu.

Jako obvykle, když si na něco ze své minulosti ve Forks vzpomněla, tak to zase rychle potlačila. Zakázala si vzpomínky. Jedině díky tomu byla schopná alespoň nějak fungovat. Občas to ale nebylo tak snadné jako dnes.

„Soustřeď se,“ řekl Aro jemným hlasem, ale přesto v něm vycítila ostrý osten. Trvalo jí poměrně dlouho, než dokázala rozpoznat, kdy je lepší okamžitě udělat to, o co žádal. I přes to, že to byla vždy pouhá žádost a ne příkaz. Ne, opravdu jí neubližoval. Ale dokázal jí jediným ostrým pohledem přivodit zimomřivý třas po celém těle a jednou větou noční můry takové, že se probudila vlastním křikem. Ani Jane se svým pichlavým pohledem tohle nezvládla. Nejspíš to bylo dané tím, že na ni nepůsobila její schopnost a tak její pohled dostával nádech hysterie. Bella se domnívala, že Jane, obdobně jako Aro, stále testuje, zda nenajde volné okýnko v její obraně, byť nepatrné.

„Isabello,“ promluvil opět Aro a ona si uvědomila, že její mysl znovu zabloudila mimo knihu. Jeho hlas teď prozrazoval víc zvědavosti než netrpělivosti. Podívala se na něj. Přímo do jeho očí, které ji pátravě sledovaly. Nedělala to moc často. Ta krvavá barva jí stále ještě byla nepříjemná. Ano, rozhodně byl zvědavý. Věděla, že ho nejvíc fascinuje její schopnost, ale nezajímala ho jenom ta. O Belle toho věděl neobyčejně málo. Byl zvyklý znát každou myšlenku a vzpomínku všech, kterých se dotkl. Ale o ní nevěděl skoro nic… Zmateně zamrkala. Zdálo se jí, že zahlédla přes jeho tvář přeletět nějaký stín.

„Začni celou stranu od začátku,“ řekl a stále z ní nespouštěl pohled. Sklonila se ke knize, aby znovu začala číst, ale cítila na sobě jeho pohled. Sledoval ji. Temeno hlavy, čelo, vlasy. Pak jeho pohled sjel po vlasech a zastavil se na jejím krku. Měla nutkání upravit si vlasy tak, aby neviděl její krk, ale nedokázala přimět svoje ruce ke správnému pohybu. Místo toho raději otočila stránku a pokračovala ve čtení.

Dveře knihovny se otevřely a dovnitř vešel Caius. Mračil se. Začal mluvit na Ara. Bella přestala číst a zavřela oči. Nerozuměla ani jedinému slovu, protože Caius mluvil příliš rychle, ale z jeho tónu poznala, že je naštvaný. Opět. Ucítila na své tváři Arův pohled a tak oči rychle otevřela. Zase ten pátravý pohled. Nesnesla ho dlouho, proto se sklonila ke knížce a tvářila se, že čte. Aro od ní neodtrhl pohled, ani když odpovídal Caiovi. Jeho hlas byl klidný. Mluvil ale stejně rychle jako jeho společník a tak Bella netušila, co řeší tentokrát. Byla tomu ráda, snažila se neuvažovat nad tím, co důležitého by mohli řešit zrovna tihle upíři.

Najednou cítila, jak se Arův pohled přesunul jinam. Zvědavě zvedla hlavu a viděla, že vstal ze židle. Pohyboval se najednou velmi potichu a rychle. Než se stihla podívat na prázdnou židli před sebou, byl už u dveří.

„Je rentre bientôt, ma chérie*,“ řekl Aro potichu, když vycházel z místnosti. Že to patří jí, věděla jenom díky tomu, že se na ni velmi rychle ohlédl. Občas mluvil francouzsky, obzvlášť tehdy, když byl do něčeho příliš zabraný. Caius ji sledoval ode dveří, pak se k ní ale otočil celým tělem a velmi pomalým krokem se k ní přibližoval. Najednou si připadala jako lovená kořist. Zaklapla knihu a když překotně vstávala ze židle, tak si ji přiložila k hrudi. Kdyby chtěl, už by stál před ní. Kdyby chtěl, nestihla by z té židle ani vstát. On ji ale rád děsil. Pomalu se k ní přibližoval, rudým pohledem sledoval každý její pohyb, byť i pouze naznačený napnutím svalů.

„Ukaž, vrátím ji,“ řekl, když stál krok od ní. Srdce jí bilo jako splašené a jenom díky tomu, že knihu držela oběma rukama na svojí hrudi, se jí netřásly ruce. Snažila se nedívat přímo do jeho očí a opatrně mu podala knihu. Oba si uvědomovali, jak se jí při tom pohybu klepe ruka. Caius si to vyloženě užíval. Jestli jí Aro dokázal přivodit děsivé noční můry, pak by jí Caius zvládl přivodit infarkt.

Vrátil knihu na její původní místo a odešel z knihovny. Ve dveřích po ní ještě střelil jedním výsměšným pohledem a vyšel na chodbu. Posadila se zpět na židli. Když se jí konečně podařilo uklidnit splašené srdce a dech, tak si došla pro svoji oblíbenou knihu od Jane Austenové a začetla se do ní.

Díky knize ztratila přehled o čase a tak když z knihovny vycházela, neměla nejmenší tušení, kolik je hodin. Do svého pokoje v jižní věži musela projít kolem dveří do hlavní síně. Už když se blížila k chodbě vedoucí k síni, slyšela zvláštní hluk. Místní obyvatelé se pohybovali tak potichu, že jenom málokdy bylo něco slyšet. Občas chodbou zazněl smích Jane nebo Caiovy hlasité a příliš rychle vyslovené nadávky. Tohle ale byla směsice hlasů, kroků a šustění oblečení. Čím víc se Bella přibližovala chodbou, tím víc si uvědomovala, o co jde. Nebylo možné nevědět, čím a především jak se místní obyvatelé hradu živí. Už párkrát zahlédla skupinku turistů, které vedla Heidi. Vždy ale byli příliš daleko. Zahnula chodbou před hlavní sál a viděla je před sebou. Strnula na místě. Heidi jim zrovna otevírala dveře a vábila je dovnitř. Její úsměv už byl víc chtivý než příjemný. Belle přeběhl mráz po zádech, když viděla ten dav lidí. Muselo jich být alespoň dvacet, možná třicet. Zhluboka se nadechla a tím upoutala Heidiinu pozornost. Její oči se posměšně blýskly.

Turisti vešli všichni do sálu jako poslušné ovce, vesele se mezi sebou bavili a ukazovali na obrazy visící na stěnách. Heidi je nechala vstoupit dovnitř a zavřela za nimi. Bella se okamžitě probrala ze svého zamrznutí a rychle se vydala směrem ke svému pokoji. Musela projít kolem těch dveří a doufala, že nic neuslyší. Když už byla jenom pár kroků před nimi, tak se tam zjevil Alec. Vesele na ni mrknul, otevřel si dveře a rychle za nimi zmizel. I to krátké otevření mohutných dveří Belle stačilo, aby slyšela hluk za nimi. Vyděšený šum lidí, kteří si už uvědomili, že je něco špatně. Snažila se nepředstavovat si je, jak tam postávají a kolem nich krouží upíři, vybírající si svoji oběť. Ještě přidala do kroku a kolem dveří raději proběhla. Když na konci chodby začala stoupat po schodišti, uslyšela ženský výkřik, který se jí zaryl do hlavy.

Celou noc se bála usnout. Převalovala se na posteli a oknem sledovala hvězdy na nebi. Snažila se nezavírat oči, ačkoliv byla snad ještě unavenější než obvykle. Věděla, že by ji pronásledovaly děsivé sny plné rudookých ďáblů, kroužících kolem skupinky vyděšených a křičících lidí. Nemohla si pomoct, ale na mysl se jí pořád drala neodbytná myšlenka. Bylo jich tolik! K ránu si s hrůzou začala uvědomovat, že její nevyspalá pomatená mysl přemítá o tom, jak jsou upíři nenažraní. Na jednoho upíra přivedla Heidi alespoň dva turisty, pro některé tři. Když si uvědomila, kam až její mysl zašla, znechuceně vstala z postele a šla si dát horkou sprchu. Doufala, že ji probere a zbaví těch nepříjemných myšlenek.

Vydala se ztichlými chodbami do jídelny. Do jídelny, která tu byla pro těch několik lidí, co tu přebývali s upíry. Byla tam jako první, což se nestávalo moc často. Paní Russová zrovna přendávala jídlo z vozíku na stůl u stěny. Bella se na ni chabě usmála, ale vyšel z toho spíše škleb. Tmavé kruhy pod očima moc nepřidávaly jejímu vzhledu. S paní Russovou se vídala zřídka, ale věděla, že tu pracuje jako kuchařka. Po jejím pokusu o úsměv se ona žena zamračila a opovržlivě od ní odvrátila pohled. Jako kdyby snad Bella provedla něco nepřístojného. Bellu to moc netrápilo, ze stolu si vzala ještě teplý toust a odešla ven. Nechtělo se jí tu sedět samotné a sledovat nepříjemně se tvářící ženu, jak připravuje stoly se snídaní.

Musela projít kolem dveří do hlavního sálu. Snažila se nemyslet na to, čeho se včera večer stala svědkem a pospíchala rychle dál. Dveře se však otevřely právě v tu chvíli, kdy kolem nich procházela. Stál v nich Caius a pozoroval ji hladovým pohledem. Kdyby nebyla tak unavená, určitě by jí přeběhl mráz po zádech.

„Hm, svačinka,“ řekl Caius a jeho pohled rychle kmitnul k její ruce, ve které držela nenačatý toust. Pak ale jeho pohled až příliš nápadně sklouzl k jejímu krku. Věděla, že se ji opět snaží vyděsit. Ale na to byla příliš vyčerpaná a v hlavě stále ještě cítila dozvuk těch zmatených myšlenek.

„Taky bych si dal,“ dodal mírně zhrublým hlasem.

„Včera jsi jich měl až dost,“ řekla Bella a samotnou ji překvapila její odvaha. Když byla s Caiem sama, tak na něj nikdy nepromluvila. Bylo vidět, jak se mu zúžily zorničky. Ano, teď byl ten správný čas velmi rychle odejít. Ale bála se otočit se k němu zády. Jistě, nezmohla by nic, ani kdyby k němu stála čelem a viděla ho, jak na ni útočí. I tak se jí ta představa vůbec nelíbila a konečně se dostavilo ono mrazení. Udělal promyšlený krok k ní a jí se zadrhl dech v krku. Srdce se jí rozbušilo rychleji a to u něj vyvolalo zlomyslný úsměv. Natáhnul k ní velmi pomalu ruku; vycítila v tom jednoduchém gestu hrozbu. Nevěděla, co dělat. V půlce pohybu se Caius zarazil, zamračil se a ruku opět stáhl. V tu chvíli se dveře za ním otevřely a stál v nich Aro. Bella ho snad nikdy neviděla raději.

„Doufám, že vás neruším,“ řekl milým hlasem, ale Bella zahlédla přeletět přes jeho tvář stín nesouhlasu. Nelíbilo se mu, že je s Caiem sama. Až příliš dobře svého bratra znal.

„Caie, rád bych, abys nám pomohl vyřešit jeden malý problém,“ pokračoval, když Caius nijak nereagoval. Stále se na Bellu díval, ačkoliv jeho pohled už postrádal původní hrozbu. Caius se otočil a vešel do síně za Arem. Ten se ho nenápadně dotkl na předloktí, když kolem něj procházel. A opět mu přes tvář prolétl ten zachmuřený výraz.

„Měla bys víc odpočívat, drahá. Vypadáš unaveně,“ řekl Aro směrem k Belle, když odcházel zpět do síně.

Pomalu se vzdalovala chodbou ven. Měla opět zamířeno na zahradu, která patřila k hradu a do které nikdo zvenčí neměl přístup. Nikdy by si nepomyslela, že bude Arovi za něco vděčná. Skutečně vděčná. Posadila se do trávy a odlamovala kousky toustu. Házela je bezcílně kus před sebe a uvažovala o rozdílech mezi Arem a Caiem. Jak jí dřív mohli připadat oba dva stejně děsiví? Ano, Caius byl nebezpečný a užíval si, jak reaguje na jeho více či méně zřejmé hrozby. Naproti tomu Aro se snažil její strach mírnit. Věděla, že je stejně nebezpečný jako Caius, možná i víc, ale najednou jí nenaskakovala husí kůže, když si představila jeho hluboký pátravý pohled.

 

---

*z francouzštiny - "brzy se vrátím, má drahá" za překlad děkuji Lipi4

moc děkuji Cam za korekturu, byla bych bez ní opět nahraná :-)

 

Povídky od Clei

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

julie

20)  julie (24.07.2012 21:27)

No,nejvíc na mě zapůsobilo, když si Bella uvědomila,že ji vlastně nikdo v hradě nedrží. Že se prostě nemá kam vrátit...takže sama sebe přesvědčila,že zůstává dobrovolně?

Niky

19)  Niky (27.06.2012 12:46)

Týjo! Zajímavé, jsem zvědavá, co se bude dít A Aro mi tu je sympatičtější než normálně

Lipi4

18)  Lipi4 (20.06.2012 06:30)

Mě ta výslovnost jen napadla, jelikož málo, kdo si to přečte tak jak by to mělo být.....
... si užívíš, že jsi lapila další duši?? Ale upozorňuji Tě, že jsi lapila nenasytnou čtenářku, která připomíná klíště ... když se začtu tak nepustím a chci co nejdříve další a další písmenka

Clea

17)  Clea (19.06.2012 17:34)

lapená chichi konečně ten horor
nn, výslovnost asi ani není potřeba, ale díky ;)

Lipi4

16)  Lipi4 (19.06.2012 13:31)

áááá ,,, jsem lapená do lasa jméne Aro .... normálně nemám slov... jelikož tohle byl lehce horor (já si ho užívala ) . .. .

A teď mě jen tak napadlo, jelistli nechceš dopsat k fránině i výslovnost

Twilly

15)  Twilly (11.06.2012 11:28)

ty voe JO!

Marcelle

14)  Marcelle (11.06.2012 08:37)

Moc pěkné

Fanny

13)  Fanny (10.06.2012 11:12)

Jsem moc zvědavá, jak to bude dál s Arem i tím vaším smilstvem... Ono je vůbec celé nepřemění nějak podezřelé...
Caius opravdu neselhal. Na nakopnutí jako vždy...

12)  martty555 (09.06.2012 20:14)

Bosorka

11)  Bosorka (09.06.2012 17:17)

Chceš-li blbinku, víš na koho se obrátit ;)

Pilly

10)  Pilly (09.06.2012 12:59)

viac k tomu hovoriť netreba.

Clea

9)  Clea (09.06.2012 12:40)

Bos, tak tohle mě vážně, ale vážně nenapadlo To by bylo... uáááááá
Ta tvoje fantazie je neskutečná
Marvi, snad se ti bude líbit i další kapitolka A tu francouzštinu se u toho učím taky - i když si pamatuju jenom takový to ma chérie a ma belle naštěstí mi s tímhle pomohla Lipi - vynechat jsem to nechtěla, moc mi to k němu sedí

Marvi

8)  Marvi (09.06.2012 12:33)

Teda, je to zajímavé jen co je pravda. Těším se na další kapitolky a zřejmě se při tom i člověk přiučí i pár francouzských frází

Bosorka

7)  Bosorka (09.06.2012 12:29)

KDyž nebude Renesme. ;) ....ale pravda - měla by to být Renearína ;)

Clea

6)  Clea (09.06.2012 12:23)

hmm, hmm, koukám, že nejsem moc nenápadná
belle, hluboký pátravý pohled jsem prostě nemohla vynechat viděla jsem nějaký fan video ze sestřihů z New Moon a to byl skoro samej hlubokej a pátravej pohled no, nejdřív mě napadlo, že manželky prostě odsunu ke Caiovi - obě dvě ale pak mě napadla lepší věc takže se tam ukážou heh, tohle je můj Aro jenom počkej, co já s ním ještě provedu
další kapitola by měla být brzy, ale jak moc brzy to ještě nevím
Bos, malá Rearína?? nemám zdání o co se jedná ehm, smilstvo už mám celkem dobře promyšlený

Bosorka

5)  Bosorka (09.06.2012 10:41)

Aby z toho nakonec nebyla malá Rearína až příjde řada na smilstvo

4)  marcela (09.06.2012 10:01)

jéééééé to je úžasná povídka!!! kdy bude další?

Mirus

3)  Mirus (09.06.2012 06:56)

Zajímavě se to vyvíjí, hrozně se těším, co bude dál. Aro je taky můj oblíbenec:-)

Clea

2)  Clea (08.06.2012 22:03)

já bych ti řekla, ať se necháš překvapit, ale asi by tě to moc nepřekvapilo

Bosorka

1)  Bosorka (08.06.2012 21:57)

Cleouši - mám otázečku. Promítne se tvá současná obliba Ara do této povídky hodně, hodně, hodně moc? Já jen aby Eda neostrouhal mrkvičku - teda jestli tam Eda ještě bude. Tohle začíná vypadat jako Stockholmský syndrom, jak vyšitý :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek