15.05.2010 [19:31], Ajjinka, ze série Jak Jessica štěstí našla, komentováno 25×, zobrazeno 5536×

Asi každý už poznal to ráno, kdy je nám hned jasné, že celý den nebude stát za nic. Jessica není výjimkou.

Ovšem ta žije ve Forks a jak je známo, tam je možné snad úplně vše :)

Jak Jessica štěstí našla

1. kapitola

Téměř hrobové ticho přerušil drnčící zvuk nenechavého budíku, který během několika vteřin líně zamáčkla ještě napůl spící ruka. V pokoji se ozvalo otrávené zívnutí a zpod peřiny vykouklo zalepené oko, které ihned po útoku světla zase zmizelo.

„Hrrrgh,“ procedila Jessica skrz zuby a namáhavě se vydrápala z haldy peřin. Rozespale se posadila na kraji postele a nohy navlékla do chlupatých papučí. Líně se došourala až k zrcadlu, do kterého se znechuceně ušklíbla a sešla dolů do kuchyně. Jo, kafe je přesně to, co potřebuje.

Za chvíli už horkou vodou zalévala tu sílu dávající ranní nakopávačku. Posadila se ke kuchyňskému stolu a bez zájmu usrkávala. Její oči, stále ještě trochu užší než obvykle, zapátraly po místnosti, až narazily na nástěnné hodiny.

„Kurník!“ vypískla, kvapem odložila skoro plný hrnek a dupavě vyběhla schody nahoru. Rychle na sebe navlékla vše potřebné, přičemž jí ve spěchu unikl i menší barevný rozdíl jejích ponožek, a naklusala do koupelny. V rychlosti si vyčistila zuby, zuřivě si rozčesala vlasy a už s taškou přes rameno sbíhala schody a dělala si provizorní culík. Tohle vážně nedala.

Zabouchla za sebou dveře a rozeběhla se ke škole.

Když se před ni přiřítila, rudá v obličeji a s nebezpečně pulzujícím spánkem, zjistila, že zas tak pozdě není. Většina jejích spolužáků si v hloučcích povídala před areálem.

„No bezva,“ zamumlala si k sobě a radši se přesunula někam bokem. Rozhodně nechtěla, aby ji takhle někdo viděl.

Posadila se na jednu z laviček schovaných hned vedle parkoviště a sledovala dění před sebou. Angela s Benem seděli o několik laviček dál. Ruce měli propletené a už z dálky bylo vidět, že jsou zamilovaní. Jessica nahnula hlavu, aby mohla očima najít Mika – jediného volného kluka tady – ale jakmile ho spatřila koketujícího s jednou z druhaček, špatná nálada, kterou měla doteď, se ještě zhoršila.

Zamračila se. Nemračila se na nikoho určitého, i když by si to ta zrzavá koketa vedle Mika zasloužila. Mračila se na celý svět. Na svůj zkažený život v téhle ukrutné díře!

Z koukání do blba ji probralo až auto parkující těsně před ní. Už si v puse hromadila nadávky, které vysype na toho pablba, co se chystal vystoupit, ale když tak učinil, z hlavy jí utekly všechny kloudné i nekloudné myšlenky, měla v ní jen prázdno.

Z nablýskaného mercedesu vystoupil… Bůh. Jo, přesně tak by ho nazvala! Byl úžasný.

Černé vlasy mu neposedně trčely do všech stran, přičemž jejich dosavadní efekt umocnil jejich prohrábnutím. Elegantní černá košile a seprané džíny mu perfektně seděly, a kdyby nebyl tady, myslela by si, že před ní stojí nějaká hollywoodská hvězda.

Otočil se a očividně někoho hledal na parkovišti. Zezadu byl snad ještě úžasnější než zepředu. Ten zadek!

Když udělal další sotva patrnou otočku a podíval se na Jessicu, srdce jí málem přestalo bít. Sklopila pohled a v obličeji zrudla. Určitě si všiml, že ho pozorovala!  Nejradši by se propadla do země, takhle se amatérsky nechat načapat.

„Echm,“ ozvalo se těsně vedle ní. I tenhle zvuk zněl jako ta nejkrásnější písnička. Srdce jí začalo uhánět zběsilou rychlostí, ale zvednout zrak se neopovážila. „Můžu se tě na něco zeptat?“

Možná to přeci jen bude nějaká hvězda, blýsklo Jessice hlavou, takovýhle hlas!

Nesměle zvedla hlavu a podívala se do jeho… karamelových očí. Zářily. Byly naprosto dokonalé a ona se do nich chtěla dívat už navždycky. Nepřítomně na něj zírala, dokud si sama neuvědomila, co dělá. V mžiku nasadila úsměv číslo pět, který si schovávala jen pro výjimečné případy a koketně ze sebe dostala:

„Ano?“ No, to se ti zase něco povedlo, Jessico!

Chvilku si ji zkoumavě prohlížel. Usmál se na ni a Jessica uvnitř tála. Tohle bylo přesně to, co hledala. Tohle byl klíč, jak odsud pryč. Princ v červeném fáru!

„Cullenovi, hm?“ nadhodil a vrhl po ní významný pohled.

Jessice výraz zase ochabl. Už zase vypadala jako by k snídani popíjela citronádu. Znuděně kývla směrem, kde Cullenovi parkovali.

„Dík, kočko!“ houkl za ní medově a odešel k hlasitě se bavící skupince Cullenových. Nevěřícně ho sledovala. Řekl jí kočko! S o dost lepší náladou si posbírala věci a vesele vykročila ke škole.

Školní den nestál opravdu za nic. Pan Banner ji vyzkoušel z biologie. Samozřejmě že se nepřipravovala a ani po stažení výstřihu o pár čísel níž, se nezmohla na nic lepšího, než odřené C. Domů odcházela s ještě horší náladou než ráno.

A když konečně rozrazila dveře té zpropadené školy, zjistila, že prší. Ve Forks nic neobvyklého, ale proboha! Zrovna dneska?! Kvůli svému rannímu opoždění si zapomněla vzít deštník. No, super, ještě zmokne! Proč taky ne?

Udělala pár kroků. Dívala se pod nohy, aby alespoň obličej ušetřila, když v tom po ní chňapla čísi bledá ruka. Zaraženě se otočila, a jakmile ho spatřila, srdce jí zase nahodilo nejvyšší rychlost a uhánělo vpřed. Dívala se do jeho očí, stále zářících jako ráno, sledovala jeho mokré vlasy, z kterých místy skapávala voda. Vypadal jako by právě dotočil reklamu na sprchový gel.

Nádherně.

„Nechceš svézt?“ zeptal se trošku dvojsmyslně a znovu na ni zapůsobil svým kouzelným úsměvem, kterému by těžko některá odolala. Jessica na něj jen nevěřícně zírala, dokonce přestala vnímat ten protivný déšť. Opravdu mluvil na ni? „Možná by ses mohla rozmyslet dřív, než budeme úplně durch,“ řekl pobaveně a ukázal na své auto.

Stále nebyla schopná slova, ale vykročila směrem k autu. On už tam stál, ani nevěděla jak, a otvíral jí galantně dveře. No to mě poser! pomyslela si, byla z něj v sedmém nebi. Krásný, galantní a ještě s pěknym zadkem!

Ochotně nasedla do auta. Bylo luxusně vybavené i uvnitř. Moderní rádio, miniaturní kamerka a úžasná nasládlá vůně všude kolem.

„Tak kam to bude, kočko?“ Podíval se na ni a zapínal při tom topení.

„Jessica,“ konečně našla hlas, i když pořád nezněl tak úplně jako ona. Koutkem oka si všimla, jak se mu koutek úst vyhoupl nahoru. Byl to jen mžik.

„Tak tedy, kam to bude, Jessico?“ Opravil se a čekal.

Kamkoliv! „Povedu tě,“ řekla nakonec poraženě, nic ale nedala najevo. On se jen usmál a vyjel. Navedla ho přesně, jak slíbila. Nenápadně ho nechala objet pár bloků navíc, nejdřív jí to přišlo blbé, ale když si uvědomila, že okolí stejně nezná, nedalo jí to.

Když zastavil před Jessičiným domem, uznale si ho prohlédl.

„Děkuju,“ pípla Jessica. Znělo to spíš smutně než děkovně. Odepla si pás, ale zůstala dál sedět. Venku pořád pršelo a tak to mohla v případě nouze svést na to.

„Jak se jmenuješ?“ vypálila ze sebe nečekaně. Ji samotnou to natolik zaskočilo, že se málem rukou plácla přes pusu. On se však jen zasmál a úplně vyrovnaně odpověděl.

„Luck.“

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Nebraska (15.05.2010 20:33)

Mně se to líbí! Jessica je po ránu stejná, jako já
A souhlasím s Ree, tady jsem jí držela pěsti - a až pak jsem zjsitila, že to má být jednorázovka, což se mi teda ale vůbec nelíbí Máš jedinečnou šancu udělat z Jess člověka!

4)  Bosorka (15.05.2010 20:32)

Karolko zase jsi mě předběhla.....uááááá já chci taky někoho....frontu na Willa vzdávám, David mě nikdy nebral a Edík je na mě moc cudný!
Když může Jessica, tak snad já taky!

3)  Iwka (15.05.2010 20:27)

2)  Karolka (15.05.2010 20:22)

Plazím se po zemi, kolínka rozdírám, tričko špiním, ručičky vzpínám a volám: Áááááááááááááááááááájj! Já chci, aby to nějak pokračovalo! (A s hrůzou zjišťuji... no to snad... tak rychle?????) Já miluji Lucka! A jsem první! Zabírám si ho!!!!!!

1)  Ree (15.05.2010 19:46)

Jessica mi přišla v knížce děsně, ale děsně otravná a hrozná puberťačka. Ale v Tvojí povídce jsem ji dokázala pochopit. Vážně se mi to moc líbilo

«   1 2