Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Bez%20n%C3%A1zvu%203.jpg

Jak kluci zareagují na tu knížku? A co se bude dít dál? Jen prozradím, že si na ně Angie udělá vlastní názor.

A chtěla bych se vám omluvit, že je kapitolka až teď, nějak jsem měla krizi a nedokázala pokračovat ve psaní...

Pohled osudu

On věděl, že tady je… cítil ji. Konečně… už je to deset let, co na ni čeká. A nepochyboval o tom, že by se nevrátila, vždyť – v těch očích jí viděl tolik odhodlanosti a kuráže, že nemohl nevěřit jejímu návratu do Itálie - pomstít se mu. Ale co je zábavnějšího, než hra na „honěnou“ s takovouhle holkou? Baví ho to, a nepochybuje, že co nevidět přijde…

Angie

Ospale jsem se protáhla a otevřela oči. Nějak mě nepřekvapovalo, že je ještě tma, protože když spím někde v cizím, tak se probouzím už kolem páté ráno. Co jsem ale nečekala, tak byli všichni tři kluci sedící na protější posteli. Jared s Paulem si mě zkoumavě prohlíželi a Embry si prohlížel nějakou knížku. Knížku… on si zrovna teď čte? Nebo… a do háje! Moje knížka s… a taky… Rychle jsem se vymrštila do sedu. Nevím, co jsem tím sledovala,  možná jsem měla dělat, že spím, ale já musela.

„Ahoj kluci, vy už nespíte?“ Snažila jsem se dělat blbou, ale můj roztřesený hlas vše prozradil. Všichni tři si nekompromisně založili ruce na prsou a sjeli mě od hlavy až k patě pohledem. Úplně mě z toho zamrazilo v zádech.

„No… ne, víš… nás tady zaujala taková knížka. Ležela na tvojí posteli, tak jsme se podívali a co nevidíme! Halelůja Quileutský legendy!“ Ujal se Paul okamžitě slova. Nevěděla jsem co na to říct, a tak jsem jen němě zírala do země. „To ti máma taky přibalila, abys byla v bezpečí? Jo, asi má pravdu, takováhle knížka tě ochrání mnohem líp, než pepřák, co?“ Řekl Paul už docela naštvaně. Tím se mi potvrdilo, že jsou opravdu vlkodlaci, protože jinak by hned tak nevyváděli. Já se tomu ale musela zasmát.

„Na vlkodlaka, nebo nedej bůh na upíra určitě bude fungovat pepřák, co?“ řekla jsem spíš pro sebe a chystala se jít pryč od nich. Začínali mi dost vadit, a to uběhla teprve jedna noc. Paul mě ale okamžitě chytil za paži a postavil se přede mě.

„Cos to řekla?“ Procedil skrz zuby a já začala pochybovat o tom, že to jsou bytosti chránící lidi.

„A proč by mě měl jako zajímat nějakej opelichanej magor, co se mění ve vlka? Ne, kvůli tomu tady nejsem!“ Začala jsem bejt dost naštvaná a snažila se vymanit z jeho sevření, ale on mě stále držel tak pevně, až to bolelo.

Nikam nepůjdeš,“ řekl výhružně a začal se třást.

„Paule, uklidni se a pusť ji!“ Vykřikl vylekaně Embry a přiskočil k nám. Rychle ze mě sundal Paulovu ruku a běžel se mnou na druhý konec pokoje.

„Sakra uklidni se! Přeci se tady před Angie nepřeměníš, ne?!“ křičel Jared. Vůbec jsem nechápala, co se tady děje, ale kvůli svému vzteku jsem to ani moc neřešila. Co si sakra myslí? Že mi bude kecat do života? Hrabat se mi ve věcech?! To bylo na mě vážně moc.

„Angie, já… co všechno víš? A… kvůli čemu že tady jsi?“ Ptal se mě Embry opatrně, ale já mu na to neskočila.

„To tě nemusí zajímat,“ sykla jsem výhružně.

„Ale to zajímá!“ křičel na mě opět Paul.

„A proč jako? Je to můj život a můj problém!“ Jinak, než problém, jsem tuhle situaci vystihnout neuměla.

„Tak to se pleteš! Ty si tady asi myslíš, že je normální, aby obyčejnej člověk, jako jsi ty, znal naše tajemství? To si jako myslíš, že…“

„Já si nic nemyslím!“ Křičela jsem na něj. „Váš původ a tajemství mě nikdy nezajímalo, teda… jo řekla jsem si, že když už jedete s námi, a já už předtím něco četla a tak…“ na moment jsem se zarazila. „Ale to nic neznamená! Můžu vás všechny do jednoho ujistit, že vaše tajemství je u mě v bezpečí. Stejně mi nejde o tohle…“ jak jsem to ze sebe všechno dostávala, tak jsem se pomalu uklidňovala, ale začalo mi docházet, jak moc jsem se prořekla. Z Paulovi strany tomu tak ale nebylo.

„A o co ti jde? Hm? Určitě sis všechno pečlivě nastudovala, takže víš o otisku a… chceš Embryho kvůli tomu využít? Že se do tebe zamiloval? Otiskl?!“ To mi vyrazilo dech. Embry se do mě otiskl? Četla jsem něco takového… že prý si najde svou vyvolenou… na celý život… udělal by pro ní cokoliv a hlavně by byl pro ní čímkoliv…

„Tak zaprvé, já jsem o Embryho otisku nic nevěděla a zadruhé, mě vůbec nezajímáte! Na mém místě byste udělali to samé!“

„Tak nám prosím řekni, co to znamená to na tvém místě.“ Řekl Embry a jemně se dotkl mé paže. Rychle jsem mu ucukla a snažila se udržet čistou a chladnou hlavu, protože se mi do očí začali hrnout slzy.

„Vážně to není vaše věc,“ zašeptala jsem.

„Do prdele Angie!“ zařval Paul. To mě ale dorazilo.

„Sakra nechte mě být! Je to můj život! A co teda chcete slyšet, hm? Že mi upír zabil mámu, kousek odtud a já bylo u toho?“ To už jsem nevydržela a se slanými cestičkami od slz si natáhla přes pyžamo kalhoty s mikinou a vyběhla ven… co nejdál od nich…

 

Embry

„Tak to jsi posral, Paule! Co sis jako myslel? Proč jsi to udělal? A hlavně, proč jsi jí to řekl?“ Nevěděl jsem, co mám dělat. Ona teď někam běžela a já nevěděl kam… co když se jí něco stane?! Začal jsem hysterčit. Chystal jsem se ho zmlátit, nebo mu dát aspoň pěstí, ale Jared mě zastavil.

„Kurva zklidněte se! Co si jako myslíte? Bohatě stačila jedna hádka. Co kdyby přišla učitelka nebo tak někdo?“ snažil se nás Jared uklidnit.

„Jo… jo, asi máš pravdu. A možná bychom taky měli prohledat okolí. Podle toho, co říkala Angie…“

„No tak Embry! Vzpamatuj se! Vždyť její matku zabil před více než… pěti, deseti… možná i víc lety? Pochybuju, že by tady ještě byl, a že by chtěl zrovna… já vážně nevím…“ řekl už konečně klidněji Paul.

„Ale co když se jí něco stane? Musíme ji ochránit!“ To si jako myslí, že tu budeme jenom tak sedět a čekat, jestli se vrátí?

„A co teď jako máme dělat? Běžet za ní? Jestli ji chceš ochránit, tak teď máš možnost – učitelka slíbila, že bude chodit ráno kontrolovat pokoje, tak si posluž,“ řekl Jared a ukázal rukou směrem k její posteli.

„V pohodě, řekneme, že je v koupelně, takže…“

„A co snídaně?“ Nenechal se Jared odbýt.

„To domyslím na místě.“ Momentálně mi bylo jedno, jaký bude mít učitelka názor, jde mi jen o Angie. Co když tady někde opravdu čeká? Jo, je to už několik let, ale… nemůžu přeci riskovat, že se jí něco stane.

„Možná bychom to tady měli zkontrolovat, spojit se Samem…“ Nedal jsem se odbýt.

„Maximálně tak po snídani. A stejně máme nějakej program… prej se půjdeme podívat po Římě,“ ozval se Paul a zabouchl za sebou dveře do koupelny. Se zasténáním jsem sebou flákl do postele a modlil se, aby se jí něco nestalo.

 

Angie

Rychle jsem vyběhla ven před hotel a snažila se popadnout dech. Co to mělo znamenat? Otisk? A… já?! Ne, to nepřichází v úvahu. Já nehodlám chodit s vlkodlakem. Já nechci žádný vztah. A jak si může myslet, že mě to nějak zajímá? Hlavu jsem měla přeplněnou spoustou otázek, až jsem se bála, že mi praskne. Co teď? Vrátit se tam nemůžu, ale tady taky nesmím zůstat. Učitelka by mě ještě seřvala jak malýho haranta a o to já teď vůbec nestojím.

Sklíčeně jsem si sedla na schody před hotelem a hlavu si složila do klína. Bylo mi do pláče. Co teď? Co mám dělat? A proč jsem jim to vlastně řekla? To jsem tak blbá, že jsem nedokázala držet jazyk za zuby? Nejradši bych si za to vlepila facku. Teď vědí všechno a ještě jen kvůli mojí výbušné povaze. Co to vlastně je? Dá se tohle považovat za nějakej výlet, když jste tady teprve jeden den a už se tu dějí takovéhle podivné věci?

Ještě nějakou chvíli jsem tam seděla a v duchu si hubovala, proč jsem tak blbá a všechno jim musela vykecat, ale pak jsem se s povzdechem zvedla a šla zpět na pokoj. Určitě už budou na snídani… tedy – doufám v to.

Cestou na pokoj jsem potkal několik skupinek lidí, jak jdou na snídani. Co nejrychleji jsem tedy vyběhla po schodech k našemu pokoji a potichounku tam vklouzla. Všude bylo ticho, nikdo nikde. Hlasitě jsem se oddychla a šla provést ranní hygienu a obléknout se do normálního oblečení.

 

Asi dalších dvacet minut jsem seděla na posteli a čekala, až přijdou kluci a já se mohla jít v klidu nasnídat. Jenomže oni ne a ne přijít. Asi tam vážně budu muset jít, přeci si nenechám ujít snídani, kvůli bandě psů! Musela jsem se potichu zasmát. Jo, to by šlo. Když mě naštvou, nebudu se bránit a budu jim říkat psi. Pomalu jsem se zvedla a loudavým krokem jsem šla z pokoje směrem k restauraci a v duchu se stále modlila, abych je potkala cestou a nemusela tak s nimi jíst u jednoho stolu. Ale ta pravděpodobnost byla asi stejně vysoká, jakože Paul neochutná čokoládovou koblihu s kečupem. Co byste taky od něj mohli čekat, že jo…

V restauraci byli skoro všichni a hlasitě si vyměňovali zážitky nebo stížnosti na ubytování. Já se okamžitě rozešla směrem k našemu stolu, než si to zase rozmyslím… Nejistě jsem se tam podívala. Samozřejmě – byl tam Embry. No, aspoň že jenom ten. Mlčky jsem si k němu sedla a začala si mazat rohlík máslem, jako by se nic nestalo. Jak se taky jinak tvářit, že?

Pomalu jsem jedla a počítala vteřiny ticha, protože bylo jasné, že něco řekne. Nebo snad ne?

„Angie, to, co se stalo tak…“

„Budeme dělat, jakoby se to nikdy nestalo? Žádný otisk, žádná má minulost… to by mi vyhovovalo,“ řekla jsem sarkasticky.

„Ne, tak jsem to nemyslel. Chci říct… chceme ti pomoct,“ začal Embry opatrně.

„Ale já o žádnou pomoc nestojím!“ Křikla jsem na něj a zvedla se k odchodu. On mě ale chytil za ruku a já viděla v jeho očích něco, co mě přimělo si zpátky sednout.

„Vyslechni mě, prosím,“ podíval se na mě jako štěně a já si založila ruce na prsou.

„Fajn.“

„Takže,“ odkašlal si jak nějaký starosta při proslovu a narovnal se. „Paul s Jaredem se šli podívat po okolí a spojit se s naším Alfou. Zjistí tak, jestli tu není poblíž nějaký upír a případně se se Samem domluví, co dál. Taky bych ti chtěl říct, že jsem asi deset minut musel učitelce nakecávat, že jsi šla na jiný pokoj za holkama, protože máš ty… ženský… no ty věci a nevzala sis na to vše potřebné.“ Okamžitě jsem se začala červenat a nevěděla kam s očima.

„Proč jsi jí řekl zrovna tohle?! Mohl jsi říct, že… že jsem v koupelně a že…“

„Ale tam byl Paul a kdybych si vymyslel něco na něho tak… mohlo to vyznít tak, že je někde s holkou protože…“

„Ale Embry! Achjo!“

„Tak promiň,“ pípl tiše, ale já stále cítila horkost ve tvářích.

„No… a to je vše co jsi mi chtěl říct? Jo a kdy se vlastně kluci vrátí? Prý budou v devět seznamovací hry, tak jestli to stihnou…“ Nevím, co jsem řekla zvláštního, ale začal se usmívat.

„Jo, každou chvílí by tu měli být, ale… no chtěl jsem ti ještě říct… ten otisk, tak… ty víš, co to je?“ Ptal se opatrně.

„Jo tohle, no… něco málo jsem o tom četla, ale jinak…“

„Takže víš, že se mě jenom tak nezbavíš?“ Zeptal se laškovně a mrkl na mě. Sice to myslel ze srandy, ale já se při té myšlence otřásla. Já se nechci vázat! Nikdy a s nikým! V tom mě ale něco napadlo. Co kdybych mu řekla, že jsem si to všechno s tím upírem vymyslela jenom proto, aby mě Paul nechal na pokoji? V ten moment mi to přišlo jako více než vynikající nápad.

„Embry, víš… možná bych měla být upřímná a říct ti, že jsem si to s tím upírem jenom vymyslela. Kvůli Paulovi.“ Vyjeveně se na mě podíval, ale pak se zasmál.

„Blafuješ, že jo? Protože v tomhle lhát nemůžeš. Vždyť ses chovala tak… tak… přesvědčivě a nevěřím, že jsi tak dobrá herečka, že bys dokázala poroučet slzám.“

„Ale ona to je pravda. Možná, že jsem brečela, protože jsem se bála Paula. Vždyť se na něj podívej, je jako…“

„Ale ten by neublížil živé duši!“ Skočil mi rychle do řeči.

„To možná ne, ale vypadá tak! A vůbec…  jaká je pravděpodobnost, že by mě upír nechal na živu?“ Výsměšně jsem se na něj podívala.

„Stopař?“ Jakmile to vyslovil, přeběhl mi mráz po zádech… co… co když je to pravda? Udělal to schválně. Hraje si se mnou… Embry zpozoroval můj vyjevený výraz a založil si ruce na prsou, jakože ho nemůžu jen tak obalamutit.

„Prostě jsem si to vymyslela, jasný?“

„A co ty věci v tvém batohu? A neříkej mi, že ti to přibalila máma,“ nenechal se jenom tak odbýt. Pomalu mi začínaly docházet výmluvy. Co teď, do háje?

„Víš co? Věř si čemu chceš a mě nechte všichni laskavě na pokoji, ano? Mysli si, že jde po mě upír a že s tebou budu chodit. Klidně si můžeš namlouvat, že se mi líbíš, protože ať řeknu cokoliv, neuvěříš mi, co?“ Flákla jsem hrnkem s čajem o stůl a zvedla se ze židle. Možná, že to bylo ode mě hnusné, ale já tady nejsem, jako ostatní, kvůli zábavě.

 

***

 

„Abychom se lépe poznali, tak každý v kruhu řekne své jméno a místo příjmení nějaké přídavné jméno, kterého ho vystihuje. Rozumíme všichni? Tak začneme třeba tady u tebe, Kate,“ ukázala učitelka na holku po levé straně.

„Dobře, takže… ehm… jsem Kate milá,“ řekla rychle, protože ji nic jiného nenapadlo.

„Já jsem Mike velkorysý.“ Takhle to pokračovalo až k nám. Říkám to takhle, protože si ke mně sedl Embry, Paul a Jared. Jak jinak.

„Jsem Angie, které byste neměli věřit.“ Vím, neřekla  jsem to tak, jak jsem měla, ale když já si nemohla pomoct a při tom se ještě musela zle podívat po Embrym. Hodně mě naštval – teda i tamti dva. Učitelka to naštěstí nekomentovala a další na řadě byl Embry.

„Jsem Embry, který pozná, když mu někdo lže, nebo ne.“ To bylo zase na mě.

„Já Paul, ze kterého byste si neměli dělat prdel,“ řekl celkem klidně, ale celou dobu mě ostražitě pozoroval.

„A já Jared, kterej zase musí všechno urovnávat, aby nebyl průser!“ Všichni najednou přestali dýchat a pozorovali nás. První se probrala učitelka.

„No, jak vidím, tak si toho máte hodně co říct, nemám pravdu? Budete spolu v jedné skupině, jo?“

„Super!“ Zašeptala jsem ironicky.

Další hra byla na „novináře.“ Vzájemně jsme se ptali na různé věci a pak, co jsme zjistili jsme před ostatními publikovali. Při téhle hře jsme všichni dělali co máme, protože vyprávění naší hádky by se jim asi moc nelíbilo. Třetí a poslední hra (ta na novináře nám trvala dobré dvě hodiny a už nezbývalo moc času) byla taková ta jak jeden padá a druhý ho musí chytnout. Stále jsme byli v té čtveřici, takže já to měla nejtěžší – určitě vážili přes sto kilo! Zrovna jsme se střídavě chytali s Paulem, když na mě začal mluvit.

„Víš… určitě ti Embry říkal, kde jsme byli po snídani.“

„Jo, něco ve smyslu, že se jdete spojit s vaší Alfou…“

„A obhlídnout, jestli tu není nějaký upír,“ doplnil mě rychle.

„A? Embry ti zase určitě říkal, že jsem si to vymyslela.“

„Jo říkal, dokonce ti to málem sežral. Ale my… no, zachytili jsme stopu jednoho upíra. Kousek od našeho hotelu je takovej malej lesík a tam jsme tu stopu našli. Pak se nám ale ztratila… stejně jsme se museli proměnit zpátky, protože mezi lidmi vážně nemůžeme chodit jako vlci…“ Strnule jsem tam stála a neuvědomila si, že musím Paula chytit, takže spadnul na zem.

„Ty vole! Co si myslíš, že děláš?!“ Okřikl mě.

„To ale ještě neznamená, že je to on!“ Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem se tím prozradila. A všechno je v kelu.

„Takže to všechno je pravda, co?“ Začal se Paul smát. Byla jsem tak naštvaná, že jsem měla co dělat, abych do něj nezačala kopat. Asi si všimnul, že se mou už nic nehne a tak ke mně nastrčil Embryho. Bože!

„Tak… je všechno v pořádku?“ Zeptal se mně, když jsem ho chytla.

„Chceš, abych tě taky nechala spadnout na zem?“ Řekla jsem mu výhružně. Okamžitě zmlknul a chvíli mě chytal jenom on. Co se mi ale vůbec nelíbilo bylo to, že když mě chytil, tak mě ještě chvíli držel a nenápadně si mě přitáhl blíž a objal mě.

„Tohle ti, Embry, nevyjde. Nemusíš se kvůli mně snažit. Já nikoho nechci.“ Opět to byla ode mě rána pod pás, ale já k nim pomalu začínala chovat nenávist. Všichni tři jsou tak vlezlí!

„Já se o nic ale nesnažím, to se ti jen zdá. A neboj, nic bez tvého svolení bych neudělal,“ zašeptal sotva slyšitelně, ale i tak jsem slyšela to zklamání v jeho hlase. Trochu mě to mrzelo, a tak už jsem s ním neprohodila jediné slovo do konce hry.

 

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (22.12.2012 19:26)

tá hra s prídavnými menami bola super škoda, že nie sú ďalšie kapče

6)  Anette (09.12.2012 15:41)

Úžasný , bude další??

5)  Barny (18.02.2012 15:03)

nádhera těším se na další :)

4)  Rosette (27.01.2012 14:16)

Krásnééé Opravdu se ti to povedlo *fworks* Moc se těšímna další díl

ODCULTI

3)  ODCULTI (16.01.2012 09:33)

Fuj Kečup čoko kobliha no teda oišes výborně a rychle novou jinak nepřežiju

MarryTyger

2)  MarryTyger (15.01.2012 14:58)

Úža kapitolka Rychle další

THe

1)  THe (15.01.2012 13:48)

Uíííííííííí!

To byla úžasná kapitola! Chvíli jsem se řehtala jako pominutá (hlavně u čokoládové koblihy s kečupem, tfuj) a o chvíli později si zase kousala ret. Jsem šíleně zvědavá, co bude dál a doufám, že chudinka Embry bude mít štěstí a Angie pochopí, že je naprosto úžasnej.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella