Sekce

Galerie

/gallery/LilyBC.jpg

Takže je tady další kapitola! Tentokrát Emma povede vnitřní válku a malilinko nakoukneme do její nedávné minulosti. Jinak všem moc děkuju za komenty :) Krásné čtení...

No to snad ne! Vykřikla jsem v mysli a nebyla schopná se pohnout.

Edward se na mě pořád díval. Ani jeden z nás nebyl schopný to spojení přerušit. Pro tento okamžik jsem existovala jen já a on, nikdo jiný. Ten pocit byl tak nový, přesto úžasný. Vytvořilo se mezi námi jakési pouto. Hlasy mých kamarádů mi zněly v hlavě, ale nebyla jsem schopná vnímat. Až na jeden. Jacob neuvěřitelně ječel a vytrhl mě tak z té úžasné chvilky.

Emmo, prober se sakra! Klel a nadával. Natočila jsem k němu hlavu.

Jacobe, je pozdě. Emma se otiskla. Samův hlas zněl i přes tuhle zvláštní a bezpochyby vážnou situaci neuvěřitelně klidně.

Já jsem se otiskla? Moje mysl to křičela. Sam jen kývl.

Otiskla se do upíra. Slyšela jsem Leah. I ve vlčí podobě jí na očích bylo znát, jak se směje.

Musím pryč. Hlesla jsem, naposledy se podívala na toho úžasného upíra a zmizela v křoví. Nikdo za mnou nevyběhl, nikdo mi nepřikázal vrátit se. A tak jsem běžela. Celou noc a celý druhý den. Do srsti se mi zapletla spousta větviček. Napadlo mě, že bych si měla opět zkrátit vlasy. Moje mysl byla až moc zaměstnaná na to, abych vnímala, co mi říkají ostatní. Když už jsem byla vážně unavená, stočila jsem se do klubíčka pod strom a tlapama si podepřela hlavu. Studený déšť mi padal do kožichu, otřásla jsem se.

Já se otiskla. Moc dobře jsem si pamatovala, když jsme se o tom jednou bavili se Sethem…

„Ahoj Sue, je doma Seth?“ vletěla jsem do domu Clearwaterových jak velká voda. Sue si na to už zvykla.

„Ahoj Emmo,“ usmála se na mě. „Je v pokoji. Zrovna vařím večeři, dáš si s námi?“ Byla ke mně vždycky moc milá. Po smrti jejího manžela Harryho na tom byla zle, ale dokázala se z toho dostat a teď byla skoro jako dřív. Naučila jsem se ji brát jako takovou náhradní mámu. Naše maminka umřela, už je to dlouho. Moje dvě sestry od nás odešly a já neměla žádnou ženu, která by mi pomáhala s holčičími starostmi. V takových chvílích tady byla Sue.

„Moc ráda, jestli ti to teda nevadí,“ usmála jsem se.

„Jistěže nevadí. Běž za Sethem, zavolám vás, až bude jídlo na stole.“ Vyběhla jsem pár schodů a vrazila do Sethova pokoje. Nevypadal moc překvapeně, takže mě dole slyšel.

„Čau Sethe!“ vrhla jsem se mu kolem krku. Jeho obličej se rozzářil obrovským úsměvem.

„Ahoj Emmo, co říkáš na Paula?“ otázal se. Ano, Paulův otisk byl v konverzaci ve smečce číslo jedna.

„Ani mi nemluv. Víš, jaký to je, mít ho v rodině?“ nakrčila jsem nos. „Proč se jen Rachel vrátila z univerzity dřív. Kdyby tam zůstala, Paul by se držel dál od našeho domu!“ zuřila jsem. Seth se mi začal smát.

„Héj!“ zvolal ublíženě, když na něj doletěl polštář.

„Ale teď vážně, Emmo. Myslíš, že se to někdy stane i nám?“ V očích mu pohrávaly toužebné jiskřičky.

„Tobě určitě,“ souhlasila jsem. „Ale u sebe si tak jistá nejsem,“ dodala jsem schlíple.

„Proč si to myslíš?“ Jeho obličej zvážněl. Pokrčila jsem rameny.

„No, já a Leah jsme historicky první vlkodlačí holky. Nikdo neví, jak to s námi bude. Řekla bych, že je to ve hvězdách,“ zasmála jsem se.

„Jestli se ani jeden z nás neotiskne, tak zůstanem spolu,“ zasmál se na celé kolo.

„Beru tě za slovo,“ rozesmála jsem se s ním.

„Sethe, Emmo!“ zavolala Sue z kuchyně a oba jsme vyběhli ze dveří.

Ten rozhovor jsme vedli tak před dvěma měsíci. Kdo by si tenkrát pomyslel, že bude všechno jinak. Otiskla jsem se, ale do upíra. Bože, Emmo, ty jsi tak blbá! Nadávala jsem si. Třeba je to jen nějaký zvrácený vtip. Třeba se jen zbláznilo moje srdce, mozek a kdo ví co ještě. Určitě se to dá léčit. Je to upír, proboha! Úhlavní nepřítel. Možná se mi to celé jen zdálo. Ne, nezdálo. Před očima jsem měla jeho tvář a nedokázala ji smazat. Táhlo mě to k němu. Nejspíš bylo naprosto zbytečné před tím utíkat. Stejně neuteču.

Byla jsem unavená z toho dlouhého běhu a oči se mi zavíraly. Nebe bylo černé, bezpochyby už byla hluboká noc. Nedalo mi sebemenší práci, abych usnula. Zdálo se mi o něm.

Emmo! Emmo, krucinál slyšíš mě? Jak by se ten jekot mého bratra v mé mysli dal přeslechnout?

Co chceš, Jacobe? Zeptala jsem se nabroušeně. Nevím, proč jsem tak naštvaná a hlavně nevím, proč jsem naštvaná na něj.

Jsi milá. Podotkl. Vrať se domů, Emmo. Zaprosil.

Nevím, jestli sis to uvědomil, ale otiskla jsem se do upíra. Úhlavního nepřítele. Bellina bývalého přítele.

Emmo, všechno se změnilo. Hranice už neexistují. Vysvětloval mi bratr trpělivě.

Cože? Jak to, že neexistují hranice? Ptala jsem se vyděšeně.

Ten tvůj otisk způsobil úplné zvraty ve smlouvě. Tím, že jsi se otiskla do Edwarda Cullena se z nás stala něco jako rodina. Chápeš? Bylo znát, že se to Jacobovi moc nelíbí.

Co na to říká smečka?

No, je to hodně zvláštní, ale jsou celkem spokojení. Až na Leah. Ta ti závidí. Zasmál se.

Páni, člověk vypadne na dva dny a přijde o uraženou Leah. Že jsem vůbec odcházela. Řekla jsem ironicky.

Emmo, vrať se domů. Kvůli Billymu, kvůli Belle. Škemral.

Jak to Belle řeknu? Zděsila jsem se.

Ona už to ví. Oznámil mi.

Jacobe Blacku, ty jedna obří drbno. Ty neudržíš žádné tajemství! Rozčilovala jsem se.

Když já jí to musel říct. Má o tebe starost.

Nevím, jestli se s tím dokážu nějak srovnat. Celý život do mě táta hustil horem spodem, že studení jsou naši nepřátelé. Když se z nás stali vlkodlaci, jediným našim nepřítelem byli upíři. A já se do jednoho z nich otisknu. Z jednoho slzného kanálku si slza našla cestu ven.

Jak jsem řekl, Emmo, hodně se toho změnilo. Ty a Edward Cullen máte být spolu. Nemůžeš před tím utíkat. Moc dobře vím, jak tě to táhne do Forks. Jsme tady pro tebe. Tak se vrať domů.

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale chováš se opravdu rozumně, Jaku. Děkuju. Vážně ho mám moc ráda. Je to můj velkej brácha.

Vrátíš se domů? Naléhal.

Asi ano, jen na mě netlač prosím.

Dobře, mám tě rád, Emmo.

Já tebe taky, Jaku. Spojení v našich myslích se ukončilo. Opět jsem se snažila odsunout hlasy ostatních ze smečky, abych je nemusela poslouchat. Ještě jeden den jsem jen tak běhala, urovnávala si všechno v hlavě. A pak jsem si uvědomila, že mířím domů. Zrychlila jsem. Už jsem byla blízko. Ve vzduchu jsem cítila mořskou vodu. Kousek od silnice jsem se přeměnila v člověka.

Vypadala jsem úděsně. V hlavě jsem měla zamotané všemožné větvičky a listí, ruce a nohy jsem měla poškrábané a od bláta. Billy se určitě lekne, až mě uvidí. Bella mě musela vidět z okna. Vyběhla jen v tričku do deště a já se divila, že s tou svojí šikovností někde nespadla. Jakmile byla u mě, pevně mě objala.

„Emmo, jak jsi mohla takhle zmizet?“ Její hlas byl naštvaný, ale byl tam i podtón úlevy.

„Jednoduše,“ zamumlala jsem.

„Měla jsem o tebe hrozný strach,“ přiznala.

„Proč? Bello, já se o sebe umím postarat,“ zasmála jsem se. „Kde je Jake?“ ptala jsem se.

„Spí, ale myslím, že ho Billy vzbudí.“

Rychle jsem zamířily do domu. Opravdu, Jake už byl vzhůru. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě a začal se smát.

„No ty teda vypadáš,“ řehtal se na celé kolo. Odřeniny a škrábance už se mi stačily zahojit, ale bláto nečekaně nezmizelo. Hodila jsem po něm první, co mi přišlo pod ruku - a to byl starý květináč. Obratně se tomu vyhnul a smál se ještě víc. Billy ke mně dojel na invalidním vozíku.

„Tati,“ usmála jsem se a objala ho.

„Jsem rád, že jsi zpátky, holčičko,“ zašeptal mi do ucha.

Šla jsem se umýt a Bella mezitím tancovala v kuchyni. Uvařila mi špagety. Musím se přiznat, měla jsem hlad, že bych snědla bez problému celý náš domek a ještě bych neměla dost.

„Co Sam?“ zeptala jsem se Jacoba, když do sebe přestal cpát párky z ledničky.

„Je rád, že jsi zpátky. Dává ti na dnešní večer volno, aby sis mohla vyřešit osobní záležitosti,“ významně na mě mrkl. Rychle jsem se koukla po Belle.

„Bello…“ začala jsem, ale ona mě přerušila.

„Em, to je v pohodě. Já mám Jakoba,“ usmála se a objala mého bratra. Potom přešla k lince a na kousek papíru něco naškrábala. Potom mi papírek podala.

„To je jeho číslo,“ řekla jen. Rychle jsem papírek popadla a zmizela u sebe v pokoji. Měla jsem Edwarda plnou hlavu. Netrpělivě jsem vymačkala číslo do svého mobilu. Nervozita mnou nepříjemně rezonovala. Připadalo mi, že telefon ani nestačil zazvonit a už ho zvedl.

„Haló?“ ozval se ten nejnádhernější hlas pod sluncem.

„Edwarde? Tady je Emma. Myslíš, že bychom se mohli sejít?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

6)  Jalle (21.12.2012 19:45)

zamilovaná po uši

zuzka88

5)  zuzka88 (17.01.2011 21:56)

To jsem na ten jejich srázek zvědavá:D

4)  Milisent (12.11.2010 13:56)

Moc pekné .

Lily

3)  Lily (11.11.2010 21:12)

Judy: Jj určitě budu tuhle povídku psát i z pohledů jiných postav...taky mám v plánu pár kapitol o vztahu Jacoba a Belly, takže doufám, že se to bude aspoň trošku líbit ;)

2)  Judy (11.11.2010 20:53)

Mohla bys sem dát i pohled někoho jiného (třeba Edwarda), ať víme, co bylo po Emmině útěku a Edův názor na otisk.
Už se moc těším na další dílek.

1)   (11.11.2010 20:08)

OTISK!!!!!!!!!!!! Emma do Edwarda!!!!!!!! Moje sny se splnily!!!!!!!!!
Nejnádhernější kapitola téhle povídky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Promiň, samozřejmě se všem líbí něco jiného, ale já jsem byl celou dobu za to, aby byla Emma s Edou, takže...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek