Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Isabella1.jpg



Zvrhlí lidé, zvrhlá doba, zvrhlý Londýn.
Isabella je nejkrásnější, nejžádanější a nejproslulejší, ale ne tam, kde by chtěla.
Podaří se jí splnit svůj sen a dostat se tam, kam měla vždy patřit? Dočtete se jedině tu...
Vaše Eunta

(Upozornění: 18+)


1. kapitola

Z mého mladého a životem zdrásaného hrdla se ozval výkřik, který protnul to tíživé ticho. Výkřik se odrážel od zatuchlých stěn a vracel se zpátky ke mně. Zasáhl mě víc, než když jsem vykřikla, protože moje bolest z mého údělu narůstala. Byla to muka, tak jako pokaždé. Tak jako pokaždé jsem v duchu tiše trpěla, ale moje vnitřní já vědělo, že mi nezbývá nic jiného než držet a mít to konečně za sebou.

Vůbec jsem si něco takového nevybrala, chtěla jsem být jednou z těch slečen, které s nosem nahoře chodí napříč největší tržnicí a obchodníci by se samou snahou přetrhli, jak se snaží si ji stáhnout na svou stranu. Elegantní účes, hebká a sametová pleť, lehký nádech růže na líčkách, nejdražší parfém z Francie, sametové a vyšívané šaty, vznešená postava. Taková jsem chtěla být, takovou jsem toužila být.

Osud mě ovšem zavál na úplně druhou stranu. Krutě mě odtrhnul od světa boháčů, velkých domů, služebnictva, stolů plných jídla, obrovských šatních skříní a hlavně od rodiny. A kam jsem to vůbec dotáhla? Ve svých sedmnácti jsem v nechutném pokoji. Okolo hluk ze špinavé ulice, kde se každý snaží okrást toho druhého. Hrozná doba.

Špinavý Londýn.

Špinavá doba.

Špinavý osud.

Toužila jsem odsud utéct co nejdál a už se nikdy nevracet. Toužila jsem po rodině, po zázemí a hlavně jsem toužila po lásce. Moje já bylo za tu dobu zvrhlé a zhýralé, ale kousek ve mně stále toužil po normálním a spořádaném životě.

Byla jsem nejlepší, byla jsem královna, ale za jakou cenu? Každý mě chtěl, každý po mě toužil, ale já netoužila po nich. Jen jsem odvedla to, co jsem měla. I když královna? Ha, ve svém oboru možná, ale jinak? Byla jsem spíše ten poslední vyvrhel a dle církve nečistá, kacíř, a zajisté jsem dle nich patřila do samotného pekla.

Tento večer patřil k mým horším, a o to nechutnějším. Neměla jsem co jíst a doba byla krušná. Už jsem si nemohla moc vybírat. Městem se táhla chudoba a každý byl rád za cokoliv. Bralo se vše, bez ohledu na kvalitu. Moje smysly byly otupené, abych se nepozvracela, ale stále jsem věděla, kde jsem a s kým tu jsem. Jeho opilecký a starý hlas se také odrážel od stěn, ale jeho vzdechy jakoby se zařezávaly do mé kůže. Pálily mě.

Velmi pomalu a bolestivě. Každé jeho odporné vzrušené vydechnutí mi připadalo odpornější. Celý byl odporný. Pomalu, ale jistě mi odcházela moje dávka blahodárného opiátu. Opiát dokázal v této chvíli divy, ale jeho účinky nebyly kdovíjak dlouhé. Svět se opět zešeřil a na mě doléhaly moje činy, kterých bych za střízliva nebyla nikdy schopna.

,,S tebou je to jako v pohádce,“ řekl vzrušeným hlasem a bylo na něm poznat, že se blíží jeho chvíle. A to byla i moje chvíle. Neváhala jsem. Nemuselo by se mi to vyplatit.

Moje smysly opět pracovaly na maximum. Odležela jsem si to, teď to musím dokončit k zákazníkově spokojenosti. Byla jsem tím proslulá, i když to spoustu lidí nechápalo. Chlápka jsem od sebe prudce odstrčila. Šlo to těžce, protože byl opravdu váha, ale za tu dobu vím, jak na to. Chlápek se tvářil nechápavě, ale nehodlám mu to tu vysvětlovat. Nejsem dnešní…

Využila jsem situace a překvapeného ho ze sebe stáhla a donutila ho, aby si kleknul a dokončila tak svoji práci…

Ano, to jsem udělala, protože já jsem holka z ulice, já jsem ta, kterou muži vyhledávají kvůli uspokojení svého chtíče… kvůli styku… já byla děvka. A já patřila mezi ty nejlepší, nejžádanější a v mé společnosti si dovolím říct i nejkrásnější.

,,Díky, krásko… přijdu zase,“ pošeptal mi slizkým hlasem do ucha a já se celá otřepala, potřebuji nutně pryč z této místnosti. Potřebuji nutně další opiát, abych si alespoň za tento večer něco málo vydělala. Musela jsem být milá a otevřená, musela jsem být svůdná a přitažlivá.

,,Jistě, zlato…“

Chlápek se zvedl, natáhnul si svoje ošoupané kalhoty a do výstřihu mi zasunul moji obvyklou taxu. Mrknul na mě a políbil na čelo. Já zavřela oči a už si jenom přála, aby byl pryč a já mohla utíkat za Leilou. Klaply dveře a já si zhluboka oddechla…

To bychom měli… další muž na mém už tak nechutném a dlouhém seznamu. Bylo mi to odporné, ale zase na druhou stranu to byla moje obživa, nemohla jsem si jen tak vybírat a volba byla jasná. Byla jsem krásná, a to na muže platilo, dokázala jsem s nimi koketovat a přivádět je do extáze, to vše byla hračka. V tom jsem byla silná, to byla moje neskonalá parketa. Dokázala jsem si každičkého muže omotat kolem prstu a dostat ho přesně tam, kam jsem chtěla. Leila mě za to vždy chválila a obdivovala, ale co na tom bylo k obdivu? Hrála jsem si s nimi a využila je. Zaplatila jsem za to svou daň, to ano, ale čím dál častěji jsem si připadala jako sražená v koutě, protože mi to připadalo, že už se tohoto odvěkého řemesla snad nikdy nezbavím.

To byla moje slabost, to byl můj strach, nechtěla jsem skočit jako stará děvka, která žadoní, aby se s ní někdo vyspal. Tak jsem nechtěla skončit. To nebyl můj úděl. Já měla být na jiné straně, já měla být někdo, ale karty osudu jsou silnější než-li lidská vůle. Rodiče zemřeli a já zůstala na ulici.

Vstala jsem ze zaneřáděné postele, upravila si šaty, rozpustila si své mírně zvlněné hnědé vlasy. Peníze od zákazníka jsem si uložila do váčku, který jsem měla přivázaný na šatech. Popravdě, moje šaty už potřebovaly vyměnit. Měly sice hluboký výstřih, ale tkaničky na korzetu už byly zchátralé a hrozilo, že další zavázání nepřežijí, i když bych se za to nezlobila, protože korzet byl tak svazující a moje tělo si přálo z něj vzlétnout a konečně se nadechnout.

Šaty jsem si nikdy nesundávala, byla to taková moje vnitřní ochrana. Bylo to moje tajemno. Nepřála jsem si, aby mi kdokoliv někdo sundával šaty. Tím bych si před ním připadala nechráněná a bezmocná. Nechtěla jsem být před nikým celá nahá. Byla by to pro mě jistá potupa. Sice jsem se neměla za co stydět, ale… nikdy jsem prostě šaty nesundávala.

Po zemi se v pokoji válelo všemožné oblečení od Katrin. Byla to moje hodně dobrá kamarádka, se kterou jsme si měnily tento pokoj. Oblečení jsem posbírala a úhledně složila na volnou židli a otevřela okno. Sice to moc nepomohlo, protože puch celého Londýna byl otřesný, ale byl to takový můj zvyk a rituál. Musela jsem odcházet z pokoje, který byl uklizený. Na vstupních dveřích do pokoje se ozvalo ťukání.

,,Ano?“ odpověděla jsem a tušila, o koho se jedná. Dveře se otevřely a jukla na mě Katrin. Její zlatavé vlasy rozzářily pokoj a její úsměv byl nepopsatelný. Nepatřila sem tak jako já.

,,Ahoj, Isabello… můžu?“ zeptala se slušně a vkročila do pokoje spolu s nějakým mladíkem, kterému mohlo být tak šestnáct. Ha, jistě, Katrin byla vždy na zajíčky.

,,Jistě, už jsem skončila.“

,,V pohodě?“ zeptala se, protože musela vidět můj výraz v obličeji. Byla jsem doslova znechucená.

,,V rámci možností. Je Leila u sebe?“

,,Je, teď jdu od ní… něco pro tebe má,“ řekla a po očku na mě mrkla. Jistě, další dávku mého opiátu, protože ví, že jinak s nikým nejdu.

Chlapec byl velmi rozpačitý a vypadal, že se v naší společnosti necítí nejlépe. Neustále mě propaloval pohledem a tvářil se velmi neurčitě. Zřejmě synáček nějakého menšího obchodníčka, protože oblečení nebylo nejnovější, ale peníze na děvky, jak se zdá, měl. Zřejmě vypadal, že mi chce něco říct, protože už se najednou tolik nevěnoval Katrin.

,,Děje se něco?“ zeptala jsem se, protože jeho propalující pohled už mě vážně nebavil.

,,Ty jsi Isabella Bentley?“ zeptal se soustředěným hlasem a svůj pohled nyní směřoval do mého hlubokého výstřihu. Nadzvedla jsem obočí a usmála se. Chlapeček mě zřejmě zná, jak by také ne, byla jsem nejlepší děvka v celém Londýně.

,,Jistě cukroušku… nějaké přání?“ odpověděla jsem a rovnou se zeptala tak, jako správná koketa, která rozhazuje svoje sítě na všechny strany pro případný stav nouze. Člověk nikdy neví, může být hůř a takoví mládenci se můžou hodit.

Dala jsem si ruce v bok, více se nadýchla, aby se mé vnady ukázaly ještě více, a mírně poposunula svou nohu dopředu. Moje šaty měly po boku rozparek do půli stehen, takže se teď mladíkovi vyskytl pohled na moji odhalenou nohu. Viditelně polknul při pohledu na mě. Katrin se usmála a k chlapci se přiblížila a rukou mu přejela po vypracované hrudi. Chlapec se konečně vzpamatoval a já na Katrin mrkla. Už jsem nebyla vítaná, teď je na řadě ona.

Mládenec zřejmě nevěřil vlastním očím, asi byl v nevěstinci poprvé, protože jeho zrak byl rozmazaný a spíše toužící, stálý zákazník už byl na naše koketování zvyklý. Ale my to s Katrin dělaly rády…

Prošla jsem kolem mládence a přiblížila se k jeho obličeji a slastně vydechla na jeho tváři a postupovala k ušnímu lalůčku, který jsem toužebně skousla. Chlapec začal přerývaně dýchat a já zapojila i své ruce, toužebně jsem přejela po hrudníku a směřovala níže a níže. Těsně před jeho chloubou jsem se zastavila.

,,Jsi k zakousnutí,“ vzdychla jsem do jeho ucha a bez rozmyšlení odcházela. Jsem to ale mrcha. Zavřela jsem dveře a klesala po rozvrzaném schodišti směrem k východu. Schodiště nechutně páchlo a mísily se zde všemožné pachy… jídla, špíny, lidského potu a plísně.

Vždy jsem utíkala, abych se z toho špinavého schodiště dostala co nejdříve ven. Schody byly jenom provizorní desky, kde také hrozilo, že se můžete propadnout do spodních pater. Vždy jsem opatrně našlapovala, ale jistá jsem si nebyla nikdy.

Tuto cestu jsem nenáviděla a nejraději bych se jí vyhnula, ale nebylo zbytí. Pokoj byl kousek od místa dění, kousek od lovení zákazníků a bylo to velmi výhodné a tajné místo. Otevřela jsem vstupní dveře do ulice a konečně se nadýchla trochu čerstvého vzduchu, i když čerstvého se nedalo jen tak říct… byl to spíše vzduch plný chudoby, zoufalství a hanby nás všech.

Odér nicoty a osudu byl protkán skrz naskrz a já byla jeho součástí. Součástí velkého kolotoče prostituce, vydírání, milování, hladu a osobní potupy. Sice jsem byla součástí, ale toužila jsem po jediném, toužila jsem po svobodě a možnosti si rozhodovat sama za sebe a žít život takový, jaký jsem si zasloužila.

Vstoupila jsem na tak již známou ulici a vydala se za Leilou, která byla něco jako moje chráněnka a zprostředkovatelka a vlastně něco i jako náhradní matka…



Shrnutí povídek

Další díl

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)   (23.04.2010 20:58)

Mě se to taky moc líbí, protože je to z jinačí doby a taky ty její problémy jsou fakt ojedinlí:_)

5)  MishEL.6 (21.04.2010 15:10)

To je krásné a přitom tak smutné!!!!Už aby bylo pokráčo,protože tohle je zase jiný a přitom tak hezký,prostě už se nemůžu dočkat!!!

eli771

4)  eli771 (21.04.2010 14:12)

Jů moc pěkné. Zní to moc zajímavě.:)

3)  *Kačka* (21.04.2010 10:12)

noooo, vypadá Tvá povídka hodně dobře :) jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál :D

Noth

2)  Noth (21.04.2010 08:55)

18+ ?
Proboha, kam se poděla má cudnost? :D
Přičítám to své slabosti pro Londýn, minulost a až příliš truchlivě reálné osudy osob, nelítostně lámaných v kole osudu.
Už tou první větou perexu sis pojistila mou přízeň, ale jako bys to nevěděla, že?! :D
Potvůrko! :D

Popoles

1)  Popoles (20.04.2010 21:30)

Wau, zajímavý začátek. Píšeš velmi poutavě.
Jsem napnutá, co se z toho vyvine.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Jacob