Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/IMSNV.jpg

Bella si pomocí slečny Alice nechala ušít svatební šaty, a nyní už jen čeká, než budou hotovy a doručeny. Edward naopak potřebuje s Alice o něčem velmi důležitém naléhavě hovořit. O co se jedná? Kapitolka +15

 

Věnováno RoPě! Však ty víš... ;)

vvv

Právě jsme s Edwardem snídali, když mě naléhavým tónem oslovil Angus, až i můj společník překvapeně pozvedl hlavu.

Byly to už pomalu čtyři týdny, co jsem si za pomoci Alice Cullenové nechala šít svatební šaty, a můj vztah s panem Masenem se den ode dne pouze víc a víc zoceloval. I nadále jsem však odolávala častým a umanutým návrhům k přestěhování se do jeho ložnice, a to i pod pohrůžkami půstu, které na mě normálně nestydatě vytahoval. Ano, jídlo na mysli neměl!

Někdy byl holt odhodlaný a tvrdohlavý jak beran, ale vždycky jsem se mu to rozumnými argumenty pokoušela rozmluvit. A rozhodně jsem nikdy oním slibovaným půstem netrpěla. Pokaždé to byl on, kdo přišel. Bohužel a zároveň však i bohudík, se pak na mně po nocích mstil opravdu rozličnými způsoby, které se však zamlouvaly nám oběma. Jemu ale jistě víc, když bral otěže do svých rukou a viděl mě pod sebou svíjet a žadonit o milost. Samozřejmě, že se pokoušel využít záchvaty chtíče a vrcholné okamžiky, aby ze mě vymámil souhlas s ním v ložnici zůstat, a i když jsem to častokrát skutečně slepě slíbila, musela jsem to pak pokaždé vzít zpátky.

Edwarda prostě nebavilo skrývání.

A dával mi to čím dál častěji najevo.

Musela jsem uznat, že od doby, co se tu má maličkost z neznámých důvodů objevila, prošel Edward až neskutečnou změnou. Razantní proměnou. A já nejspíš s ním. Každopádně dřívější úzkoprsý páprda Masen byl fuč. Teď tu na jeho místě byl nový a nespoutaný muž. Celý žádostivý. A rozhodně věděl, co chce a už se za to nestyděl. Edwardovi rodiče mě nejspíš proklínali za to, co jsem s jejich vycvičeným chudáčkem synáčkem provedla. Bylo mi to ale celkem volné. Tahle proměna se mi totiž zatraceně líbila. A naštěstí proběhla až se mnou. Kdyby totiž Edward podlehl svým vášním a choutkám už dříve, když byl ještě zasnoubený s Amélií, nejspíš by mu teď doma, v jeho rodném hnízdě, poletovalo hejno kukaček.

Zatřepala jsem hlavou a znovu se soustředila na majordoma.

„Omlouvám se, co jste to říkal, Angusi?“

„Že vám byl doručen svatební šat,“ odpověděl klidně, vůbec ne naštvaně. Starého pána asi nerozhodilo vůbec nic.

Pod stolem se mi na koleni usadila známá, horká dlaň. Cítila jsem ji velmi jasně i přes oblečení.

„To je skvělé, miláčku,“ vyhrkl spokojeným tónem Edward a přimhouřil na mě oči. Ten lovecký pohled se mi teda nezamlouval. Fajn, možná malinko. No dobře, tak teda hodně, přiznávám. Hlavně poté, co se ta neposedná dlaň posunula víc nahoru.

Začínala jsem trpět mírnou hyperventilací. Srdce se mi divoce roztlouklo, tep bláznil a já byla blázen do Edwarda. To tedy nepochybně! Do obou Edwardů. Mezi nohama se mi opět rozlilo vlhké horko a to i přesto, že jsem minulou noc šla spát až ve dvě ráno. Vlastně až dnes brzy ráno. Edward byl prostě nehorázně nenasytný, snad jako by si vynahrazoval roky předtím. Ale abych nesvalovala veškerou aktivitu pouze a jen na něj, tak velký podíl viny jsem na tom všem měla i já.

Jak se ale někomu takovému mohlo odolat? Hezčího chlapa jsem nepoznala ani v mém století!

K žádnému mě to nikdy tolik netáhlo.

Stačilo, aby se na mě podíval, a gaťky byly v okamžení úplně durch. I proto jsem je raději přestala nosit. Nemluvě o jeho těle. Perfektní, vyrýsované. Nebouchal v posilovně, to ne. On jezdil na koni a pomáhal na statku na venkově. Bylo to na něm znát. Jednou mi Edward vyprávěl, že dokonce rád plave. Matka ho prý nechtěla nechat, a tak tajně cvičil s jedním klukem ze vsi, jehož táta pracoval v Masenovic stájích. Od té doby, pokud to šlo, každé léto proplaval v jejich rybníku.

„Angusi, odneste zásilku do ložnice slečny Isabelly, a pak neprodleně pošlete pro slečnu Alice Cullenovou, potřebuji s ní naléhavě hovořit,“ vypadlo z Edwarda nadmíru spokojeně.

„Ano pane,“ odvětil uctivě majordomus, lehce se uklonil a zmizel jak pára nad hrncem.

Osaměli jsme.

„Proč chceš mluvit s Alice?“ obořila jsem se na něj. Nikdy s ní za tu dobu, kdy mě navštěvovala, neprohodil slovo. Maximálně ji jako slušný gentleman pozdravil, a to bylo asi tak vše.

„Žárlíš, drahá?“ Povytáhnul obočí a vědoucně se pousmál.

„Ne,“ odsekla jsem. „Jen mě zajímá, co tak najedn- “

„Žárlíš!“ zakončil triumfálně s koutky až drze vysoko. No… tohle! Celá jsem se vzteky napjala a chystala odtamtud pláchnout tak rychle, jak jen to půjde, ale dlaň na stehně mě chytila daleko pevněji. „Zůstaň!“ poručil, naklánějíc přitom hlavu mírně na bok. „Chci si s Alice pouze promluvit o tom, jak dlouho by jí trvalo připravit naši svatbu. Byla jsi s ní, když ti pomáhala vybrat svatební šat, spokojená, není-liž pravda? Tudíž jsem se rozhodl ji požádat o pomoc i v této záležitosti a náležitě se jí odměnit,“ mluvil naléhavě. Nahnul se ke mně blíž a ruka na mé noze vklouzla mezi sevřená stehna. Zalapala jsem po dechu.

Edward byl každým dnem méně a méně opatrný.

A jestli teď vejde služebná?

„Co to děláš?“

Ta šuškanda, co se nesla celým domem o tom, že já a Edward jsme spolu intimně i přes to, že zatím nejsme manželé, mě otravovala. Kdyby se alespoň utlumili, když jdu kolem…, ale to ne. Spíš k nim ještě přidávali i pohrdavé pohledy.

„Nemíním už zbytečně čekat, Bello. Ty jsi moje,“ řekl zapáleným hlasem, napěchovaným něžným citem. „Chci, aby to věděli naprosto všichni. Každý!“ Dlaní důrazně vyjel ještě o kapánek výš, ale přes tu spoustu oblečení se stejně neměl moc kam dostat. I tak to se mnou zamávalo.

Ztuha jsem polkla a sevřela nohy pevněji, i když bych je nejraději roztáhla od sebe. Jestli s tím urychleně nepřestane, pak mu teprve něco předvedu.

„V některých chvílích, jako například nyní, tohle oblečení doslova nenávidím. Jindy, když jsme ve společnosti, děkuji Bohu za to, že nenosíš oblečení minulého nebo předminulého století.“

Tváře se mi zrychleným dýcháním obarvily do růžova. Horkost mi zaplavila tělo, a já najednou chtěla víc.

Jedna ruka nesmlouvavě čapla Edwardovo zápěstí, abych ho malinko odtáhla, a druhou jsem si už chvatně kasala sukni nahoru. Nakonec jsem si jeho dlaň zaparkovala přesně do středu mých nohou. Spodní prádlo nepřekáželo, protože tam žádné nebylo.

Edwardův pohled se na vteřinku rozmlžil a stal nepřítomným, zatímco mi prsty už nadšeně rejdil v klíně. Židlí se přišoural blíž a prudce do mě hned dva zasunul. Rukama jsem sevřela okraj stolu a zvrátila hlavu. Nohy už mi od sebe víc dát nešly.

Boky se samovolně pustily do tance.

„Bello, ty jsi ale nestyda,“ šeptal potěšeně, když palcem jemně masíroval můj hrášek slasti. Pak mi začal zuby okusovat ucho, zatímco prsty ze mě vyjížděl a zajížděl ve stále se zrychlujícím tempu.

Takovouhle snídani jsem si mohla nechat jen zdát.

V zadní části mozku mě podněcoval a rozpaloval fakt, že mohl kdykoli někdo přijít a přistihnout nás tady při… tomhle.

Ztěžka jsem polkla, abych si pročistila hrdlo.

„Co jste si nadrobil, pane Masene, to si taky pěkně slíznete!“ pohrozila jsem mu roztouženě. Koneckonců to byl on, kdo tohle dráždění začal. Temně se zasmál, a pak se mi rty otřel o lalůček ucha.

„Taky si myslíte, že snídaně byla nedostačující?“ zavrněl. „Možná mi nabídnete něco lepšího? Měl bych ochutnat tebe,“ dodal s jemným nádechem zkaženosti v tom smyslném hlase. Zajíkla jsem se a těžce přiblížila k orgasmu. Jestli takhle bude mluvit dál, tak dlouho nevydržím. Palec lehce přitlačil a já nezadržitelně zasténala.

„Oh… prosím!“

„O co prosíš?“ mluvil mi stále tím tichým a náruživým tónem přímo do ucha. „Chceš cítit můj jazyk tam dole? Chceš, abych tě tam olízl, hm? Protože já to tedy moc chci.“

Čapla jsem ho za ten tvrdý, vztyčený kolík mezi kyčlemi, který se tlačil na vězení z látky, a důrazně polaskala. Tentokrát to byl on, kdo hlasitě zaúpěl.

„Potřebuju tě,“ lamentovala jsem rozvášněně.

„Vždyť jsi mě měla dnes v noci,“ podivoval se falešně. Sám měl mezi nohama doslova sloup a pohyboval se v rytmu mého hlazení.

„To nestačí.“

Chtěl, abych ho prosila?

Klidně to udělám!

„Ach miláčku, víš, že jsi velmi nenasytná?“

„Ano, ale tobě to tak vyhovuje.“

„Nemůžu jinak, než s tebou souhlasit,“ zamručel měkce. Vytáhl ze mě prsty, a aniž bych to čekala, si je strčil do pusy. Snížil víčka a hladově se na mě zadíval. Prudce se postavil, až se i židle převrátila, a musel ji zvednout. Předek kalhot měl napěchovaný naprosto nepřehlédnutelně. „Pojď,“ rozkázal a natáhl ke mně ruku. Nohy se mi stále ještě třásly. Chtěla jsem být uspokojená… „Potřebuji dosnídat někde v soukromí.“  Srdce se mi dalo na divoký pochod a dole se spustil kohoutek.

Co to znamená?

Věděla jsem co, nebo se alespoň domnívala, a pouhá představa mě žhavila do běla.

Edward spěchal prázdnou chodbou k pracovně a sotva jsme zapadli dovnitř, zamknul nás tam. Vrhli jsme se na sebe jak dva divoši, nebo spíš dva roztoužení šílenci, co se nedotkli alespoň rok. Osahávala jsem ho naprosto všude, ale ruce se nejčastěji vracely k laskání jeho nakousnutí-hodné hrudě, výstavního zadku a té úžasné boule na předku kalhot.

Tam jsem nakonec zakotvila.

Edward mě, aniž bych si to uvědomila, odstrkal až k malému otomanu, kterým byla kancelář vybavená. Padla jsem hýžděmi do měkkého a v úrovni tváře se mi objevil úžasný výhled na ten impozantní stan jeho kalhot. Do pusy se mi nahrnuly sliny. Chtěla jsem ho tak zatraceně moc ochutnat.

Aniž bych tedy zbytečně otálela, vrhla jsem se na pásek a pak hned na knoflíčky.

„Bello!“ zavrčel na mě pobouřeně, když jsem mu kalhoty i se spodním prádlem stáhla dolů. „Chci tě nejdříve- “ Nedořekl to, protože jsem se na něj doslova hladově vrhla. Nasála jsem ho do pusy a pustila ho tak daleko, jak to bylo možné.

Sykavě nasál vzduch mezi zuby nad tím nečekaným útokem, ale prozíravě mlčel.

Ocucávala jsem ho, olizovala a vychutnávala si tu úžasnou čistou mužskou pižmovou vůni. Na jazyku mi sem tam přistály kapky touhy. Brala jsem všechno jak mlsná kočka. Tenhle chlap teda chutnal bombasticky. Nejspíš na tom budu závislá. Bože, stala se ze mě nymfomanka? Když jsem o tom někde jen zaslechla, musela jsem nevěřícně kroutit hlavou nad takovou touhou, aby z člověka udělala pouhou loutku spoutanou ve vjemech a prožitcích chtíče. Někoho tak koncentrovaného na danou věc, jíž tak neskutečně chce, že pro to dokázal udělat cokoli.

Teď už jsem chápala.

„Bello,“ zanaříkal Edward a pokusil se mě odtáhnout. Nedala jsem se, a spíš se v odpovědi ještě žádostivěji přisála. Prsty mi zanořil do vlasů, v pěstích je pevně sevřel a sám začal udávat rytmus. „Bože, Bello…, tohle je… nebe…“ Napnul se, přirazil si mou hlavu až k pánvi a pak to na něj přišlo. Z úst mu vyšel přidušený výkřik, jak se ho snažil krotit.

Já se jen pokusila nezadusit tím vším, co nabízel.

Když bylo po všem, Edward padl na kolena a vzal mou hlavu něžně do dlaní. Pohled měl pořád trošku zastřený, rozhodně ale uspokojený. Co se mi už tolik nelíbilo, byla ta probleskující vina. Poznala jsem to na něm.

„Neublížil jsem ti?“ zeptal se hned na to starostlivě, a tím mou předcházející teorii potvrdil.

„Ne,“ odpověděla jsem spokojeně.

„Jsi si tím jistá? Já -“ Odmlčel se a zamračil. „Byl jsem neurvalý. Choval jsem se jako barbar.“

Pohladila jsem ho po tváři. Bylo to konejšivé gesto. Potřeboval to.

„Byl jsi dokonalý. Nikdy mi nebylo líp,“ zhodnotila jsem vážně a pravdivě. „Nikdy jsem tohle nechtěla s nikým dělat, až na tebe,“ prozradila jsem zdráhavě a jazykem si navlhčila spodní ret. Edward to přímo hypnoticky sledoval, a tak jsem se rozhodla být odvážnější. „Chutnáš vážně božsky. Myslím, že se na tom stanu velmi rychle závislá.“ Nad touhle nečekanou odpovědí mu koutky nebezpečně zacukaly. Přivřel oči a sjel mě od hlavy až po paty.

„Miláčku, pokud to budeš chtít někdy zopakovat, já budu víc než šťastný, to mi veř.“

„Věřím,“ pousmála jsem se a prohrábla mu vlasy. Neustále si mě prohlížel tím zkoumavým pohledem, což se mi až tak nezamlouvalo.

„Pořád nechápu, kde jsem vzal tolik štěstí, abych vyhrál tebe. Něco tak absurdního, abys za mnou přišla napříč stoletím, je… nemožné. Neskutečný dar. Jsme si jednoduše souzeni, jinak to být nemůže,“ říkal to tak zapáleně a vážně, až jsem nad sílou těch slov musela sklopit oči k jeho nohám. Pravdou ale bylo, že jsem to cítila úplně stejně.

A to mě vnitřně upokojovalo.

Když se však jeho dlaň objevila na spodku sukně a začal mi ji kasat vzhůru, překvapeně jsem na něj pohlédla. Po vážné tváři nebylo ani památky. Na obličeji mu nyní pohrával zlomyslný úšklebek.

„Málem jsem ovšem zapomněl, že pracovna měla posloužit k  snídani, má drahá, nikoli tvé. Stal jsem se terčem smyslného útoku, ale nemohu si tedy absolutně stěžovat,“ mluvil s tak toužebnou lačností, že se mi málem rolovaly i prsty na nohou. Pomalu mě položil, rozevřel nohy a dlaněmi něžně přešel po vnitřku stehen. „Konečně nadešel čas, abych se nasytil i já, nemyslíš?“ podotknul natěšeně, a o oktávu chraplavěji.

Já nedočkavostí doslova zadržovala dech.

Mírně se sklonil a nasál vzduch.

„Ano, voní to kouzelně.“

Chtěla jsem mu říct, že už klidně může přestat mluvit, ale postaral se o to sám, když mě jeho horký jazyk nečekaně olízl. Vzepjala jsem se a prosila ho, aby s tím nepřestával. Nikdy! Rukama mi přišpendlil boky k sedačce, a zaútočil daleko intenzivněji a silněji. Sál mi poštěváček, vnikal do mě prsty i jazykem a šlo mu to vážně na jedničku. Myslela jsem, že skapu blahem. Když mi pak po chvilce ještě uznale zamručel do měkkého masa, odpálil mě mimo prostor a čas.

Netušila jsem, jestli křičím tak hlasitě, jak se mi momentálně zdálo, ale rozhodně jsem po celém těle cítila ty dokonalé, blažené jehličky a slastné stahy uvnitř.

Jo, naprostá nirvána.

„Vynikající,“ dodal hrdelně Edward a labužnicky si olíznul rty. Opět se narovnal. Ukazováčkem projel v mých mokrých hlubinách, aby si ho pak zase strčil do pusy, a dělal to tak smyslným způsobem, až se mi chtíčem roztavily veškeré vnitřnosti. „Myslím, že si ještě přidám,“ zakončil pak nedočkavě.

Chtěla jsem ho podpořit, přece jen to byl perfektní nápad, ale přerušilo nás nečekané zabušení na dveře.

„Pane, nerad vás vyrušuji, ale je zde slečna Alice Cullenová. Čeká na vás v knihovně.“

Už? Ta ženská snad viděla budoucnost, nebo co!

Vždyť pro ni poslal sotva před půl hodinou.

„Ach… Děkuji, Angusi. Vyřiďte jí, že hned přijdu,“ zavolal na něj Edward už zas úplně klidným hlasem. Stoupnul si a upravil oblečení. Rukama uhladil to vrabčí hnízdo, než na mě dolů toužebně shlédnul. Ležela jsem tam naprosto vyčerpaná tak, jak mě zanechal. Což znamenalo s nohama stále od sebe a sukní vyhrnutou až na prsou.

„Škoda miláčku, zdá se, že musím přerušit můj banket, ale neznamená to, že bych si později třeba nedal menší závdavek oběda.“ Ty dva uhrančivé zelené uhlíky mě spalovaly a žhavily zároveň.

Němě jsem přikývla stále jako ve snách.

„Nyní si půjdu promluvit se slečnou Alice, abychom mohli být co nejdříve oddáni. Tohle utajované scházení není nic pro mne. Až se uklidníš a upravíš, pokud budeš chtít, přidej se k nám.“

„Ano.“ Jediné slovo, které jsem momentálně byla schopná ze sebe vypravit.

Rázně přikývl a vyrazil z pracovny pryč, jako by mu za patami hořelo. Zřejmě to pro něj bylo opravdu důležité.

Osaměle jsem si povzdechla. Edward byl úžasný. Nechtěla jsem se od něj víc vzdálit.

Zůstaneme spolu… už napořád.

Ano, měl pravdu!

Musel to být osud.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

petronela

59)  petronela (16.06.2017 09:28)

Náhodou neplánuješ v povídce pokračovat, co? Líbí se mi a i když bych byla schopná si nějaký konec domyslet (Bella by se nějakým nedopatřením vrátila do své doby, Edward by byl z toho zničený a tak mu Carlisle nabídne řešení, kdy z Edwarda udělá nesmrtelného, aby se o 100 let později mohl setkat se svou milovanou... A potom jednoho zamračeného dne se v Seattlu skutečně setkají...)
No jo, to je takový můj alternativní konec na tvou nedokončenou povídku. Každopádně pokud se rozhodneš ji dopsat, budu jenom ráda

58)  ...... (15.05.2017 22:27)

Myslím, že už se tady nová kapitolka nepřidá......mrzí mě to :'-( No nic, podívám se sem za další dva roky :p :p :'-( :(

57)  Dommy1 (11.03.2017 07:27)

:'-( :'-( Nebudeš už pokračovať v poviedke? :'-( :'-(

56)  Kiki (04.03.2017 22:55)

Škoda, že uz nepřidáváš. Je to krásná povídka.

55)  lillian (13.02.2017 21:13)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

54)  Mflxj (18.12.2016 12:36)

Prosím, přidej další kapitolku, aspoň jednu :';(

53)  betuška (22.09.2016 20:56)


tak dúfam, že si pochopila v akom som duševnom stave;) ;)
tiež ti prajem aby si si poriešila čo je poriešiť musíš a ešte sa k poviedke a ku nám vrátiš budem ťa netrpezlivo vyzerať

kikketka

52)  kikketka (22.09.2016 17:18)

Ahojky děvčata, moc se omlouvám, že v povídce nepokračuju, ale momentálně toho je na mě opravdu moc. :( Moc mě to mrzí!

51)  lillian (20.09.2016 17:09)

...

50)  lillian (26.08.2016 08:50)

???

49)  Kiki (16.07.2016 09:44)

*cr:'-(:'-( :'-(

48)  lillian (12.07.2016 15:42)

ehm ... je tu někdo? :'-(

47)  Anonym (24.06.2016 20:56)

Už je to rok!!!!!
Kdy napíšeš další kapitolku???
Bude pokračování????
Skončila si s tím, protože jsem si všimla, že píšeš na jinej blog, nebylo by lepší, kdybys dopsala tenhle příběh? Prosím!!!!

46)  lillian (19.06.2016 12:13)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

45)  Huuj (17.06.2016 23:30)

Ja si myslim ze to uz vobec nedokoncí:(

44)  lillian (17.05.2016 21:20)

pořád se sem chodím koukat ... prosím přidej kapitolu :'-( :'-( :'-(

43)  lillian (30.04.2016 23:25)

pokračování prosím :'-( :'-( :'-(

42)  Kiki (30.04.2016 20:33)

Konec??

Bells

41)  Bells (13.04.2016 20:19)

Prosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim:(

40)  lillian (05.04.2016 16:53)

:'-( :'-( :'-( :'-(

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still