Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/IMSNV.jpg

Omlouvám se za zdržení, a že mi tahle kapitola tolik trvala.

Je to taková omáčková kapitola, takže nečekejte akci. :)

Přesto doufám, že se bude i tak líbit.

Kikky

vvv

„Slečno Isabello,“ zavolal na mě majordomus skrze dveře ihned po dvou decentních, a na chlup stejných zaklepáních. Když jsem jej pozvala dál, nezaváhal a při vstupu se dokonce hluboce uklonil. Už dvakrát jsem mu kladla na srdce, že to dělat nemusí, ale neposlouchal mě. Pokaždé se jen téměř neznatelně pousmál. Dělal to celý svůj život, byl na to zvyklý, takže jsem chápala, proč nedokáže přestat, přesto… Nelíbilo se mi, že se tak stařičký a vyklepaný člověk klaní někomu, jako jsem já. Mladá a v rozkvětu.

„Máte zde návštěvu,“ promluvil tichým hlasem.

To bylo překvapující.

Kdo to byl?

Henry?

Nikoho jiného jsem neznala. Tedy nikdo další mě nikdy navštívit nepřišel.

Vyskočila jsem nahoru tak rychle, jak jsem toho byla v danou chvíli schopná, a chvatně se postavila na nohy. Župan se mi málem rozevřel, ale přitiskla jsem si klopy zpátky k tělu. Pevně. Ještě jsem se letmo ohlédla, abych viděla, zda moje inkriminované čtení neleží rozevřené. Nevěřila jsem, že by ten téměř stoletý pán dohlédnul až k posteli a navíc dokázal i na dálku přečíst ta drobná písmenka, ale… jeden nikdy nevěděl.

„Kdopak to je, Angusi?“ vyhrkla jsem bez rozmyslu.

„Slečna Alice Cullenová,“ oznámil uctivě, ale v oku mu problesklo světlo nesouhlasu nad mojí momentální garderobou a snad i vyjadřováním. To jsem však nedokázala posoudit.

„Ach…“ Překvapil mě. Opravdu jo.

Teda Alice mě překvapila.

Co asi chce?

Neslyšela jsem o jejich rodince od večeře, co skončila totálním fiaskem. I když se tu noc ke mně Edward choval tak krásně a zároveň i náruživě, že jen ze vzpomínky na to, jsem zas měla kalhotky na odpis, přesto… jsem na tu noc nevzpomínala s radostí.

Nahlas jsem si povzdechla.

„Nevíte, co chce?“ zeptala jsem se vážně. Slušnost šla stranou. Nejspíš jsem nemluvila, jak bych měla.

„Nemám nejmenší tušení, slečno. Hovořila pouze o tom, že vás přišla navštívit.“

„Dobrá,“ hlesla jsem váhavě.

„Pokud ji nechcete přijmout, vyřídím slečně, že nyní nemáte čas nebo zde nejste,“ navrhl vyrovnaným hlasem.

„Ne, to je v pořádku, Angusi, ale děkuji vám,“ promluvila jsem stejně pevně. Nehodlala jsem před čímkoli nebo kýmkoli utíkat. Tím míň před nafoukanou rodinkou Cullenových, ačkoli právě Alice byla jediná, která se mi z těch nezdravejch bleďourů vážně zamlouvala. Carlisle a Esmé byli na můj vkus až příliš rezervovaní, a o mega-děvce super-barbii Rosalii se ani nebudu zmiňovat. „Vyřiďte, že přijdu do deseti minut, a prosím vás, požádejte Aniu, aby se dostavila do mého pokoje.“

„Ano, slečno. Vše zařídím. Slečna Alice na vás bude čekat v salónku ve východním křídle.“

„Děkuji,“ prohodila jsem rychle a zavřela dveře ložnice.

Ano, stále jsem bydlela sama a u sebe. Bylo to teprve dva dny zpátky, co mi Edward téměř přikázal, abych se přestěhovala k němu, ale ráno jsem mu rozumně a zároveň i tvrdohlavě vysvětlila, že by to nebyl až tak skvělý nápad. Nechtěla jsem, aby se na mě služebnictvo koukalo ještě víc, než už to teď dělalo, jako na lehkou ženu z nevěstince – tedy mírně řečeno. Ačkoli potom, jak se té noci můj hrdina choval, a co hlásal na všechny strany, už mě všichni nejspíš pomlouvali naplno.

Jenomže bylo jednodušší uchovat dekorum, když jsem vyšla ze dveří mé ložnice, než v této době vycházet ze dveří Edwardova pokoje, ložnice muže a k tomu svobodného mládence, a být u toho viděna. To… prostě nešlo. A navíc… byla jsem žena jedna-dvacátého století, takže poslouchat příkazy chlapa ve mně prostě vyvolávalo touhu po boji. Touhu po odporu a vzdoru. Jo. Byla jsem hlava dubová až hanba. Mohla jsem se probouzet v horkém objetí a večer s ním chodit spát, ale rozhodla jsem se, že to musím být já, kdo mu navrhne, že se k němu přestěhuje.

A měla jsem v plánu to udělat hned po svatbě.

Knihu jsem opět zamkla k mým pokladům do stolu a odešla si opláchnout obličej. Cítila jsem se dost nesvá z faktu, že za mnou přišla Alice, sestra toho blonďatého ďábla, co si brousil svoje drápy na mého Edwarda.

Nebo stále brousí… Co já vím?

Pořád mi z jejího proslovu ten večer bylo zle. Nechápala jsem, proč se chovala tak hnusně. Vždyť nemohla mít jako jediný důvod svého stupidního chování to, že chtěla mého chlapa. Nejspíš ale měla. Jenomže můj muž nechtěl ji, což bylo taky velmi podivné. Kdo by nechtěl prsatou sexbombu s tváří anděla a s vrozenou elegancí a jemností v každém pohybu a vystupování?

Vážně jsem Edwarda nechápala.

A asi nikdy nepochopím…

Ania se naštěstí dostavila do minuty. I ona se ke mně neustále chovala uctivě, ale poslední dobou její úsměv spíš mrazil. Nebylo mi v její přítomnosti příjemně. Jako by něco uvnitř mého těla protestovalo na to odtažité zacházení.

Nevěřila jsem jí.

Pomohla mi obléknout se, a pak odešla tak rychle, jak se prve objevila. Jen jsem na její mizející záda nevěřícně zamrkala, a jakmile se má hlava probrala z bloumání nad tím, co se to Anie stalo, vydala jsem se také pryč.

Východní salonek nebyl daleko. V momentě kdy jsem otevřela dveře, se přede mnou rozprostřela úžasná, barevná nádhera. Okny totiž bylo možné nahlédnout do rozkvetlé zahrady. Přesněji do té části zahrady, kde se pěstovalo nepřeberné množství rozličných květin. Bylo to dokonalé, a tak utišující pro mé smysly. Hlavně taky proto, že hned po výhledu z oken jsem se musela přinutit zaměřit na postavu sedící v barokním křesílku, která u mě vyvolávala nepřetržitou nervozitu.

Málem jsem si začala okusovat palec.

Alice jakmile mě spatřila, vyskočila na nohy jako horský kamzík. Na chviličku mi přišlo, že byla až přespříliš pohotová, ale zahnala jsem tu myšlenku hned v zárodku.

„Dobrý den, slečno Isabello,“ promluvila jako ta nejjemnější a nejéteričtější zvonkohra. „Těší mě.“

Zamračila jsem se na ni.

„Nevím, zdali mohu tvrdit to samé o vás, slečno Alice,“ začala jsem útočně. Už z minula jsem měla na paměti, že znovu se slušně k nikomu chovat nebudu. Zvláště pak ne k téhle rodince překrásných bledulí.

Alice si povzdechla a já si založila ruce pod prsy. Výhružné gesto, které se nejspíš na dámu neslušelo, ale nemohla jsem si holt pomoct. Žalujte mě!

„Velice se omlouvám za nevhodné chování mé starší sestry Rosalie, ale věřte mi drahá Isabell, že někdy se za tuto nadmíru nepříjemnou, panovačnou a rozmazlenou dámu sama stydím, že jsme sestry, ale nemohu to samozřejmě nikterak ovlivnit. Doufám tedy, že přijmete moji uctivou omluvu.“

Trochu jsem uvolnila napjatý postoj a svěsila paže.

„Dobrá tedy a… děkuji,“ hlesla jsem tiše.

„Nemáte vůbec za co. Chování mé sestry vůči vám bylo nejvíce nevhodné a pobuřující, jaké jsem u ní kdy zažila.“

„Opravdu?“ optala jsem se zmateně a nedůvěřivě, ale bylo tomu zatěžko uvěřit.

„Ano. I naši nejdražší rodiče byli velmi rozčíleni jejím chováním.“ Na dveře se ozvalo decentní zaťukání. Podle toho zvuku jsem ihned poznala, o koho se jedná.

„Pojďte dál, Angusi.“

Posadila jsem se do druhého barokního křesílka, naproti mé návštěvě. Alice následovala mého příkladu, a také se pohodlně usadila tam, co dříve. Dělil nás nyní pouze kruhový stolek.

„Omlouvám se za vyrušení, ale chtěl jsem se zeptat, zda byste uvítaly nějaké občerstvení. Čaj a sušenky.“ Úklonka nechyběla. Široce jsem se na něj zazubila a kývla na souhlas.

„Děkuji, to by bylo milé.“

„Ovšem, hned se o to postarám, dámy.“ S tím se z pokoje vytratil.

„Snad máte čaj a sušenky ráda, slečno Alice,“ zeptala jsem se nadějně, ale moje návštěva se zdrženlivě a dost nezřetelně usmála.

„Moc toho nenajím,“ dodala tajemně.

„Och… Kuchařka dělá výborné sušenky, uvidíte. Také jsem příliš nebyla na tento druh sladkého, ale… Tyto jsem si prostě zamilovala.“

„To je… hezké,“ pověděla Alice mile a obrátila pohled směrem k oknu. Chvíli vypadala naprosto nepřítomně, než se po mně opět otočila a koutky se jí také pozvedly. Znovu jsem si ji celou od hlavy až po paty prohlédla, a zhodnotila, že je snad ještě krásnější, než jsem si ji pamatovala.

„Takže… Proto jste tedy přišla, slečno Alice? Omluvit se mi?“

„Především proto, ale také jsem se vás, slečno Isabello, chtěla zeptat, zda bychom nemohly býti přítelkyně. Jste velice sympatická a příjemná osoba, a já nikdy netoužila po přátelských vztazích mezi dámami především proto, jak velmi povrchní a zahleděné do sebe jsou.“

„Naprosto vás chápu.  Je těžké, že se v tomto případě nemůžete přátelit ani s vlastní sestrou,“ dobírala jsem si ji, protože ta semetrika Rosalie byla vážně odporná, nafoukaná mrcha. Alice se zvonivě zasmála, ale když se na mě podívala, smích se jí v očích neodrážel.

„Ani nevíte, jak blízko jste pravdě,“ zhodnotila hlasem, který byl sice krásný, ale slova mě zastudila po páteři. Raději jsem se tedy zaměřila na mé spletené ruce položené v klíně. Prsty si spolu neurčitě pohrávaly a já prostě netušila, co na to odpovědět. Naštěstí mě v tom nenechala dlouho máchat. „Ale rodinu si člověk nevybere, není-liž pravda?“

„Ano.“ Jednoduché. Prosté. Pochopitelné.

„Tak tedy,“ pokračovala srdečně, „mohly bychom tedy býti přítelkyněmi?“

„Ovšem,“ odpověděla jsem okamžitě. „Velmi ráda.“

Alice se opět hlasitě zasmála, přesto stále v mezích normálu, když se ozvalo další zaklepání na dveře. Tentokrát však Angus nečekal na pozvání, ale rovnou vstoupil, aby nás mohl obsloužit. Jakmile jsme měly nalitý i čaj v šálcích, poděkovala jsem mu a on s uctivým pokloněním odešel.

„Nyní jsme tedy přítelkyně,“ pronesla značně spokojeně Alice. „Tudíž bychom mohly vynechat formality typu slečna?“ ptala se mě s nadějí v těch zlatavých očích. Měly vážně podivnou barvu, takovou jsem ještě u nikoho nikdy neviděla. Jako by jí to nebylo příjemné, je ode mě odvrátila k oknu.

„Omlouvám se,“ vyhrkla jsem v rychlosti, „ale máte velmi nádhernou barvu očí, Alice,“ polichotila jsem jí. „Nikdy jsem nic podobného nespatřila.“

Když se ke mně pohledem vracela, zdála se nešťastná.

„Věřte mi, není o co stát,“ povzdechla si. Neměla jsem fakt páru, o čem to mluví. Byla krásná jako nebe, ale vypadalo to, že… Je z toho smutná? To bylo podivné. „Ale teď bych ráda mluvila o vaší svatbě s panem Masenem,“ vypustila tu bombu do placu.

„Cože? Proč?“

„Víte… Ráda bych vám, Isabell, pomohla s přípravami,“ povídala nadšeně. „Tedy pokud by vám to nečinilo přílišné problémy.“

Překvapeně jsem zamrkala.

„Netuším, proč byste mi měla pomáhat, Alice? Vaše sestra mě nejspíš k smrti nenávidí, takže pokud to má být nějaký druh pasti, pak vás velmi prosím, abyste opustila tento dům.“

Alice nad mými přímými slovy snad ještě víc zbledla.

„Žádné pasti, či mstění se ode mě nečekejte, Isabell. Na to vám dávám mé čestné slovo,“ hájila se velmi energicky. Ale víte, já žena budoucnosti jsem moc dobře věděla, jak ženský dokážou být podlé a zlé. „Tato nabídka byla spíš taková další forma tiché omluvy za chování mé sestry, a pak…“ odmlčela se, a na tváři se jí objevil přímo nebezpečně ďábelský úšklebek, a momentálně opravdu naháněla strach. „Představte si, Isabell, jak se moje, drahá sestra,“ pověděla spiklenecky a jen slovíčko drahá zasyčela s těžkým sarkasmem, „bude tvářit, až budete ta nejkrásnější nevěsta v celém Chicagu.“

Neurčitě jsem se podmračila. Nebyl to blbý nápad, to fakt ne, ale… já neměla ani vindru. A žádat po Edwardovi peníze, to by pro mě byla potupa nejvyššího kalibru. Vlastně… Jak to tedy bude? Teď mě napadlo, že on bude nucený zaplatit celou svatbu…

„Víte, Alice, zní to velmi krásně, ale já bych raději malou sv -“ Dveře do salonku se divoce rozletěly a ve futrech stanul sám Edward. Vypadal velmi naštvaně, když si to vojenskými kroky rázoval přímo k nám.

„Edwarde!“ okřikla jsem ho. „To ani nezaklepete?“

„Angus mi právě oznámil, že máte návštěvu, Isabell,“ vyhrkl vztekle a pohledem se mi zavrtával snad až do hlavy.

„Ano. Slečna Alice mě přišla navštívit,“ odpověděla jsem mu mírnějším tónem, snažíc se ho uklidnit, a ještě se pousmála. Napětí v Edwardových širokých ramenou povolilo, přesto ze své bojovné pozice neslevil.

„Dobrý den, slečno Cullenová. Pokud vám to tedy nebude připadat velmi troufalé a drzé, rád bych se vás zeptal, co zde pohledáváte,“ odsekl studeně a Alice se zamračila.

„Edwarde, chovejte se slušně!“ vyjela jsem na něj.

Stoupla jsem si a popošla k němu.

„Isabello,“ varoval mě hrdelním zavrčením, a to mě nakoplo.

„Edwarde,“ zavrčela jsem na něj stejně. V okamžiku mi pohledem sjel celé tělo, ale nejdelší zastávku si udělal na mém hrudníku. Nevím, co tam hledal, ale… moc toho nebylo. Edwardovi to však v těch minulých nocích vůbec nevadilo. Naopak spíš vypadal a pokaždé se tvářil, jako bych toho tam měla opravdu, ale opravdu hrozně moc. Jako by tam nacházel sám Svatý grál.

A za to jsem ho milovala ještě víc.

„Omlouvám se, pane Masene, ale přišla jsem slečně Isabelle vyjádřit lítost nad chováním mé sestry, pokud chápete. Také bych byla velice šťastná, pokud byste dovolil, abych jí směla pomoci s přípravami na svatbu. Mám velmi vytříbený vkus,“ mluvila rezervovaně, ale tu stopu nadšení a naděje prostě neskryla.

„Co si o tom myslíte, Isabell?“ otočil se ke mně. „Ocenila byste, kdyby vám s přípravami na svatbu pomohla zde, slečna Alice Cullenová.“

„Já…“ Svěsila jsem hlavu. Bylo mi trapně. Mizerně. Nejraději bych zalezla do nějaké díry, pět stop pod zem. Co jsem na to asi tak měla říct? Jasně že by se mi to líbilo. O této době jsem toho pramálo věděla, jenže… Byla jsem švorc. Neměla jsem ani pětník. Jak bych to asi vysvětlila? Co bych měla Edwardovi říct?

Jasně že bych chtěla pomoc, ale nemám ani halíř, a tebe žádat mi přijde ponižující.

Jo, to bylo přesně to, co jsem chtěla říct, ale nemohla.

„Copak, neshledáváte společnost slečny Alice příjemnou?“ optal se tichým tónem Edward vážně.

„Ne, to absolutně ne,“ zamítla jsem rychle. Upřímně.

„Tak potom… Nevěříte jí snad?“ vyptával se dál pouze mezi námi dvěma.

„Nemyslím si, že by se mi snažila lhát. Měla velmi… hezký plán,“ pousmála jsem se.

„Tak v čem je tedy problém?“ ptal se teď už naprosto zmateně. Jen kdyby věděl. Nejspíš by mě odtáhl do své ložnice, aby mi mohl promluvit do duše, ale neskončilo by jen u toho. Tělo se mi nedočkavě zachvělo, přesto…

„No- “ Kousala jsem se nervózně do rtu.

Jak z toho ven!

Jak z toho ven!

Jak z toho, sakra, ven!

„Myslím tedy, že v ničem,“ zhodnotil nakonec klidně a nahlas Edward. „Děkuji vám, slečno Alice, že se ujmete tohoto důležitého úkolu. Slečna Isabella je pro mne vším, tak to, prosím, mějte na paměti!“ Zalapala jsem po dechu. Alice jen přikývla a srdečně se usmála. „Také je zde nová, a v Londýně to jistě bylo velmi odlišné, takže bych opravdu ocenil, že jí pomůžete se adaptovat. Stačí jen, když řeknete, že platba jde na pana Masena, a já už se o zbytek postarám.“

„Děkuji,“ vyhrkla nadšená Alice a dokonce si jemně pleskla rukama. Dost nevhodné, ale k ní se to prostě hodilo. Byla celá taková otevřená. Na rozdíl od její děvky sestry, byla Alice krásná jak uvnitř, tak zvenčí. Pak se obrátila čelem ke mně. „Velmi mě těšilo, Isabell. Zítra po obědě se pro vás zastavím, a pojedeme nakupovat. Je toho tolik, co budete potřebovat,“ zasnila se s pohledem kamsi za mě.

Trošku mi z toho jejího nadšení vyschlo v krku a stáhnul se mi žaludek. Zas tolik jsem toho nepotřebovala. Šaty stačily.

„Dobrá,“ odsouhlasila jsem rozpačitě. „Tak tedy zítra. Těšilo mě, Alice,“ rozloučila jsem se mile, ačkoli jsem byla rozpolcená jako nikdy. Utrácet cizí peníze… Nebylo mi to po chuti ani trošku.

„Nashledanou,“ pověděl Edward zdvořile a dokonce se i pousmál.

„Nashledanou,“ dodala poslední, než zmizela za dveřmi.

Angus čekající za nimi ji slušně vyprovodil.

Stále jsem si ještě okusovala ret, když můj pohled zachytil ten Edwardův, těžce potemnělý. Ztuha jsem polkla a raději s tím přestala, protože ze zahrady sem bylo na krásno vidět. Ovšem Edwarda to zřejmě ani trošku nezajímalo, protože neutekla ani vteřina, a už jsem byla v tom nádherném, teplém náručí, které vonělo domovem. Políbil mě. Náruživě a dravě. Jazykem mi bez ptaní vklouznul do úst a já v odezvě hlasitě zasténala.

Ano, bylo to neuvěřitelně dobré.

On byl.

Spolu jsme byli… perfektní.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kikketka

35)  kikketka (16.07.2015 15:55)

Tak jo, nová kapitola přidána! Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo!

34)  betuška (15.07.2015 23:51)

a to mne nevadí zahrievať miestnosť noťasom,;) ale keď musíš žehliť v takom teple:D
tiež sa teším na pokračovanie

33)  Kiki (15.07.2015 20:20)

Už se těšim:D !

kikketka

32)  kikketka (15.07.2015 12:13)

Ahoj všem. Nová kapitola je už napsaná, ale čekám na opravu od korektorky, tak mějte prosím strpení. Děkuji P.s. Trvalo mi tak dlouho, protože tu byla dovolená a pak vedra, ve kterých jsem rozhodně psát nedkázala. Představa, že bych notasem ještě zahřívala pokoj...

31)  Diidii (12.07.2015 20:09)

Uz by mela byt protoze je to skoro asi mesic... Je to jrozny cekat!!!

30)  fifi.. (08.07.2015 17:08)

Bude kapča?

29)  Omni (05.07.2015 20:58)

Kdy už bude?

28)  Eli (25.06.2015 19:50)

moc dekuji za vydavani a doufam že budes vydavat dal a brzy se dockame dalsiho dilu

SestraTwilly

27)  SestraTwilly (24.06.2015 21:41)


Už som sa vážne obávala.

26)  betuška (23.06.2015 20:10)

Vydržím všetko! Hlavne ,že je prísľub,že bude;) ;)

sa teším

25)  Sebíšek (23.06.2015 18:54)

Děkujeme za info a těším se, čím nás potěšíš po neděli.

kikketka

24)  kikketka (22.06.2015 15:45)

Ahojka děvčata nová kapitola nejdříve až v pondělí. Tenhle týden to nestihnu dopsat bohužel, tak se moc nezlobte! Mám toho teď hodně. :/

23)  em (15.06.2015 20:22)

Ahoj, právě jsem opět dočetla L’immortale, styl psaní je hodně podobný Houslistce a když uvažuješ o dopsání BC, nechceš pouvažovati po dopsání i téhle povídky??

22)  Kiki (13.06.2015 21:44)

Hlavně se brzy uzdrav, to je nejdůležitější!!

21)  Seb (13.06.2015 20:35)

Také přeju brzké uzdravení.

kala

20)  kala (13.06.2015 17:53)

Hlavně se uzdravte
BC Těším se

kikketka

19)  kikketka (13.06.2015 16:07)

Ahojky předem se moc omlouvám, že musím napsat že nemám ani písmenko, ale je to tak.:p Skolilo mě nachlazení, vlastně celou rodinu, takže se na psaní vrhnu až začátkem příštího týdne!

Marcelle

Prettygirl17 jj BC je jedna z těch povídek, co bych ráda dopsala. Každopádně ne "tam na té stránce " ale přetáhnu to sem. Alespoň se do psaní vrhnu po přečtení a upravení. jinak o nikom "tam z té stranky" už nevím. Každopádně díky

Dommy1

Kiki pokusím se něco sepsat už příští týden.

18)  Kiki (06.06.2015 20:07)

Ahojkdyz zase bude nová kapča:-)

17)  Dommy1 (30.05.2015 22:17)

ambra

16)  ambra (27.05.2015 01:47)

prettygirl, prosím, pokud máš na kikketku nějaké dotazy ohledně stmivani.eu, napiš jí na mail nebo skype (kontakty má každá autorka na profilu). Stmivani.eu tady opravdu řešit nebudeme ;)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse