06.03.2015 [17:00], kikketka, ze série I minulost se někdy vrací, komentováno 16×, zobrazeno 3287×

Ráno poté... ;)

Snad se pobavíte. :D

Také bych chtěla poděkovat vám všem, kteří mi povídku stále ještě komentujete! :*

Děkuji!

„Pane!“ rozkřičel se kdosi za dveřmi. „Pane, vzbuďte se!“ Hlas teď ještě zesílil a paže, která mě až doposud příjemně objímala a zahřívala, se pohnula a zmizela. Edward se s tichým zaúpěním zvedl z postele.

„Bello,“ zašeptal, „okamžitě běž do koupelny. Nemohou tě tu najít.“

„To snad nemyslíš vážně?!“ zavrčela jsem popuzeně a otočila se na druhý bok. Vstávat se mi rozhodně ještě nechtělo. To to museli takhle prožívat? Nejraději bych se zavrtala do peřiny a spala dalších několik hodin.

Kdo ví, v kolik jsem usnula?

„Co se stalo?“ vyptával se Edward přes zavřené dveře, zatímco si to k onomu místu šinul hlemýždím krokem. Na sobě už měl župan, ale kde ho tak najednou vzal…?

„Slečna Isabella se ztratila!“ skučela… moje služebná? Ano, to byla ona. „Klepala jsem u ní na dveře, ale když se ani po hodině neozvala, dovolila jsem si vejít dovnitř a nikdo tam nebyl,“ oznamovala ta dotěra naříkavě.  Copak nemůže taky jednou vyspávat? Zvlášť po té včerejší noci, kdy tady byla policie a…

Odhrnula jsem přikrývku, abych se teda zdejchla do koupelny, ale zůstala jsem zkoprněle hledět na místo jasně zářící teď už tmavě červenou. Zatočila se mi hlava. Krev mi už od malička dělala zle. Edward si však mého rozpoložení musel všimnout, protože v momentě přiskočil zpátky k posteli.

„Seřaďte veškeré služebnictvo v jídelně. Ihned!“ zakřičel rozkaz.

„Ale pane- “

„Řekl jsem ihned!“

„A- ano!“

„Bello, lásko, co se ti stalo. Jsi celá bledá. Úplně bílá,“ ptal se mě najednou vyděšený Edward. Jemně mnou lomcoval. Byl bezradný. Ukázala jsem tedy v němém gestu na prostěradlo. Zamračil se. „To je pouze -“ zarazil se. „Panenská krev, Bello. Nic ti není, miláčku,“ šeptal mi konejšivě do ucha. Tvář se mu vyjasnila a snad se dokonce ani neštítil pohledu na ten usvědčující… flek.

„J-já krr-ev moc nemu-sím,“ motal se mi jazyk.

Hbitě mě tedy vytáhl ven, na vlastní, a zašpiněné prostěradlo přikryl peřinou. Až teď jsem si uvědomila, že jsem pořád nahá. A nejspíš to došlo i Edwardovi. Chvíli byl ticho, než odskočil někam pryč. Pak se mých ramenou dotklo cosi měkkého.

Zabalil mě do svého županu.

„Miláčku, nyní už chápeš, o co jsme se ochudili?“

„Ne.“

„Kdybychom byli svoji, nikdo by si nedovolil nás vyrušit. Kdežto teď? Musím tě dostat do tvých pokojů, aniž by tě někdo spatřil,“ mluvil šeptem, zatímco se už chvatně oblékal, a přitom i stíhal sbírat mé oblečení ze země. „Neměl jsem usnout, ale…“ Dlaní si vjel do vlasů. „Bože, měl jsem být opatrnější! Tohle bude ostuda!“

„Edwarde, běž do jídelny, já už se o sebe postarám.“

„Zbláznila ses? Nemohu tě zde takto zanechat,“ stál si zarputile za svým.

„Jenomže to pak služebným bude ještě divnější,“ nabádala jsem jej. „Hele, uděláme to takhle. Ty půjdeš za služebnými a zdržíš je, abys je nakonec, o pět minut později, poslal mě opět hledat, ano?“ Kývnul. „A já se mezitím vrátím do pokoje, zašpiním spodek nějakým šatů od hlíny v květináči, alespoň trošku, a půjdu se umýt do koupelny. Pošli Aniu do mých pokojů. Vysvětlím jí, že jsem se vzbudila velmi brzy a šla se ven projít. Lépe to stejně nejspíš nezaonačíme,“ dokončila jsem vážně.

„Nu dobrá, lásko, ale…“ Znovu si zaparkoval rukou do rozdrbaných vlasů a nahlas povzdechnul. „Já věděl, že to není rozumné. Měli jsme se prvně vzít a až- “

„A dost, Edwarde!“ zastavila jsem ho rozčíleně. „Ty sám dobře víš, že bych si tě nevzala,“ obeznámila jsem ho s už tak dobře známým faktem.

„Ano, pamatuji si to velmi jasně. Ovšem nyní si vybavuji i něco jiného,“ mluvil a zároveň ke mně přistoupil. Pomohl mi postavit se na vlastní jen proto, aby mě hned na to uvěznil ve svém náručí. „U příští žádosti o tvoji ruku ovšem očekávám souhlasnou odpověď.“

„Tak moment -“

„Isabello!“ napomenul mě káravě.

„Fajn, jen… Neříkala jsem náhodou, že si tě vezmu pouze v tom případě, když to bude stát za to?“ Edward na mě vykulil ty svoje zelené studně. Otevřel a zase zavřel pusu.

„Poprvé to -“ Umlčela jsem jej prsty na rtech.

„Na to, že to bylo poprvé to bylo… dokonalé, Edwarde. Jestli jsem kdy měla pochyby, teď už je nemám. Holky mi vždycky vyprávěly jak je to poprvé hrozný, a jak šíleně to bolí, ale… Včera, vlastně dnes brzy ráno, to vůbec nebylo tak strašný, víš? Naopak,“ špitala jsem mu teď přímo do ucha. „nečekala jsem ani náhodou, že bych mohla dojít- uspokojení, ale stalo se.“

Rozzářil se, jak když na nebi vyjde polárka.

Netušila jsem, že by se na mě mohl vrhnout tak divoce, až znovu sletíme na postel, do peřin, ale přesně to udělal. Edward mě líbal tak vášnivě, že jsem se z toho jeho neočekávaného náletu celá natěšeně kroutila. Ranní dech byl momentálně vedlejší. Župan se samozřejmě rozevřel.

„Takže to znamená… ano?“ vydechnul nadšeně.

„Jo, teda- Ano!“ výskla jsem potichu, když se kolem mě jeho paže uzamkly silněji. „Edwarde!“ napomenula jsem ho smějíc se tomu nadšení, které manifestoval polibky po celém mém obličeji. Nevynechal jediné místečko. Koutky mi však klesly v okamžiku, kdy jsem zaznamenala, že se k tomu veselí hodlá přidat i někdo další. Někdo, s kým jsem se tuto noc seznámila opravdu intimně.

„Bello, chci tě,“ sténal Edward, zatímco se rty projížděl zboku po mém krku, až ke klíční kosti. „Měl bych ti však dát čas na zotavení,“ vydechl rozpolceně. „A nyní na to není ani vhodná chvíle,“ obhajoval své rozhodnutí.

Mě to teda přišlo jako vymlouvání.

Jasně, že to dole stále pobolívalo, jenže… Zkuste mozku zakázat, aby si přehrával ten úžasný, finální zážitek a nechtěl ho zopakovat. Hned. A odhodlaně k tomu přemlouval i tělo, které teď páslo po té jediné, dlouhé a tvrdé věci, která se mi tak krásně rýsovala proti pupíku.

„Měla bych jít,“ navrhla jsem nerozhodně, a přitiskla se k Edwardovu už oblečenému tělu ještě víc.

„Ano, to bys měla,“ pověděl klidným hlasem.

„Tak mě pusť…“

„Musím?“ lamentoval s úšklebkem.

„Jo,“ zacvrlikala jsem sladce a pročísla přitom ty jeho dokonalé vlasy vlastními prsty.

„Když já bych v tomhle okamžiku raději napustil vanu a celou, celičkou si tě umyl.“

„Nevoním ti snad?“

Pousmál se mému nařčení.

„Nikdo mi nikdy nevoněl lépe, miláčku,“ dodal prostě a políbil mě na špičku nosu. „Myslel jsem to ovšem tak, že bychom se mohli navzájem umýt. Alespoň bych dostal možnost osahat si každičký kousek.“

„Myslím, že už sis mě ohmatal a prohlédl velmi pozorně,“ protiřečila jsem mu.

„V tomto bodě s tebou nemohu jinak než souhlasit, miláčku,“ zavrněl samolibě, a do dlaně mi uvěznil ňadro. „Ale myslel jsem to především tak, že bych si to mile rád zopakoval. Všechno.“ Víčka mu poklesla a pohled ztmavnul, když v prstech promnul už tuhý vrcholek. Polibek byl tak vášnivý, že by se mi z něj mohly srolovat i gaťky, kdybych nějaké měla. Jenže Edward se moc brzy odtáhnul.

Pomohl mi na nohy a podal mé oblečení.

„Převlékni se a pak utíkej rovnou do tvého pokoje. Služebnictvo zdržím těch pět minut. Není to moc. Myslíš, že budeš schopna to zvládnout v tak krátkém čase?“

„Dovol!“ vylezlo ze mě ofouknutým zaprskáním. „To teda jo! A běž už,“ popohnala jsem ho a přidala k tomu plácnutí na ty výstavní hýždě. Mezi futry se na mě Edward ještě stihl otočit a podívat stylem, že to co jsem před chviličkou udělala, si později pořádně vyžeru.

V duchu jsem děkovně vyla na měsíc!

A pak nastal boj o každou minutu.

Do mého fialkového župánku jsem vklouzla během chviličky a ten Edwardův bez ladu a skladu hodila na rozházenou postel. Zbytek mých věcí se pohodlně nesl v náručí. Do pokoje jsem vletěla jak torpédo, a za běhu na mě, díky bohu, nikdo nevykoukl. Musela jsem Edwarda pochválit, jak poslušné služebnictvo vlastně má. Rozkáže si, a oni se bez zbytečných keců seřadí jak psi na výstavě.

Do skříně jsem zabrousila s největší opatrností, abych to úhledně poskládané šatstvo příliš nerozházela. Mohlo by to být podezřelé. Vytáhla jsem jedny šaty, celo-dílné v tomhle případě, a jala se je špinit podle nalinkovaného plánu. Srdce mi bušilo jak zmatené až ve spáncích, když jsem ten předmět doličný nechala válet pěkně na očích, což znamenalo přede dveřmi od koupelny.

Když jsem zaslechla cvaknout kliku od mé ložnice, měla jsem už napuštěnou skoro polovinu vany. Urychleně jsem otočila kohoutkem a vypnula vodu. Muselo to vypadat, že už tu jsem delší dobu. Do té horké vody jsem hupsla jako by mi měla přinést spásu.

A jestli mi prve připadlo, že ten sval v hrudníku panikařil, nebylo to nic oproti téhle chvíli.

Někdo zaklepal.

„Ano?“ ozvala jsem se hlasitě.

„Slečno!“ vykřikla ta ženština úlevně.

„Ano,“ zopakovala jsem s protočením očí.

„Kde jste byla, slečno? Hledali jsme vás,“ vyhrnula na mě otázku.

„Vzbudila jsem se velmi brzy a už nemohla usnout. Tak jsem se šla projít ven,“ objasňovala jsem zdráhavě. V tom okamžiku se do pokoje přiřítil někdo další. Další prudké zabušení.

„Isabello!“ zahřměl z druhé strany známý hlas. „Kde jste, u všech rohatých, byla!“ křičel vážně naštvaně. To je teda herec! Měla jsem sto chutí mu prsknout nazpátek, kde se má maličkost ještě před nedávnem zdržovala, a čím… No, rozmyslela jsem si to a raději mlčela jak pěna. „Vy už můžete jít, Anio,“ zavrčel na služebnou. „Příště, pokud by se slečna Isabella opět ztratila, přijďte okamžitě rovnou za mnou!“

„Ano pane,“ odvrkla souhlasně a pokorně.

„Děkuji, a teď už běžte!“

„Ale- “

„Nemusíte mít strach, Anio, slečně nic neudělám, “ pověděl chabě. Lhal! Lhal! Lhal! „Fyzicky,“ doplnil nakonec. Nevím, jestli mu ještě něco odpověděla, ale jakmile bouchly dveře od ložnice, uvolnila jsem se. Tohle bylo na infarkt. Proč se zatraceně schovávat? Stejnak…

Ťuk.

Ťuk.

Ťuk.

Ozvalo se jemné zabouchání.

„Hm?“ zamručela jsem na oko popuzeně, a konečně se začala mydlit.

„Bello…“ odmlčel se. „Omlouvám se za to, co jsem před chvíli řekl.“

„V klidu, Edwarde, já to pochopila,“ zabručela jsem nazpět.

„Vážně?“ vyptával se posmutněle.

„Jasný.“

„To tedy znamená ano? Nebo ne?“

„Ano,“ dodala jsem a nevěřícně zakroutila hlavou. Domluva s Edwardem byla někdy těžká, ale v jiných směrech jsme zas k sobě ladili naprosto perfektně, což bylo důležitější. Pro mě teda určitě. Nahlas si povzdechl. Ovšem byla tu jedna věc, která mi nedávala klidu. Z tváře mi musela slézt barva nad pouhou vzpomínkou zaschlého, rudého fleku na jeho prostěradle. Nasucho jsem polkla.

„Ehm, Edwarde?“

„Ano?“

„Já- Co budeme dělat s tím… zašpiněným prostěradlem?“

„Ach,“ vylezlo z něj překvapeně, pak se ozvalo další prásknutí dveří od ložnice. Že by zas otravovala Ania?

„Edwarde!“ zavolala jsem.

Nic.

„Edwarde?“

Pořád ticho.

„Haló, je tam někdo?“

Absolutní pokoj.

Tak to vypadalo, že se na mě vyprdli oba dva. Kdo ví, jestli mi ty nervy stály za ten noční tělocvik. Vlastně… JO! Na tváři se mi rozlil blažený úsměv. Díky za ty dary, že mě neviděl pan Masen. Nepotřebovala jsem, aby si mě ještě dobíral. Zkrátka jsem se cítila hrozně šťastně.

Tečka.

O půl hodiny později jsem už byla nejen umytá, ale i obléknutá, a to bez pomoci Anie. Vlasy zůstaly suché, a já je nechala jen volně rozpuštěné. Proč ne. Nenosilo se to, já vím, ale když mně se to takhle líbilo. A šmitec.

Načinčaná jsem se konečně vydala na snídani.

Služebnictvo po mně koukalo tak jaksi nakrkle, což se mi vůbec nelíbilo. Asi se jim ten ranní nástup zas tak moc nezamlouval. A čí vina to byla? Moje? Ne, Anie! Kdyby nebyla tak aktivní, mohlo to být všechno v cajku. Jenomže ne, ona si holt nemohla hledět svého.

Jakmile jsem vstoupila do jídelny, pohled mi automaticky padl na Edwarda. Seděl v čele toho dlouhého stolu a už se ládoval. Doslova a do písmene.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem slušně.

„Dobré ráno, Isabello,“ odvětil lehce nakvašeně. Fajn, když chce hrát tu svoji hru na naštvaného pána domu, ať je po jeho. Zasedla jsem po Edwardově boku a natáhla se k čaji a nějaké housce.

„Vyspal jste se dobře?“ optala jsem se pokorně, ale panu Masenovi zaskočilo. Majordomus nezaváhal přiskočit, aby mu herdou do zad pomohl se nezadusit.

„Isabello!“ zavrčel můj milenec vztekle.

„Co je?“ Ptala jsem se na nevinnou otázku! To je to snad trestné? „Copak za to mohu, že neumíte pořádně jíst?“ bránila jsem se vehementně.

Edward zrudnul. V očích mu blesklo a koutek povyskočil výš.

„Spalo se mi… náramně.“

„To jsem ráda,“ oblažila jsem ho svítivým úsměvem.

„A vy?“

„Ale nic moc,“ vypadlo ze mě zákeřně, zatímco jsem se s chutí zakousla do toho voňavého a čerstvého pečiva. „Vzbudilo mě takové příšerné chrápání, že už jsem oka nezamhouřila.“

„Prosím?“ Zbrunátněl a valil na mě ta zelenkavá kukadla.

„Já jen žertovala, Ivánku,“ zacvrlikala jsem po vzoru ‚Nastěnky‘.

„Jakže!?“ Opět mu zaskočilo. Ještě že on toho majordoma má. Copak nikdy neviděl Mrazíka? Aha, vlastně ne.

„Jen si tě dobírám,“ špitla jsem mile, a koketně zamrkala řasami. Edwardovi malinko klesla brada, ale pak se zas celý zamračený pustil do jídla. „Tak nic. Koukám, že si s tebou dneska moc nepokecám,“ zamrmlala jsem si pod fousy.

„Cože?“

„Nic, nic.“ Neuvěřil mi a mračil se dvojnásob.

„Ach, než na to zapomenu, Isabell,“ vyhrkl hned, jak poslal rozžvýkané sousto do žaludku. „Dnes přijde na večeři doktor Cullen se svou chotí a dvěma dcerami. Rád bych vás představil,“ zakončil rázně.

Tak to se tedy mám na co těšit.

Konečně poznám onoho doktůrka, který je Edwardovým vzácným přítelem. Snad to přežiju ve zdraví, protože já s ženskýma nikdy moc nevycházela. A ten můj drahoušek Eddie se zmiňoval hned o třech.

„Vidíte, Edwarde, tak slečnu na vdávání už hledat nemusíte. Přivede vám hnedle dvě pan doktor!“ zahalekala jsem jak na lesy a raději koukala na jídlo v rukou. O Edwardův talíř, hned po mém proslovu, zařinčel příbor. „Jen si vybrat!“ vypadlo ze mě troufale.

Oou, možná jsem měla raději mlčet?

Snad jo.

Ale stejně mi ten radioaktivní úsměv z tváře nevymaže!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  kala (19.03.2015 18:02)

Já jen, aby sis náhodou nemyslela, že se na pokračování nikdo nečeká...

Zoubky vyrostou a bude líp

15)  kikketka (13.03.2015 10:35)

Děkuji moc ženský, za ty krásný komentáře. K příští kapitole mám pouze polovinu, a malé lezou zoubky, tak nevím, jak to bude s časem, ale pokusím se ji dopsat a přidat co nejrychleji. Děkuji vážně mocinky moc za krásné komentáře. Že si najdete chvilinku, abyste mi ho sem šuply!

12)  SestraTwilly (08.03.2015 22:27)

Je to potvorka provokačná a dáva Edwardovi zabrať

4)  emam (06.03.2015 18:28)

Chudák malej. Ta mu to dává sežrat

2)  kala (06.03.2015 17:42)

Děkuju
Ta Bella je pěkná potvora

Děkuju

1