Sekce

Galerie

/gallery/nohy.jpg

Jsem prostě nefalšovaná romantička.

Proč? Proč mi tohle,  holky, děláte?

Povzdechla jsem si a zvedla oči z chodníku. Nikky s Mirou beztarostně švitořily a nevšímaly si chodící deprese, kterou měly mezi sebou. Pro okolojdoucí jsme byly prostě tři kamarádky, které se jdou bavit. Jenže skutečnost byla mnohem a mnohem temnější – ty dvě jsou moje bachařky, moje osobní eskorta. A jsou do mě zaklesnuty nikoliv z důvodu neutuchající lásky, ale z obavy, abych jim nevzala čáru.

A to mi slíbily klidný den. Malovala jsem si v duchu nějaké ty nákupy, kafíčko a pak večerní posezení u vínka a Hříšného tance. Poáchaly bychom si nad Patrikem a pomluvily ty nechutné vyzuny, co tam s ním tančí. A ony na mě vymyslí tohle… už zase. To je to ještě nepřešlo? Copak nechápou, že je to mission impossible? Že na tohle by byl i Tom krátký? Kolikátý je to pokus? Šestý? Ne, už je to poosmé!

Mijelo nás pomalu jedoucí policejní auto. Co kdybych vzbudila pohoršení? Mohla bych ze sebe třeba začít strhávat oblečení nebo hystericky ječet, že ON příchází – ať je to kdokoliv. To by v jindy poklidných ulicích Port Angeles mohlo vzbudit zájem. Možná by mě zatkli a já bych měla pro dnešek pokoj…

Mira vycítila mé úmysly snad šestým smyslem. Nebo mě už znala, což je pravděpodobnější. Sevřela mi ruku ještě pevněji. Zavlnila se v bocích a zářivě se usmála na ony muže ve službách práva. Zaleskly se jim oči a mně bylo jasné, že tady mi už pšenka nepokvete. Zaujati Mirou by nepostřehli, kdybych jim před čumáky vykradla banku a při odjezdu přejela nějakou tu vetchou srařenku.

Bližily jsme se k místu určení a mě se zmocňovala stále větší hrůza. A hlavou mi šrotovalo, jak to udělám tentokrát. Nikky mě poplácala chlácholivě po ruce. Jako kobylu.

„To bude dobrý.“ Usmála se.

Úsměv jsem ji křečovitě opětovala. Vypadal přirozeně asi jako prsa Pamely Anderson. Protijdoucí chlápek, co nás jen těsně minul, si musel myslet, že mě vedou od zubaře.

A je to tady! Velký temný otvor vstupních dvěři se před námi otevřel, aby nás vcucnul do mého osobního molocha.

Ať žije peklo, přestrojené za Kursy latinsko-amerických tanců!

Dveře do sálu se za mnou s pohřebním rachotem zabouchly a můj smuteční doprovod vrhal úsměvy na všechny strany. Jo, jim se to usmívá, jim se to kření! Ony se dovedou ladně vznášet a vlnit na vlnách hudby a nepotácejí se parketem, jako kráčející bagr na stavbě přehrady.

V sále bylo asi čtyřicet lidí – párů i jednotlivců. Všichni vypadali povzneseně a cenili nadšeně tesáky, divže to neházelo prasátka po stěnách.

Mira do mě drcla ramenem.

„Sakra, Ello, netvař se jako by tě bolely zuby!“

Zuby! To je ono. Co kdybych řekla, že mě berou zuby? Ale ne… na pohotovosti jsem si nechala vyvrtat zdravou stoličku při kurzu č. 4. Tentokrát by mi to asi neprošlo.

„Potřebuju čůrat!“ zavrčela jsem, „půjdete se mnou, bachařky? Co kdybych se oběsila na toaleťáku?“ Ignorovaly moji snahu o urážku a jejich ruce mě pustily ze sevření. Nikky mi ukázala na příslušné dveře a hned vedle nich byl východ. Naděje ve mně zaplála, ale byla uhašena slovy Nikky. „Při kurzu se dveře zamykají.“

A sakra! Třeba jsou na hajzlíkách okýnka!

A byla tam! Jenomže zamřížovan a já sebou neměla pilník. Tak příště...

Když jsem se vrátila, bylo vše potřebné k vraždění neviňátek připraveno. Skupina složená z hudebníků, které snad přivezli rovnou z natáčení Esmeraldy, a před nimi taneční mistr s partnerkou pronášel uvítací pindy o tom, jak je tanec krásný a jednoduchý. Tak na to ti rozhodně neskočím, nejsem dnešní!  Rozhlížela jsem se s nadějí, že najdou útočiště. Kde jsi, můj úkryte? Spatřila jsem požární hlásič. Že by to dopadlo, jako v kurzu čí 6? Ne, bohužel sebou nemám ani oheň, holky mi kabelku probraly dokonale.

V koutě sálu jsem si všimla dlouhých a těžkých vínových závěsů.  Holky zatím nezpozorovaly můj návrat, protože Mira něco horlivě špitala Nikky a strašně nenápadně se snažila neukazovat směrem ke dvěma můžům. Přitiskla jsem se ke zdi a kroksunkrok stylem jsem se plížila k místu plánovaného azylu.

Ukrytá závěsem jsem koukala drobnou škvírkou ven. Holky něco zavětřily a začaly mě hledat. Nikky se právě vracela ze záchodu a vzteklé kroutila hlavou. Pak ji zrak padnul na můj úkryt.

A do prdele!

Tiskla jsem se na sklo za sebou a bylo mi jasné, jak se cítí malé zvířátko zahnané do kouta. Živou mě nedostanou! Podpatky klapaly blíž a blíž, když v tom se stal zázrak. Dvěře za mnou povolily a já se tak dostala na terasu. Rychle jsem za sebou zavřela a vmáčkla se do rohu. Prosím, prosím, prosím….

Dlažbu terasy ozářilo světlo ze sálu, jak Nikky roztáhla závěs. Zatajila jsem dech – teď nebo nikdy…

Světelná zář zmizela…vyhrála jsem! Pro tentokrát. Měla jsem chuť si zavýsknout a poskočit si do vzduchu jako super hrdina. Jenže to by v těchto botách znamenalo jistý výlet na ortopedickou pohotovost. Opřela jsem se o zábradlí a zvesela si oddechla.

„Prcháte před neodbytným tanečníkem?“ ozval se najednou hluboký mužský hlas. Fuj, to jsem se lekla! Srdce mi zasprintovalo, ale stále rozjařená jsem nebojácně odvětila: „Kdyby věděli, co ve mně dřímá, tak by tanečníci prchali přede mnou. Ale tohle byla jen moje „kamarádka“.“ To poslední slovíčko jsem neřekla asi moc laskavě, ale neměly mi to dělat.

Zavládlo ticho. Přemítala jsem, zdali je bezpečné být tu sama s neznámým mužem, ale při výběru taneční parket nebo pokec s Jackem Rozparovačem, si ráda promluvím o tom, kde se prodávají ty nejlepší nože a jak si nejlépe vybrousit ostří.

Temný stín si zapálil cigaretu. Plamínek zapalovače na chvíli ozářil jeho obličej, kterému dominovaly smyslné rty. Pak oheň zhasl a jeho tvář se opět ukryla do temnoty.

„A vy?“ dodala jsem si odvahu a zeptala se, „taky se ukrýváte nebo si dáváte jen jednu zdravotní?“

Zasmál se a já ucítila vůni doutníku. Byla to velice příjemná vůně a já ji s chutí vdechovala

„Našel jsem zde azyl. Kluci mě sem dovlekli, prý abych nebyl takový vlk samotář.“ V jeho hlase jsem uslyšela lehce hořký podton. Nebo se mi to jen zdálo?

„Já jsem Paul.“ Došel ke mně a podával mi ruku.

„Ella, těší mě!“

Opřel se o zábradlí vedle mě. Voněl a hřál. Cítila jsem jeho teplo i přes tu vzdálenost, která nás dělila. Pár centimetrů, snad decimetr? A ta vůně…žádná těžká kolínská…snad hořká čokoláda? Asi to budou ty doutníky…

„Dáš si se mnou? Na seznámení?“přešel náhle do tykání a podával mi střibrnou placatku.

Neváhala jsem a vzala ji do ruky. Na opary netrpím a alkohol je vlastně dezinfekce. Přivoněla jsem  k víčku a ucítila intenzivní, ale příjemnou vůni. Hm, zajímavé – kopla jsem do sebe hlt.

„Uf, ta píše.“ zalapala jsem po dechu. Alkohol mi projel až do žaludku a příjemně mě zahřál.

Vracela jsem s poděkováním placatku Paulovi. Ten na mě upíral překvapený pohled. Asi byl překvapený, že jsem se nerozkašlala, ale nemohl tušít, že moje slivovička je mnohdy lepší nežli termofor. A já jsem nerada, když mi mrznou nohy.

„Proč netančíš?“ tahle otázka mě zastihla nepřipravenou. Mám mu říct, že jsem prostě levá? Že většina tenečních mistrů má moji fotku ve složce „Totálně neschopná tance“? Že jsem poslednímu obětavci – stále si myslím, že mu za to holky zaptlatily  – zlomila palec na noze?

A proč ne! Tak jsem mu to všechno řekla…a on se mi nesmál. Prostě jsme si povídali o všemožných nesmyslech a hrála nám k tomu hudba. Zněla krásně, ale tančit na to? Proboha, jen to ne!

Najednou začali hrát pomalý kousek a Paul to všechno zazdil! Řekl totiž ta nejhorší slova, co mohl.

„Smím prosit?“

Bezradně jsem zakňučela a potlačila chuť omlátit si hlavu o zábradlí.

„To jsi vůbec neposlouchal, co jsem ti právě vyprávěla?!“ vyjela jsem na něj asi útočněji, než jsem chtěla.

„Nejsou ženy, které neumějí tančit, jsou jen partneři, kteří je neumějí vést!“ pronesl a z jeho úst to zaznělo tak svůdně a hříšně.

Ale dost!

„A to jsi vyčetl z kterého kalendáře?!“ zabručela jsem. Takhle zkazit hezký večer.

Najednou mě za zápěstí uchopila teplá dlaň.

„Nebraň se“ zašeptal a mým tělem projelo zachvění a já se nechala přitáhnout až k němu. Stála jsem kousek od jeho hrudi a pozorovala knoflíček bílé košile a nad ním rozhalenku, ze které koukalo pár černých chloupků. Potlačila jsem chuť si na ně šáhnout a čekala, co udělá. Sálala z něj teplá vůně a odhodlání.

Vzal mé paže a omotal si je okolo krku. Pak mi položil dlaně na boky a přitáhnul si mě blíž k sobě. Z toho pocitu jsem div nezalapala po dechu. Už moc dlouho jsem si držela od mužu odstup. I při tanci by mezi nami většinou propadla i Kronika lidstva. A teď se tu tisknu k Paulovi, úplně cizímu chlapovi a nevadí mi to. Líbí se mi to!

Kdyby jen nechtěl tancovat.

A pak se začal hýbat. Jen drobné krůčky, ze strany na stranu. Taková ta vzpomínka na školní ploužáčky. Tehdy mi tancování ještě nevadilo, to bylo před valčíkem, tangem a ča-čou!

„Tak co? Bolí to?“ zeptal se se smíchem v hlase a já tak přestala pozorovat ten knoflíček a podívala jsem se mu do očí.

A už jsem se od nich nemohla odtrhnout, takže když udělal úkrok stranou, prostě jsem šla za ním… A pak další a další. A já? NEŠLÁPLA JSEM MU NA NOHU!

Zázrak! Právě se stal zázrak!

Já tančím!

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

40)  Cihla (12.04.2012 22:38)

Chváliti je důležité, jen houšť a více, má sestra je úžasná

HMR

39)  HMR (12.04.2012 22:36)

chválím, chválíš, chválíme
sorry, že sem lezu

38)  Cihla (12.04.2012 22:34)

Kdo říkal, že špatný je ten kdo vede;) ?

37)  Cihla (12.04.2012 22:33)

Matky od malých dětí, co brzy vstávají, mají už dávno spát;) !
A my nedrbem, my chválíme, ty popleto .

Twilly

36)  Twilly (12.04.2012 22:27)

Hele, právě jsem tě osvobodila, tak se neper, prďolko :p

Bosorka

35)  Bosorka (12.04.2012 22:23)

Co mě tu drbete?! :D TO víš, Jaruš, já a tanec

34)  Cihla (12.04.2012 22:14)

Zdravím podnájemnici;)
Kdyby nechtěla ani ty s ní nehneš . Ale tvé zásluhy ti neupírám.
Pozitivní motivace je důležitá!

Twilly

33)  Twilly (12.04.2012 22:09)

Já ji nutím v tomhle je nevinně, Jaruško :p

Twilly

32)  Twilly (12.04.2012 22:09)

31)  Cihla (12.04.2012 22:08)

Nefalšovaná romantičko, při tvém zápřahu, kde na to bereš energii a čas?

30)  Cihla (12.04.2012 22:06)

Maciku, čí taneční tě inspirovalo? B)

29)  Clea (31.03.2012 20:15)

Obvykle nerada píšu komenty, ale tahle povídka mě opravdu nadchla - vtipná, lehká, povzbudivá. Snad tu najdu od autorky i nějaké další vydařené povídky v podobném duchu.

anetta

28)  anetta (13.03.2012 15:52)

Ty jo! Pod pojmem Hříšný tanec jsem si představila něco úplně jiného... Ale tohle je daleko lepší než moje představy.:D

Tralala

27)  Tralala (09.03.2012 13:31)

Bosi ty ses proste carodejka!!! Nadhera proste nadhera. Jen malej detail kazdej clovek ma 6 zakladnych smyslu i kdyz ten posledni kt. tak casto skoro vsichni opomiji se velice rychle da docasne odstranit nadmirnym pozitim alkoholu.

Doufam ze bude rychle bude pokracovani nejlip ted hned

S pozdravem tva Tralala :)

Twilly

26)  Twilly (09.03.2012 12:54)

Miguela, pro autora je opravdu moc "hezké", když si přečte,že ti jeho tvorba za to nikdy nestála... jen tak dál, anebo víš co? Myslím, že bez takových "povzbudivých" kometů se asi obejdeme i nadále

ambra

25)  ambra (09.03.2012 07:29)

Teda Bosí!:D :D :D Zase jsem u každé věty hýkala (i když tentokrát tu byly důvody k hýkání dva:D ). Musím aspoň vypíchnout způsoby útěku u kurzu 4 a 6 .
Ovšem ta poslední třetina mi připomněla, že to jaro tam někde venku je! .
Moc krásné, svěží, vtipné a přesně romanticky dokořeněné .

Bosorka

24)  Bosorka (09.03.2012 07:02)

Děkuji všem
Miquelo - děkuji, že jsi porušila svá pravidla. Ale je tu mnohem více povídek od mnohem lepších autorek, které by si zasloužily tvůj komentář. Ale ještě jednou děkuji.;)

23)  Miguela (08.03.2012 23:27)

Právě porušuju všechna svoje pravidla, když komentuju něčí tvorbu. Nikdy mi to za to moc nestálo, ale teda toto je velice, velice pěkná práce. Díky ;)

22)  Anna43474 (05.03.2012 20:45)

Taky bych potřebovala takového Paula

Ivanka

21)  Ivanka (05.03.2012 14:22)

Velmi vtipně, svižně a čtivě napsané, tak trochu se tu rozplývám... Krása, Paul je super.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek