Sekce

Galerie

/gallery/Hope is always here.jpg

Dozví se Dia, co jí je? Jakou má nemoc? A jak na to bude reagovat? A chce to říct ostatním, nebo si to nechá pro sebe? ;) Sundance

„Co jste to říkal?“ zeptala jsem se ho celá vyvedená z míry. Jak to vůbec mohl vypustit z pusy? Jsem zdravá jako řípa a kdo tvrdí něco jiného, je na šeredném omylu. Nemůžu být nemocná, to přeci není možné. Je mi teprve šestnáct, kurva!

Doktor přikývl. „Bohužel, je mi líto, že vám to oznamuji zrovna já, ale je to tak, máte morbus.“ Vypadal zdrceně, jako kdyby tu sloužil bez přestávky přes sto let. Kdo takový by mohl nosit špatné zprávy? Vsadila bych krk na to, že soucitem úplně přetéká. Bez ironie.

Vrtěla jsem hlavou. „Nemůžete na mě mluvit anglicky? Já nejsem žádnej vzdělanej člověk, kterej by mluvil deseti jazyky naráz a ještě měnil pneumatiku. Co jste říkal, že mám?“ chtěla jsem vědět ještě jednou. Ne že by mi ten latinský název nic neříkal, ba naopak, jenom jsem si to chtěla nechat potvrdit. Co já vím, kolik podobných názvů může na světě být a přitom znamenat něco jinýho? 
„Ano, Diano, máte rakovinu – přesněji řečeno akutní lymfoblastickou leukemii. Jde o pokročilé stádium, na které se... umírá. Je mi to doopravdy moc líto, ale třeba když teď nasadíme léčbu, je tu nějaká šance, že byste se vyléčila. Ale bylo by to nákladné jak na peníze, tak i čas a myslím, že by vám to vzalo i mnohem víc. Je jen na vás, jestli se léčbě podrobíte, nebo...“ Nedořekl to, ale ani nemusel, moc dobře jsem věděla, co to znamená. Buď zkusím léčbu, kterou stejně nemusím přežít, nebo umřu. Ale zbývala mi jediná důležitá otázka, na kterou jsem se prostě musela zeptat.

„Jak dlouho?“ Nemusela jsem mu to víc rozvádět, pochopil.

„Maximálně do konce listopadu. Je mi to upřímně líto, pokud pro vás mohu něco udělat, tak se nebojte zeptat, jsem tu pro vás, ale prosím, aspoň léčbu zkuste,“ prosil. Nechápala jsem proč. „Jsou to sice jen dvě procenta ku stu, že se uzdravíte, ale i tak tam nějaká naděje je, tak prosím, zkuste to. Pokusím se vám nastavit všechny možné slevy, jaké jen budu moct. Sice nevím, jak jste na tom finančně, ale...“ V tuhle chvíli jsem ho přestala poslouchat.

„Takže jen tři měsíce,“ zamumlala jsem si pro sebe. „Ale vždyť se cítím dobře.“ Jako kdyby mi to moje tělo chtělo vyvrátit, jsem se nahnula přes kraj postele a vydávila všechno, co jsem měla v žaludku. Moc jsem toho nesnědla, ale vody jsem vypila dost. Uch...

Doktor ke mně okamžitě přiskočil a podržel mi vlasy. Jaká ironie...

„V pořádku?“ ujišťoval se, když jsem si otřela pusu papírovým ubrouskem, který mi podal.

„Ne! Nic není v pořádku... Vždyť umírám! A nemůžu to zastavit. Co bude s Alexejem? A ostatními? Nechci jim to říkat... J-já nevím, co mám d-dělat,“ zalykala jsem se vzlyky, slzy mi tekly proudem a z nosu to samé. Jako hadrová panenka, která ožije a zjistí, že život není tak růžový, jak se zdál být. Co budu dělat? 
„Nebojte, zatím jim to říkat nemusíte, nejdřív se pokusíme něco udělat a pak se uvidí,“ mrkl na mě s úsměvem, ale byl umělý. To by poznal i slepý, ale cenila se i snaha.

„Děkuju,“ vydechla jsem a spadla zpátky do polštářů. „Proč jsem zrovna zvracela? Má to nějaký důvod?“

„No, vaše tělo už odmítá všechno, co se mu snažíme dát. Někdy se to stává, ale není to moc časté, znamená to, že byste si měla dávat doopravdy velký pozor, co jíte a pijete. Neměla byste požívat alkohol a moc mastných pokrmů. Víte, je tu taky možnost, že byste se mohla nechat zapsat do seznamu čekajících na darování kostní dřeně. Potřebujete ji asi nejvíc ze všech ostatních orgánů.“ Znělo to jako pomoc, ale já se naštvala, potřebovala jsem být sama, nějak si to všechno promyslet.

„Já... potřebuju být na chvíli sama, pokud byste teda mohl...“ naznačila jsem mu. Stačilo to.

Jen přikývl a vyšel z místnosti.

Já začala brečet.

Nechápu to. Jo, celý život jsem měla jenom smůlu, ale i teď? Teď, když jsme všichni začali nový život? Tady, v Americe, kam na nás už nikdo nemůže? Proč?

Proč? Proč?!“ řvala jsem a bouchala pěstí všude kolem. Nepomohlo to, pořád jsem si připadala podvedená. Jako kdyby mě už nikdo nebránil... Prostě sama. Vím, můj bratr a kamarádi tu jsou pro mě, ale copak bych jim to mohla říct? O co by se asi snažili? Uzdravit mě, ale to já nechtěla. Jasně, přála jsem si být zdravá, ale kdo mi zaručí, že všechny vložené peníze do mé léčby se vyplatí? Pokud bych stejně... umřela, tak by to byly jen vyhozené peníze – ne, díky.

Ozvalo se zaťukání a dveře se pomalinku otevřely. Dovnitř strčila hlavu Ri, za ní Al, pak David a v pozadí zůstal Paul. Dívali se na mě s obavami v očích, ale asi byli i šťastní, že jsem v pořádku. Jo, kdyby věděli.

„Co ti řekl?“ odvážila se zeptat jako první Laura a hlavou hodila ke dveřím. Nejspíš myslela doktora. Mluvila česky, aby i ten vlk rozuměl. I když ho neměla dvakrát v lásce, není bezcitná. Aspoň zatím ne. Taky si od něj udržovali dost velký odstup. I když by si každý přál mít mezi sebou a ním tak kilometr vodní plochy plus asi tak sto metrů tlustou betonovou zeď. Ne každá přání se dají splnit.

Co jim mám říct? Nechtějte to vědět, ale není to zrovna moc dobrý? Nebo rovnou s pravdou ven? Neexistuje nějaká třetí možnost?

Bude muset, i když si ji vydoluju až z paty. „Prý jsem jenom přepracovaná a moje tělo už to odmítalo. Mám pár dní odpočívat a bude to v pohodě,“ usmála jsem se na ně statečně. Al mi skočil k nohám hned, jak jsem si na posteli sedla. Rozesmál se a objal mě. Taky jsem si ho k sobě přitiskla, ale do smíchu mi nebylo.

Všichni se smáli s ním, asi se jim i ulevilo, doufám, jen Paul se tvářil jako kakabus a zamyšleně si mě prohlížel. Hned jsem sklopila pohled, aby mi neviděl na očích, že je něco v nepořádku. Musím promyslet, jak to všechno udělám, až...

Je možné, že mi to ještě nedošlo do mozku, nebo jsem to prostě odmítala, ale zatím jsem se psychicky docela držela. Snad to tak půjde i dál.

 


Kratší, ale myslím, že to stačí. ;)

 

Sun :o)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  leah (01.05.2014 08:33)

tak to je zvrat..hádám, že z Diany bude upírka..

THe

2)  THe (02.01.2014 11:11)

ONA PŘECE NEMŮŽE UMŘÍT!!!!!!!!! :'-( :'-(

THe

1)  THe (02.01.2014 11:09)

Pane Bože.
Pane Bože.
Pane Bože.
PANE BOŽE!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner