Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/GG.jpg
Kapitola dnes vám poví,
jak se vede Emmettovi...
Jak se pro královu lásku
vydá získat Zlatovlásku.
Ta však zatím rve si vlasy - 
nejspíš se tu zblázní asi!

5. kapitola - Zlatovlásko, schovej vlasy, nebo o ně přijdeš asi

Emmett se nestačil divit. Než bys řekl švec, zatmělo se mu před očima, a když se mu zase rozjasnilo, byla pryč Apolena, Baldrián i bráchové. No, možná nebyli pryč – když se totiž rozhlédl, zjistil, že je pryč nejspíš on.

Stál na stupínku za bohatě vyřezávanou, zlatem zdobenou seslí, na sobě měl prapodivný pumpky jen po kolena, bílou košili s pod krkem uvázanou nějakou mašlí či co to bylo, a přes košili květovanou vestu se zlatejma knoflíkama. Na lejtkách měl navlíknutý bílý podkolenky a na nohách černý střevíce s přezkama. Připadal si jako z panoptika – už mu chyběla jen bílá paručka a mohl by dělat z fleku císaře Josefa.

„Nalej mi vína, služebníče!“

Cože? Tak teď si teprve všiml, že na té sesli před ním kdosi sedí. A má to na hlavě zlatou korunu a hermelínový plášť. Takže to asi nebude sesle, ale spíš trůn – a sedí na něm král. Ale na koho to mluvil?

„Zdaž neslyšíš, služebníče? Pravil jsem, nalej mi vína!“

Emmett se zmateně zadíval na svoje ruce. Držel v nich tác, na něm skleněný pohár na kroucené nožce, taky zlatem zdobený, a džbán s nějakou červenou tekutinou. Začenichal – smrdělo to jako shnilý hrozny. Asi to bude to víno. Ale kde to vzal? Na pasece u Apoleny a Baldriána rozhodně v rukách nic neměl, natož příruční bar.

„Tak dočkám – li se toho poháru, jsi snad hluchý?“ Teď už se ten král otočil přímo na Emmetta a zabodl do něj netrpělivý pohled. „Jsi dnes nějak duchem nepřítomen, Jiříku!“

„Já nejsem Jiřík,“ zaprostestoval Emmett, ale král to sotva vzal na vědomí.

„Můj služebník se vždy jmenoval Jiřík, lhostejno, jaké jméno nosil dříve. Tedy mi nalej, Jiříku, a již dost řečí.“

Emmett zapřemýšlel, jakým zázračným způsobem by mohl nalít ten hroznový zákys do poháru, když má jen dvě ruce a v nich drží ten pitomý tác, ale pak postřehl, že kousek opodál stojí přístěnný stolek. Položil tác tam, popadl džbán, nalil pohár a s málem zacpaným nosem ho podal králi. Ten si ho vzal, labužnicky začal upíjet, a jediné štěstí bylo, že už byl zase k Emmettovi otočený zády, protože z toho šklebu, který Emm nasadil, by mu to víno zkyslo přímo v puse.

Zrovna dumal o tom, jak dlouho tu ještě takhle bude stát, když by měl přece hledat Zlatovlásku, když se rozlétly dveře naproti trůnu a dveřník ohlásil:

„Vaše královské veličenstvo, omlouvám se, ale tahle babka trvá na tom, že s vámi musí promluvit. Prý má pro vás dar, jaký se neodmítá.“ A než to ze sebe vysypal, pod loktem ruky, ve které držel obřadní hůl, mu proklouzla babka v loktuši, na předloktí navlečený košík zakrytý plátýnkem, a zpod šátku na Emmetta tajně mrkla.

„Apoleno?!?“ nevěřil svým očím. Ale Apolena si ho dál nevšímala a než se stačil vzpamatovat, už králi něco vykládala o hadovi, kterého mu prý přinesla v košíku k obědu. A představte si, že král s tím souhlasil! Ti tady mají ale divný chutě, blesklo Emmettovi hlavou, ale než se nadál, král pokynul rukou, Apolena mu vrazila košík do ruky, a prý: „Odnes ho do kuchyní, služebníče, ať mi ho připraví co hlavní chod! Ale to ti povídám, ať nikdo ani drobek neokusí, sic bude o hlavu kratší!“

Emmettovi nezbývalo nic jiného, než se s košíkem vydat do kuchyně. Třikrát si málem vyvrknul kotník na těch podpatcích a nejméně dvakrát tahal zařízlé gatě z pr… ehm, však víte. Přemítal, jestli by odtamtud nenašel nějaký zadní východ – ne, tohle není dvojsmysl! -, kudy by mohl vzít roha a konečně začít pátrat po té hubaté blondýně, co tu někde v okolí nebo za sedmerými horami dublovala Zlatovlásku, ale vtom ho někdo chytil za loket.

„Pst,“ zatáhla ho Apolena za roh a spiklenecky se rozhlédla, jestli je nikdo nevidí. „Král to zakázal, ale ty to ochutnat musíš, rozumíš?“ Emmettovi se seškvařily rty k sobě. Jíst?! No fuj, copak je prase?!

„Ale já maso nejím,“ zaprotestoval Emmett znechuceně. „Jsem vegetarián,“ hlásal hrdě. „Vlastně já nejím nic,“ uvědomil si, že Apolena asi ví prd, co je vegetarián, natož ta jejich úprava. Ale spletl se.

„Zlatý voči,“ odfrkla si pohrdlivě. „Já vím, že nejíš. Ale piješ, že? A taky vím, co piješ.“

„Jak to víš?“ vyjevil se Emm.

„Tsss, to je toho,“ mávla rukou Apolena. „Kamarádím se sudičkama a taky se Smrtí kmotřičkou, chodíme spolu na kafe. Ty vědí všecko. Zkrátka si z toho hada cucni, ještě než ho dáš do kuchyně. Musíš to ale naříznout nožem a nalít si trochu do dlaně. Přímo ze zdroje ti to nepůjde, to víš, jsme tu jinak zařízení. Tady nic nezakousneš, vaše zuby na nás nefungují. Věř mi, poslouží ti to. Ale Baldriánovi ani muk! Ten by mi dal!“

Luskla prsty a byla fuč. Emmett jen zmateně zamrkal, ale usoudil, že ublížit mu to nemůže, a tak ji poslechl. Jen měl potíže u toho hada najít krkavici. „Sakra, kde má ta nohavice krk, vždyť to vypadá celý jako jeden dlouhej krk,“ nadával a prohlížel tu užovku málem i naruby. Ta byla buď smířená se svým osudem, nebo už chcíplá, protože se nebránila a jen zplihle visela. Emmett nakonec uspěl a hada po odběru šoupnul do rukou vrchnímu kuchaři, celému zděšenému, jak má tohleto vařit. Nakonec usoudil, že nejspíš jako úhoře, a zmizel někde za plotnou.

„Haf, haf, bude dlabanec!“

„Štěk, jasně, honem tam!“

Kolem Emmetta proběhli do kuchyně dva psi, jeden ještě v běhu otočil hlavu a oslovil ho, celého zkoprnělého: „Co čumíš?“

Emmett nevěřil svým uším. „ No dovol, čokle! Ehm, vážně jsem teď slyšel mluvit psy? A to je tady v pohádce normální?“ vydechl nahlas.

„Není, ty troubo. To je z toho hada. Co jsi to za Jiříka, když to nevíš?“ Před nosem se mu na pavučině houpal pavouk křižák, čtyři nožky založené jako ruce přes hlavohruď, a posměšně si ho měřil.

„To mluvíš ty?“ otázal se Emmett nevěřícně.

„No jasně, vidíš tu snad někoho jinýho?“ ušklíbl se pavouk, pustil jednu nohu a zaťukal si na čelo. „Padej za králem, a ne aby ses prozradil!“

Emmettovi obličej rozzářil úsměv od ucha k uchu. „Já mám dar! Konečně se nebudou Edward s Jasperem vytahovat! Jeden slyší lidi, druhý emoce, ale zvířatům nerozumí nikdo! Jsem king!“

Radostně si poskočil, úplně zapomněl, že má podpatky a ty stupidní zařezávací trenky a že vlastně chtěl utéct a hledat Zlatovlásku, a vydal se zpátky do trůnního sálu.

***

Prudérní moucha, do háje! Rosalie se už poněkolikáté ošila a promnula si nos, ale ten hmyz se vrátil a opět ji otravoval uprostřed snu. Když moucha zahuhňala, Rosalie zpozorněla a konečně otevřela oči. Nad ní byla hlava s vyceněnými zuby a jiskřivýma očima. Místo vlasů měla jakousi plínu. Hotová Marie – Clarence, sice šaty neměla černý a obličej taky ne, ale ta plachetka byla přesná.

„Vstávej, sestřičko…“

„Jsem jedináček,“ frkla Rose a s heknutím se posadila. Ležela v trávě a pálil ji ksicht ze sluníčka. Bylo jí vedro k zalknutí. „Nemáš vodu?“

„Máš žízeň? Ale to není problém…“ zasmála se holka a mávla na další osobu stojící opodál. Ta se uklonila a odkmitala pryč. „Spát na sluníčku není zdravé. Mohla by ses opálit.“

„Těžko, jsem zimní typ.“ Holka se lehce zamračila, ale pak se zase zasmála. Rose to začínalo lézt na nervy. „Pojď za sestřičkami.“ Kruci, v jaké pohádce se člověk ocitne v klášteře?! „Tak vstávej, Zlatovlásko!“

Rosalie vytřeštila oči. Nojo, je furt na té poušti a ta bába ji něčím přetáhla po hlavě a teď se jí to zdá. Nebo ještě líp – upadla v tom strašidelném hradu na palici a jediné řešení, jak se odtud dostat je, že se prostě pobere.

Než se stihla zmátožit, přihnalo se k ní stádo na chlup stejných sester v akci.

„Bože, mně je hic!“ zavrčela Rose a stáhla si svou plínu z hlavy. Babinec cosi zamručel a zastínil si oči. Kruci, přepískla to s tím lakem.

Nad hlavou jí zakroužili dva vrabci – nebo něco takovýho, pírkatýho, létavýho, švitořivýho.

„Pozor!“ vykřikla jedna z kukel, a než Rose zbystřila, pták jí vletěl do vlasů.

„Kurvafix!“ zařvala Rose a ohnala se po zvířeti. To se vyplašilo a skalpovalo ji – teda, měla ten pocit, ale když si sáhla na hlavu, vše bylo v pořádku. Jen ten pták měl na pařátku namotaných pár jejích vlasů. „Hajzle…“ vrčela. Klášterní sbor okolo oněměl.

„Máš divný slovník,“ řekla po chvíli jedna z jeptišek. „Dlouho jsi byla na slunci, nechceš si zakrýt hlavu a jít s námi na čaj do zámku? Odpočineš si a možná se ti vrátí dobrá nálada. Pak bychom si mohly hrát s míčem…“

„Fotbal?“ rozzářila se Rose.

„Házet si. Nebo hrát na slepou bábu?“

„Není tu někde třeba koupaliště?“ prosila Rose. Kukly zatleskaly, odněkud vyčarovaly každá jeden slunečník a rozběhly se – Rose uvažovala, na co mají ta stínidla, když stejně za nimi vlají jak standarty – kamsi pryč. Nezbývalo jí nic jiného, než se přidat. Snad tam bude voda.

A byla. Ohromné jezero! Začala ze sebe skoro strhávat oblečení, a ani si nevšimla, že zbytek těch holek na ni zděšeně zírá.

„Co to děláš, Zlatovlásko?“ pípla nakonec ta nejodvážnější.

„Svlíkám se, jako co to asi vypadá?“

„A proč?“ zajíkla se zděšeně zahalená holčina.

„Chci se vykoupat. Vám není vedro?“ rozhlédla se Rosalie po ostatních holkách. Najednou jí jich začalo být líto. Stojí tu, je třicet ve stínu a mají šaty upnuté až ke krku a ještě na vlasech ty osušky, nebo co to je... to si všecky myly hlavu, či co?

„Tak pojďte taky,“ navrhla a dál se soukala z oblečení. „Kruci,“ trhala se za výstřih, „kde to má nějakej zip?“ Najednou něco povolilo a cvrnkycvrnkycvrnk! Do trávy kolem jejích nohou se rozsypaly perličky. Průšvih! Přetrhla náhrdelník!

„Počkej, pomalu,“ přispěchala jí na pomoc nejmenší kuklínka. „Vzadu to má šněrování, vidíš?“ Vidíš? Dělá si z ní prdel? Jak si asi může vidět na záda?!

Ale ostatní holčiny tam stály jak Lotovy ženy, zkamenělé šokem, a zděšenýma očima sledovaly, jak se Rosalie jen v košilce noří do vody a blaženě cáká.

„Tak nedělejte Zagorky, dámy,“ lákala je za sebou.

„Tak jo. Já jdu taky,“ rozhodla se najednou ta, co s Rosalií mluvila první. „Ale vezmeš si na hlavu plachetku, jo?“ smlouvala.

Ostatní, když viděly nejstarší jít příkladem, se přidaly taky. Za chvíli už to v jezeře cákalo jako v Třeboni – to je v Čechách, v Evropě, taková malilinkatá země s opilým prezidentem, co má asi zlomený krk - před výlovem. Jen ta nejstarší si nedala říct a zamotala Rosalii hlavu do té plíny, ať se bránila, jak chtěla.

„Tátu by trefil šlak,“ prohlásila. „Nechce, aby někdo tvoje vlasy viděl. Má strach, že by každý princ chtěl jenom Zlatovlásku a nás ostatních by se jakživ nezbavil. Prý kdo by si nás vzal?“

„Zvláště, když se tu dřív nebo později pokaždé, když si nějaký Jiřík Zlatovlásku odvede, odněkud objeví další. Jako ty. Možná je to prokletí,“ smála se jiná.

„Ale houby prokletí. Tak to prostě v pohádkách chodí, musí nás být dvanáct,“ usoudila nejstarší.

„Ono vyvdat dvanáct holek není jen tak, ani se tatíčkovi králi nedivím,“ kuckala se ta nejmenší smíchy. „Ale já stejně nestojím o prince. Líbí se mi kuchtík, co dělá omáčky. A já jemu taky!“

„A jak se vůbec všechny jmenujete?“ ptala se Rosalie.

Po půl hodině byla vytočená jak šroubek. Nejen, že si nemohla zapamatovat jedenáct jmen, i když byla podle abecedy – Agáta, Brigita, Cecílie, Dorota, Elvíra, Flóra, Gabriela, Helena, Ivana, Jaroslava a Karolína – jen u ní přeskočili až na konec k Z. Asi kvůli těm vlasům. A nejen, že přišla asi o drahý náhrdelník, co roztrhla, ale ještě v jezeře utopila prsten. To fakt v jeden den člověka nasere. Upřímně doufala, že tatík té abecedy v plachetkách je dostatečně bohatý, aby to po ní nechtěl platit.

„Večeře, princezny!“ neslo se k nim směrem od zámku.

Vylezly z vody, nasoukaly se do těch šněrovacích úborů a vyrazily k jídlu.

***

Král obědval a Emmett stál zase za jeho seslí a jen se koukal. Nakonec byl Apoleně s Baldriánem vděčný, že z něj neudělali prince – to by musel sedět vedle královského tatíka a předstírat buď nevolnost, nebo že se taky láduje, a strkat to jídlo pod stolem... někam. Ačkoliv do těch nabíraných nasrávaček by se ho možná vešlo docela dost a nikomu by to nepřišlo divné.

Král chvíli okukoval podlouhlé hadí tělo, co se tvářilo jako úhoř na kmíně, pak do něj váhavě dloubl, nabral na vidličku, okusil, zašklebil se a pak se s nepředstíranou nechutí pustil do jedné pidiporce. Emmett se otřásl jak Californie při zemětřesení, když ho pozoroval.

Vtom do hodovní síně vlétli dva vrabci, nebo pěnkavy, nebo možná špačci, suď bůh, co to bylo za ptactvo, při biologii ptáků většinou nevnímal. Ale nejspíš vrabci, protože se prali a čiřikali, až uši zaléhaly.

„Dej to sem, já je chci, jsou krásný,“ tahal jeden druhému zobáčku chumáč nějakých chlupů.

„Tůdle, já jsem si je vytrh, já si je nechám. Měl jsi tý holce zlatovlasý vlítnout do účesu taky. Teď budu mít nejhezčí hnízdo já!“ cedil koutkem zobáku ten druhý.

„Dáš je sem?“

„Nedám!“

„Dělej, nebo ti načechrám péra!“

„Nevyhrožuj! Ještě pořád tě můžu prásknout za tu kukačku, cos ji sbalil na dubu!“

„Hele, nebuď hned načepýřenej, však jsme bráchové… jen jeden vlas…“

„Ne!“

První vrabec pustil vlasy a klovl druhého, až to cinklo. Ten se lekl, vlasy upustil, a ty spadly přímo před krále. Zářily, jiskřily, házely prasátka a král jen zíral.

Ne tak Emmett. „Odkud jste přilítli, skalpovači?“ zaječel na odlétající vrabce, protože mu bylo jasné, čí ty vlasy jsou. „Kde ji mám hledat?“

To krále probralo z transu. Vstal, sebral vlasy a strčil je do kapsy, odkráčel k trůnu, do jedné ruky popadl říšské jablko a do druhé žezlo. Tím ukázal na stupínek před sebou.

„Sem, služebníče. A poklekni.“

Emmett se sice zašklebil, ale šel, co taky mohl jiného.

„Porušils královský rozkaz, služebníče. Okusils krmě, jež přináležela pouze krvi královské. Propadls hrdlem.“

Tak si mě zkus popravit, ty královská nádhero, ušklíbl se v duchu Emmett. Rád se podívám, jak si o mě kat ztupí sekeru.

„Nicméně, jsem ochoten tvou sudbu zvrátit,“ pokračoval král. „Přivedeš-li mi dívku, jejíž vlasy ti ptáci přinesli, ušetřím tvůj bezcenný život. Jdi, vezmi si koně a všeho, čeho na cestu je třeba, a bez dívky se nevracej.“

Pokynul strážím, ty popadly Emmetta každý pod jedním podpažím, vyvlekly ho ven a nechaly stát před stájemi.

„Tak, to bychom měli,“ přemýšlel nahlas Emm a nejistě se rozhlížel kolem dokola. „Vyrážíme na záchrannou výpravu. Ale kam?“

„Sedmero hor, sedmero řek,

sedmero cest vede na zámek,

tam musíš, milý hochu, jít,

princeznu si tam vysloužit.

Dvanáct dcer má ten starý král,

dej pozor, abys nepřebral,

jen jedna z nich má zlatý vlas,

pospíchej, už se krátí čas!“

Vrabec, který se bůhvíodkud vynořil, zazpíval Emmettovi tuhle písničku, šibalsky na něj mrkl a zase zmizel.

„Sedmero hor a řek?“ vyděsil se Emmett. „A vím já, který? Alpy, Himáláje, Krušný hory? No, asi budu muset prostě jít za nosem. Jen počkej, Apoleno, tohle si s tebou ještě vyřídím. A s Baldriánem taky,“ brblal, když vyrážel z královské brány na cestu. Bez koně. Pěšky bude beztak rychlejší.

 

Hanetka

MisaBells

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kajka

11)  kajka (20.03.2016 13:34)

Se trochu bojím, že vzhledem k Emmettově povaze si bude muset Rosalie pomoct sama, nejspíš i jemu, jinak se hned tak domů nedostanou.
Jako hubatá a přisprostlá Zlatovláska je úplně boží, chudák pantáta král, vidím to na palácový převrat.
A Emmí má dar. Hrozně moc mu držím palce a doufám, že mu to zůstane. Vlkodlaci budou v háji.

DopeStars

10)  DopeStars (09.09.2013 16:31)

Už len keď si predstavím toho Emmetta patrične oblečeného... Ten to skoní, už teraz to vidím

Empress

9)  Empress (09.09.2013 13:32)

Panenanebi, predstava Emmetta v tom oblečku ma dostala do kolien Rovnako aj jeho hlášky o "skalpovačoch" a "Himalájach"
Baby, ste super

Rowana

8)  Rowana (26.08.2013 19:28)

Zlatovláska si nejde pro slovíčko daleko a Jiřík rozhodně nezůstává pozadu.
Dívčí abeceda v plachetkách nevychází z údivu.
No, jsem zvědavá na setkání s tatínkem králem a následné plnění úkolů.

Marvi

7)  Marvi (25.08.2013 21:09)

Emmett válí a Rose taky, těším se na jejich shledání :D :D :D Paráda děvčata, pádím na další díl

6)  Anna43474 (24.08.2013 16:55)

Karolína, nejmladší princezna, jééé To se ale mám

Jalle

5)  Jalle (23.08.2013 11:01)

Super hlášky. Teším sa na E+B

Marcelle

4)  Marcelle (23.08.2013 07:46)

Zlatíčko Emmett a nasraná Rose, to bude páreček

SestraTwilly

3)  SestraTwilly (22.08.2013 22:54)

Emmett zabodoval,ako vždy
Dobré dievčatá!:)

Kate

2)  Kate (22.08.2013 22:37)

Emmett jako Jiřík a sprostá Zlatovláska, no to je dvojka.

emam

1)  emam (22.08.2013 22:24)

A Emm má dar!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek