Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/GG.jpg
Už je to tak, chlapci milí,
v říši, kam jste zabloudili,
platí pohádkové konce.
Svatební vám znějí zvonce.
Děvčata se vrátí vdaná,
a vám nejspíš zvoní hrana…

13. kapitola – Konec zvonec, milí zlatí, pohádkové svatby platí!

Edward třeštil oči jako tenisáky a marně se snažil prohlédnout mlhu, která ho i s Bellou a koštětem obalila jako pára ve finské sauně. Ještě k tomu mu turban padal přes levé oko, a jak kolem Belly držel rukama násadu, ani si ho nemohl srovnat. Tiše se modlil, aby jim v cestě nestál nějaký strom, hora nebo věž. Tady v pohádkové říši bylo možné celkem všecko. Ale měli štěstí. Mlha se najednou rozestoupila a koště, aniž by se o to on osobně nějak zásadně snažil, začalo klesat na přistání. Objevil se před nimi okraj lesa, palouk a –

„Holky!“ zavřískla Bella, až mu zalehly uši. Chvilku zapřemýšlel, jestli by se ten její hlas nedal využít jako sonická střela, ale pak ho zaujalo, co to vlastně pištěla.

Jen sekundu mu trvalo, než si uvědomil, že tam stojí Emmett s Jasperem a ty dvě holky, co se je vrhli zachraňovat, právě radostně řvou, že se opět shledaly. Ještě než stačil doopravdy přistát, Bella seskočila ze dvou metrů z koštěte a s vervou se k nim přidala. Teď najednou nezakopne, co?! Jasper si ležérně vytahoval větvičky z vlasů a Emmett se při té hlučné kanonádě poroučel k zemi se zakrytýma ušima. Edward odložil koště, zahodil do křoví turban a srovnal si košili. Pak zvedl hlavu a zůstal civět s pokleslou čelistí.

„Na co tak telíš?“ dotíral Jasper.

„Přemítám, jestli jsme se s Emmettem jako Jiříkem nedostali z pohádek do zpěvoher. Na tohle by sedělo Jiříkovo vidění…“ odvětil Edward a nespouštěl oči z té věci před nimi. Jasper zavrtěl hlavou, jako že nechápe, a pomáhal Emmettovi, který opatrně zkoušel pustit si uši, jestli už snese ten zvukový nápor, na nohy.

A pak si toho všimli i oni.

Hrad jak kráva!

„Kdyby se mi z pouhé představy, že to řeknu, nedělalo zle, tak bych to fakt řekl,“ podotkl Emmett po dlouhém mlčení. Edward, který stál vedle něj stejně kamenný, se jen ušklíbl.

„Ten není ale pravý,“ řekl Jasper očividnou věc.

„Podle čeho jsi to poznal? Podle pachu papíru, nebo těch podpůrných trámů, co ten karton drží kolmo k zemi?“ dobíral si ho Emmett.

„Ticho!“ ozval se ženský hlas jak hrom. Děvčata, pořád ještě ječící a skákající v jakémsi satanistickém kroužku, zkoprněla a chlapci otočili hlavy. Apolena si u pusy držela hlásnou troubu. Vedle ní si Baldrián čímsi šťoural v uchu a tvářil se vyloženě otráveně.

„Tohle hned vrať, proboha. Ohluchnu z tebe!“ vyčítal jí poměrně nahlas, protože sám sebe sotva slyšel.

„Musela jsem je nějak umlčet, jinak bych taky ohluchla. A ten ponocný se tu toulal…“ bránila se. Baldrián si přestal mnout ucho a narovnal se v zádech jako vládce světa. Jasper jen pobaveně povytáhl levé obočí. V tom pravém měl jakousi křeč a nešlo se jí zbavit.

„Papírový hrad?“ vysmál se jim Emmett, čímž upoutal pozornost holek.

„Slíbils, že mě dostaneš domů!“ obořila se na něj Rosalie. „Tohle není domov!“

„Rose, myslím, že si to ten kluk uvědomuje, nechceš počkat, co mají ti dva senioři na srdci?“ špitla Alice.

„Já vím, co tam mají! Šelest! A jestli mě hned nepustí domů, budou mít i vyndavací zuby!“ vrčela vztekle.

„Není roztomilá?“ sykl Emmett k bratrům. Edward se rozkuckal a Jasper dostal křeč i do druhého obočí.

„A žili spolu šťastně až do smrti – znáte to?“ začala Apolena, jako kdyby jí právě prsatá Zlatovláska nevyhrožovala fyzickým napadením.

„Ani náhodou!“ vyhrkli Jasper a Emmett dvojhlasně kategoricky. Edward přistoupil k logické argumentaci.

„Není jim ještě osmnáct, Apoleno. Nemůžou se vdávat,“ obeznámil ji se situací. Naprosto klidně a vyrovnaně, až se Belle roztřásla kolena jak jahodový želé „A mně už nebude osmnáct nikdy!“ zatvářil se vítězně, jak je převezl.

„Pokud vím, je ti víc než sto!“ odsekla Apolena.

„Je mi sedmnáct. Sice už dlouho, ale je. A holky nejsou ještě plnoletý ani jedna!“ trval na svém Edward, zatímco Jasper si ulehčeně oddechl a Emmett souhlasně zařval: „Jo!“

„Tady je to jedno! A svatby budou!“ vložil se do toho opět slyšící Baldrián. V davu – pokud se tak dá těm dvěma zoufalým skupinkám říkat – to zašumělo, zavrčelo, zajásalo, zasyklo a zaburácelo. Reakce byly rozporuplné. Rosalie vyvalila oči a začala rudnout vzteky. Nevěděla, co jí naštvalo víc – jestli to, že ji tu nějaká delegace místního klubu důchodců nutí do svatby, nebo to, že ten její joudovský zachránce nechce. Neměl by po ní prahnout? Bella se rozpačitě pousmála, zapíchla oči do země a začala vrtat špičkou boty v trávě. A Alice se jen usmívala. Ta dobře věděla, že je to nemine – dnes nebo jindy, to už bylo celkem fuk. Ale byla si jistá, že jsou jim tihle kluci souzení.

Jasper nasucho polkl a Emmett ho chápavě poplácal po zádech.

„Neboj, budeš skvělej manžel, brácho,“ konejšil ho pobaveně. Dřív, než mu Jasper vydrápal oči, Edward si stoupnul mezi ně. Jak by to asi vypadalo, kdyby si Emm začal bulvy tlačit zpět? Ty holky přece nic neví! Nebo vlastně ví, uvědomil si z Emmettových provinilých myšlenek, že to vykecal. Ještě, že mu Rosalie nevěřila.

„Ovládejte se,“ sykl na ně. Emmett se v tu chvíli rozkřičel a neustále si sahal do vlasů. Třeštil oči na své prázdné dlaně a znovu jimi vjel do černé hřívy.

„Jaspere, nech toho,“ prosil Edward. „Víš, jak je na své vlasy háklivý! Stáhni tu jeho paniku z pleše!“

„Jen jsem tě poslechl a ovládl ho.“

„Měls ovládat sebe, blbečku…“ vrčel Edward. „Ani na to nemysli!“ zařval, když se v Jasperově hlavě mihl nápad na jeho pokoření v podobě chrochtavého smíchu.

„Tak bude mě tu někdo vnímat?“ houkla Apolena.

„Vydrž, střihneme si o to,“ prskla Rosalie vztekle.

„Paní, ehm…“ začala opatrně Bella a udělala nejistý krůček směrem k nim. „Víte, ono by vážně bylo lepší, kdybyste nás odtud prostě vyprovodili a zapomněli na nás…“

„Těžko,“ zasténal Baldrián. „Vaše chování bylo nezapomenutelné. Potrvá týdny, než vše dáme do pořádku. Takže buď svatba, nebo Gideon.“

„Jak to jako myslí?!“ zděsil se Emmett a popadl nejbližšího bratra za límeček.

„Škrtíš mě, hňupe. Pusť,“ sípal Jasper s nohama ve vzduchu.

„Buď se tu odehrají svatby, nebo s námi nakrmí Gideona,“ ujasnil to Edward a začal nejistě couvat. To Baldriánovi jako odpověď stačilo.

Obě skupinky se vzácně shodly na tom, jak tuto patovou situaci vyřešit. Louka pod lesem najednou jako by se změnila v běžeckou dráhu a rychlost, jako vyvinuly princezny i jejich zachránci, by jim mohli závidět i olympijští běžci, nebo Oliva Oilová s jejíma dlouhýma nohama. Pak se ozval skřípot řetězů a Edward si pohledem ověřil, že ta maketa hradu vůbec není maketa, že se spouští padací most a zvedá železná brána, a z ní se valí…

„Gideone, trhej!“ zařvala Apolena za nimi, a kdyby jim nešlo o krk, asi by se i rozesmáli.

„To je průšvih! Co teď?! Kudy odtud?! Honí nás drak!“ řehtal se hysterický Emmett.

„To jste princové?“ vřískla Alice, přitom střídala pohledy na Jasperův zadek a zuřící ksicht draka. „Vrať se tam! Dělej!“ pobídla Jaspera. „A bojuj, hrdino!“

„Dělá si ze mě srandu?!“ divil se Jasper a Emm se znovu zasmál. Zrychlil, aby dohnal Rosalii.

„Mám nápad!“ vyhrkl najednou Edward a ve stejné chvíli se projevila i Bella. Zakopla a s huá udělala trojité salto. Naštěstí nebylo pro Edwarda těžké popadnout ji za ruku během běhu a vytáhnout ji na vratké nohy. „Neválej se tady, není čas…“ zavrčel, lehce rozhozený představou, že by ji Gideon dostal. Je jeho!

Edward za sebe hodil první sáček s Mc Donaldem. „Sežer si to!“ křikl a přidal do kroku. Bella za ním vlála jak standarta a v závěsu za nimi metelil Jasper s Alicí, která už nemohla (přece jen byla nejmenší a měla nejkratší nohy), přehozenou přes rameno.

Kdesi před nejrychlejším upírem na světě byla hysterická Rosalie. Jelikož zdrhla první, měla pěkný náskok a Emmett měl co dělat, aby jí stačil. Pak odhodil balíček s hamburgry Jasper a drak se opět na chviličku zastavil. „Gideone, vždyť jsme kamarádi!" připomínal mu udýchaně. „Nežer nás!"

„Ale já musím, mám to nařízený!" mumlal drak s plnou pusou hamburgeru.

Než stačili doběhnout alespoň a sto metrů dál, už je zase doháněl.

„Emme, balíček! Kde máš hambáče?“ ječel Edward, protože jak on, tak Jasper už měli prázdné kapsy.

„Já nemám,“ zavyl zoufale Emmett. „Já měl buchty a sežrali mi je mravenci! Za perly!“

„Krucinál,“ konstatoval Edward a snažil se vyvinout ještě větší rychlost. „Přidejte!“ V dálce už se zalesklo něco zlatého. Ještě kus, kousek, kousínek…

Najednou jim nad hlavou přeletěl stín jako stodola a přímo do cesty jim dosedl Gideon. Tři páry zabrzdily, až jim zpod podrážek odletovala lesní půda a pár brouků.

„Tak kterýho si bereš?“ zeptala se levá Gideonova hlava pravé a ta prostřední jen zálibně mlaskla. „Já bych je nežrala syrový,“ usoudila. „Nejdřív si je opečem, ne?“ Drak se začal mohutně nadechovat.

Upíři se po sobě zděšeně zadívali. Tohle mohl být jejich konec. Svatba by ukončila jen jejich svobodu, ale dračí dech, to byla jiná písnička. To už by se oženit nemohli nikdy. Ani rozvést, když na to přijde.

„Tak jo,“ rezignoval Edward po souhlasném přikývnutí obou bratrů. „Tak my si je teda vezmem,“ pokrčil rameny a Gideon zklamaně vypustil vzduch.

„Zbláznil ses?“ zasyčela Rosalie, zatímco Bella brblala, že si u svého ženicha představovala trochu víc nadšení – samozřejmě po romantické žádosti o ruku, pokud by tedy vůbec měla zájem se vdát, protože v jejím věku by si každý hned myslel, že je zbouchnutá, a Alice jen utrousila, že stejně věděla, že to tak dopadne a kam že si má tedy stoupnout.

***

Když se Bella druhý den ráno probudila, v hlavě jí drnčelo jako by byla po flámu. Přece jsem včera nic nepila, nebo jo? snažila se rozpomenout. Byl sice Halloween, to jo, a šly do lunaparku… v těch praštěných princeznovských kostýmech, ale to potom, to byl přece sen? A v té hlavě jí nepřestává bzučet, krucinál, už aby to přešlo!

Rozhlédla se po pokoji a zrak jí padl na noční stolek, kde řádil, bzučel a blikal mobil, div nespadl na zem. Zalila ji úleva, že ten zvuk není hlava, ale jen Alice, která nejspíš zase trpí nespavostí, a myslí si, že klidně může volat v tak nekřesťanskou hodinu – podle budíku bylo půl šesté ráno. Vztekle to zvedla.

„Co je? To nemůžeš dospat nebo co?“ vyjela na ni místo pozdravu.

„Ahoj,“ zazpívala Alice šťastně a Bellinu mizernou náladu pominula jako nedůležitou. „Tak jak se ti dneska vstávalo? Vyspaná do růžova?“

„Jak se mi vstávalo? Mizerně. Vzbudilas mě. A celou noc se mi zdály úplně praštěný sny, věřila bys tomu? Zavřeli mě do harému u sultána a vysvobozoval mě úplně úžasnej zrzavej Aládín a pak mě unesl černokněžník na létajícím koni a Aládín mě zachránil na koštěti a honil nás drak a…“

„A jak sis užila první noc jako vdaná paní?“ přerušila ji Alice.

„Co?“ vyjevila se Bella.

„No jak se ti spalo, když jsi vdaná,“ trpělivě opakovala Alice.

Bella se zhrouceně posadila na postel. No jo, zdál se jí sen, ve kterém se nakonec za toho Aládína vdala, a pamatovala si, že se jí to líbilo. Byla to sice divná svatba, v těch harémových hadrech, a co si pamatovala, tomu Aládínovi šel za svědka nakonec ten drak, pořád ji očuchával a šeptal jí, jak by ji sežral i bez knedlíků, ale ta pusa od ženicha na konci obřadu – ta byla! Mnohem lepší než ta první, za kterou Aládínovi ubalila výslužku. Ale… Ono se jí to nezdálo?

„Alice, tobě se zdálo to samý?“ chytala se stébla.

„Nezdálo. Koukni se na levý prsteníček,“ uchichtla se Alice do telefonu. Bella si zvedla ruku před oči a málem upadla do mdlob. Prstýnek! Zlatý! Snubní! Sakra! Zkusila ho sundat, ale nešlo to. Ani se nehnul.

„Jéžišmarjá,“ vydechla a sklesle se posadila na postel. „Ale to tady u nás snad neplatí, ne? Kde jsme to vlastně byly?“

„V říši pohádek. A platí,“ informovala ji Alice. „Nic si z toho nedělej,“ těšila ji. „Stejně by nás to neminulo, ti kluci jsou nám souzení. Ale stejně to bereš ještě klidně. Rosalie málem rozpoutala třetí světovou. Ječela na mě, že se vdávat nikdy nechtěla a kdyby nakonec přece jen jo, dementa se svaly místo mozku by si nikdy nevzala. Jenže je jí to málo platný,“ uchichtla se Alice. „Máme to na doživotí. V pohádkách se rozvody nevedou.“

No, to se ještě uvidí, pomyslela si Bella. I když… může se rozvést někdo, kdo nemá oddací list? Jen prstýnek, co nejde dolů? A svatební noc? Měla ji, nebo neměla? Hm, asi by si to pamatovala…

„Já se z toho zblázním,“ prohlásila nakonec. „A Charlie mě roztrhne. V sedmnácti vdaná! A mrtvá, protože mě zabije. A jeho zastřelí, protože mě zbouchnul!“

„Ale houby,“ těšila ji Alice. „Vždyť to nemusí vědět. Budem s nima normálně chodit, copak tobě se nelíbil?“
„To jo,“ zahučela neochotně Bella.

„No vidíš. A až si naši zvyknou, normálně se vezmeme znovu. Stejně je to osud!“

„Ale Charlie-“

„Charlie si zvykne. Nakonec, kdopak se to ženil v osmnácti, co?“

„To je fakt,“ uznala Bella a začala se těšit na pondělí. Půjde do školy a uvidí se s „manželem“!

***

„Co že jste se?“ nevěřil Carlisle svým uším. Chvilku to vypadalo, že hlavou prorazí zeď, o kterou se v předstíraných mdlobách opíral.

„Oženili,“ zahučel Jasper a Emmett nadšeně kývnul.

„Jsou to pěkný holky, všecky tři, budou se ti líbit,“ prohlásil Emmett, až mu v očích zajiskřilo.

„Zbláznili jste se?“ vyjekla Esme. „Vždyť jsou to lidské bytosti! Mají rodiny! Chodí tu do školy! Nemůžeme je přeměnit, kdyby zmizely tři holky najednou, byl by to děsný malér!“

„Ale no tak, přece si nemyslíš, že to tady u nás platí? Copak jsme v pohádce?“ ušklíbl se Edward a pokusil se stáhnout si z prstu zlatý prsten, který mu tam v té hradní kapli, kam je Apolena s Baldriánem nahnali, navlékla Bella. Ani se nakonec moc necukal, protože byla moc hezká. A jak voněla! A červenala se a klopila oči, ale ta pusa, co mu nakonec dala! Ještě teď ji cítil. A nejen na rtech.

„Hernajs, ten ale drží,“ zahromoval a cloumal prstýnkem, který se ani nehnul. Vyděšeně se podíval na bratry. „On mi snad přirostl! Jde vám to dolů?“

Chvíli se marně snažili, až se skoro zpotili, ale nakonec rezignovaně zavrtěli hlavou.

„No,“ konstatoval Carlisle, „tak to vypadá, že pohádkové zákony platí všude. Alespoň ty prstýnky si myslí, že jo.“

„Co budeme dělat?“ zmalomyslněla Esme.

„Můžeme uříznout prsty, odstranit část s prstýnkem a nechat je znovu přirůst,“ navrhl Carlisle škodolibě.

„Nech si ty vtipy, Carlisle! Nenechám své děti mrzačit kvůli tomu, že tys neuměl Arovi říct ne. Znovu se ptám, co s tím budeme dělat, a prosím o vážnou odpověď, nebo se bude řezat něco jiného,“ rozohnila se matka při myšlence, že by na její chlapečky někdo vzal kudlu.

„Nebudeme dělat nic,“ pokrčil rameny Carlisle. „Máme tu zůstat celou zimu. Ono se to vyvrbí.“ V duchu si pomyslel, že kdyby si kluci ta děvčata opravdu získali, nakonec by to nebylo tak špatné. Věnovali by se – ehm – manželským povinnostem, a pitomé pubertální nápady s výletama za bránu by je přešly. Nebo by jim je ty holky zatrhly, podíval se skepticky na Esme.

Edward si významně odkašlal. Jestli si Carlisle myslí, že Esme není výletům nakloněná, on ho z omylu vyvádět nebude. Ale ty manželské povinnosti… ty by tak špatné zase být nemusely. Přece jen, byl ochuzen o svatební noc. Copak tohle se dá považovat za uzavřené, bez…. Toho?

Ono to nějak dopadne.

Pohádky přece mají vždycky šťastný konec.

Alespoň většinou.

KONEC

 

Hanetka

MisaBells

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

40)  kajka (21.03.2016 16:36)

Hanetko, to mi spadl kámen ze srdce. Už jsem se bála, že si to fakt budu muset domyslet sama. Beru tě za slovo a už se moc těším.

Hanetka

39)  Hanetka (21.03.2016 15:30)

Kajko, díky za chválu. Ono bylo v plánu pokračování, ale nějak... Míša povila, já začala nafest překládat a času hrozně ubylo. Ale možná ve vzduchu cítím dobu obrození. Uvidíme.

kajka

38)  kajka (21.03.2016 08:04)

Tak to jste to zakončily pěkně kulišácky, konec nekonec. Když já nemám tak bláznivou fantazii jako vy, takže bych nutně potřebovala vědět, co bude dál. Když rozvod, tak rozvod nebo snad svatební cesta do Jiljí?
Moc jsem se bavila, díky.

RenyNew

37)  RenyNew (18.11.2013 19:05)

Ať to Robet Pattison je či není, takhle je to fajn. Takovýho Edwarda, jako jen ten váš, bych taky brala :)

Hanetka

36)  Hanetka (18.11.2013 19:00)

Ale RenyNew, on to je Pattinson. Ale takový ten, jak ho známe z rozhovorů - milý, rozchechtaný, samý vtip a kousavá odpověď. Nám se prostě takhle líbí.
A děkujeme za krásné komentáře.

RenyNew

35)  RenyNew (18.11.2013 18:51)

ÁÁÁ... zazvonil zvonec, pohádky je konec... Ach jo. Já to zase slupla jako malinu.
Každopádně, vážně holky, kloubouk dolů. Vaše humorně laděné povídky (Trable s dvojníkem, Upír na krku, Golden gate) jsou snad to nej, co jsem kdy četla. A nebo alespoň rychlost mého čtení o tom vypovídá.
Trošku mě zamrzelo, že svatby nebyli popsány přímo... ale co! I tak to bylo super. Ta honička s Gideonem. To ranní probuzení... A ten konec! Ema s Carlislem :D A Eddie nám pochopitelně hne dmyslí na ochuzení o svatbení noc.
Já toho vašeho Edwrada, jak už jsem několikrát řekla, prostě miluju :D. Oproti tomu, knižní mi přijde hrozně strnulej a nezáživnej... Je zajímavý, co s vizuální představou udělá drobná změna povahy... i s tím Aladinovým turbanem v té mojí představě vypadá konečně tak úžasně, jak by vlastně v základu měl :D. Krásný zrzavý rozcuchaný vlasy, úsměv... žádnej Pattison :D

HMR

34)  HMR (22.09.2013 19:03)

to já ne, to ona... se tu hroutí...

Hanetka

33)  Hanetka (22.09.2013 18:56)

Co to je, pantomima?

HMR

32)  HMR (22.09.2013 18:14)

MisaBells

31)  MisaBells (21.09.2013 18:40)

HMR

30)  HMR (21.09.2013 11:42)

Hanetka

29)  Hanetka (21.09.2013 11:33)

No vidíš, pár vět a máš napsáno! Tak šup šup, večer ať je to tady!

HMR

28)  HMR (21.09.2013 11:31)

podezření je podezření! na každém šprochu... znáš to... teď mě napadla úžasná scéna... Eda skočí a ona ne kočička a on drak a několika hlavej... hele, říká první hlava, nkdo mi sedí za krkem... no, říká druhá hlava, taky jsem cosi cítila, jakoby mě kousli dva komáři... a třetí se točí a točí a kouká a kouká a hele, oni to ne dva komáři ale jeden upír s tupýma zubama...

Hanetka

27)  Hanetka (21.09.2013 11:22)

Ty myslíš Edu z Upíra na krku? Ale to podezření se snad ani nepotvrdilo, že ne? Fakt jsme ho nechaly likvidovat kočky?

HMR

26)  HMR (21.09.2013 11:19)

ta nebyla pro mě! a Bos nechce přidat žádná písmenka... a nechce... a nechce... a nemysli, že ji nenutím... chjo... a všichni Edové tady likvidují kočičky... mňau... draků a kočiček není nikdy dost!

Hanetka

25)  Hanetka (21.09.2013 11:03)

Jak to? Jedna pohádka o drakovi byla v té knížce pro Amishiny prcky, myslím, že ji psala SarkaS... A draka si v šuplíku někde schovává Bosorka, jakpak je to s jejím Podivným dědictvím, co?

HMR

24)  HMR (21.09.2013 10:54)

no konečně... tebe taky dostat, to je nadlidský úkol... no, to já podle toho, jak si říkaly ty hlavy... kterýho si bereš... teď mě napadá... skřípají upíři mezi zubama moc?
vdávala, ženila... a potřebovala by jedny šaty a tři závoje?
nikdo mi nechce napsat pohádku o drakovi... ani malilinkatou... chjo...

Hanetka

23)  Hanetka (21.09.2013 10:14)

Hani, s tou saní jsi mě dostala... Jako saň je ženského rodu, ta by se asi vdávala a ne ženila. A co se týká draků tříhlávků, tak hlavy sice mají tři, ale to nejdůležitější příslušenství nejspíš v jednom exempláři, takže nevěsta asi taky jedna. Ledaže by to byl muslim a zakládal si harém. Nebo vyznával skupinové manželství jako mormoni. Nebo... radši jsem už zticha, ještě není po desáté večer.

HMR

22)  HMR (21.09.2013 09:20)

ha, Mišička zase čeří vodu... prý atomovka rozhodně si myslím, že pokračování v pohádkové říší pro dospělé by nemuselo být 18 , ať žije Fantomas! a vůbec, chudák Gideon, jak k tomu ty jednotlivé hlavy přijdou... dotaz, když se žení tříhlavá saň je třeba jen jedna nevěsta?
P.S. jsem móc zvědavá, jak budou holky vysvětlovat doma ty prstýnky...:)

MisaBells

21)  MisaBells (19.09.2013 22:36)

Týnko, dík za upozornění, přemístím ji blíž k sídlu. Možná úmyslný atentát, řekněme z... Čech... každopádně k tvému pocitu první poslední kapitoly... to byl účel, zapoj fantazii, domysli si to, když nebudeš mít před spaním, co dělat. Věř mi, že jestli se k tomu přiblížím, bomba nebomba, nikdo nepřežije.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek