05.05.2010 [10:15], Bye, ze série Forest Love, komentováno 31×, zobrazeno 5610×

XIII. The Proof

XIII. The Proof

Edward byl na nohou dřív, než se dveře pořádně otevřely. Teprve později jsem si uvědomila, že to zřejmě zachránilo minimálně jeden život.

Edwrad vypadal, jakoby zkameněl. Táta se naopak celý klepal a zdálo se, že každou chvíli dostane nějaký záchvat. A taky že se chce na Edwarda vrhnout. To by asi nebyl vyrovnaný boj, blesklo mi hlavou.

Vyhrabala jsem se z postele a zkusila tu hustou atmosféru nějak rozředit. „Tati, co tady….“ nedořekla jsem.

„Jestlipak ti tady pan Bledá Tvář už řekl, co je vlastně zač?!“ zavrčel táta a nespouštěl přitom z Edwarda oči. Takový tón jsem u táty ještě neslyšela.

„Já k ní byl upřimný, Jacobe, a co ty?“ odpověděl za mě až moc klidně Edward. Zdálo se, že to tátovi trochu vzalo vítr z plachet.

„Co od ní chceš?“ štěknul po něm táta.

„To je mezi mnou a Sunny,“ pokračoval klidně Edward.

„To se ale moc pleteš! Sunny se s žádnou pijavicí stýkat nebude!“ Tátovo vrčení se začalo podobat zvířecímu a jeho třas neustával. Spíš naopak.

„Jacobe, dořešíme to někde jnde. Vypadáš, že lupneš přímo tady. Sunny by se o tom asi takhle dozvědět neměla a já chci v Anchorage ještě chvíli žít, rozumíme si?“ pronesl Edward autoritativně.

„Žít! Haha! Tak od tebe to sedí!“ zasmál se táta, ale ve skutečnosti to znělo hystericky.

„Jacobe!“ Z Edwardovy barvy hlasu mi naskákala husí kůže. „Chci ti ukázat svoji oblíbenou mýtinu.“

Na chvíli zavládlo úplné ticho.

„Ty!“ ukázal na mě táta prstem. „Počkáš tady!“ Otočil se a opustil pokoj.

„Za chvilku budem zpátky, Sunny.“ Obrátil se ke mně Edward a pokusil se o úsměv.

„Jdu s tebou!“ vyhrkla jsem.

„To vážně není dobrý nápad, věř mi,“ řekl přesvědčivě a mně bylo jasné, že o tom se mnou nehodlá diskutovat.

„Neublížíš mu?“ Přece jenom jsem si nedovedla dost dobře představit, jak něco „řešej“.

„Ani v sebeobraně, Sunny,“ lehce mi stisknul rameno, otočil se a byl pryč.

Možná minutu jsem tam jenom stála a zírala na zavřené dveře. Teprve pak jsem se restartovala. Pominula jsem nečekané a záhadné tátovo zjevení - věc, kterou stejně sama nerozluštím. Ale pár jiných jsem z toho rychlokurzu pochytila. Za prvé, znají se. Za druhé, táta o Edwradovi něco ví. Tedy aspoň to nejdůležitější. To nám usnadňuje situaci. Nebo neusnadňuje? Za třetí Edward ví něco o tátovi. V čem ke mně měl táta být upřimný? A co že to? Lupne? Jaká sebeobrana…? Nutila jsem svůj mozek do extrému.

A pak mi došlo, že mám strach. O oba.

xxx

Jacob na něj čekal venku. Zdálo se, že chladný vzduch ho trochu zklidnil. Pohledem sice metal blesky, ale aspoň už se neklepal. Edward ho stručně nasměroval na baseballovou louku. Cesta byla jednoduchá.

„Budu tam,“ zabručel Jacob a vyrazil.

Dobře si ho pamatoval. Měl stejný chlapecký výraz, jako tehdy, a na jeho mohutné atletické postavě se taky nic nezměnilo. Jenom v obličeji se mu objevily mužné vrásky.

xxx

Byla to jediná možnost. Koneckonců, zavolat na policii a oznámit, že se můj otec asi pere někde v lese s upírem – ne, to by nešlo.

Strhla jsem bundu z věšáku, téměř za chůze jsem si zašněrovala boty a vyběhla z budovy. Pětadvacet centimetrů čerstvého sněhu. Snažila jsem se běžet, ale byla to spíš rychlá chůze. Trvalo mi to asi deset minut.

„Dobrý den, hledám doktora Cullena,“ udýchaně jsem oslovila recepční ve vstupní hale nemocnice Providence a modlila se, aby právě neodešel z noční.

„Dobrý den, jste objednána?“ zeptala se rutinním tónem.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou, „potřebuju s ním mluvit soukromně. Je to velmi naléhavé… prosím.“

Konečně si asi všimla, že před ní stojí vyděšená, udýchaná a rozcuchaná holka. Vyťukala číslo na klávesnici počítače.

„Claris, máš tam Carlisla?“ řekla do mikrofonu sluchátka, které měla připevněné k uchu. Nespouštěla ze mě oči. „Vyřiď mu, prosímtě, že tu na něj čeká…“ zvedla obočí.

„Marie Blacková,“ vyhrkla jsem, „ne Sunny, řekněte Sunny!“

„...Sunny,“ pokračovala, „v naléhavé soukromé záležitosti.“ Chvíli poslouchala. „Dobře, díky. Měj se.“

„Posaďte se, prosím, doktor Cullen přijde za chvilku.“

„Děkuju.“ Neposadila jsem se. Došla jsem ke dveřím a skrz skleněnou výplň sledovala pás zalesněných hor na obzoru nad protějším komplexem univerzitních budov.

„Co se děje, Sunny?“ ozval se téměř vzápětí za mnou hluboký Carlislův hlas.

Najednou se mi ulevilo. Už jsem v tom nebyla sama.

Normální člověk by asi v tu chvíli tok mých zmatených myšlenek a drmolení neusledoval. Carlisle začal jednat dřív, než jsem domluvila.

O pět minut později jsem se marně snažila tisknout svoje tělo do sedadla spolujezdce v Carlislově BMW. Tohle auto nebylo stavěné na zasněženou lesní cestu. A už vůbec ne na rychlost, kterou na ní Carlisle vyvinul.

Když jsem mu řekla, že Edward mluvil o nějaké mýtině, zavolal Jasperovi, ať sežene ostatní, a přijedou za námi na baseballovou louku. Dorazili prakticky současně s námi. Jasper, Alice a Emmett.

Cesta na svém konci ústila na louku. Přicházela jsem jako poslední, byli prostě rychlejší.

„Haha! Proměnil se! Mám u tebe deset babek,“ zasmál se Emmett na Jaspera.

Obešla jsem ho, abych měla lepší výhled.

xxx

Jacob tam byl první. Slyšel ho rázovat sněhem na louce už od auta. Raz, dva, tři, čtyři. Celkem čtyři údery. Nohosled čtyřnohého tvora. Zůstal tedy přeměněný.

Ráno se mu jeho schopnost vypínat ve své hlavě hlasy ostatních trochu vymstila. Nebyl na něj připravený. Teď ho poslouchal. Nic jiného mu asi ani nezbyde.

„Jacobe, klidně ses mohl přeměnit. Nebudu s tebou bojovat.“ řekl klidně, když se k němu obezřetně blížil.

„To teda sakra nebudeš! Roztrhám tě dřív, než řekneš "boj"!“ pomyslel si Jacob v duchu.

„To neuděláš, ublížil bys tím Sunny.“

„Tak to se pleteš, tím bych jí jenom prospěl!“

„Možná do včerejška.“

„Cože? Vy jste…“ Vlk před ním vycenil tesáky, celý se naježil a  hrozivě zavrčel.

„Klid, Jacobe, jenom jsme si vyjasnili, co k sobě cítíme.“

„Tak na to jasno honem zapomeň, protože ona k tobě nic cítit nebude!“

„To je snad taky její věc, nemyslíš?“

„Ne v tomhle případě. Ne v tvém případě! Kde bereš tu drzost se k ní vůbec přiblížit? Vždyť je to Bellina dcera!“

„Odpověděl sis sám.“

„Aha, takže hodláš opakovat historii! Jen doufám, že se vším všudy a co nevidět se pěkně po anglicku vypaříš!“

„To je přesně ta chyba, které se tentokrát hodlám vyvarovat.“

„Ty už žádnou chybu neuděláš, pijavice, poslední chyba tvojí existence byla, že jsi sem přišel!“

Ve stejnou chvíli, kdy Jacob učinil první výpad, uslyšel Edward po cestě přijíždět dvě auta. Jen o chvilku déle slyšel a cítil Sunny. Takže je zalarmovala. Chytrá holka, ale tvrdohlavá.

Uhýbat Jacobovým výpadům mu nedělalo potíže. Přesně věděl, kdy zaútočí, takže stačilo včas uhnout. Teď, když věděl, že má posilu, rozhodl se že ho zpacifikují společně. Jasper dostane zase jednou příležitost využít své schopnosti. Pro Jacoba to bude bezpečnější, opravdu mu nechtěl ublížit.

Už byla na dohled. Mrknul jejím směrem. Jenom se chtěl podívat, přesvědčit se pohledem na výraz v jejích očích, jestli to zvládá. Byla vyděšená, možná v šoku. Najednou se ale její výraz změnil…

Koutkem oka zahlédl další Jacobův výpad. Uhnout už nestihne. Zapřel se. To ustojí. Náraz však nepřišel.

xxx

Uprostřed louky se v oblacích poletujícího prašanu pohyboval zvláštní pár. Jedna postava, ve které jsem poznala Edwarda, uhýbala, pro mé oko nepostřehnutelnou rychlostí, před výpady té druhé. Viděla jsem ho prakticky pouze když zastavil. Právě mi nevědomky poskytl hmatatelný důkaz o tom, že opravdu není možné, aby byl člověk. Druhou bytostí byl… Kůň, který vypadá jako vlk, napadlo mě.

Byl to vlk. To on svými tlapami vířil prašan, takže to vypadalo, že na oba sněží. Kroužil kolem Edwarda, vrčící, se zježenými chlupy na hřbetě, a každou chvíli předvedl dobře mířený výpad, který ale vždy minul cíl.

Úchvatné divadlo. Pro nezasvěceného. Já ale najednou věděla, že ten vlk je můj otec. A že to, co sleduji, je boj. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Chtěla jsem běžet, nohy mi zdřevěněly. Jako ve špatném snu.

Moji společníci pomalu vystoupili z okraje lesa na louku. Ani jeden z tanečníků jim nevěnoval pozornost, přestože jsem si byla jstá, že o nich vědí. Pak se na mě Edward podíval. Naše pohledy se setkaly jen na kratičký okamžik. Před dalším otcovým výpadem už ale neuhnul. Všichni jsme viděli, že to tentokrát nestihne.

Poslední věc, kterou si pamatuju, byl obraz vlčího těla, které se ve vzduchu, uprostřed výpadu, zarazilo o neviditelnou stěnu těsně předtím, než se jeho tesáky mohly zabořit do Edwarda.

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

11)  Michangela (05.05.2010 12:51)

10)  ambra (05.05.2010 12:48)

No já mám zas o zábavu postaráno! Jak to mohla zdědit, vždyť Bella se v tomto příběhu nestala upírem, takže o tom "jako" nepadlo ani slovo... Bye nás má na svědomí...

7)  Evelyn (05.05.2010 11:57)

Bye, to bylo úžasné! Anni jsem nedýchala a nevnímala nic kolem sebe. Tenhle díl byl prostě perfektní!
Sunny zdědila maminčinu schopnost a ještš jí znásobila? Jak se Jake dozvěděl o Edwardovi?
Mám spoustu dalších otázek, které mi teď nedají spát... Pomoci mi může jedině další díl
Náhderná kapitola a já tleskám a klaním se

6)  Popoles (05.05.2010 11:23)

Momentálně mám hlavu plnou citoslovců a na nějaký smysluplný komentář to asi vážně nebude.
Ach, jé, ááá, waw…

Takže Sunny podědila štít po Belle? A že by ho po nich mrskla bez přemýšlení? Nebo v tom bude ještě něco jiného?

Prosím nenapínej nás. Tahle kapitola byla naprosto úchvatná. Ještě by scházelo, aby i Sunny narostl kožich.

Zase skládám hold tvé fantazii a umění vyprávět!

5)  dorianna (05.05.2010 11:02)

úžasná kapitola , ne že by mě štít nepřekvapil, ale to že jej nevědomky ovládne, to byla bomba

4)  Karolka (05.05.2010 10:52)

Nejdřív jsem ti tu chtěla předvést parádní hysterický záchvat, když jsem na konci zjistila, že je konec. Pak jsem ale zavřela oči a začala zhluboka dýchat. (Už jsem v tom docela dobrá. Zjistila jsem, že správnou technikou lze rozdýchat téměř cokoli. Až na fraxelový laser...) Takže, když se moje mysl uklidnila a konečně mohla rozumně uvažovat, došlo mi to. Juch! Teď už jen tleskám a chválím. Byl to parádní díl a já se strašně těším na další.

3)  ambra (05.05.2010 10:30)

Sunny má to??? Já to nechci říct.... Já už mám jen jediný problém - ať je ten další díl TROŠIČKU dřív! Edwarda ta zkušenost s Bellou vážně změnila. Je takový - uvěřitelně dospělejší... Celá se klepu

2)  Hanetka (05.05.2010 10:26)

No páni, páni, páni! To bylo super! No honem piš další kapitolu, protože to je tááák napínavé, že se nemůžu dočkat! A skvěle napsané! (Pozn Karolky: Hanetko, omlouvám se, smazala jsem začátek komentu... Nekažme ostatním překvapení, jo?)

1)  Nebraska (05.05.2010 10:10)

Bye!!!
Já tě miluju!
Sunny, anooo!
Ty bláho, to bylo napínavý, a pořád je! A výborný, tak moc výborný, takže jestli ještě někde budeš trousit nějaké ty sebepochybovačné poznámky, já přijedu a uvidíš!
Jsi úžasná!

«   1 2