Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Forrest%20Love.jpg

IV. Edward Cullen

IV. Edward Cullen

 

Seděl na luxusní tmavé kožené sedačce s masivními vyřezávanými dřevěnými opěrkami. Čelem k obrovskému kamennému krbu. Hlavu zabořenou v dlaních, lokty opřené o kolena.

„Ne, jsem si tím opravdu úplně jistý!“ řekl už skoro nešťastně Edward. „Musela to být Bella, její vůně je pro mne nezaměnitelná. Prostě jsme nebyli dost rychlí,“ ušklíbl se při té představě. „Věřili byste tomu?“ trpce se zasmál. Prsty si prohrábl vlasy, nutkavě se vztyčil a přešel ke krbu.

Alice se předtím na jeho výslovné přání dokonce snažila Bellu zachytit, ale nic neviděla. Jako mnohokrát dříve, když to zkoušela bez Edwardova vědomí.

„Ale Edwarde, kdyby to byla Bella, našli bychom ji tam. Když ne podle vůně... sedmi párům očí by neunikla. Dvaadvacet let je dlouhá doba, ale jsem si jistá, že bychom ji všichni poznali,“ snažila se ho už poněkolikáté uchlácholit Esmé, sedící v křesle vedle sedačky.

Bylo jí ho tak líto. Trápil se. Celou tu dobu ho sžíraly myšlenky na něco, co si prostě vyčítat nemohl. Tehdy udělal správnou volbu. Milovala ho jako skutečného syna, a proto jako skutečná matka doufala, že to překoná. Že si časem najde nějakou rovnocennou přítelkyni, možná družku. Roky však plynuly. Edward měl několik jasně vyslovených nabídek v místech jejich dočasných domovů. Dokonce se většinou jednalo o vegetariánky. Jejich životní filozofii začalo časem vyznávat více skupin - nikdy nereflektoval.

„Víš, Edwarde, tak mě napadlo, za ty roky lékařské praxe jsem zjistil,“ promluvil náhle Carlisle, který do té doby stál zamyšleně u velkého okna a sledoval nekonečný zelený výhled, „že dokážu pomocí čichu rozeznat, nehledě na krevní skupiny, kteří lidé k sobě patří. Myslím pokrevně. Vedle sourozenecké příbuznosti, kterou můžeme v tomto případě zřejmě vyloučit, je největší podobnost u rodičů a dětí.“

Nastalo ticho. „Aha,“ vzmohl se na odpověď jako první Edward. „Charlieho i Renée bych poznal, takže…“ Další ticho.

„A co ta Alicina vize? Alice, řekni, cos konkrétně, ehm... neviděla?“ Emmetta zjevně důsledky Carlislovy teorie minuly.

Seděla se zkříženýma nohama na medvědí kožešině před krbem. „No, jak jsem říkala, Edward se mi najednou ztratil. Nebo, abych byla přesnější, viděla ho velmi špatně. A ostatní bylo, bylo to jako…“ chvíli váhala. Ale pak si uvědomila, že Edward stejně už ví, na co myslí.

„Ach,“ uniklo Edwardovi.

„…jako když jsem neviděla vlky,“ dokončila větu i pro ostatní.

Nedávalo mu to smysl, ale už na to nechtěl myslet, byl z toho unavený. „Teď už na tom stejně nezáleží, je to pryč.“

„Třeba není, byli jsme přece v příletové hale,“ zdůraznil slovo „příletové“ Jasper.

 

xxx

 

Stála jsem tam jako opařená. Řekl právě jméno mojí maminky? No jasně, jseš paranoidní, pomyslela jsem si, kolik asi Isabell tu žije. To ty jeho zlatý oči!

„Sunny, prober se,“ zamávala mi něčí ruka před očima. Helen. Úplně jsem zapomněla, kde jsem. „Fofruj, stojím na zákazu zastavení!“

A fofrovaly jsme. Z letištní haly jsme doslova vylétly. Předchozí zvláštní zážitek byl v okamžiku zapomenut. Byly jsme obě hrozně šťastný, že se vidíme.

„Uháněly“ jsme po Minnesota Drive v rozhrkané zelenobílé dodávce neidentifikovatelné značky. Helen to chtěla vzít oklikou, prý abych se tady zorientovala.

„Vážně nevím, jestli mi ta tvoje okružní jízda k něčemu bude. Zatím vidím - prostě město,“ shrnula jsem své dojmy. Město v mlze, abych byla přesnější, pořád hustě pršelo. Začalo se stmívat.

„Neblázni, jasně že to hned nepobereš, prostě se kochej,“ usmála se na mě. Kolem očí se jí udělaly vějířky vrásek od smíchu. Co ji pamatuju, pořád se smála. Nebyla indiánka, přesto jsme vedle sebe vypadaly skoro jako sestry. Měla uhlově černé vlasy ale jasně modré oči. Větší kontrast abyste pohledali.

Právě kolem nás prosvištěl černý Mercedes a mohutně nás ohodil, takže Helen na chvilku vůbec nic neviděla. „Cullene, ty krávo, za tohle si tě podám!“ ulevila si.

„Znáš ho?“ zvedla jsem obočí. Asi to nebude zas tak velký město.

„Jo, jeden kluk ze školy, Edward Cullen. S nikým se moc nebaví, vystačí si se svými takzvanými sourozenci. Jsou za vodou, takže jim ostatní asi nejsou dost dobrý, víš?“

„Jak takzvanými?“ vzbudila moji zvědavost.

„No, slyšela jsem, že jsou v podstatě všichni adoptovaní. Jejich otec je fakt sympaťák, pracuje v Nemocnici Providence, hned naproti kampusu. Jsou prostě trochu zvláštní, ale to poznáš sama,“ uzavřela a zesílila rádio. Právě hráli její oblíbenou vypalovačku od Freak Power. Opřela jsem si hlavu o opěrku a kochala se. Ve dne, za hezkého počasí, to musí být opravdu krásné město, pomyslela jsem si. Moře, hory, lesy. Tak to mám ráda.

Helen bydlela v komplexu univerzitních kolejí, jako většina místních studentů. Teď jsem s ní sdílela její dvoulůžák ve třetím patře budovy Západní koleje. Ještě mě ještě vytáhla do místní jídelny, měla jsem hlad jako vlk. Jídlo mi ale totálně odkrvilo mozek, takže jsem absolutně nebyla schopná vnímat, co Helen řešila s nějakými známými. Omluvila jsem se a kupodivu sama trefila zpátky na pokoj. Usnula jsem nepřevlečená, neumytá, nepřikrytá.

Stála jsem v šeru prázdné letištní haly. Venku byla tma a zuřila bouřka. Oblohu každou chvíli pročísl blesk. Z temného kouta haly se vynořila mužská postava a kráčela ke mně. Do tváře jsem mu neviděla, dokud nestál přímo přede mnou a oblohu nerozrazil další blesk. Hezounek.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě.

„Jsem Sunny,“ opravila jsem ho.

„Promiň, hledám Bellu,“ řekl zamyšleně. Pak zvedl ruku a dotkl se mé tváře. Jako, kdyby mi po ní přejel kostkou ledu - hladké a mrazivé.

„Buď opatrná, Sunny. Nechoď v té bouřce ven.“ Spustil ruku a otočil se k odchodu.

„Kdo jsi?“ zadržela jsem ho.

„Edward Cullen,“ odpověděl a zmizel do noci.

Další blesk mě oslepil.

Probudilo mě ostré sluneční světlo, deroucí se skrz okno do našeho pokoje. Pod hlavou jsem měla zmuchlanou bundu. Její zip mě studil do tváře. Usmála jsem se pro sebe a zatřepala hlavou, abych z ní ten zvlášní sen dostala. Mívala jsem občas sny, které něco znamenaly, dokonce pár „věšteckých“, které se splnily. Ale tohle byla pravděpodobně jen kombinace přemíry informací a cestovní únavy.

„Dobvý pátefní váno,“ zazubila se na mě Helen s kartáčkem v puse z koupelny. „Doufám, ve byv hefkej!“

„Co, kdo?“ nechápala jsem.

„Ten sen o Edwardu Cullenovi,“ mrkla na mě uličnicky a utřela si pusu ručníkem.

„Super, zase mluvím ze spaní,“ protočila jsem panenky. „Né, byl to spíš takovej mišmaš.“

„Víš doufám, že co se ti zdá první noc v nové posteli, se splní!?“ řekla se vztyčeným ukazováčkem.

Dala jsem si sprchu, hodila na sebe čisté oblečení a vyrazily jsme na snídani. Semestr začínal až v pondělí, ale všude už bylo plno lidí. U stolu jsem zaregistrovala dvě známé tváře z večera. Helen mi je představila jako Marka a Kevina, ale moc jsem si nepokecala. Hned, jak jsem dojedla, táhla mě na obhlídku univerzitního areálu. Stejně jsem se chtěla stavit na studijním.

Byl opravdu krásný den. Opustily jsme areál kolejí a prošly do kampusu zadem skrz přilehlý lesík. Prohlídka začala v knihovně, prosklené budově oblých tvarů, podpírané vnitřními ocelovými nosníky. Vzdušnému interiéru vévodila všudypřítomná zeleň, dřevo a kámen. Obrovský model foucaltova kyvadla zabíral celý střed vstupní haly. Bylo to impozantní.

„Už jsi to rozdejchala?“ zeptala se mě Helen. Jen jsem přikývla. „Fajn, tak teď ti ukážu naše metro.“

„Děláš si ze mě srandu, viď?“ nenechala jsem se nachytat.

„Jo i ne, uvidíš,“ zatvářila se tajemně.

Procházely jsme systémem chodeb jednou univerzitní budovou za druhou, až se před námi vynořil dlouhý prosklený nadzemní tunel, spojující poslední budovu se studijním oddělením a sportovním centrem.

„Jasný, tak tohle je to tvoje metro,“ odtušila jsem.

„Chytrá holka,“ poplácala mě Helen po rameni.

Vykročily jsme do prázdného tunelu. Z protější strany se k nám blížila osamělá postava. Uvědomila jsem si, že mi je povědomá. Ovšem, byl to Hezounek. Byli jsme od sebe vzdáleni asi dvacet metrů, když začal zpomalovat. Nakonec se zastavil, oběma rukama chytil zábradlí, celý se nahrbil a upřeně sledoval prázdnou silnici pod tubusem. Choval se divně a já ho instinktivně sledovala, jako by pro mě znamenal smrtelné nebezpečí. Těsně předtím, než jsme ho minuly, po mně střelil pohledem. Zírala jsem do nejdivočejších, nehlubších černých očí, které jsem v životě viděla. Zděšeně jsem ucukla.

„Páni, to se dalo krájet,“ vydechla Helen, když jsme ho konečně minuly. „Vypadal, že po tobě skočí, nebo co. No, říkala jsem ti, že jsou divní.“

„Kdo jako?“ Mozek mi ještě nenaskočil.

„No přece Cullenovi," poučovala mě.  „To byl Cullen, holčičko. Edward Cullen.“

Jako kdyby mě vzala palicí mezi oči.

 


 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

TeenStar

14)  TeenStar (25.08.2016 13:43)

Niekde medzi snom a tunelom som zabudla, že existujem A existovali už len Sunny, Edward, tunel a sen, sen a tunel a... no veď to poznáš

ambra

13)  ambra (06.11.2011 16:06)

Uááááá!!!! Sen!!! Tunel!!!

Ajjinka

12)  Ajjinka (01.09.2011 15:25)

Taky bych chtěla Edwarda... potkat... opřenýho o zábradlí
Baví mě Carlisle, s ním by český zdravotnictví jen kvetlo
Sunny a Edward... mmm, to zní celkem hezky

Bye

11)  Bye (07.08.2011 11:10)

Týjo, Scribluško, Ty ses vrhla na mou vykopávku?!
Moc ráda si to s Tebou zase jednou připomenu.
Přeju pokud možno příjemnou zábavu...
Díky

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (07.08.2011 10:23)

Takže za prvý - už tak nějak přišel na to, že tohle nebyla Bella, ale nejspíš její dcera. Sice chtěl, aby se o ni Jacob postaral, ale stejnak vím, že ho to žere.
No a ten zbytek? Jak tak koukám Edward není moc populární.
A pak? Nejdřív sen. Co měl znamenat? Vyplní se?
A setkání? Ty bláho, málem se na ni vrhnul.
Díky.

Lenka326

9)  Lenka326 (10.06.2011 21:42)

No, tak to teda bylo setkání! Reagoval skoro stejně jako před 22 lety na hodině biologie. Ale důležité je, že se potkali, znovu ve škole... Ten sen byl hodně zvláštní, zdálo se jí o někom, koho nezná a něco tak pravdivého. Bylo to jen symbolické nebo naznačuješ nějaké skryté schopnosti???

Kristiana

8)  Kristiana (10.06.2011 17:14)

Ten její sen byl zvláštní. Nejsem si jistá, jestli to byl jen jeden z těch zmatených snů nebo má Sunny nějakou schopnost.

Bye

7)  Bye (10.06.2011 13:59)

No, ono to tak nějak nejspíš bude

SarkaS

6)  SarkaS (10.06.2011 13:55)

Holka, Sunny mě fakt baví. Přijde mi jak z jiného světa. Asi jako když přijela kamarádka z malé vesnice poprvé do Prahy...

Anna43474

5)  Anna43474 (29.04.2011 17:57)

No těpic To byla síla
Tak Hezounek Edward Cullen, co jí chtěl skočit po krku, jo??? Příště by si asi měl rozmyslet líp, na kterou školu půjde - zdá se, že všude naráží na voňavé ženy
Nakolik se asi splní ten "prorocký" sen, hm?!
TKSATVO

kytka

4)  kytka (27.01.2011 22:42)

Tak myslím že to začíná nabírat správné obrátky. Je to skvělé.

Karolka

3)  Karolka (19.04.2010 14:10)

Já bych byla děsná úča! :-D

Bye

2)  Bye (19.04.2010 13:44)

Jé, Karolko, díky!! Kompliment od Tebe je pro mě jako pochvala od pana učitele! ;-)

Karolka

1)  Karolka (18.04.2010 23:32)

Ach! Lidi! Tohle si musíte přečíst! Bye, já tě miluju! A za svojí lásku a nehynoucí obdiv chci co nejdřív pokračování. Já to vidím na lásku a vášeň, která se jen tak nevidí (ani nečte). Píšeš úžasně!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek