Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/error_404.jpg

Edit: článek nepročel e-rekcí.

Badfic

Prší. Pořád prší. Už druhý měsíc sedím u okna a pozoruji dešťové kapky. Neposedné dešťové kapky stékající po okenní tabulce. Ony kapky ponuře bubnující o střechu. Dešťové kapky závodící jedna s druhou. Nebýt těch kapek, asi bych se z toho čekání dočista zbláznila. Nic než čekání mi nezbývá. Naděje, že se vrátí, je však den ode dne o trochu více vyplavena vodopádem drobných kapek. Není tu, zbyly jen kapky. Dešťové kapky a ustavičný déšť.

Ťuk ťuk. To bude Charlie, pomyslím si pro sebe. Práh dveří hlasitě projeví svůj nesouhlas, ale já to neslyším. Nevnímám nikoho a nic.

S nasupeným výrazem ve tváři na parapet nešetrně postaví hrnek s nazlátlou tekutinou, až se vylije přes okraj. Ta tekutina. Když stále neodchází, pohlédnu mu s nezájmem do tváře, poprvé za dva měsíce. Je nespokojený, očividně. Se zlostí přivřenýma očima se pokouší na tváři vykouzlit autoritativní výraz. Zda úspěšně, to nevím.

Čekám. Komunikaci s okolním světem jsem omezila na minimum, o naší vrozené výřečnosti nemluvě. Najednou mu ta přísná maska náhle spadne. Pryč je zlost, zbyla jen lítost. Na rameni mi přistane mohutná ruka strážce zákona. Pak ji rozpačitě stáhne a zhluboka se nadchne. Místností se rozlehne zvuk úst otevřených a následně zavřených na prázdno. Dopřeje si ještě jeden nádech. Pak hlasitě polkne, jako by se snažil zbavit knedlíku v krku. Když už je, zdá se, připraven, pronese jen:

„Vypij si ten čaj, je s citrónem“ a jeho odchod ohlásí už jen rozmrzelý práh.

Trochu opožděně tím směrem směřuji své uplakané oči a poděkuji. Za podporu. Moc to pro mě znamená. Ale on už to neslyší. Jak by také mohl, zezdola je slyšet zápas.

Nedůvěřivě se zadívám na přeteklý hrnek. Jestli to neutřu, na parapetu zůstane kolečko. A jeho barva se bude vzdáleně blížit barvě jeho očí.

Díra v hrudi se zase ozve. Křičí na mě, aby upoutala pozornost. Obraz jeho bronzových vlasů rozstřelených do všech stran, výrazných lícních kostí a pokřiveného úsměvu se mi zarývá do duše.Staré slzy nahradí nové. Až přes ně skoro nevidím. Zoufale se snažím zaostřit na hrnek. Jenže vše je jakoby v mlze.tak vzdálené. Tak neosobní. V neutuchající agónii se pro něj natáhnu a zašmátrám ve vzduchoprázdnu. Nevadí, zkusím to ještě jednou. Tentokrát se mi to podaří. Konečně mám jeho ucho v ruce.

Pokusím se zvlnit rty do vítězného šklebu, ale moc mi to nejde. Moc dlouho byl můj výraz bezvýrazný, tak jsem trochu vyšla ze cviku. Odhodlaně vztanu vzhůru a vrávoravým krokem se dopravím před zrcadlo. Koukám na osobu v něm. Ona taky kouká. Obě koukáme.

Má zarudlé oči. Fialové kruhy pod nimi. Nos červený a vlasy slepené. Obličej zhmotněné zoufalství. Je celá pohublá. Na sobě má tepláky a tílko. Klepe se zimou.

Rukou si přejedu po předloktí. Mám husí kůži. Stejně jako ona osoba v zrcadle se třesu. Obklopena chladem, který způsobuje jeho nepřítomnost. Najednou si začnu uvědomovat stále více podobných rysů. V záplavě rudých žilek rozeznám sotva znatelnou čokoládově hnědou, která se choulí mezi zornici rozšířenou apatií a zarudlou bělimou. V tu chvíli jako by se na zrcadle objevil hořící nápis - Isabella Mary Swan.

Jako by do mě uhodil blesk. V ten okamžik vím, co musím udělat. Vím, co je nevyhnutelné. Stojí tu přede mnou jediné myslitelné řešení. Kórd když prší.

Ustoupím od zrcadla a rozhodně se ubírám zpět k oknu. Prstem po okně kopíruju mokrou cestičku jedné z kapek a pak se zamířím na hrnek. Odhodlaně jej pozvednu ke rtům a snažím se omezit třes své paže na minimum. Marně. Zbývá už jen poslední nádech, než se zlatavá tekutina rozleje mým krkem. Však ještě než se tak stane, poděkuji ve vlastních myšlenkách Charliemu, který se stal mým osobním Vavřincem, když jsem ho nejvíc potřebovala.

A je to tu. Zavrávorám. Nohy mě nesou k posteli. Nelehnu si. Jen se po ní svezu k zemi. Abych zpod ní mohla vytáhnout jednu z mikin, kterou si bez rozmýšlení natáhnu přes hlavu. Ještě pod ní poslepu nahmatám tenisky, obuju si je,ale nezdržuji se šněrováním tkaniček. Pak už jen seběhnu z schodů, v kuchyni popadnu klíčky od náklaďáčku a při zavírání vchodových dveří vyplivnu pecku.

Motor hlasitě zaburácí jako by byl skrz na skrz prolezlý tuberkulózou. Krajina se míhá mírným poklusem. Čas přestává existovat. Po chvíli už nerozhodně přešlapuji na rohoži před jedním určitým domem v rezervaci. Napřažená pěst se zastaví v půli pohybu. Nedopadne na dřevo. Nemusí. Ještě před tím, než stihnu ohlásit svůj příchod, mi už Hacob otevírá dveře v ustřižených kalhotách.

Toho dne jsem poprvé po dvou měsících upustila od svého každodenního rituálu - sledování děšťových kapek. Zůstala jsem u Jacka a k večeři byly těstoviny...

KONEC

 


Někdo říká, že schopnost podmanit si čtenáře vlastními slovy je umění.
Po zkušenosti s
Badfic mám za to, že psát opravdu strašně - to je teprve kumšt!
Jako formu kompenzace škod, které jste při čtení nepochybně utržili, nyní máte příležitost zahrát si na jednu z osob, které to ve zdejších vodách mají všechno pod palcem.
Odkažte autorku tohoto zvěrstva do patřičných mezí a poukažte na jeden z nedostatků.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kajka

37)  kajka (12.04.2012 11:42)

Úchvatnej manuál pro začínající autorky!!!!

Noth

36)  Noth (13.01.2011 18:32)

Misabells, to je v pořádku.
Nevím, čím to je, ale čtenáři zavírají mé povídky ještě v rozečteném stavu, ať se snažím psát záměrně strašně, nebo jen ťukám tak, jak mi klávesnice narostla.
Některým to však nedá a poctivě se vrátí.;)
V tomto případě ti nemohu nic zazlívat.
Trochu jsem se lekla, když jsem na fóru zachytila ambřinu výhružku, že něco někde použiju ve své další badfic.
Bůh chraň!
A co se utrpení týče, snažila jsem se to udělat rychle, však znáš to přirovnání s náplastí. Prostě jsem si jasně vytyčila body, které musím zmínit (nepodnětné podměty, omílání a stylistické zmrzačení bez pointy).

Normální? No, nevím...

PS: Radši si dej dva.

MisaBells

35)  MisaBells (13.01.2011 18:09)

Drahý bobře... Musela jsem to číst nadvakrát protože najednou bych asi skončila hůř, než jen s tikem v oku. U věty " Konečně mám jeho ucho v ruce." jsem se třikrát musela vracet o pár vět zpět, jelikož mi v hlavě hulákal zmatený alarm. (Ve výsledku jsem to raději přeskočila)Takže přestože jsem bubnování kapek (neustále se opakující) ustála a k Erroru se vrátila, opět odcházím s tikem v oku.
Jsou tací pisatelé, co tohle píšou běžně a nepřijde jim to vůbec divné, ale autorka, jako jsi ty (kvalitní) musela trpět, když se tohle pokoušela zplodit. Obdivuju, že jsi to dokázala a zůstala stále normální.
Jdu si dát panáka a budu se modlit, aby mi vymazal z hlavy tvůj Error.

Silvaren

34)  Silvaren (12.01.2011 18:54)

Noth:

Noth

33)  Noth (12.01.2011 18:13)

Tak tohle si na triko nevezmu.

EDIT: Myšleno tak, že odmítám jakékoliv obvinění, že jsem ohrozila Tvůj vkus, ať už trvale či krátkodobě. :D

Silvaren

32)  Silvaren (12.01.2011 18:03)

Já to nechápu! Badfic má být podle toho článku špatně napsaná povídka, ale mě tak tahle rozhodně nepřijde. Naopak je naprosto skvělá a dostala mě, má skvěle popsanou atmosféru. Tak jsem asi mimoň, ale mně se to líbilo.

EDIT: Se omlouvám.

Bye

31)  Bye (12.01.2011 11:19)

Noth, to byl spíš Teror, než Error!
U odkazů na tílko a tepláky jsem byla ráda, že mám dvě ruce. Jednu jsem měla připláclou na puse a druhou... Inu, nepočůrala jsem se, ale bylo to o fous!
Bravo! Psát tak špatně až je to dobrý - to chce fakt talent ;)

Noth

30)  Noth (11.01.2011 22:45)

Takže kromě absolutně zřejmé pointy byste chtěli ještě pointu skrytou mezi řádky?
Šmarjá, kdo má ta dramata pořád psát?!

29)   (11.01.2011 22:15)

Veď práve, žiadna skrytá pointa B)

Noth

28)  Noth (11.01.2011 22:06)

Nesouhlasím, pointou přeci je, že k večeři byly těstoviny, ne?;)

27)   (11.01.2011 21:32)


Noth, toto je prvý krát čo na tvoju tvorbu nemám slov
Ech... nie vážne nemám slov. Naozaj ma utešuje iba myšlienka, že to bolo naschvál Ono je to priam také neprirodzené, keď od teba vyjde dielo, ktoré nemá žiadny filozoficko-psychologicky-zamotaný význam, či skrytú pointu
Ani nevieš aká som za teba vďačná, že nepíšeš takto A že nepripájaš k poviedkam odkazy... ružová mikina ma zabila Hacob ma zabil až na druhý pokus... priznávam prvotným prispatým čítaním som to prehliadla. Ono sa to proste nedalo ani čítať poriadne
Toľko k tomu, odovzdávam slovo do štúdia...
EDIT: posledné slová pred smrťou... !!!FATAL ERROR!!!

Gassie

26)  Gassie (11.01.2011 20:42)

Noth, ber to tak, že Tys nám život taky prodloužila
Musela jsem si to přečíst ještě jednou, abych zjistila, že se mi to nezdálo (noční můra z povolání).
Konečně jsem schopná i napsat komentář. Bohužel až ve chvíli, kdy již bylo asi vše řečeno a všechny perly vypsány.
Tak krátce: Zasloužíš si obdiv.
PS: Jdu si vypít čaj, aby mi nenechal kolečko

Karolka

25)  Karolka (11.01.2011 20:35)

Noth: Vezmi si co chceš!

Bosorka

24)  Bosorka (11.01.2011 20:29)

KAPKY.....Kórd když prší........- Proboha, ať už přestane pršet!
Klusající krajina....koukání na osoby...
Bohužel jsem se s podobnými skvosty již setkala a způsobila si tak žaludeční nevolnosti.
Noth jsi fakt dobrá!


Noth

23)  Noth (11.01.2011 20:21)

Vy mě těmi komentáři zabíjíte!
(Tím nechci naznačit, že jestli se mě chcete zbavit, tak máte pokračovat. Spíš mi prodlužujete život. )

Karolko, tou kresbou jsi mě na chvíli položila.
Chci tě požádat, zda si Tvou kresbu smím zařadit do shrnutí pod odkaz na toto zvěrstvo.
Snažila jsem se uvést nějaká ta ustálená spojení, ale rozstřelené vlasy na mě vyplivl word, ačkoliv si nepamatuji, jak to znělo původně.:D
Je víc než jasné, proč mi ty tepláky padly do oka.;)
A bráním se tvrzením, že genialita je jen přikrášleným označením šílenství.

Díky moc.

Karolka

22)  Karolka (11.01.2011 20:06)

Etuda se funěním, klapáním ústy a knedlíkem v krku mě málem zabila. To bylo těsně po tom, co mě málem utloukly k smrti dešťové kapky, co ustavičně padaly a padaly. :D Křičící díra v hrudi vzala metr a změřila si mě kvůli případné výrobě rakve. Následoval popis Edwarda. To se nedalo, musela jsem si ho nakreslit (www.stmivani-ff.cz/gallery/Edward_badfiction.jpg)
Hrnek... ježkovy voči, já ti sem přepisuju celej text!

Osoba v zrcadle (ehm... víš o tom, že ty tepláky co máš na obrázku mají tó... suspenzor???)
Hííííííííííí... víš, co mi to připomnělo? Páně Jirotkovu (potažmo Saturninovu) Společnost pro uvádění literárních děl na pravou míru (či jak se to přesně jmenovalo).
Poslední tři odstavce jsem přečetla už v nějaké agónii.
Klaním se, až vlasy zametám svůj špinavý koberec a konstatuji, že pokud jsem měla nějaké pochybnosti, tak po tomto mám jistotu. Jsi definitivně geniální!

Noth

21)  Noth (11.01.2011 19:29)

Giselle, to je zásluha Nebrasky.
Na hold taky měla přijít řada, ale tahle věta v povídce zabývající se Edwardovým odchodem nepřipadá v úvahu, protože chudák Bella se s tím prostě smířit nemůže, že?

Zpětně mi dochází, že jsem patrně měla uvést, že jsem v rámci této povídky nechtěla poukázat na konkrétní osoby ani povídkové weby.

A od této zkušenosti s Badfic považuji za umění sepsat jakoukoliv špatnou povídku.

Hanetka

20)  Hanetka (11.01.2011 19:27)

Noth, vzhledem k tomu, že účelem takovéto povídky, jak jsi nás poučila onde, je čtenáře rozesmát či rozplakat, tak ten můj výkřik do tmy byl vlastně výrazem obdivu! Slzela jsem. Jestli smíchy nebo zoufalstvím, to nehodlám zkoumat.

Lioness

19)  Lioness (11.01.2011 19:26)


Noth, tohle bylo jednoznačně příšerné, odpuzující, hnusné... a úžasné! Klaním se před Tvámi silnými nervy. Napsat tohle jich muselo spotřebovat hodně.
Nebudu vypisovat perly (opravdu si je chceš po sobě číst? :D), takže... *zvracení* *zvracení*
Jo... chci to tílko! :D

bubble

18)  bubble (11.01.2011 19:19)


První co mě dostalo, byl perex: Článek neprošel e-rekcí.
Místností se rozlehne zvuk úst otebřených a následně zavřených na prázdno.
Když mi jaksi popojela stránka, do očí mě uhodila věta: Konečně mám jeho ucho v ruce. Věř, že vytržené z textu to působí chechtající záchvat.
Ovšem špica bylo "Hacob mi otvírá dveře v ustřižených kalhotách."
Dokonce ses zmohla i na odkazy.
Já tě obdivuju, napsat něco takového.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella