Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Eli%20B.png

I když vím, že mě zabijete, vrátím čas nazpátek. Je večer a před pár hodinami proběhla hádka mezi Jacobem a Lizzie. Víc vám říkat nebudu a raději nechám vyprávět Eli...

4. Rok hledání vlastní identity

Elizabeth - Elsa

Ujížděla jsem temnou nocí a za sebou nechávala dosavadní zpackanej život. Přede mnou bylo velké neznámo. Před sedmi hodinami proběhla šílená hádka mezi mnou a tátou. Po ní následoval můj úprk domů. Vytáhla jsem ze skříně tašku, naházela do ní nějaké prádlo, džíny a pár triček, toaletní potřeby a ze sekretáře v obýváku vytáhla trezorek, ve kterém byla vždycky nějaká hotovost. Z balíčku tisícovek jsem jich část oddělila a vsunula do postranní kapsy tašky. Potom jsem zabrousila mezi dokumenty. Vyhrabala jsem všechny svoje, naházela do sáčku a ten hodila do tašky. Najednou mi pod ruku přišlo jedno z mnoha rodinných alb. Nevím, co mě to napadlo, ale přihodila jsem ho navrch. Oblékla jsem si bundu a vyvezla motorku z garáže. Fajn, nádrž je plná. Mám pár hodin čas, určitě budou čekat, až přijdou ostatní domů, aby se poradili, co s vyvrhelem.

Bylo k jedenácté, když jsem zastavila u malýho motelu, víc jak čtyři sta mil od domova. Tak daleko mě teď hledat nebudou. Zaplatila jsem si nocleh, koupila nějaké sendviče a láhev koly a zavřela se v pokoji. Hodila jsem sebou na postel a rozbrečela jsem se. Nevím, jak dlouho jsem brečela, nevím, kdy jsem usnula, ale jisté je, že když jsem se probudila, bylo osm ráno. Umyla jsem se, převlékla, snědla jídlo, co jsem si koupila a jela dál. Za tři dny jsem byla dva a půl tisíce mil od Redemption. Třetí den jsem zastavila na odpočívadle u lesa. Vytáhla jsem z tašky dokumenty a začala je prohlížet. Ten Jasper je pašák. Jsou k nerozeznání od pravých. Probírala jsem se řidičáky, kartičkami pojištění, pasy. Byly vystavené na různá jména, ale na všech byla moje fotka. Jedno jméno se mi zalíbilo – Elsa Wolfová. Kdysi pod tímhle příjmením měl táta s mojí mámou utéct před Volturiovými do Jižní Ameriky. Dala jsem stranou všechny doklady na tohle jméno, přihodila k nim simku z mobilu, rozdělala oheň a všechno ostatní spálila. Vychladlý popel jsem rozházela po lese. Jistota je jistota. Tak a můj dosavadní život je fuč.

Projížděla jsem dalším městem, když mě do očí praštila cedule na místní kavárně. Přijme se výpomoc. Možnost ubytování. Vešla jsem dovnitř.

„Dobrý den,“ oslovila jsem starší ženu za pultem. „Četla jsem tu ceduli a zajímalo, za jakých podmínek by to bylo.“

„Hledáme obsluhu asi na šest týdnů, slečno. Naše stálá pracovnice si zlomila ruku. Střídala byste se mnou. Vaše pracovní doba by byla od sedmi ráno do čtyř odpoledne. Já chodím do práce v jedenáct, abychom přes polední šrumec tady byly dvě. Večer tady mám další brigádníky.“

„Prosím vás, platí i to o tom ubytování?“

„Můžete zdarma bydlet v prvním patře. Je tam pokoj s koupelnou. Co zde sníte a vypijete, se vám účtovat nebude. Musím vás ale upozornit, že vám můžu platit jen minimální mzdu.“

„To mi vyhovuje, chcete moje dokumenty?“

Žena mě vzala do kanceláře a sepsala se mnou smlouvu. Zlatý Jasper, podle řidičáku mi bylo o rok víc, takže osmnáct.“

„Kdy můžete nastoupit?“ zeptala se mě moje nová šéfová.

„Hned teď, jestli potřebujete.“

Moje šéfová mě vzala do kuchyně, kde mě seznámila s kuchařem. Byl to docela sympatickej chlápek, čtyřicátník. Měl trochu bříško, prostě obět svýho povolání.

Potom mi ukázala, kde co je. V kavárně jsem nedělala poprvé, naši chtěli, abychom s Trisem přičichli k pořádný práci, takže jsem minulý rok pracovala po škole v podobný. Letos to nešlo, kvůli Patrikovi. Patrik! Nech toho, huso, teď ne.

Zapracovala jsem se docela rychle. Když jsem ve čtyři skončila, vzala mě šéfka nahoru, abych se ubytovala. Pokoj byl slušnej a dokonce v něm byla malá televize. Nechtěla jsem zůstávat mezi čtyřmi stěnami a tak jsem se šla projít. Město nebylo velký, mělo tisíc duší. Došla jsme k malýmu parku a sedla si. Nastavila jsem tvář slunci a zavřela oči. V hlavě se mi spustil film.

Poslední den, kdy Patrik ještě žije. Ten den vypadá o moc líp a já netuším, že je to dočasné zlepšení stavu, ke kterýmu dochází těsně před smrtí.

„Ahoj, simulante. Zase se válíš v posteli?“

„Ahoj, Sluníčko.“ Sedí na posteli, má docela dobrou barvu a jeho oči se na mě smějou. Přisednu si a skloním se nad ním. Okamžitě si mě přitáhne za límec a políbí. Zavřu oči a vychutnávám dotek jeho rtů. Nevěřím, že umře. I přes to, co mi řekl Carlisle. On bude žít a jednou, já… my… jednou budeme spolu. Rozloučíme se až v jedenáct. Nechce se mi, ale vidím na něm, že už začíná bejt unavenej. Doma mě čeká naštvanej táta a zase mi vyčítá toulání. Nedokážu mu říct, kde jsem byla. Jemu ne. Druhej den po škole jedu za Patrikem. Před jejich domem stojí pohřební vůz. NE!!! To ne, on ne!

Smykem zastavím motorku a ženu se dovnitř. Ve dveřích stojí pan Lindsey. Chytí mě do náruče.

„Eli, ne! Nechoď tam. Nesmíš ho tak vidět. Musíš si ho pamatovat živého.“

„Kdy?“

„Před pár hodinami. Usnul a už se neprobudil. Eli, jdi domů. Tady už nic nezmůžeš. Prodloužila jsi mu život. Darovala mu půl roku navíc. Děkuju ti za to.“

Ubrečená ho obejmu kolem krku a potom ujedu. Nedokážu ani jít na pohřeb. Na hrob jdu až druhý den a nechám mu jednu jedinou růži. On bude vědět od koho.

Další týdny jsem jako otupělá. Umřel tak mladý. A zítra… zítra můžu umřít já. Nemám žádnou superschopnost, jako mají naši. Nejsem ani upír, ani vlk. Jsem jen naprosto obyčejná holka. Když budu mít štěstí, dožiju se osmdesáti, devadesáti. A naši? Tátovi je skoro pětapadesát a vypadá na dvacet. Edwardovi je už sto pětačtyřicet a Carlisleovi? Škoda mluvit.

Můj film se zastavil a přetočil o kus dál. Je duben. Mám za sebou pár aférek s klukama ze školy. Jen líbání, nic víc. Říďu tím strašně štvu. No a co. Bobby, můj nejnovější objev, mě ukecává, abychom to spolu zkusili. Moje poprvé proběhne u něj doma, když jeho rodiče odjedou do divadla. Není v tom láska, není v tom žádná romantika. Prostě sex. Mám pocit, že mi někdo před tím dal anestetikum. Necítím vůbec nic. Ani vzrušení, ani bolest. Nic. Bobbymu to evidentně nevadí. Při našem podruhé nás chytne školník v kabinetu. Následuje trest a doma šílená scéna. Když mi domlouvá Edward, osopím se na něj, že nemíním čekat do sta jako on. Já totiž tolik času nemám. Stejně nedokážu pochopit, co na tom sexu všichni mají. Když v noci slyším zvuky z ložnice, přetáhnu si jen polštář přes hlavu.

Bobby je parchant. Vykecal všem klukům, že mě dostal. Chlubí se, jaká jsem v posteli divoška. Lhář, ležela jsem jak prkno. Kluci na mě doráží, ale odpálkuju je. Je mi to houby platný. Po celé škole jsem vyhlášená tím, že dám každýmu. Ubožáci. Spala jsem jen s Bobbym a jen dvakrát. Ale je mi to jedno. Všechno je mi jedno. Potom se převlíkám v šatně tělocvičny. Jsem tam poslední. Holky se mnou nemluví. Polovina mi závidí úspěchy, druhá polovina mě odsuzuje. Ať, vystačím si sama. Najednou mě někdo zezadu obejme a cizí ruka mi přejede po prsou. Otočím se. Johny, známej děvkař. Vrazím mu facku, ale přirazí mě na zeď a zajede rukou mezi nohy. Najednou se s třísknutím rozrazí dveře a stojí tam říďa. Nikdy jsem ho neviděla tak ráda jako teď. Než se stačím vzpamatovat a všechno vysvětlit, napaří mi zákaz vstupu do školy a podmínečný vyloučení. Můžu za to já, se svou pověstí… Svádím nevinný chlapečky. Doma mě čeká ta hrozná hádka a potom utíkám.

Zůstala jsem celých šest týdnů, a když se vrátila servírka, jela jsem dál. Do dalšího města, do další kavárny. Stala se z toho rutina. V jednom větším městě jsem si založila účet v bance a uložila na něj peníze z domova. Přece jen je bezpečnější karta, než hotovost. Tristanovi jsem začala posílat dopisy. Kvůli razítku jsem je vždycky poslala odněkud jinud. Poznávala jsem nový a nový lidi. Někde to nestálo za nic, někde to bylo tak fajn, že se mi odjet nechtělo. Najednou jsem zjistila, že jsem sedmnáct let žila ve skleníku. V naprosto nepřirozeným prostředí. Teď jsem byla obklopená lidmi, kteří měli úplně obyčejný starosti. Někdo byl zamilovaný, někomu se nedostávalo peněz, jeden měl problémy s tchýní a druhý zase blbýho šéfa. Servírka funguje trochu jako zpovědník a díky jejich svěřování jsem neměla čas řešit svoje problémy. Jenže potom jsem začala mít bolesti. Strašně mě bolely nohy, záda, klouby. Všimla jsem si, že mi nohavice džín začínají být krátké. Kruci, já snad ještě rostu. Zašla jsem si za doktorem a on mi to potvrdil. V mém věku je to prý u kluků úplně normální a taky u některých holek. Když jsem mu řekla, že máma má metr šedesát tři a táta dva deset, usmál se a řekl, že budu po tátovi. Napsal mi slabý prášky na bolest a doporučil bylinné koupele. Uklidnila jsem se a šla si koupit nový kalhoty. Rostla jsem skoro půl roku. Vytáhla jsem se o patnáct čísel a nakonec skončila na sto osmdesáti. Trochu jsem přibrala, ale to bylo v pořádku. Nemůžu při takové výšce vážit pětapadesát kilo, nejsem anorektická modelka. Svaly se mi zpevnily a zešlachovatěly. Byla jsem štíhlá, ale ženský tvary mi zůstaly. V osmnácti jsem vypadala spíš na čtyřiadvacet.

V práci mi bylo dobře, ale když jsem měla volno, znova mně přepadaly ty moje běsy. Abych se zabavila, koupila jsem si malej notebook a přes mobil zařídila bezdrátový připojení k netu. Našla jsem si jednu renomovanou školu, která nabízela online kurzy a začala znovu studovat. Kupodivu mi to šlo výborně a za pár měsíců jsem školu dohnala. Páni, vždyť já můžu odmaturovat. Dobrý.

Už to byl skoro rok, co jsem se potulovala po státech. Poslední moje štace byla v Lymanu v Nebrasce. Tady jsem se seznámila s místním šerifem. Bylo mu osmadvacet, bývalý mariňák. Chodil k nám na snídani a oběd. Začali jsme si spolu povídat. Docela se mi líbil. Byl milej a nedělal zbytečný ramena. Vyprávěla jsem mu upravenou verzi svýho života. Řekla jsem, že jsem se nepohodla s příbuznými a protože jsem vždycky chtěla cestovat, odjela jsem od nich. George mi vyprávěl, že jeho táta je pastor a on se v pubertě začal proti němu trochu bouřit. Dostal se do party a vyvedl pár vylomenin. Poslední průšvih měl v osmnácti. Místnímu neoblíbenýmu občanovi rozebrali auto a znovu ho složili, ale na střeše garáže. Nebylo to nic vážnýho, ale od soudce dostal na vybranou, buď armáda, nebo trest. Vybral si armádu a podepsal to na dva roky. Po dvou letech si smlouvu prodloužil a nakonec tam zůstal devět let. Před rokem ho se ctí propustili. Dostal výsluhu a vrátil se domů. Místní šerif, který nad ním kdysi držel ochrannou ruku, měl jít do penze a donutil ho, aby se přihlásil do konkurzu na jeho místo. Vzali ho.

Bylo mi s ním dobře. Přistihla jsem se, že se nemůžu dočkat, až se ráno objeví ve dveřích, sedne si k pultu a řekne mi: „Čau, Elso.“

Díky mýmu vzhledu si myslel, že jsem jen o trochu mladší než on. Netušil, že je mezi námi rozdíl deseti let. Začali jsme spolu chodit a já si myslela, že tu zůstanu. S ním. Pak přišel ten den, nebo spíš noc, to už jsme spolu byli víc jak měsíc… Byl večer, měla jsem po práci a čekala jsem u něj ve služebně, až skončí s papírováním. Seděla jsem na kraji stolu a kývala nohama do rytmu písničky, kterou hráli v rádiu. George všechno pomalu uklidil a pak si stoupl těsně ke mně.

„Tak, co s načatým večerem, kočko?“ zeptal se.

„Co bys rád? Chceš do kina, do klubu, nebo se jen tak projedeme?“ navrhla jsem několik možností.

„Věděl bych o něčem lepším,“ řekl s úsměvem. Nepatrně mi roztáhl nohy a vklínil se mezi ně. Přitáhl si mě na hruď a moje ruce zkřížil na svých zádech. Potom mě políbil. Vášnivě. Zasténala jsem.

„Elso, co kdybychom šli k tobě?“ zašeptal mi do ucha. Kývla jsem. Ještě jednou mě políbil a pak mi pomohl seskočit ze stolu. Cestou do motelu, kde jsem bydlela, jsme nemluvili. Ruce se mi trochu klepaly, když jsem odemykala dveře. Vešli jsme dovnitř. Okamžitě mě objal a kopnutím dveře zabouchl. Chtěl rozsvítit, ale sundala jsem mu ruku z vypínače.

„Jak chceš,“ řekl a ruku mi položil na zapínání košile. Nebránila jsem mu. Chci konečně poznat, jaká je skutečná láska a ne jen sex.

Vyspali jsme se spolu. Bylo to docela fajn, ale že bych byla nějak nažhavená… Ráno jsem se probudila a George spal vedle mě. Najednou jsem v hlavě uslyšela tátův hlas. Chováš se jako děvka. Vystřelila jsem z postele a zavřela se do koupelny. Pustila jsem si sprchu a vlezla pod ní. Nevím proč, ale rozbrečela jsem se. George mi klepal na dveře, ale já neotevřela. Zavolal přes ně, že musí do práce a uvidíme se večer. Když odešel, vylezla jsem, sbalila se a dala v práci výpověď. Naštěstí mě pustili okamžitě. V poledne jsem byla už stovky mil od města. On si zaslouží někoho lepšího, než jsem já. Nedokázala jsem zastavit. Opustila jsem Nebrasku, profrčela Wyomingem a Montanou a po dvaceti hodinách jsem ke svýmu údivu zjistila, že jsem v Seattlu. Únavou jsem už neviděla na cestu. Co teď? Přespat a jet dál? Nebo si najít práci?

Přespala jsem v motelu, ráno úplně mechanicky sedla na motorku a jela dál. Tentokrát jsem vůbec nesledovala ukazatele. Možná jsem i trochu bloudila. Jisté bylo, že jsem navečer s údivem zjistila, že jsem v Port Angeles. Páni, já jsem jen kousek od Forks, odkud pochází naši. Co kdybych? Byla jsem tam naposledy, před deseti lety, na pohřbu dědy Charlieho. Pamatuju si, jak se Bella schovávala za hustý závoj, aby si nikdo nevšiml jejího mladistvého obličeje. Já a Tris jsme vystupovali jako její děti. Ostatní se pohřbu nezúčastnili. Nešlo to. Od tý doby tam nikdo z rodiny nebyl. Bella neměla sílu a táta s mámou chtěli nechat La Push na pokoji. Vlci stárli a táta začínal vypadat jako jejich syn. Dorostla nová generace, která nic nevěděla o tajemství kmene, stejně jako to kdysi nevěděl táta. No nic, přespím v Port Angeles a ráno uvidím.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

maryblack

28)  maryblack (18.09.2012 08:01)

Empress

27)  Empress (29.11.2011 02:57)

Tak syn je upírom a tuším že Eli sa stane vlkodlakom

26)  Anna43474 (17.04.2011 15:42)

Budu se opakovat - chudák holka :( Ještě štěstí, že ji čeká něco lepšího
Škoda, že s ním nemohla zůstat :p
TKSATVO

SarkaS

25)  SarkaS (06.10.2010 14:19)

Tedy zajimalo by me koho tam potka

krista81

24)  krista81 (12.06.2010 01:27)

Moc hezký díl, sice trochu smutný. Jsem ráda za vysvětlení s Patrikem, i popis toho roku co byla pryč.

Michangela

23)  Michangela (10.06.2010 22:23)

Nemá jednoduchý život! Ale...

Ewik

22)  Ewik (10.06.2010 17:37)

Krásný díl

Bye

21)  Bye (10.06.2010 15:02)

Bez dechu.
Toť můj stav během i po čtení.
Je to strhující, přirozený, živý.

Ňákýho pěknýho vlka si prosím pro Elzu.

P.s.: Mám doma jednu Eli, který příležitostně říkám Elza ;)
Dnes má tři roky.

20)   (10.06.2010 14:17)

Dosavadní pohled Jakea se mi líbil moc, ale Lizzie navyšuje laťku. Senzační!

Silvaren

19)  Silvaren (10.06.2010 11:11)

Paráda!!! Jsem ráda, že se Eli chová jako normální holka a bere život tak, jak jí přijde pod ruku. Jsem strašně zvědavá na události v La Push, tak už nás nenapínej!

MisaBells

18)  MisaBells (10.06.2010 09:00)

Už zase... Já tě přerazím, vážně jo... Rána se nedožiješ, co tohle mělo být???? Odkud jim volala? Co ten George? Chudák, tomu muselo být hrozně... No, ale alespoň vím, kde se toulala a co vyváděla. Jsem ráda, že taky vím, jak to bylo s tou školou a Patrik... Ok, přerazím tě jindy... Teď mi vysvětli, proč tu ještě není další díl!!! (tenhle je taky good :D )

Nebraska

17)  Nebraska (10.06.2010 08:42)

Tyjo sfingo, ty mě prostě dostáváš :-) Hltala jsem to s očima doširoka otevřenýma - tahle pasáž z pohledu Eli byla prostě famózní!

Amisha

16)  Amisha (10.06.2010 08:40)

To bylo super, navíc souhlasím s Evelínkou, jedna nová vlkodlačice by se hodila.

15)  belko (10.06.2010 08:34)

nádherně napsaný díl jen tak dál!!!

Hanetka

14)  Hanetka (10.06.2010 08:22)

A jéje, probudil se vlčí gen, co? Jen bych ráda věděla, jestli ho nastartoval nějaký upír... nebo ta upíří část v Eli? A do kohopak v La Push se asi otiskne? Sfingo, pokračuj, nebo se ukoušu zvědavostí!

Evelyn

13)  Evelyn (10.06.2010 07:57)

Tak mě jenom napadá - když je jedno dítko upír, nebude druhé vlkodlak?

JEAKS

12)  JEAKS (10.06.2010 00:54)

krásné , těším se na další ;)

Popoles

11)  Popoles (09.06.2010 23:19)

Moc hezké, holka dospěla v samostatnou ženskou. Jen s tou její psychikou to bude horší. Snad se z toho dostane... A co se asi přihodí v La Push?

Lenka

10)  Lenka (09.06.2010 23:05)

Moc krásný. Je mi jí líto a doufám, že se už brzo vrátí.
Těším se na další díl.

Lipi4

9)  Lipi4 (09.06.2010 21:31)

Nádhera, krása :p , ale co ten konec

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek