Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Eli%20B.png

Bobby Smith do třetice a naposledy.

Následuje jedno stěhování a odjezd do La Push.

17. A sakra…

Jacob

Sethovi se zlomenina zahojila a po snídani ho Carlisle pro jistotu odvezl na rentgen. Zpátky byli coby dup.

„Je to v pořádku. I svým zrakem, jsem na snímku těžko hledal místo, kde byla kost zlomená,“ potvrdil Carlisle.

Seth nám to dokázal názorně, protože chytil Eli kolem pasu a zdvihl do vzduchu. Jednou rukou, tou zlomenou!

„Sethe, okamžitě mě pusť, zbláznil ses?“ protestovala.

„Jo, zbláznil, do tebe,“ smál se na celý kolo.

„Tahle rodina není normální,“ povzdechl si Carlisle.

„A ty sis někdy myslel, že je? Co chceš od kupy upírů, vlků a jedné poloupírky?“ zeptala se a dál se svého vlka držela jak klíště.

„Vy dva, nechtěli byste si jít někam hrát?“ zeptal se Edward.

„Proč, překážíme ti?“

„Ty ani ne, tebe číst nedokážu, ale myšlenky tvého přítele, ano.“

Chudák Edward, jak dlouho mu trvalo, než si zvykl na mě a Ness, a teď to má znovu s Eli a Sethem.

Eli se ušklíbla, popadla Setha za ruku a zmizeli.

„Tak to bychom měli. A teď mi řekněte, co uděláme s těmi gaunery?“ zeptal se Edward.

„Co s nimi? Já myslím, že jsou už potrestaní dost,“ ozval se Carlisle.

„Tak to ne! Oni se naše děti pokusili zabít a měli by vyváznout tak lacino?“ protestoval Emmett.

Uchechtl jsem se tomu označení „naše děti“, ale jinak jsem s ním souhlasil. Nevím, kde se ve mně ta krvelačnost vzala, ale měl jsem sto chutí je roztrhat.

„Nejradši bych jim vyškrábala oči,“ přidala se Rose a Bella s Ness přikyvovaly hlavou.

„Pánové a dámy, to bychom klesli na jejich úroveň,“ protestoval Carlisle. „Nechte to být. Jsou v nemocnici a než je pustí, budeme odstěhovaní.“

„Nejsou, tedy ne všichni.“ Alice se zadívala do dálky. „ti dva bouchači se o nic nepokusí, jedna lekce jim stačila, ale Bobbyho dneska propustí se sádrou. Chystá se, že to vyklopí zítra otci. Chce mu namluvit, že ho Eli se Sethem bezdůvodně napadli. Kluci, jestli něco neuděláte, tak jeho otec na nás poštve své gorily.“

„Grrr!“

Ten zvuk se ozval ze všech hrdel. Tak ono mu to nestačilo. A potom se Edward uchechtl a ještě jednou a nakonec se rozesmál. Koukal jsem na něj jako puk a nebyl sám.

„Dobrý, Jaku, nezbláznil jsem se. Jen jsem, v Alicině vizi, viděl, co mu provedeme. Je to lepší, než násilí. Alice, kdy?“

„Dnes večer. Jeho otec se do města vrací až zítra a matka bude do noci na večírku u přátel.“

Když nám Edward řekl svůj plán, souhlasil s ním i Carlisle a dokonce nás vybavil potřebným prostředkem.

„A co Volturiovi, nebudou to brát jako porušení zákona? Nerad bych poznal jejich hrad zevnitř,“ staral jsem se.

„Neboj, nic neprozradí. Bude vyděšenej k smrti a bude to považovat za noční můru. Klapne to, uvidíš.“  Klidnila mě Alice.

„Teď jenom co s našimi dětmi? Nechci je do toho tahat. Užili si dost,“ přemýšlel jsem nahlas.

„Když jim řekneme, že všichni vypadneme večer na lov, budou blahem bez sebe.“ Chechtal se Emmett.

Celý den jsme úspěšně předstírali, že se nic neděje. Večer jsem Eli řekl, že jdeme všichni na lov a jestli chtějí jít s námi. Jejich reakce mě pobavila. Seth na okamžik zaváhal. Líbily se mu naše lovy, ale Eli na něj zasyčela a potom se na mě líbezně usmála: „Díky, ale něco si radši přečteme.“

To víš, to ti tak věříme. Potlačil jsem smích: „Nechcete, nechtějte, nutit vás nebudeme.“

V devět večer jsme stáli před honosnou vilou Smithových. Všichni. Jen Carlisle a Esmé šli skutečně na lov. Útlocitné upíří dušičky.

„Kdo to provede?“ rozhlédl se Edward.

„Já, jsem z vás nejrychlejší,“ přihlásil se Tristan.

„Máš pravdu,“ kývl hlavou Edward a dal mu do ruky ampulku s čirou tekutinou.

Tristan zmizel a během několika vteřin by zpět. „Hotovo, nevšiml si ničeho. Nalil jsem mu to do pití, co má na stole. Sedí u počítače a hraje nějakou stupidní vyvraždovačku. Je do toho tak zažraný, že by si nevšiml, ani kdyby mu to tam přinesl táta jako vlkodlak.“

To, byl účinný uspávací prostředek. Stačilo čekat a poslouchat.

„Spí,“ řekla asi za deset minut Bella. „Chrápe skoro jako Jacob.“

„No dovol, já nechrápu,“ ohradil jsem se.

„Ne, miláčku, ty jen řežeš pilou,“ usmála se Ness a chtěla něco dodat, ale Alice jí přerušila.

„Máme půl hodiny čistého času, než se probere, tak konec cukrování a pohyb.“

Emmett se do domu dostal stejnou cestou jako Tris. Když se za chvilku vrátil, měl přes rameno přehozeného bezvládného Bobbyho.

„Padáme.“

Donesli jsme ho doprostřed lesa, rozestavili se kolem něj a čekali. Já jsem měl na sobě jen šortky, v plánu byla zahrnutá moje přeměna. Jo, jakej byl plán? Pořádně toho zmetka vyděsit. Alice viděla, že to na něj zapůsobí víc, než zlomené zápěstí od Eli.

Konečně se začal probouzet. Nechápavě se koukal kolem sebe a pak vytřeštil oči: „Kde to jsem, co… co…“

„Kde seš? Někde, kde tě nikdo neuslyší, parchante. Přišli jsme se ti představit. Myslíš si, že nás znáš? Tak to tě vyvedu z omylu. Edward, Emmett, Jasper, Tristan, Bella, Alice, Rosalie – upíři. Renesmé – poloupír a já vlkodlak.“

Bobby se začal smát: „Dobrej pokus. To si myslíš, že mě tou pohádkou vyděsíš? Budete litovat, všichni.“

„Myslíš? Tak se koukej.“

Křup.

Stal jsem před ním a v duchu se smál. Koukal na mě, oči vyvalené, výraz naprostého hovádka božího.

Sklonila se nad ním Ness a řekla mu téměř laskavě: „Myslel sis, že si můj muž dělá legraci? Jenom ti ukázal, co je zač. Teď ti něco ukážu já,“ přitiskla mu ruku na tvář. Bylo mi jasné, co mu ukazuje. Jeho samého, vyděšený výraz, který mu naskočil ve chvíli, kdy jsem se před ním přeměnil. Poodešel jsem za stromy, kde jsem měl schované oblečení. Vrátil jsem se k nim v lidské podobě.

Edward

To není možný, to se mi zdá. Je to jen blbej sen a já se probudím. A pak to tý holce a jejímu frajerovi zavařím. A těmhle taky. Co kdyby jim lidi mýho táty trochu podpálili barák? Jo, to je ono.

„Zapomeň, náš dům nikdo podpalovat nebude, a jestli ublížíš Eli a Sethovi, tak tě s velkou radostí roztrhám,“ reagoval jsem na myšlenky toho ubožáka.

Znova vyvalil oči. Do hajzlu, on mi snad čte myšlenky.

„Jo každou, takže si vymysli, jakou chceš pomstu, ale já to budu hned vědět. Vlastně budu to vědět dřív, protože moje sestra předvídá budoucnost. A můj bratr ti taky něco ukáže. Jazzi?!“

Z myšlenek Bobbyho jsem přesně vycítil okamžik, kdy ho Jasper zaplavil čistou a nefalšovanou hrůzou. Choulil se na zemi zabalený do klubíčka a třásl se. Nahlas vzlykal a prosil, aby Jazz přestal. Dal jsem mému bratru znamení a Bobby se uklidnil.

„Vidíš, co dokážeme? Jestli chceš prožít relativně klidný život, zapomeň na nás, zapomeň na Elizabeth, zapomeň na Setha. Brzy se odtud odstěhujeme, nezbude po nás ani stopa. Bude to, jako bychom nikdy neexistovali.“

Bobby vyděšeně kývl a snažil se vyhrabat na nohy: „Co je zač Liz a ten její?“ zeptal se a bylo vidět, že se bojí odpovědi.

„Jsou to vlkodlaci, stejně jako já,“odpověděl Jacob. „Víš, kde Lizzie byla poslední dva roky? Mimo jiné, vedla vlkodlačí smečku a učila se bojovat. Buď rád, že ji na tebe nepustím. Dopadlo by to hůř, než posledně. Jo a nezapomeň, že máme to lanko a kleště. Jestli někde cekneš, pošleme to na patřičná místa.“

Jake kývl na svého syna. Tristan se mihl kolem Bobbyho, který v té rychlosti ani nestačil zaregistrovat, že mu píchl do šíje injekci. Byla to další dávka uspávadla. Po necelé minutě se sesunul k zemi. Pak už jen stačilo odnést ho domů a posadit před počítač s herním ovladačem v ruce.

 

Jacob

Po pár dnech jsme se dočkali zpráv ze Smithovic domu. Když se ráno matka Bobbyho probudila, našla svého syna zamčeného v jeho pokoji. Odmítal vylézt. Po návratu otce bylo rozhodnuto, že se k Bobbymu zavolá psychiatr. Ten diagnostikoval záchvat panického strachu jako důsledek přemíry brutálních her, které hrál na počítači a doporučil změnu prostředí. Poslední zpráva byla, že ho rodiče odlifrovali na nějakou snobskou školu do Evropy.

Nás čekalo balení a stěhování do Harvardu. Nábytek jako vždy zůstával na místě. Cullenovi lpěli na jiných věcech a tak se balilo moje a Rosaliino autonářadí, Alicin šatník, Tristanův koncertní klavír, Edwardova fonotéka a hlavně tuny knih. Protože ke Carlisleově vědecké knihovně, přibyly další stovky knih, patřících Belle, Ness a Tristanovi. Jó naši čtenáři. Nejrychleji měla sbaleno Eli. Do jedné krabice pečlivě naskládala fotoalba, na ně sbalila všechny drobnosti, co od nás kdy dostala a byla hotová.

„Eli, to je opravdu všechno, co si chceš odvést?“ zeptala se jí Nessie.

„Ne, ale vy pojedete v autech, že jo?“ smála se moje dcera.

„Lásko, máš kluka s dlouhým vedením, ale já tu tvou poslední větu nějak nechápu,“ postěžoval si Seth.

„Eli, prostě dala najevo, že mimo té jedné krabice, si chce odvést hlavně svou rodinu, ale tu balit nemusí,“ odpověděl jsem místo své dcery, přitáhl si ji k sobě a políbil na tvář.

„Miláčku, jestli se ti nechce sedět v autě, stačí říct, já tě klidně do nějaký krabice zabalím,“ provokovala Eli a pak už se klidila ze Sethova dosahu.

Stěhovali jsme se poslední týden v červenci. Můj tchán se vytáhl, ostatně jako vždy. Náš nový domov stál na rozsáhlém pozemku hned vedle lesa. Bylo to sídlo, které si někdy v druhé polovině devatenáctýho století nechal postavit nějaký zbohatlík. Původně ho tvořil panský dům, menší hostinský dům a hospodářské budovy. Dnes byly hospodářské budovy přebudovány na garáže a technické zázemí. Z venku oba domy působily, jako by se za těch dvě stě let nezměnily, ale uvnitř byly vybaveny vším moderním pohodlím. Cullenovi obsadili větší dům a Blackovi a Clearwater, ten hostinský. Hostinský, hm… Byla tam velká kuchyně, obývací hala, knihovna, dvě pracovny a čtyři ložnice. Samozřejmostí bylo i to, že každá ložnice měla svou koupelnu a šatnu.

Když Eli přepočítala ložnice, obrátila se na mě. „Doufám, že si nemyslíš, že ta čtvrtá bude pro Setha?“

„Eli, neblbni, já nejsem, víš kdo,“ usmál jsem se její starosti. Sám jsem si dost užil osamělého spaní, když holka, kterou jsem miloval a miluju, spala za zdí. Bude pro Sethovy rodiče, když nás budou chtít navštívit.“ Ten úlevný vzdech byl tak hlasitý, že ho určitě slyšeli až v druhém domě.

„Tak se mi zdá, že naše dcera začíná být na svém amantovi pěkně závislá,“ šeptl jsem Ness.

„Hm, já znám jednoho vlka, který je tak závislý na své ženě, že si ji před pár týdny přitáhl až do La Push,“ řekla nahlas Ness.

„Zásah,“ zašklebil jsem se.

Začátkem srpna jsme já, Ness, Eli a Seth vyrazili do La Push. Čekalo nás tam dost práce. Hlavní bylo, nějak to vyřešit s Peterem a Charlotte. Eli se sem vrátí nejdřív za rok a smečce bude chybět Alfa. Za dob naší smečky to bylo jednodušší, Alfa samci jsme byli dva. Smečku by dokázal vést i druhý nejvyšší ve velení, ale to byl Seth. Takže jsme se modlili, aby se všechno vyřešilo do konce prázdnin. Cullenovi nás nepouštěli rádi. Já vím, vždycky když někdo z nás odjede, stane se průšvih. Když jsem před lety utekl a Nessie za mnou, pohádali jsme se s Edwardem tak, že naše drahé polovičky s námi nemluvily. Když jsme odjeli bez rodiny na dovolenou, dostali jsme se do rukou Jane a já to málem zaplatil životem. A do třetice, když utekla Eli, dva roky jsme jí neviděli a vrátila se nám jako vlčice. No to poslední vlastně žádná katastrofa není. Takže jsem se těm našim starostlivým upírům nedivil. Ale kruci, tři vlci a jeden poloupír, snad něco zmůžou, ne?

Sotva jsme přiletěli a vybalili, museli jsme jet ke Clearwaterům. Jasně, Eli chtěla ukázat, že její drahocenný Seth je v pořádku. Dohodli jsme se, že jeho rodičům raději nic neřekneme o srážce s Bobbym Smithem.  Potom jsme plánovali navštívit Sama, smečku a nakonec zkontrolovat nomády. Jazz se o ně klepal, nebyl s nimi v pražádném kontaktu. Peter chtěl, aby k němu nevedla žádná stopa.

Bylo brzy ráno, když dala Eli dohromady smečku a spolu s Ness jsme se vydali k nomádům. Už když jsme se blížili, věděl jsem, že není něco v pořádku. Jejich pachy byly cítit slabě a míchali se do nich ještě jiné. Ve stejnou chvíli to zaregistrovala Eli a nabádala smečku k opatrnosti. Rozdělili jsme se a chatu obklíčili. Proměnil jsem se a potom jsme s Ness vešli dovnitř.

A sakra… tak tady došlo k zápasu a ten kdo tu bydlel, dobrovolně neodešel.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

maryblack

30)  maryblack (19.09.2012 23:14)

Co se sakra stalo?!

Empress

29)  Empress (30.11.2011 17:48)

A sakryš

28)  Anna43474 (15.05.2011 21:12)

Název to přesně vystihuje - no sakra
Co se stalo?! María???
TKSATVO

SarkaS

27)  SarkaS (06.10.2010 17:21)

Do háje a co ostatní vlci?

26)  Alorenie (18.09.2010 21:03)

To néé. To snad ne :( :( Pomoc! Tak svěle to začalo! Musím číst dál!

sfinga

25)  sfinga (08.07.2010 17:53)

Eternity, díky za chválu, celá se červenám, fakt.
Vaše krásný vzkazíky mě úžasně nabíjejí, díky všem.
Miluju vás a píšu pro vás. Děkuju.

24)  Eternity (08.07.2010 11:26)

Já se kaju, že jsem takovou dobu nečetla tvoji povídku a tím pádem ani nekomentovala. Tak jsem ji včera přečetla celou na jeden zátah (četla jsem až do hluboké noci) a koment dávám až dnes, večer mi to už fakt nemyslelo - i když nevím, jestli to dnes bude lepší:D . Sfingo, jsi neskutečná spisovatelka! Stále mě udivuje, že jsi začala psát teprve nedávno, protože tvůj styl psaní je tak vytříbený, vybroušený - že ty sis už psala dříve aspoň do šuplíčku:) ? A nebo si spíš přirozený talent, který nám teď ukazuješ v plné síle. Ty jsi jedna z mála autorek, které mě chytly za srdíčko a ať napíši cokoliv, vždy to čtu s velkou radostí. Jsi skvělá .

JEAKS

23)  JEAKS (07.07.2010 22:16)

úžasné , jsem mooc zvědav jak to bude pokračovat ;) , tvoji povídky

MisaBells

22)  MisaBells (07.07.2010 13:58)

Holka, já tě vážně roztrhám! Jaký zápas, zase? Jinak to, že chce Setha zabalit do krabice se mi líbí :D Mohla by jej odeslat hodně daleko, i když to je spíš případ mého Setha, než tvého. Ten tvůj je milý a milovaný :) Mé čekání se vyplatilo, ale to hloupé tlačítko... Bylo to geniální.

Silvaren

21)  Silvaren (07.07.2010 12:15)

Krása jako vždy!
Jen trochu přemýšlím nad situací ve smečce. Jestli se po dobou Eliiny nepřítomnosti někdo nevecpal na její místo - což by bylo jen přirozené. Smečka zřejmě nemůže bez vůdce fungovat.

krista81

20)  krista81 (07.07.2010 00:50)

Zase skvělej dílek - strašení Bobbyho jsem si vyloženě užila
a stěhování - Seth byl sladkej jak mu to při tom balení nedošlo A ložnice : Já nejsem, víš kdo.
Ale co se to děje s Peterem a Charlotou ? Snad ne nic zlýho, snad je Maria nenašla ? Takhle useknout konec to není hezký - další kapitolka bude brzo, žejo??

Abera

19)  Abera (06.07.2010 17:31)

krásný

Bye

18)  Bye (06.07.2010 11:11)

No, skoro to tím porušením zákona zavánělo, ale aspoň z toho Bobby něco měl!
Nejlepší na tom je, že ho vylifrovali do Evropy, to je celkem jistej způsob, jak se ho zbavit
Při větě: "Bude to, jako bychom nikdy neexistovali." mi šel normálně mráz po zádech. Něco mi to připomnělo! ;)
Eli se Sethem jsou vymazlený...
No a ten konec? Hurá, bude napínačka!! Doufám, že tři vlci a jeden poloupír, snad něco zmůžou, ne?

Kiana

17)  Kiana (06.07.2010 11:08)

Jéééééééééééééééééééé! Tak to je tedy něco!

Radussska

16)  Radussska (06.07.2010 11:00)

Wow ta pomsta byla super, ale já na konci vyžaduju hepááče tak prosím nikoho nezabij Kráááááása:D :D :D :D :D

sakraprace

15)  sakraprace (06.07.2010 09:31)

Týýýý jo, Sfin, nádherá pomsta Moc jsem si ji užila, ale co ten konec! Už bych asi měla být zvyklá, ale stejně stále doufám, že ho neusekneš v tom nejnapínavějším. Teď zas budu napnutá jak sáňky v létě.

14)   (05.07.2010 23:57)

Moc, moc pěkné !

13)  belko (05.07.2010 22:34)

no ještě že máš na koho svést ten infarktový konec! - na svého "múzáka". Tak. A teď zavři okno a nebudeš větrat, dokud to ten povedený můzák všechno nenapraví, jo?:)

Popoles

12)  Popoles (05.07.2010 21:38)

Sfingo ty chceš vynadat?
Tak pozor: Ty, ty, ty..týty ty týtý tyty...tak to spíš znělo jako Morseovka, že?
A kvůli čemu že to nadávám - no přece ten konec! Já jsem našponovaná jak nedovařená špageta

sfinga

11)  sfinga (05.07.2010 21:11)

Holky moje zlatý (spíš diamantový), díky. Já se s touhle kapitolou mořila týden a pořád jsem nebyla spokojená. Kruci, co bych asi měla napsat, abyste mi jednou vynadaly?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek