Edwardova noční můra

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

05.10.2013 [21:00], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 25×, zobrazeno 4891×

Co může děsit upíra k smrti?

Neexistovalo slovní spojení, které by Edwardovi nahánělo takovou hrůzu. Vážně ne. Všechno ostatní se proti těm dvěma slovům zdálo malicherné. Španělská chřipka? Pche. Volturiovi přicházejí? No a co. Mrtvá Bella?

No dobře, spojení mrtvá Bella způsobilo, že měl náhle pocit, jako by se nemohl nadechnout.Což bylo docela zábavné, zvlášť když přihlédneme k faktu, že Edward vzduch nepotřeboval. Ale pořád to nedělalo to, co tamta dvě slova. Ta v něm totiž vzbuzovala touhu vzít nohy na ramena a svou přirozenou rychlostí se vydat co nejdál odsud.

Afrika zněla docela dobře. Jen to slunce tam. Ale kdyby se vydal do pralesa, nikdo by ho nenašel – pokud by to on sám nechtěl.

A hlavně by rozhodně nehrozilo, že se tam přihodí to, co mu zrovna teď nahánělo hrůzu až do morku kostí.

Kdesi dole se Alice hlasitě rozesmála. Jasně, právě ho viděla, jak utíká a plave přes oceán směrem k černému kontinentu. Dotčeně se zamračil. Kdyby mu raději poradila, jak se tomu vyhnout. Určitě musí existovat nějaký způsob! Soustředil se na mysl své drobné sestry, ale jediné, co mu stále dokola dovolila vidět byl on sám, kterak bolestně trpí při té věci. Vypadalo to, že se tomu vážně nevyhne.

Jako by ho nějaká velmi škodolibá vyšší moc tam nahoře slyšela. Dosud jasné ranní nebe se začalo zatahovat a Edwardovi uniklo tiché zaúpění, když se jeho ruka přestala zářivě třpytit.

Tentokrát se dole zasmáli všichni kromě Esmé, která nebyla ráda, že její milovaný, aktuálně nebohý a téměř hynoucí syn trpí. Aspoň někdo! To Carlise se pohihňával naprosto bez skrupulí a dokonce houkl:

„Už bys měl vyrazit, jestli chceš stihnout vyzvednout Bellu.“

Edward zavrčel. Kdyby byl Carlisle opravdový otec, nechal by ho doma! Zatraceně, byl víc než sto let starý upír, před kterým by se měli všichni třást strachy! Proč tu sedí a poslouchá své rodiče? Kdyby chtěl, mohl by provést cokoliv – cokoliv! Klidně by mohl vběhnout do Bílého domu a zničit hlavu Spojených států, kdyby chtěl!

„Mám zavolat Blackovi, aby ji odvezl?“ zeptal se Emmet.

„Nebo může jet sama tím svým rozbitým a starým náklaďáčkem,“ navrhla rádoby bezelstným tónem Alice.

Tentokrát zavrčel hlasitěji. Taková manipulace! Co si to o něm myslej? Že na něco takového skočí? On? Se svými schopnostmi?

Za tři vteřiny seděl ve volvu.

„Všechny vás nenávidím!“ křikl a rozjel se, až mu od kol létal prach a kamínky. Před vjezdem do lesa prudce zabrzdil a dodal: „Tebe ne, Esmé, promiň. Ale mohla ses mě zastat! Co by ti udělalo, kdybys tam zavolala a řekla, že mám chřipku?“

„O chřipce se nežertuje!“ okřikla ho Esmé. Zamumlal něco nesrozumitelného, co znělo jako všichplibtprdl, a jel za Bellou.

Která už nasedala do toho vraku.

„Co to děláš!“ mračil se na ni. Pokrčila rameny:

„Myslela jsem, že nakonec zůstaneš doma.“ Pak se na něj usmála a to mu na chvilku zvedlo náladu. Zvlášť když se k němu přitulila blíž a stoupla si na špičky, aby mu mohla dát pusu. I tak dosáhla jen na bradu. V tu chvíli měl Edward chuť ji popadnout do náruče a utéct s ní. V pralese by se jí mohlo líbit. Postavil by jim dům někde kousek od vodopádů...

Něco by ji kouslo, nejspíš hned první den. Nebo by se zamotala do liány a zlámala si vaz. Případně by se utopila v tom vodopádu. Ach jo.

„Taky jsem si to myslel, ale všichni se proti mně spikli. Chtějí se mě zbavit,“ zakručel Edward, zatímco ji naložil do auta, nasedl a nastartoval.

„Víš dobře, že to není pravda,“ přesvědčovala ho Bella.

„Vážně? Tak proč mě v tom nechají? Proč se v tom musím plácat? Jako by nevěděli, jak nechutné peklo to je! Tohle jsem si nezasloužil!“

Odpovědí mu bylo ticho. Zmateně se otočil k sedadlu spolujezdce a pozoroval Bellu, která naopak se zarytou vytrvalostí pozorovala okolí. A občas se lehce zatřásla. Edward se zamračil a hned pustil topení naplno. Možná je nemocná? Neměl by ji odvézt domů a starat se o ni? Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou – měl by Bellu v posteli a vyhnul by se tamtomu. Začalo to vypadat jako geniální nápad hodný Edwarda Cullena, když mu to došlo:

„Ty se mi směješ?“ zeptal se a doufal, že nezní tak nejistě a zmateně, jak se právě cítil.

„Promiň!“ hýkla Bella a rozchechtala se nahlas. „Nejde to zastavit! Kdyby ses viděl! Kdyby ses slyšel! Edwarde, nikdy by mě nenapadlo, že tě vyděsí obyčejná-“

„Neříkej to!“ přerušil ji hystericky. Když se snažila položit si dlaň na jeho stehno, odtáhl se. Co se to s tím světem děje?! Už i Bella? Jeho rodina na ni má pěkně nepěkný vliv.

„Bude to v pořádku, uvidíš,“ snažila se ho Bella uklidnit, když zabočili do ulice vedoucí ke škole.

„To určitě,“ odrkl znechuceně, ale uvnitř byl takhle malinký. Když si představil to peklo, co ho čeká, nebyl si jistý, jestli to vydrží. Jestli to přežije.

„Ale no tak. Nemůže to být tak hrozné, jak děláš,“ napomenula ho Bella. Netušil, jak je možné, že je tak klidná a ještě z něj má legraci. Měla by ho podpořit!

A pak byli u školy.

A nad vchodem byl roztažen velký transparent, na kterém bylo ne úplně pravidelným písmem napsáno to slovní spojení. To, které bylo pro Edwarda největší noční můrou. Když se jeho oči zastavily natěch písmenech, přísahal by, že se mu prudce rozbušilo srdce a zalil ho studený pot.

A v tu chvíli se autem ozvala ta profláklá hudba z Psycha. Tak hlasitě, že Edward sebou prudce škubl.

Což u upíra není právě nejvhodnější, že.

Takže zatímco jeho mobil dál zvonil tu protivnou a hrůzu nahánějící znělku, Emmett se v autě hned za tím hlasitě chechtal, Bella se snažila nesmát se a Edward se snažil protáhnout pravou nohu zpátky dovnitř do auta, aniž by napáchal volvu nějakou další škodu. Zlomený volant je brnkačka, ale tu prošlápnutou podlahu Emmett opraví sám!

Když Edward vystupoval z auta, slyšel to slovní spojení všude kolem sebe. Všichni – všichni! - byli nadšeni. Ti nejmenší se nemohli dočkat a byli trochu nervózní. Ti nejstarší měli radost z toho, že se dnes ulejou. On byl vážně jediným, kdo měl náběh na panickou ataku.

„Edward Flinstone!“ zahalekal Emmett, jen co zaparkoval vedle nich. Pak potichu dodal: „Měl bych ti ulovit nějakýho levharta, aby sis mohl ušit nový šaty, ne?“

Edward zavrčel. Trojice třeťaček, která je míjela, se překvapeně otočila.

„Jé, to byl ale velkej pes!“ vyjekla honem Bella a ukázala za keř vedle parkoviště. Jasper poslal směrem k holkám trochu nezájmu a krize byla zažehnána.

„Uklidni se, chlape. Nebuď hysterka,“ pokusil se Emmett vyžehlit, co spáchal. Byl to marný pokus. Edward byl teď napnutý jak struna a nervózní jako slečna před svou první návštěvou gynekologa. Ucítil na svých prstech lehký dotek Belliny teplé ruky a už už se jí chystal chytit jako záchranného člunu, když mezi ně skočila Alice a popadla ho za ruku sama.

„Uklidni se. Mohls jí rozdrtit kosti,“ sykla na něj potichu. To ho probralo a trochu vrátilo do reality. Nechal se od Belly chytit a pomalu vést na porážku.

Před tím transparentem naposledy zaváhal.

„To dokážeš,“ zašeptala Bella. Zhluboka se nadechl a přikývl. Pak minul nápis ŠKOLNÍ AKADEMIE a dělal, že si nevšímá vlezlého mrazení, které ho lechtalo na zádech.

Tohle bude jeho smrt. Chcete zabít upíra s hudebním sluchem? Pošlete ho na školní akademii. Nejhorší mučení na světě.

Sedli si co nejdál od pódia, ale bylo to spíš jen symbolické gesto. Upíří uši byly zrovna dneska opravdovým prokletím. Když bylo hlediště už skoro zaplněné a v sále se setmělo, Bella vložila Edwardovi něco do klína. Bylo to malé a mělo to dráty, to byla první věc, kterou si uvědomil. Pak se podíval – a zaplavila ho vlna takové úlevy a vděčnosti, že kdyby byl člověk, vyhrkly by mu slzy do očí. Mp3 přehrávač!

Pak vděčnost vystřídal vztek: proč ho tohle krucinál nenapadlo? Co se to stalo s jeho bystrým mozkem? Kdy mu kleslo IQ na úroveň houpacího koně?!

Ozvalo se zahvízdání vazbícího mikrofonu a odkašlání ředitele. Edward se nahnul k Belle a dal jí pusu.

„Děkuju,“ zašeptal, zatímco z uličky se ozvalo protivné:

„Pane Cullene!“

Pedagogický dozor ve formě profesorky McGonalové, to tu ještě chybělo, pomyslel si, ale odtáhl se a spořádaně se narovnal. A když profesorka o kousek poodešla, nacpal si do uší sluchátka tak hluboko, jak to šlo, a stiskl tlačítko Play.

Numetal ho zaskočil. Netušil, že by Bella poslouchala takovéhle věci. Tázavě se na ni podíval.

„Je to hodně hlasitá hudba,“ artikulovala a omluvně se usmála. „Smyčce a klavír by to nepřehlušily.“

Znovu měl chuť ji obejmout a políbit. Poslouchal vzteklý křikozpěv nějakého mladého muže, hlasité kytary, hlasitější basy a příšerně hlasité bubny. A slavnostní zahajovací proslov ředitele slyšel jen někde na pozadí. Téměř neznatelně. Když se bude soustředit na hudbu, bude všechno v pořádku.

Přežije to.

Taková úleva!

Tak proč to Alice neviděla?

Moment!

Než se stihl podívat Alici do hlavy, uslyšel v té vlastní velmi rozzuřené No to si dělá srandu! A než si stihl uvědomit, co se děje, schytal pohlavek od profesorky McGonalové. A pak mu vytrhla sluchátka z uší.

Jemu! Upírovi! Mohl by jí zlomit vaz dvěma prsty!

„Cullene! To nemyslíte vážně!“ štěkala na něj. A pak ho začala krákat za ucho. „Takový projev neúcty! Nejen, že jste odmítl vystoupit, ale ještě znevažujete práci svých spolužáků? Za tohle budete týden po škole!“

Pak ho ještě jednou pleskla do zátylku a i s jeho – tedy Belliným – přehrávačem odkvačila pryč.

Aha. Tak proto se Alicina vize nezměnila.

Bella ho vzala za ruku. Chtěl se jí omluvit, vysvětlit jí, jak strašně se cítí, ale nestihl to, protože právě nastoupil sbor žáků z nejnižšího ročníku.

A začal sluchový holocaust.

Britney Spears v podání třináctiletých holek. Hallelujah od Cohena v podání dua mutujících chlapců. Justin Bieber zpívaný fanynkami Justina Biebera, které to sebralo tak, že se během zpěvu hystericky rozbrečely (ale nezapomněly se při tom vyfotit a vložit na Twitter). Celine Dion hlasem čtrnáctiletého kluka. Nothing Else Matters v podání dua kytara-flétna. Tou dobou už si byl Edward jistý, že krvácí z uší. Pak holka, která vypadala jako Rebecca Black, zpívala písničku od Rebeccy Black – i když slova zpívala a písničku nedokáží plně vystihnout, co se na pódiu dělo. Následovalo další Nothing Else Matters, tentokrát v podání bubnů, trianglu a basové kytary. Poznal to jen podle textu. Christina Aquilera určitě myslela dobře písničku o tom, že jsme všichni krásní, ale když to zpíval patnáctiletý chlapec se zjevnou krizí identity i stravovacích návyků, měl Edward chuť si tu ženskou najít a něco jí provést. Následovalo vystoupení roztleskávaček na hudbu Justina Biebera, což mohlo být osvěžující chvilkou relativního zvukového bezpečí, kdyby ale většina těch holek nebyla také fanynkami Justina Biebera a neječela nadšením už jen z toho důvodu, že něco předvádějí na Justina Biebera. Po nich nastoupilo Nothing Else Matters v podání houslí. A když napochodoval viditelně nervózní druhák s dudy, Edward jen tiše zasténal. Hrát na dudy není žádná legrace, a když je člověk druhák, nervózní, na pódiu a navíc v kiltu – nebo dokonce všechno dohromady, je jasné, že to bude katastrofa.

A byla.

Protože navíc oznámil, že bude hrát mashup Justina Biebera a Nothing Else Matters.

V ten moment Edward věděl, že je zle. Že už za sebe nedokáže ručit a neví, co se stane v příštích vteřinách. Možná uteče. Prorazí díru ve zdi a už ho tu nikdy nikdo neuvidí. Možná to tu prostě zmasakruje. A nikdo by se mu nemohl divit. Tohle je mučení, mnohem horší než na Guantánamu. Měli by všechny ty lidi zavřít! A jemu poskytnout odhlučněnou a vypolstrovanou celu, aby se dal dohromady.

Hystericky zasípal.

„Jaspere!“ sykla vedle něj Bella.

„Slečno Swannová!“ štěkla McGonalová.

Edward náhle věděl naprosto přesně, jak se cítí papiňák. A na pódium právě vcházela pubertální napodobenina metalové kapely, a protože měli všichni trička s nápisem Metallica, bylo jasné, co nastane.

„Uteč,“ procedil skrz zuby směrem k Belle.

„Jaspere!“ řekla Bella nahlas a důrazně.

„Slečno Swannová!“ zaječela McGonalová.

Edwardovi se před očima rozlila krvavě rudá barva.

A pak mu to najednou bylo všechno jedno.

Otráveně zafuněl, posunul se na židli dolů, takže se mohl pohodlně rozvalit, vzal Bellu za ruku a mrkl na ni:

„Čau, kotě!“

„Pane Cullene!“

„Ale nojo porád,“ pokrčil rameny.

Na pódiu se ozvaly první tóny Nothing Else Matters. Edward neudělal nic. Bylo mu to putna.

„To bylo těsný,“ zašeptala Rose. „Pako jedno, musel jsi čekat tak dlouho?!“

„Řekla jsem mu, aby počkal, jestli si o to řekne Edward sám,“ bránila Jaspera Alice. „Ale on fakt úplně přestal přemýšlet. Nečekala jsem, že ho to tak sebere.“

„Děláš, jako bys nevěděla, jak to probíhá. Vždycky,“ mračila se Rose. „Co to je vůbec za nápad, tyhle školní akademie? Taková blbost!“

„Děti se rádi předvádějí, ne?“

„No jasně, ale ať to dělají někde mimo školu, ne tady takhle. Mně už to po těch letech taky leze krkem,“ zlobila se Rose. Pak se otočila na Emmetta, ale vedle ní bylo jen prázdné místo.

„Co to sakra?“ udělala. Než si stihla uvědomit, že neví, jak se od ní proplížil a že v tom má určitě prsty Alice, ozvalo se z pódia nadšené halekání:

„Ahoooooj, Forks!“

„Já ho zabiju,“ zavrčela Rose. „Proč jsi mi nic neřekla?!“

„Moc se těšil,“ řekla Alice, jako by to bylo nějaké vysvětlení.

„Jak se dneska máte?“ halekal dál Emmett. A protože to byl Emmett a protože vedle něj nebyla Rose, mezi dámskou částí publika to začalo šuškat a pak vřít. „Dneska jsem vám přišel zazpívat jednu skvělou písničku. Schválně, jestli ji poznáte!“

„Fakt ho zabiju! To bude ostuda!“ syčela Rose. Jenže pak Emmett začal:

„There used to be a greying tower alone on the sea...“

A Rose změkla kolena a dojatě popotáhla.

Alice se podívala na flegmatického Edwarda a culící se Bellu, pak na Rose, která byla viditelně naměkko, zatímco její manžel na pódiu halekal Kiss From a Rose, a nakonec na Jaspera, který zvládal příjmat vlny nadšení, zamilovanosti i nervozity a zároveň vysílat doslova tsunami otupění směrem k Edwardovi.

Ale když se po očku mrkl na Alici, na chvilku zakolísal.

Což stačilo k tomu, aby se Edward probral, vstal a na celý sál zařval směrem k pódiu: „Zabiju tě, zrádce!“

Za což si vysloužil další dva týdny po škole.