Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Vrátí se Bella do Volterry, nebo co měla Janina  slova znamenat? Vypadá to, že spíš nahrává Edwardovi. A co Tanya? Líbí se jí Sarik a přestane konečně bláznit za Edwardem, který její city nikdy neopětoval?

Toto je poslední kapitolka, která skončí, jak jinak, než šťastně:-)

Poslední slova Jane zapůsobila na upíry v obývacím pokoji jako bomba. Pak se spustila lavina výkřiků. Od překvapených, přes rozhořčené až po ublížené.

 

„Co?“

 

„Ale proč?“

 

„Cože?“ ozývalo se ze všech stran. Kupodivu vyjekla i Bella. Tohle opravdu nečekala. Co to jen Jane napadlo?  Myslela to doopravdy, nebo to byl zase nějaký její trik? Ani se neodvážila se ohlédnout a podívat se Edwardovi do očí. Neřekl nic, ale slyšela ho, jak temně vrčí. Stála jako solný sloup a nebyla schopná ani slova. Přitom všichni přítomní koukali přímo na ni a čekali na její vysvětlení. Pod jejich soustředěným pohledem se ošila. Nikdy nebyla ráda středem pozornosti. Kolem hrudi se jí omotaly studené paže a zezadu byla nemilosrdně přitisknuta na Edwardovu vibrující hruď. Svou tvář si opřel o její pravé rameno a až potom zašeptal.

 

„Bello! Prosím…“ Víc neřekl. Víc se neodvážil. Neměl žádné právo říkat jí, co má dělat a co ne. To právo neměl ani předtím, ani nyní. Tenkrát to udělal, rozhodl za ni v otázce života a smrti a jak to dopadlo. Pět let odloučení, pět ztracených let jejího života, pět let jeho bezútěšného živoření. Myslel si, že je mrtvá a teď mu dal osud druhou šanci. Ne, teď nemůže odejít! Nesmí o ni znovu přijít! I když na to neměl právo, udělá to znovu. Zvedl hlavu a zuřivě pohlédl na Jane, která pro něj ztělesňovala Arovy dlouhé  prsty, které nenasytně natahoval k jeho Belle.

 

„To nedovolím! Do Volterry se nevrátí!“

 

„Chceš se protivit vůli upířích vládců?“ škodolibě se mu vysmívala Jane. Chtěla po něm šlehnout svým darem, ale věděla, že to nemá smysl. Takhle blízko u Belly, byl Edward automaticky zaštítěn jejím darem.

 

Carlisle coby hlas rozumu, se snažil vyostřenou situaci uklidnit a položil zásadní otázku.

 

„Aro jistě nebude jednat proti přání Belly. Nejdůležitější je, jestli se sama Bella chce do Volterry vrátit.“

 

Znovu se všechny oči upřely na Bellu, stojící uvězněná v Edwardově objetí.

 

Bella nechápala, co tím Jane sledovala. Svým absurdním prohlášením ji dostala do patové situace. Carlisle možná tušil, jaký je její vztah k Arovi, ale ani on si nemohl být jistý, do jaké míry mu může Bella vzdorovat. Podle reakce Edwarda a ostatních nikdo nepochyboval o tom, že Jane tlumočila Arův rozkaz. Nejraději by toho malého skrčka roztrhla jako hada.

 

Zamrvila se v Edwardově náruči a lehkým tlakem na jeho ruce je odtáhla od sebe. Pomalu vyklouzla z jeho objetí a špitla.

 

„Potřebuji si to rozmyslet,“ Bella vyběhla z domu, aby unikla pokušení své kamarádce ublížit.

 

Jane pohlédla na svoje publikum, spokojená s účinkem, kterého dosáhla. Potom sjela pohledem Edwarda a houkla na něj.

 

„Co tu stojíš! Utíkej za ní a konečně si to mezi sebou vyjasněte!“

 

Edward nečekal a rozběhl se za Bellou. Ta nebyla daleko, protože do lesa se sama neodvážila. Vydala se po cestě, kde se cítila bezpečněji, ale zatím ušla jen pár metrů. Když ji Edward chytil a vyhodil si ji na záda, překvapením vyjekla. Hned věděla, kdo to s ní běží jako o závod a tak se rychle uklidnila.

 

„Kam to běžíme?“

 

„Někam, kde mi neutečeš, kde nás nevyruší ani Jane s gardou, ani rodina nebo nějaká vdavekchtivá upírka,“ zněla jeho odpověď.

 

Bella raději mlčela. Edward běžel sotva pár minut, ale při jeho rychlosti se dostali dost daleko. Doběhl s ní až na louku, na které se před pár týdny zhroutila. To už uběhlo tolik dní od okamžiku, kdy se jí vrátily vzpomínky? Rozhlédla se kolem a pak na Edwarda vyzývavě vystrčila bradu. Nemínila se nechat zahnat do kouta.

 

„Co tady? Chceš, abych zase dostala záchvat paniky?“ zaútočila na něj, než se stačil nadechnout.

 

Ale Edward toho měl taky dost. Možná, že v minulosti pochybil a měl se za co omlouvat, ale na to mají celou věčnost. Teď bylo potřeba vyřešit současnost a jejich budoucnost.

 

„Miluji tě! V minulosti jsem udělal hodně chyb, ale moje city se nikdy nezměnily. Chci, abys mi teď, do očí řekla, co chceš ty! Chceš se vrátit do Volterry a trávit věčnost tím, že mě budeš nenávidět? Nebo zůstaneš se mnou a s mou rodinou a konečně přiznáš sama sobě i mě, že mě miluješ!“

 

Poslední slova už křičel a navíc s ní třepal jako s hadrovou panenkou. Bella nemohla přemýšlet, když jí hlava poskakovala dopředu dozadu, ale jeho zoufalé vyznání s ní otřáslo. Opravdu se chtěla celou věčnost užírat nenaplněnou minulostí, místo aby udělala něco pro svou budoucnost? Pro budoucnost s Edwardem. Tak, jak bylo vždycky jejím snem.

 

Se skloněnou hlavou a pohledem upřeným do země bojovala sama se sebou. Ještě nebyla připravená, aby ta slova vyslovila nahlas. Stáhla proto štít a v myšlenkách zformulovala odpověď.

 

„Taky tě miluji!“

Edward nemohl uvěřit svým smyslům. Dostal od Belly dvojnásobný dar. Otevřela mu svou mysl a řekla, že ho miluje. Musel ale trvat na jasné odpovědi. Stál před ní a čekal na pokračování.

 

„Miluji tě a zůstanu tu s tebou.“

Na to byla jen jediná odpověď. Ukazováčkem zvedl její hlavu a zároveň si ji přitáhl k tělu tak, aby mezi nimi nezůstala ani skulinka. Když nenarazil na žádný odpor, ale naopak pocítil na sobě její vláčné tělo, jeho pohled potemněl. Bella očarovaně sledovala, jak zlato v jeho očích ustupuje černé barvě jeho touhy a sama mu nabídla své rty. Konečně ji mohl znovu ochutnat. Konečně se jí mohl znovu dotýkat po celém těle a sledovat, jak se mu zmámeně odevzdává. Musel se násilím ovládnout. Když ji přestal líbat a Bella na něj upřela zmatený pohled, který se rychle měnil v naštvaný, připomnělo mu to dobu, kdy s ní takhle mávaly lidské hormony a on se od ní odtahoval, aby jí neublížil. Tenkrát to taky neměla ráda.

 

S úsměvem ji políbil na nos a natočil směrem k domu.

 

„Teď už jen zbývá, abys to vysvětlila Jane, miláčku. A taky ostatním. Určitě jsou starostmi  bez sebe.“

 

Bella se  uchichtla. Vzpomněla si na vyděšené tváře své rodiny a Denalijských, když vyběhla z domu. Copak si opravdu mysleli, že se vrátí do Volterry?

 

Edward se zasmál spolu s ní, protože viděl, na co myslela. Většinou svůj dar bral jako prokletí, a proto ho děsně štvalo, že když mu konečně mohl být užitečný, tak nefungoval. Hrozně si přál vidět do Belliny mysli a ta jediná mu zůstávala odepřená.

 

Ale Bella nemínila nechat své myšlenky nechráněné déle, než bylo nezbytně nutné. Koneckonců, všechna tajemství ještě nebyla odkryta. Uvědomila mi, že neví, jak jim má teď všem říct, že má vzpomínky zpátky.

 

„Haló, Země volá Bellu! Kampak ses mi zatoulala? Už tě zase neslyším!“ snažil se upoutat Bellinu pozornost Edward.

 

Bella se to snažila zamluvit, aby nevzbudila jeho podezření.

„Ještě jsem s Arem nemluvila, Janino prohlášení mě dost překvapilo. Když jsme odjížděli, tak si stěžoval, že jsem přijela jen na krátkou dobu a že se mu stýskalo, ale pokud přikázal Jane, aby mě přivedla zpátky nastálo, tak...“ Nechala větu nedopovězenou a pokrčila rameny.

 

„Bello, teď jsi řekla, že se mnou zůstaneš,“ zhrozil se Edward nad jejími úvahami.

 

„Musím mu zavolat a zjistit, jak to myslel a pak uvidíme,“ mlžila Bella.

 

Edward přikývl na souhlas, protože Bellu s Arem a jeho bratry zažil. Měla je omotané kolem prstu. Chytil ji za ruku a pobídl, aby společně běželi nazpátek k domu. Bella se opatrně rozběhla. Edward se bavil pohledem na největšího predátora na planetě, který běžel lesem vedle něj, a kdyby nebylo jeho občasné pomoci, po pár metrech by zakopl o kdejaký kořen nebo narazil do stromu. A to se zdaleka nepohybovali upíří rychlostí. Přesto se Belle podařilo k vile dorazit v úplně roztrhaném oblečení. Edward to nechápal. Ani si nevšiml, že by v lese bylo nějaké trnité křoví, ale její šaty vypadaly, jako by prolítla roštím. Než ji stačil zarazit, vběhla do domu přímo mezi upíry, kteří porůznu postávali v obývacím pokoji.

 

A opět měla jejich plnou pozornost. Když Bella viděla, jak většině cukají koutky, Emmett se zcela otevřeně začal řehtat a mnozí se snaží koukat všude možně, jen ne na ni, koukla dolů na sebe a zhrozila se. Šaty na ní visely v cárech a na mnoha místech bylo vidět její spodní prádlo.

Otočila se na Edwarda a zasyčela.

 

„Tos nemohl něco říct? Podívej se, jak vypadám! Za to můžeš ty!“

 

Sotva to dořekla, došlo jí, jak to vyznělo a obrátila se zpátky na své přátele, aby uvedla věc na pravou míru. Ale už to nemělo smysl. Všichni propukli v hurónský smích a v reakci na její chabé pokusy, to vysvětlit, se smáli ještě víc.

 

„Koukám, že jste si to vyjasnili opravdu důkladně!“ chichotala se Jane, která se jediná snažila zachovat dekorum a odolávala pokušení sebou praštit na zem a svíjet se smíchy.

 

„Ty, ty jedna...“ koktala rozhořčeně Bella, ale pak to vzdala a vyběhla nahoru do svého pokoje. Tam ze sebe strhla šaty, které byly na vyhození a vytáhla ze skříně džíny a tričko. Ani si nevšimla Edwarda, který do pokoje proklouzl za jejími zády. Když se před ním octla jen v kalhotkách a podprsence, byla vděčná za to, že už se nečervená jako člověk, protože teď by byla rudá až na zadku. Takhle daleko nikdy nedošli. Vždy to byla Bella, která bojovala se svými hormony a snažila se Edwarda přimět, aby překročil svoje stanovené hranice, ale kromě líbání a nevinného muchlování mezi nimi k ničemu nedošlo. Nahou ji neviděl nikdy, a když přijde na to, ani ve spodním prádle.

 

Podle jeho černých očí usoudila, že se mu ten pohled líbí. Dodala si odvahy a nonšalantním gestem odhodila rifle, které dosud před sebou držela jako štít, na postel. Edward stál metr před ní a střídavě zatínal a povoloval pěsti, jak se snažil ovládat. Bella pomalu zvedla obě ruce i s tričkem nad hlavu, což zdvihlo její bohaté poprsí. Nejdřív navlékla tričko na jednu ruku, pak na druhou ruku, a když jí sjelo po ramenech až na hlavu, ocitla se ve tmě. Náhle si připadala jako blázen, jak tam stála uprostřed pokoje s tričkem přes hlavu. Bezradně zamávala rukama a chystala se stáhnout si tričko dolů, když ji něco chytilo a přirazilo ke stěně. Edward jí jednou rukou uvěznil paže nad hlavou a druhou rukou přejížděl po žebrech výš a výš, až se zastavil u kopečků vyčnívajících z podprsenky. Vzápětí ucítila, jak svými rty vytváří mokrou cestičku od žlábku mezi prsy až k výstřihu trička, ve kterém uvízl její obličej. To, že neviděla Edwardovu tvář, ale vnímala ho pouze prostřednictvím jeho dotyků, ji vzrušovalo. Tichounce zakňourala a vyklenula se blíž k němu, aby se jejich těla spojila. Ozvalo se zavrčení. Přes tričko se na ni přisály jeho rty v drsném polibku a pak byla náhle volná.

 

Zmámeně si nechala od Edwarda stáhnout triko přes hlavu a nevěděla, jestli se má na něj zlobit, že zase v nejlepším přestal, nebo mu poděkovat.

 

„Ty moje malá pokušitelko! Rozhodně nechci mít naše poprvé v baráku plném upírů, kteří mají uši jako netopýři!“ zašeptal jí do ouška.

 

Teď možná opravdu zrudla, i když to bylo fyzicky nemožné. Polekaně si přitiskla ruku na ústa a se zaúpěním zabořila obličej do Edwardovy hrudi. Proboha! Kdyby se neovládl, milovala by se s ním v přímém přenosu. Rychle si dooblékla rifle a úzkostlivě se snažila vyhýbat pohledu na něj.

 

To se Edwardovi nelíbilo. Rozhodně se neměla za co stydět.

 

„Miláčku, byla jsi nádherná, až budeme sami, musíš mi tohle číslo zopakovat,“ zavrněl jí do ucha jako příslib do budoucna.

 

Bella na něj překvapeně koukla, a když viděla, že to myslí vážně, nejistě se usmála. Podala mu ruku a společně sešli dolů k ostatním. Byli tam všichni kromě Jaspera s Alicí a Tanye se Sarikem, kteří se ještě nevrátili z lovu. Edward se k ní naklonil a zašeptal tak, že nebyl nikdo, kdo by ho neslyšel.

 

„Jasper nezvládl atmosféru.“

 

„Ale to už přehánějí. Přece nemůžou být tak smutní, že to Jaspera vyhnalo ven z domu. Opravdu nechci nikam odejít!“ naivně zvolala Bella a hrozně se podivila, když se zase všichni začali smát. To je upírům jen pro smích, nebo co?

 

Když Edward viděl, že Bella nechápe situaci, smiloval se nad ní.

 

„Jaspera nevyhnal smutek, spíš ho nažhavily naše poslední společné minuty. Musel s Alicí rychle vypadnout.“

 

„Ooh, teda to... to je trapné!“ Bella nevěděla, kam s očima. Vysvobodila ji až Jane, která se ujala slova.

 

„Jak to, že se nechceš vrátit zpátky do Volterry? Vzpomínky se ti nevrátily, tak nač tu otálet!“

 

Bella opravdu začala uvažovat o tom, že Jane tu její malou blonďatou hlávku utrhne.

 

„Co to pořád opakuješ? Nejsem tu přece jen kvůli tomu, abych si vzpomněla na svou minulost! Studuji tu, mám tu přátele!“ vyjela nasupeně na Jane, která jen netrpělivě podupávala nožkou.

 

„A...“

 

„A co?“ zeptala se vytočená Bella.

 

„A ještě tu máš co?“ napovídala jí Jane jako malému dítěti.

 

To už Belle došlo, o co se celou dobu Jane jednalo. Chtěla ji přimět, stejně jako před chvílí Edward, aby se přestala schovávat za ztrátu vzpomínek a přiznala sama sobě i všem ostatním, co si přeje ze všeho nejvíc. Za to se jí jednou pomstí, přísahala si. Ale až poté, co ji obejme a poděkuje jí za to, jaká je kamarádka.

 

„Svou lásku a svou rodinu.“ Vytlačila ze sebe skrz zaťaté zuby.

 

„No vidíš, ani to nebolelo,“ prohlásila natěšeně Jane a nastavila obě ruce směrem k Demetrimu a Felixovi, kteří ji ve vítězném gestu plácli do dlaní. Všichni tři jako na povel vykřikli.

 

„Desátý!“

 

Cullenovi a Denalijští jen překvapeně zírali, protože absolutně nechápali, co to mělo znamenat. Důležité pro ně bylo to, co Bella řekla předtím.

 

Bella zahrozila Jane pěstí a už už vyrazila směrem k ní, když ji zasypali ostatní upíři a začali ji objímat jako ztracenou dceru. Šla z náruče do náruče a ze všech stran slyšela výkřiky nadšení, že je zase s nimi a s Edwardem.

 

Do toho zmatku vběhla Tanya spolu se Sarikem, oba vyděšení z křiku, který byl pro upíry slyšet široko daleko. Jako na povel se k nim všichni obrátili a zůstali koukat na jejich spojené ruce. Oba od sebe rychle odskočili, ale to jiskření mezi nimi nešlo přehlédnout.

Jane vítězně mrkla na Bellu, zatleskala rukama a vykřikla.

 

„Jedenáctý!“

 

Bella se na ni nemohla zlobit. Kvůli svému skóre by Jane udělala všechno, dokonce i obelstila svou nejlepší kamarádku.

 

„Gratuluji, Jane! Pořád říkám, že je to tvůj druhý dar!“

 

Emmett to už nevydržel, protože za tím cítil nějakou legraci a rozčilovalo ho, že to jde mimo něj.

 

„Co znamená to odpočítávání! Já to chci taky vědět!“ kňoural jako malé dítě, kterému někdo vzal hračku.

 

Bella by se nad ním ráda smilovala, ale toto tajemství nebylo její, takže ho nemohla prozrazovat. Jedině, kdyby mu to řekla sama Jane.

 

Do toho se vložil Eleazar, který když slyšel slovo „dar“, tak okamžitě zbystřil.

 

„Jane má nějaký další dar?

 

„To je úžasné a celkem neobvyklé!“ přidal se Carlisle, který stejně jako jeho přítel nemohl odolat jakékoliv záhadě, kterou šlo prozkoumat.

 

„No tak, Jane, pochlub se! Tady to prozradit můžeš, jsou tu jen spárovaní upíři a nikoho z nich už nebudeš do svých plánů potřebovat.“ Přimluvili se i Demetri s Felixem.

 

Teď pro změnu všichni zírali na Jane, která na ně povýšeně shlížela. Ale musela dát Belle za pravdu. Jako potenciální materiál byli přítomní ze hry, tak proč jim to neprozradit. Kývla na Bellu, že může.

 

„Jane má dar nebo řekněme koníček, dávat dohromady vhodné protějšky. Jak mi sama řekla, za jejích časů se tomuto povolání říkalo dohazovačka,“ dala se do vysvětlování Bella.

 

„Dohazovačkááá! Zachraň se, kdo můžeš!“ zařval Emmett, až sebou všichni upíři trhli, včetně staletími bojů zocelení vůdci volterrské gardy. Vytřeštili oči na obrovského upíra, který se začal s panikou v očích hrabat ze sedačky.

 

Vzápětí Emmettovi přistál na hlavě pohlavek a Rose suše poznamenala.

 

„Ty už jsi ženatý, Emmette!“

 

***

 

Nejsem fanda do popisování svatebních příprav a průběhu obřadu, ale doufám, že je Vám všem jasné, že se Bella s Edwardem nakonec vzali. Koneckonců byl Edward vychován v době, kdy jiný vztah než manželský byl společensky neúnosný a tato pravidla mu byla vštěpována od dětství.

 

Popisovat, jak se Edward tvářil, když mu došlo, že za tchána bude mít celé tříhlavé volterrské trio vládců, to by vydalo na další kapitolu. Belle šla za svědka Alice, ale bylo potřeba hodně diplomatických jednání, aby Jane ustoupila. Úplatek stál za to. Kate se obětovala a přiznala se, že svému poslednímu objevu dala vale a tudíž byla volná. Jane se okamžitě vrhla na další výzvu. Vzhledem k tomu, že Aro nechal obyvatele podzemních kobek „vystěhovat“, žádný další vegetarián se ve Volteře nevyskytoval. Kate se smířila s tím, že to bude dlouhodobý projekt, jak poznamenala Jane.

 

Děkuji všem svým věrným čtenářům, kteří mě při psaní podporovali svými komentáři i počtem zhlédnutí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (21.10.2012 17:56)

táto poviedka mi veľmi bude chýbať:'-( a určite mi teraz nedá spať a to už je čo povedať milujem, keď je Aro dobrý a Jane je Bellina kamarátka úžasné

Lenda

10)  Lenda (22.09.2012 21:24)

Velice pěkná povídka, ale na můj vkus ten konec mě dost průdký spád... :'-( . Každopádně moc jsem si to užila...

Marvi

9)  Marvi (07.06.2012 20:53)

Škoda že je tak rychle konec, každopádně celá povídka se mi moc líbila a děkuji Ti, že jsem si ji mohla přečíst!

BellaMcCullen

8)  BellaMcCullen (07.06.2012 20:26)

7)  martty555 (07.06.2012 10:49)

6)  marcela (07.06.2012 06:02)

ACH.......,to byla prostě a jednoduše krása. Těším se na další Tvé povídky.

5)  elie_darrem (06.06.2012 22:32)

super povídka:-)

Marcelle

4)  Marcelle (06.06.2012 22:21)

Pěkný ale strašně useknutý

3)  Babča S. (06.06.2012 22:06)

2)  Rainy97 (06.06.2012 21:17)

Jak jako konec? Nějak brzo ne??? Prostě ne! Ještě jednu kapitolu!!! Prosííím!!!

Ree

1)  Ree (06.06.2012 16:48)

Pořád jsi ještě moc nepochytila psaní přímé řeči. Nejlepší bude, když zkusíš najít korektora...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster