Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Copak Bella s pomocí Jane naplánovala? Dozvíme se, kde se vzal cizí upír, který přišel s gardou? Tato kapitolka je víceméně o Sarikovi. Sice je to pouze vedlejší postava, ale nějak jsem do toho zapletla a Bella s Edwardem musí trochu počkat. Na konci Jane všechny šokuje.

Co má Bella za lubem? A co s tím má společného neznámý upír, který přišel s gardou? To a ještě jiné otázky vrtaly Edwardovi hlavou. Dům byl plný upírů a on nebyl s Bellou o samotě, ani nepamatuje. Buď si ji uzurpovala Jane, nebo s ní blbli Felix s Demetrim. Zatímco Cullenovi gardu s Bellou už zažili, Denalijští byli ještě teď v šoku.

 

Edward stál většinou jako tichý stín za Bellou, což Jane ponoukalo k jejím oblíbeným příměrům na téma pes a jeho panička. A i když by mu nejraději dala pocítit svou medicínu, už na něj svůj dar nepoužila. Zatím neměla příležitost si s Bellou promluvit o jejich plánu.

 

„Přikaž mu, ať si jde někam kousat kost nebo honit balonek, ale ať nás nejméně hodinu nevyrušuje.“

 

Bella se usmála nad Edwardovým štěněcím pohledem, který od příjezdu z Volterry dotáhl k dokonalosti.

 

„Slyšels Jane, běž si někam hrát!“ a rukou ho odehnala. Edwardovi nezbylo, než poslechnout.

 

Bella odvedla Jane do svého pokoje a hned za dveřmi spustila.

 

„Myslíš, že to bude fungovat?“

 

„No dovol! Sama jsi viděla výsledky mé práce, ne? Za posledních pět let devět párů, které jsou spolu šťastně až dodneška. Vsaď se, že Tanya a Sarik budou můj jubilejní desátý pár, který dám dohromady.“ Chvástala se Jane.

 

***

 

Naštěstí o její dohazovačské mánii věděli jen ve Volteře, takže k Jane pravidelně přicházel nový materiál, aniž by návštěvníci cokoliv tušili. Když jí Bella napsala objednávku pro Tanyu, musela sáhnout do zdroje, který dosud nikdy nevyužila. Kromě Belly neměla totiž zvířátkožrouty, jak jim říkala, moc v oblibě, a proto najít partnera pro Tanyu se ukázalo jako tvrdý oříšek i pro Jane. Když už byla zoufalá, protože mezi obyvateli Volterry mohla těžko najít zastánce vegetariánství, navíc svobodného, vztahu chtivého upíra, vzpomněla si, že v podzemních kobkách pod Volterrou by se určitě nějaký zapomenutý rebel našel.

 

Vzhledem k tomu, že do podzemí chodila jen na příkaz Ara, když potřeboval její dar, moc se tam nevyznala. Vrchním volterrským žalářníkem byl upír jménem Kerber. Jak příhodné! Určitě to nebylo jeho původní jméno, ale dal si ho sám, pomyslela si jízlivě Jane. Nezbylo jí nic jiného, než se obrátit na něj.

 

„To si jako myslíš, že tu mám nějakou databázi vězňů, nebo co?“ obořil se na ni nelibě vonící upír. Očividně tu hnil spolu se svými vězni, řekla si Jane. Rozhodla se použít na tu hroudu špíny svůj ženský šarm a zamrkala na něj svými dlouhými řasy.

 

„Nějaký přehled o nich mít musíš, ne? Vím, že se stává, že Ara vězeň za nějakou dobu přestane bavit a když ho nenechá hned zabít, tak se vrátí zpět do kobky. Co se s ním stane potom? Musíš ho občas nakrmit, ne?“

 

„Krmit? Proč bych je měl krmit?“ reagoval překvapeně Kerber. „Pokud Aro vysloveně nenařídí, co s kterým vězněm, tak se o ně nestarám.“

 

Jane soucitem rozhodně neoplývala, ale když si představila, že by neměla krev bůhví jak dlouho, škrábání v krku se jí prudce zhoršilo.

 

„Tak aspoň namáhej svou paměť! Potřebuji vědět, jestli tu máš nějaké vegetariány!“ houkla na něj netrpělivě. Ten smrad už se nedal vydržet a zostřené upíří smysly to dělaly ještě horší.

 

„Vegetariáni?“ zeptal se Kerber a Jane se na okamžik vyděsila, že ten zaostalý křupan ani neví, co to je. Bylo to docela možné, pokud nevylezl za poslední století z téhle díry ven.

 

„Vzpomeň si na upíry, kteří, když sem přišli, měli zlaté oči!“

 

„Jo, ty myslíš, ty s divnýma očima! Tak těch tu pár máme!“ vylezlo z něho nakonec.

 

„Skvělé, tak mi řekni jména!“

 

„Jejich jména fakt nevím, ale ukážu ti, kterou jsou jejich cely,“ pokrčil rameny Kerber a vydal se hlouběji do podzemí. Když uviděla úzkou chodbu se stěnami pokrytými slizovitým mechem, nakrčila Jane nos, ale pak si pomyslela, že je to pro Bellu a vydala se za žalářníkem.

 

V první cele, kterou jí ukázal, byla upírka. Jane se tak tak udržela, aby na Kerbera nepoužila svůj dar.

 

„Hledám muže!“ vyjela na něj.

 

Kerber si Jane prohlédl od hlavy k patě, ale pokud měl nějakou nemístnou poznámku, moudře si ji nechal pro sebe a vedl ji dál. V další cele, kterou jí ukázal, byl upír, dokonce měl v očích ještě vidět zlaté nitky, ale se svými 165 centimetry byl, dle popisu Tanyi, zcela nevhodný.

Už už měla na jazyku „Většího!“, ale naštěstí se na poslední chvíli zarazila.

 

Sestoupili do další úrovně pod hradem a Jane už ztrácela naději. Bylo vidět, že tu i sám Kerber dlouho nebyl. Zastavil se u první cely hned pod schodištěm, ale dveře nešly na první pokus otevřít. Byly úplně zarostlé mechem. Když se mu to konečně podařilo, nakoukl do cely jako první. Jane stála za jeho zády a čekala, až jí uvolní cestu. Po chvíli Kerber vycouval a se slovy: „A pak že upír nemůže spáchat sebevraždu,“ zase dveře za sebou zavřel. Jane stačila jen zahlédnout válející se hlavu na podlaze. Otřásla se.

 

„Jak tu byl dlouho?“

 

Kerber se zamyslel a pak jen pokrčil rameny.

 

„Ještě si vzpomínám na jednoho. Aro ho chtěl do gardy, ale on že zabíjet lidi pro potravu nebude. Tak ho nechal zavřít, dokud si to nerozmyslí. Někde by tu měl být.“ Kerber se chvíli rozhlížel, a když se zorientoval, zamířil na konec chodby.

 

„A to bylo kdy?“ zeptala se Jane a pomalu se ploužila za ním.

 

„Není to moc dlouho, pár měsíců.“ Zněla odpověď.

Jane už tam nechtěla být ani minutu. Koukne se ještě na jednoho, beztak to bude nějaká šílená troska, a vypadne odsud.

 

Kerber otevřel dveře a vstoupil do cely. Jane vešla za ním. V koutku u zdi seděla zhroucená postava, která zvedla hlavu, když vešli dovnitř. To bylo dobré znamení. Jane k němu naklonila pochodeň, protože v kobce byla taková tma, že Jane neviděla, jestli je to vegetarián, nebo není. Oči měl černé jako uhel a přes dlouhé zplihlé vlasy mu nebylo vidět do obličeje.

 

„Jak se jmenuješ? Jsi vegetarián nebo ne?“ oslovila vězně.

 

„To už si Aro ani nepamatuje jména svých hostů? Vyřiď mu, že zabíjet lidi nebudu!“

 

„Jméno, povídám!“ šlehla po něm Jane svým darem. Upír sebou škubnul.

 

„Sarik,“ hlesl.

 

„Postav se, ať se na tebe podívám,“ vyzvala ho Jane.

 

Upír se začal pomalu zvedat ze země a bylo vidět, že mu to dělá potíže. Slabostí vrávoral, ale když se postavil, převyšoval Jane skoro o půl metru. Prohlédla si ho pozorněji, a i když momentálně vypadal hrozně, splňoval požadavky, které jí Bella poslala. Byl vysoký, tmavé pleti, a dokonce měl i páteř, když dokázal Arovi tak dlouho vzdorovat.

 

Jane se otočila ke dveřím a vyšla ven. Kerber za nimi zase kobku uzavřel.

 

„V oboře ulovíš daňka a přineseš mu ho. S Arem to vyřídím.“ Přikázala mu povýšeným hlasem, kterému se nikdo neodvážil protivit. Ani nepočkala na odpověď a rychle vyběhla z podzemí.  Zamířila přímo k Arovým pokojům a stráže před dveřmi se zeptala, zda je nejvyšší vládce přítomen. Po souhlasné odpovědi zaklepala na dveře, a když se ozval Arův hlas, kterým ji zval dovnitř, vešla.

 

„Co tě ke mně přivádí, milá Jane,“ zeptal se Aro, když viděl, jak energicky kráčí přímo k němu. Její výraz by se dal označit za odhodlaný.

 

„Nejlepší bude, když si to přečteš, můj pane,“ řekla Jane a podala mu ruku.

 

Aro svým darem prolétl její poslední vzpomínky, počínaje došlou zprávou od Belly a konče Janinou inspekcí volterrského vězení. Když viděl tamní situaci, řekl si, že s tím bude muset něco udělat. Opravdu se stávalo, že vězně po čase pustil z hlavy. Nebezpečné upíry většinou okamžitě zničil, v kobkách bude jen pár vzdorovitých rebelů. Nebude problém, když pověří pár upírů, kteří jsou momentálně v nemilosti, aby prošli s Kerberem celé podzemí a udělali tam pořádek.

 

Na Sarika si vzpomínal, měl dar nenápadnosti. Neuměl ho nijak vědomě používat, ale při jeho dvoumetrové výšce, mu byl docela užitečný. Kdo by si taky nevšiml dvoumetrového černocha s rudýma očima. Pravda, oči měl zlaté a tvrdošíjně trval na tom, že lidi zabíjet nebude, ale jako špion by se mu do gardy hodil. Proto ho nechal zavřít do kobky, aby si to rozmyslel. Rozhodně by se ke zlatovlasé Tanye hodil, musel Aro uznat. A pokud to Belle pomůže.

 

Koukl na Jane, která před ním trpělivě stála a čekala na odpověď. Ale Aro věděl, že až tak klidná nebyla. V očích se jí blýskalo v očekávání dalšího triumfu. Aro její koníček dávat upíry dohromady toleroval, někdy se mu i hodil do jeho plánů, a to když nějakého upíra tímto způsobem připoutal k Volteře ještě víc.

 

„Souhlasím. Sarik je tvůj. Kdyby dělal problémy, jistě mu to ráda vysvětlíš. Pokud se Belle nebude líbit, přiveď ho zpátky, najdeme pro něj jiné uplatnění. Kdy vyrazíš?“ zeptal se na závěr.

 

„Nejdřív ho musím trochu zcivilizovat, můj pane, ale myslím, že zítra bychom mohli být už na cestě.  Felix a Demetri chtěli Bellu taky navštívit, povolil jsi jim to?“

 

„Ano, byli tu před chvílí. Pár dní vás můžeme všechny postrádat,“ ušklíbl se Aro nadšení svých nejvěrnějších upírů, když se dozvěděli, že Jane pojede za Bellou.

 

Když druhý den vyrazili na cestu, doprovázel je i Sarik, který se stále nevěřícně rozhlížel kolem sebe, jestli to není nějaká past. Po cestě ho nechali, aby si ještě zalovil, což okamžitě využil k tomu, aby zdrhnul. Když to zjistili, tak si všichni tři jen povzdychli. Znamenalo to pro ně zdržení, přestože Demetri za ním hned vyrazil a za půl hodiny byl zpátky. Jane Sarika nepřivítala zrovna s otevřenou náručí, takže vyrazili za další půlhodinu, až když mu důkladně vysvětlila pravidla.

 

„Podívej se, buďto to půjde po dobrém, nebo po zlém. Jdeme do Ameriky za vegetariánským klanem Cullenů a ty jdeš každopádně s námi. Demetri má dar vystopovat každého, takže když utečeš, zase tě přivede zpátky. Zdržíš nás tím, a to se mi nebude líbit. A co se stane, když se mi něco nelíbí, to už víš. Zatím ti nemůžu prozradit, jaké má s tebou Aro plány, ale všechno závisí od toho, jak se budeš chovat, tak si to nepokaz!“ uzavřela Jane svou přednášku a naposledy upřela svůj pohled na ležícího upíra u jejích nohou.

 

„Rozuměls!“ zatřepal se Sarikem Felix a postavil ho znovu na nohy.

 

Sarik unaveně přikývl, protože ještě stále cítil dozvuky Janina daru a nohy ho neposlouchaly. Když se trochu vzchopil, pokračovali v cestě. Nechápal, co s ním mají v úmyslu, ale konečně po dlouhé době dostal napít a informace, že směřují k vegetariánskému klanu, ho překvapila. Jeho tvůrce ho kdysi stvořil omylem, když se pokoušel přejít na zvířecí krev a neudržel se. O volbě mezi zvířecí krví a lidskou se dozvěděl od něj. To bylo ale všechno, co se od něj dozvěděl. Po vysvětlení několika základních pravidel šel svou cestou a Sarika ponechal svému osudu. Naštěstí se nacházel daleko od lidských obydlí, takže se od začátku živil pouze zvířecí krví. Když potkal poprvé člověka, bylo to těžké a nejdřív v panice utekl, jak na něj vůně jeho krve udeřila, ale postupně se cvičil v sebeovládání. Dokonce měl v úmyslu někdy v budoucnu vyhledat ostatní vegetariány a seznámit se s nimi. Bohužel narazil na Volturiovi.

 

Co jen po něm mohou chtít? Přemýšlel po cestě Sarik.

 

Proběhli Amerikou a většinou se drželi v lesích, aby je nikdo nezpozoroval, když Jane náhle zastavila. Felix a Demetri následovali jejího příkladu.

 

„Musíme jít na lov předtím, než dorazíme na jejich území. S Culleny bych si starosti nedělala, ale víte, jaká je Bella,“ ušklíbla se Jane na své průvodce a potom se obrátila na Sarika.

 

„Něco si v lese ulov, ale za hodinu budeš stát tady na tomto místě, nebo si mě nepřej!“ a aniž by čekala na jeho odpověď, vyrazila Jane i s Demetrim a Felixem směrem k nejbližšímu městu.

 

Sarik využil jejich nepřítomnosti a pořádně si zalovil, ale utéct už se podruhé neodvážil. Ve smluvenou dobu seděl na určeném místě a čekal na gardu. Když dorazili, jejich rudé oči zářily čerstvou krví. Pokračovali dál v cestě. Po chvíli ucítil pach cizích upírů. Celá oblast jimi byla prosycena. Muselo jich být opravdu hodně. Byl zvědavý, ale svých společníků se neodvážil zeptat.

 

Najednou zahlédl zlatý záblesk mezi stromy a přímo před nimi se zastavila nádherná upírka. Zlatovlasá víla, pomyslel si uchváceně Sarik. Její vlasy zářily jako slunce a v očích měla jantar. Málem propásl její jméno, když ji Jane oslovila.

 

„Tanyo?“ Jane se tvářila, jakoby s její přítomností nečekala.

 

„Jane, všichni jsme u Cullenů na návštěvě. Eleazar trénuje s Bellou její štít,“ chvatně vysvětlovala Tanya. Před Volturiovými a především před Jane měl každý upír respekt.

 

„Připoj se k nám, už je to k vám jen kousek,“ pobídla ji Jane a nenápadně sledovala, jak po sobě Sarik s Tanyou pokukují. V duchu si zamnula ruce, jak to měl v oblibě její pán a vládce Aro.

 

Ale po cestě potkali další upíry. Tentokrát narazili na Edwarda s Laurentem. Toho Jane dlouho neviděla a naposledy měl ještě rudé oči. Další odpadlík, pomyslela si. Když uviděla, jak Edwardovi cukly koutky, zlomyslně po něm šlehla svým darem. To ho odnaučí, se jí posmívat. V mžiku se zhroutil k zemi.

 

„Copak tu děláš? Sám, bez své paní, kterou jsi dostal za úkol ochraňovat a sloužit jí?“ Jane špičkou boty dloubla do svíjejícího se Edwarda, když v tom se ozval jeho mobil. Vytáhla mu ho z kapsy a vůbec se nedivila, když na displeji uviděla Bellino jméno. Věděla, že tím legrace skončila.

 

***

 

„Cože?“ vypískla Bella hrůzou.

„Chceš říct, že byl vězněm ve Volteře?“

 

„Ups!“ vyletělo z Jane. Přestože Belle vyprávěla upravenou verzi svého pátrání po ideálním partnerovi pro Tanyu, přece jenom prozradila i věci, o kterých se před ní raději nemluvilo.

 

„Když jsme odjížděli z Volterry, Aro mi zrovna říkal, že nechá celé podzemí prohledat a všechny vězně z kobek propustí. Vidíš, všechno zlé je k něčemu dobré. Musíš uznat, že jsem našla skvělý exemplář. Hned, jak jsme se potkali v lese s Tanyou, tak na ní mohl oči nechat.“

 

„A ty jsi mu řekla, proč je tady? Nechci, aby něco předstíral, jen, aby se dostal na svobodu. To by nebylo vůči Tanyi fér,“ strachovala se Bella.

 

„Kdepak! Nic jsem mu neprozradila!“

 

„Tak dobrá, uvidíme, jak se k sobě budou mít. Jak dlouho se zdržíte? Jsem zvědavá na Tanyinu reakci, až budete odcházet s tím, že Sarika vezmete s sebou,“ zeptala se Bella.

 

„Moc dlouho se zdržet nemůžeme, obzvlášť když jsme tu všichni tři,“ odvětila Jane.

„Ale dost už o těch dvou, raději mi povídej o tobě a Edwardovi,“ zašeptala se tajnůstkářsky.

 

Bella pokrčila rameny, ale pak jí potichu prozradila tu úžasnou zprávu, že se jí vzpomínky vrátily.

 

„Cože?“ vykřikla Jane a Bella ji musela rukou ucpat ústa, aby zmírnila její nadšení. Reagovala podobně jako Alice. V něčem si byly docela podobné.

 

„Tišeji, Jane! Ví to jen Alice a Jasper, jinak zatím nikdo. Ještě jsem nevymyslela, jak to říct ostatním, ale přestože mě baví si s Edwardem zahrávat, ostatním lhát nechci.“ Povzdychla si Bella.

 

„Pánejo, takže Edward to zatím neví? To je super!“ Zajásala Jane a bylo vidět, jak jí to v hlavě šrotuje. Bella se děsila toho, co zase vymyslí. Než ji stačila zastavit, vyběhla z pokoje a sešla dolů k ostatním. Emmett seděl s Demetrim a Felixem u televize a vzrušeně debatovali o baseballovém zápase, který právě probíhal.

 

Edward seděl u paty schodiště a čekal, až Bella vyjde ze svého pokoje. Když uviděl Jane, vyskočil a hnal se nahoru.

 

Jane se ušklíbla a mnohým z přítomných zamrzl úsměv. Obrátila se na Eleazara, který se bavil s Carlislem.

 

„Jak jste daleko s tréninkem Bellina štítu?“

 

„Myslím, že postupujeme dobře. Bella svůj štít ovládá bravurně!“ pochválil ji Eleazar.

 

Bella právě scházela ze schodů a těsně za ní šel Edward, který stále nemohl přijít na to, co tu s gardou dělá ten podivný upír. Jistě, byl to vegetarián, ale Arovi upír nemohl věřit. Všechno, co dělal, mělo nějaký skrytý smysl a podle narážek Jane, v tom s nimi Bella jela taky. Tvářila se jako neviňátko, ale Edward už na vlastní kůži pocítil její prohnanost. Vrátily se jí vzpomínky a přitom dělá, jakoby nic. Musel uznat, že má na malou pomstu nárok, ale jak dlouho ho chce nechat takhle se trápit. Tak byl zabraný do svých úvah, že chvíli trvalo, než si uvědomil to ticho, které najednou zavládlo. Ve vzduchu ještě vibrovala poslední slova Jane, která sice nevnímal, ale jejichž ozvěnu uslyšel v myslích všech přítomných.

 

„Vzhledem k tomu, že Bella si stále nevzpomněla na svou minulost a to i přesto, že strávila s Cullenovými více jak měsíc, přeje si Aro, aby se vrátila nazpátek do Volterry. Vládcové chtějí  mít volterrskou princeznu u sebe! Dostali jsme za úkol ji doprovodit.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  martty555 (07.06.2012 10:33)

Marvi

8)  Marvi (04.06.2012 20:01)

Zpátky do Voltery??? No teda... Snad se z toho Bella vykroutí, protože jak by tohle dopadlo... No nezbývá než si pěkně počkat na další kapču

7)  marcela (04.06.2012 18:43)

Tak teď jsi mě teda dostala!! Ten konec mě normálně zabil. Krásná kapitola.

6)  marushka (04.06.2012 18:42)

Úžasný. Nemůžu se dočkat na to zareaguje Edward, ty mu teda dávaj. Ale zaslouží si to :D :D :D

5)  leluš (04.06.2012 18:38)

len dúfam že Edo pôjde s Bellou:D

Marcelle

4)  Marcelle (04.06.2012 17:31)

Budu ti věřit, že jí tam zpátky nevrátíš, protože s Edwardem si to přece musí dořešit a to by ve Volteře šlo dost špatně.

3)  teresis (04.06.2012 17:17)

Néééééé ať se tam nevrací Jinak skvělá kapča

2)  Rainy97 (04.06.2012 17:10)

Páni, to jsem vážně nečekala! Nádhera!!!

1)  Babča S. (04.06.2012 16:57)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse B+E