Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Edward si postupně ověřuje své podezření, že Bella už má vzpomínky zpátky, ale nepřiznala se. Týden uběhl jako voda a „děti“ se na víkend vrací domů, kde přibyl nový člen. V závěru nás čeká další návštěva.

Zbytek týdne byl Edward tak nervózní, že se stále ohlížel přes rameno a kroužil kolem Belly jako strážný pes. Sice ji to neskutečně vytáčelo, ale co mohla dělat? Tak jen trpně snášela zostřený dohled svého osobního strážce. Naoko se sice rozčilovala, a když do hrozby útoku zasvětil i své sourozence, i protestovala, ale nebylo jí to nic platné. Edward se oháněl Arovými příkazy a tak musela skousnout byt nacpaný upíry k prasknutí, střídání stráží jako před královskou ložnicí a neustálé přísuny krve se slovy „Musíš, abys byla v případě útoku silná!“

 

Už měla pocit, že jí z množství té krve žbluňká v břiše. Poslední pohár už v sobě neudržela. Edward si ji nejdřív měřil nesouhlasným pohledem, ale nakonec poznamenal, že je to škoda materiálu a dál ji nenutil.

 

„Mluvil jsem s Jasperem a Emmettem. Na lovu narazili na stopu cizího upíra. Jestli je to ten samý, co byl v kampusu, to nevíme, ale nelíbí se mi to. Dnes máš jen jednu přednášku a pak bychom stejně jeli domů. Tu můžeš vynechat. Už jsem volal Susan, jestli by ti pak dala opsat poznámky. Vyjedeme hned, kluci nás budou krýt, kdyby nás někdo sledoval.“

 

Bella už se nadechovala, že mu vynadá. Co si o sobě myslí, že jí bude diktovat a řídit život? A ty výrazy! Kluci nás budou krýt! To si tu hraje na tajného agenta, nebo co?

 

„Nepřeháníš to trochu, Edwarde! Zřejmě to byl jen nějaký nomád, kterého přilákal pach jeho druhu,“ snažila se ho trochu usměrnit.

 

„Opatrnosti není nikdy dost, budu klidnější doma, kde je nás víc,“ smetl její obranu, parodií gentlemana se jí uklonil a mávl ke dveřím, aby sebou pohnula.  Naštvaně opustila byt a došla k autu, kde se chystala nastoupit na místo řidiče, ale Edward ji nekompromisně popostrčil dál. Dotlačil ji až na druhou stranu na místo spolujezdce, kde se přes ni natáhl pro pás, aby ji upoutal. Jakoby to jako upír potřebovala. Ale ta jeho vůně, ááách. Najednou bylo v autě nějak málo místa a Bella zalapala po dechu, když se na ni Edward ještě víc nalepil. Trvalo mu to nějak dlouho. Bella nevěděla, jestli si má stěžovat, nebo si tu skoro intimní blízkost jejich těl vychutnávat. Aby tak Edward zjistil, co s ní jeho doteky dělají. To by byla voda na jeho mlýn, i ta jeho oblíbená věta by se k tomu hodila. „Ještě že mě máš...“

„To auto je ale zničené, i ty bezpečnostní pásy už pořádně nefungují. Jak jsi mohla takhle zdevastovat auto v perfektním stavu jen za pár týdnů, to fakt nechápu.“ Frflalo to božsky krásné stvoření, které se jí právě opíralo o hrudník.

 

Bella pohybem hlavy rázně vytřepala bláznivé myšlenky intimního rázu a rukama se zapřela do Edwardovy paže.

 

„Uf, už to mám. Hotovo, madam!“ zašklebil se na ni z bezprostřední blízkosti Edward a oči mu šibalsky blýskaly, když se pomocí rukou začal soukat ven z auta. Jeho ruce byly rázem všude. Jeden krok a ruka přistála na jejím koleni, pak zašmátral dozadu, aby se zapřel o rám dveří, ale jeho ruka opět zabloudila někam, kde neměla co dělat.

 

„Ups!“ ozvalo se, když Edwardova dlaň nahmatala měkkou část jejího hrudníku. Že by decentně ucukl, když to zjistil, to ne. Než ruku stáhl, lehkým dotekem jemně obkroužil ten pevný hrbolek, který mu pasoval do dlaně jako ulitý. Tak přímý útok na své smysly Bella nečekala. Nestačila potlačit své vzrušené zasténání a trestem či odměnou jí bylo touhou podbarvené zavrčení u jejího ucha. Totálně zmámenou ji probralo až nešetrné zabouchnutí dveří. Na sedadlo vedle sebe se ani neodvážila pohlédnout a celou cestu zbaběle koukala ven z okna.

 

Edward se celou cestu šťastně uculoval, takže bylo možná dobře, že se mu nepodívala do tváře. Její reakce ho potěšila, protože to znamenalo, že jí není lhostejný. A pokud se jí opravdu vzpomínky vrátily a Bella se teď rozhoduje, jak s nimi naloží, vzájemná přitažlivost, která ani s roky odloučení nepolevila, je bod pro něj.

 

Když dorazili k vile, Edward zaslechl myšlenky celé rodiny. Kromě Jaspera s Emmettem, kteří jeli v autě za nimi, už tu byli všichni. Dokonce jich bylo o jednoho víc. Došlo mu, že se jedná o Laurenta.  Tak to bude zajímavé sledovat, jak se bude Bella kroutit. Přece jenom hrozilo nebezpečí, že si vzpomínku na jejich setkání přečte v jeho mysli.

 

Vylezl z auta a bavil se Belliným pokusům vyprostit se z pásu dřív, než obejde auto a pomůže jí. Když to nestihla a Edward se znovu přes ni natáhl, aby pás odepnul, rezignovaně si povzdychla. Poslední dobou vede skóre Edward, musela si přiznat.

 

V obývacím pokoji domu bylo doslova narváno, ono čtrnáct upírů je opravdu dost. Páry se podělily o jedno místo k sezení a až pak začalo vysvětlování.

 

Edward musel hrát překvapeného, a proto se zaměřil na nového příchozího, jakoby ho viděl před šesti lety naposledy.

„Laurente? Tebe bych tu nečekal, natož se zlatýma očima, ale tvůj pach je mi povědomý. Nebyl jsi včera poblíž univerzity?“ poslední slova zavrčel.

 

„Léta se přátelím s Eleazarovou rodinou, kteří mi pomohli s vegetariánstvím. Na tvou otázku odpovídám ano, byl jsem tam. Hledal jsem jejich stopu, která mě potom zavedla sem. Nějaký problém?“ Laurent se na Bellu ani nepodíval. Rozhodně z nich dvou lhal lépe on.

 

„Nevím, jestli ti řekli, jaká je momentálně situace, ale jsem zodpovědný za Bellinu ochranu. Pach neznámého upíra v její blízkosti byl samozřejmě důvod k obavám. Proto jsme taky přijeli dříve.“

 

Jak tam stáli proti sobě jako dva kohouti, přimělo to Irinu k rozhodnutí. Přistoupila k Laurentovi a majetnicky mu provlékla ruku pod paží. Gesto mluvilo samo za sebe, ale její následující slova to potvrdila.

 

„Laurent je můj partner a patří teď do rodiny, Edwarde. Pro Bellu nepředstavuje žádné nebezpečí,“ pronesla důrazně.

 

„To je samozřejmě jiné. Gratuluji vám oběma. Takže svatba nakonec bude, vypadá to, že Bella je miluje.“ Neodpustil si rýpnutí Edward. Bella ho za to zpražila pohledem.

 

„Měl bys jít na lov. Celý týden jsi nebyl a manipulace s mými denními dávkami krve ti to neulehčuje. S tolika upíry se mi nemůže nic stát, tak plav zabít pár zvířátek.“ Přitom se na něj podívala se starostí v očích, což neuniklo místnímu empatikovi a taky ženám, které k tomu mají vyvinutý šestý smysl.

Na to Edward nemohl nic říct, protože to byla pravda. Na lov už opravdu potřeboval. Bella tu bude v bezpečí.

 

„Půjde někdo se mnou?“ zeptal se přítomných.

 

K jeho i Bellině překvapení se přihlásil Laurent.

„Taky bych měl jít, když jsem procházel město, sebeovládání v blízkosti tolika lidí mě docela vyčerpalo.“

 

Než mohl kdokoliv cokoliv namítat, zmizeli oba v lese. Bella v záchvatu paniky obalila Laurentovu mysl štítem tak, aby mu Edward nemohl číst myšlenky. Jestli ale bude chtít vysvětlení, tak nevěděla, co by řekla.

 

Momentálně měla v hlavě zmatek. V blízkosti Edwarda se na ni valily vzpomínky z jejich společné minulosti se všemi těmi pocity sotva dospělé dívky, která prožívala svou první lásku. K tomu se musela vypořádat s pocity, které v ní Edward probouzel nyní. Už nebyla stejná jako dřív, přesto měla pocit, že je do něj stejně poblázněná, jako když jí bylo osmnáct. Znamenalo to, že dosud nedospěla?

 

Přivítala se i s ostatními, ale duchem byla jinde. Omluvila se a odešla do svého pokoje, kde si lehla na postel. Naposledy tu ležela s ním, v jeho náruči.

 

Klap!Klap! ozvalo se ode dveří.

 

„Kdo je?“

 

Do pokoje vešla rozesmátá Alice.

„Takhle se tu ptáš jen ty!“

 

„No a? Je to zdvořilá otázka, která má za úkol zjistit, kdo stojí za dveřmi,“ zabručela Bella.

 

„Kdybys používala své smysly, stačilo by začichat a věděla bys to i bez ptaní. Takhle to my, upíři, děláme, víš?“ poučovala ji Alice, ale věděla, že je to zbytečné. Bella byla opravdu prapodivný upír.

 

Sedla si vedle ní na postel a jaké bylo její překvapení, když se Bella přisunula až k ní a položila si hlavu na její rameno. Tak to dělávala kdysi. Vždycky k sobě měli nejblíž ze všech. Zvedla jí hlavu a podívala se jí přímo do očí, jakoby tam chtěla vyčíst to, co si tak toužebně přála. Bylo to tam! Štěstím se až zajíkla, ale radostný výkřik zdusila Bellina ruka, která jí přistála na ústech.

 

Alice vykulila oči a zmlkla, ale nevydržela jen tak klidně sedět a tak začala nadskakovat na posteli jako malá holčička. Bella protočila panenky a stáhla ruku z Aliciny pusy.

 

„Jestli cekneš, vytrhnu ti jazyk a rozemelu ho na prášek, takže už ti nikdy nepřiroste! Jasný!“ zašeptala hrozivým hlasem. Drcla do Alice a nechala se tím malým živlem objímat jako za starých časů.

 

„Proboha, koukám, že jsi ve Volteře pochytila všelicos. Vytrhnout mi jazyk, to bych se asi zbláznila,“ chichotala se Alice jako bláznivá. Rázem ale přestala, když uviděla Bellin smutný výraz.

 

„Co je? Nejsi šťastná, že se ti vrátily...ty víš, co?“

 

„Je toho na mě moc, teprve se tím prokousávám. Ten rok s ním, pak váš odchod. To, co následovalo, bylo hrozné.  Jak mi to mohl udělat, jak jste mi to mohli udělat!“ šeptala Bella do polštáře.

 

Alice ji pohladila po vlasech a povzdychla si.

 

„Sama jsem toho rozhodnutí litovala. Měla jsem se Edwardovi vzepřít, když nám řekl, že máme odejít, aniž bychom se s tebou rozloučili. Strašně dlouho jsem se na něj zlobila, nemluvila jsem s ním a atmosféra v rodině byla pro Jaspera neúnosná. Po pár měsíčních Edward odešel nadobro a od té doby jsme o něm měli zprávy jen sporadicky,“ vyprávěla potichu Belle, aby ji nikdo zdola neslyšel. Ale zapomněla na dar svého miláčka.

 

Dveře od pokoje se otevřely, tentokrát bez klepání a dovnitř vtrhl Jasper se zoufalým výrazem.

 

„Co tu děláte? Hlava mi třeští! Nejdřív mě, Alice, zaplavíš lavinou štěstí a pak najednou jako studená sprcha bolest a smutek.“  Pak mu náhle svitlo.

 

„Ty sis...“ Alice k němu přiskočila a ucpala mu ústa polibkem.

 

Bella zasténala. V téhle rodině udržet tajemství je prostě nemožné. A k tomu ještě ten čtenář myšlenek. Panebože Edward!

 

„Dokážete na to nemyslet, vy dva?“ obrátila se na Alici s Jasperem, kteří se násilím od sebe odtrhli.

 

„Jasně, máme v tom praxi. Viď, Jazzi!“ zašvitořila Alice. Jasper přikývl.

 

„Kdybych vás obalila štítem, tak by to bylo Edwardovi podezřelé. Stačí, že jsem musela zaštítit Laurenta.“  Bella si připadala jako spiklenec, když si takhle s Alicí a Jasperem šuškali.

 

„Laurenta? A proč?“ zeptal se potichu Jasper.

 

„Dlouhé povídání, ale stručně řečeno. Nepotkali jsme se jen jednou a Laurent by se mohl prokecnout. Ale dost už, měli bychom se vrátit dolů, než sem dojdou ostatní a bude po tajemství.“

 

„A proč je to tajemství?“ vykulil Jasper oči na Bellu. „Vždyť to je dobrá zpráva, ne?“

 

Alice do něj drbla a protočila panenky. Ach, ti muži!

 

„Tomu nerozumíš a běda, jestli něco prozradíš.“ Na Bellu se obrátila s otázkou.

„Jak dlouho ho v tom necháš dusit? Škoda, že to nemůžeme říct Rose a Emmettovi. Taky by je těšilo pozorovat, jak se v tom Edward plácá. Ale Emmett si své myšlenky neuhlídá.“

Jasper souhlasně přikývl.

„Emmett by nás prozradil.“

 

Když se takto dohodli, vrátili se zpátky dolů k ostatním. Edward s Laurentem se ještě nevrátili a tak Emmett osiřele sledoval baseballový zápas. Rose se s Kate a Irinou probírala katalogy se svatebními šaty, které se tu vzaly bůhví odkud. Alice Bellu okamžitě táhla k nim.

 

„Už sis vybrala, Irino?“ zeptala se a nepřítomným pohledem koukla do budoucnosti, jestli uvidí její volbu šatů.

 

S úsměvem dodala.

„Ty s tou krajkou přes celá záda se mi líbí nejvíc. Ukaž, které to jsou!“

 

Všechny holky se společně zasmály a Irina otevřela katalog na straně s popsanými šaty.

„Rozhodovala jsem se mezi těmito a ještě těmito,“ a ukázala na další model.

 

„Souhlasím s Alicí, ty s krajkou jsou hezčí, a když ti vyčešeme vlasy nahoru, krásně vyniknou,“ vyjádřila svůj názor Rose. Ostatní souhlasně přikývly. Jen Tanya se nijak neprojevovala. Pokukovala po Belle, jakoby chtěla něco říct, ale vždycky si to rozmyslela.

 

„A co, že jsi najednou vzala Laurenta na milost, Irino? Roky za tebou chodil a dvořil se ti, ale ty jsi ho nikdy nebrala vážně.“ Popichovala sestru Kate.

 

„Asi na mě udělala dojem jeho výdrž. A ty víš, že mám ráda, když chlap něco vydrží!“ zašpitala Irina a všichni okolo vybuchli smíchem, protože upířím uším nic neujde.

 

Carmen na ně sice výchovně zakývala prstem, ale bylo vidět, že jen stěží potlačuje smích.

 

V tu chvíli Tanya vyskočila z křesla a vyběhla ven z domu. Všichni se zarazili a Irina si provinile povzdychla.

 

„Je mi to líto kvůli ní, určitě to pro ni musí být těžké. Tak moc chtěla svatbu a teď se budu vdávat já.“

 

„Nenech si Tanyou kazit náladu. Je to tvoje sestra a určitě ti to přeje. Jen se s tím musí srovnat. A možná,“ protáhla Bella poslední slabiku a dívala se, jak jí všichni visí na rtech „možná, že zanedlouho ji čeká překvapení v podobě švarného mládence.“

 

„Ha, Tanya není zaštítěná! To se musí využít!“ vykřikla Alice a soustředila se, aby vyvolala vizi její budoucnosti. To už kolem ní stáli i Eleazar s Carmen a Esme s Carlislem, ve tvářích výraz zvědavosti.

 

Po chvíli se Alice vyděšeně schoulila v Jasperově náruči a vzlykla.

„Viděla jsem, jak Tanya běží lesem a pak najednou černota. Nic, dál už nic nevidím!“

 

Eleazar s Carlislem se chystali okamžitě vyběhnout za Tanyou, ale Bella je zastavila.

 

„Nikam neutíkejte, bude v bezpečí. Já jsem si to neuvědomila, ale Tanya narazí na někoho s mým štítem, proto nevidíš její budoucnost, Alice.“

 

Všichni si oddechli, ale Carlisle se hned zeptal, koho tím myslí.

 

„Budeme mít návštěvu. Snažila jsem se to oddálit, jak jen to šlo, ale bylo mi jasné, že Aro mě nenechá úplně bez dozoru. I když jsem mu volala, co nejčastěji, obávám se, že poslal pár upírů z gardy, aby mě zkontrolovali. Že to bude tak brzy, mě nenapadlo.“ Omlouvala se Bella.

 

Pak jí došlo, co by se mohlo stát.

„A jéje, doufám, že se Edward s Laurentem vrátí dřív, než garda dorazí. Někdo by se toho mohl chytnout a usoudit, že mě dostatečně nehlídá. Aro mu přikázal, že se ode mě nesmí hnout.“

 

Vytáhla mobil a stiskla rychlou volbu. Chvíli to vyzvánělo a pak uslyšela hlásek, který rozhodně nepatřil Edwardovi, spíš patřil Edwardově noční můře.

 

„Ahoj, Bellinko! Jak se máš?“

 

„Ahoj, Jane! Že bych si spletla číslo? Volala jsem Edwardovi!“ hrála si na zmatenou Bella.

 

„Ale kdepak, voláš dobře. Chlapeček je tady!“ zatrylkovala jí do ucha Jane, která se očividně velmi bavila.

 

„A taky je tu s ním nějaký neznámý zvířátkožrout a Tanya. Něco mi tu nehraje! Edward je tady a ty ne. Že tu někdo zlobil?“  jako v odpověď Bella uslyšela Edwardovo zasténání. Hned jí bylo jasné, že za to mohla Jane.

 

„Jane! Nech ho být!“ Houkla do telefonu, ale ta se pořád jen smála. Někteří tvrdili, že při jejím smíchu se upíři promění v kámen, ale Bella ji znala i z jiné stránky. A hlavně věděla, jak na ni.

 

„Tak jinak! Edwarde! Okamžitě se vrať zpátky a nehraj si tam s Jane!“ zakřičela do telefonu tak, aby ji slyšeli všichni.

 

„Pusťte ho, musí běžet za svou paničkou,“ ozvalo se z telefonu.

„A my jdeme taky,“ zavelela Jane a típla hovor s Bellou.

 

„Budou tu za chvíli.“ Sdělila všem, i když nemusela. Všichni to slyšeli.

 

Za pár minut do domu vběhl Edward. To znamenalo, že za chvíli tu bude i garda.

 

Eleazara ale zajímalo, co je s Tanyou a Laurentem.

 

„Narazili jsme na ně s Laurentem, když jsme se vraceli. Tanya už byla s nimi. Ale je v pořádku,“ uklidnil ho Edward a přistoupil k Belle, která na něm hledala stopy po setkání s Jane.

 

„Kdo přijel kromě Jane?“ zeptala se ho.

 

„Elita Volterry si vyjela na výlet. Je s ní Felix, Demetri a nějaký obrovský neznámý upír, kterému říkali Sarik. Oči má skoro černé, jen občas v nich prokvitne zlatá nitka. Vůbec nevypadá jako kumpán těch tří, spíš působí, že je s nimi nedobrovolně. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Ty ho znáš, Bello?“

 

„To jméno mi nic neříká. Však nám ho Jane představí. Budou tu, co nevidět,“ pokrčila rameny Bella.

 

A opravdu. Na hranici lesa se objevila skupinka v tmavých pláštích i s Laurentem a Tanyou. V čele kráčela malá postavička. Obličej orámovaný světlými vlasy, ze kterého zářily rudé oči. Na ten pohled si Bella nikdy nezvykla. Přesto jim vykročila vstříc a na její tváři bylo vidět, že je ráda vidí. Protože Jane znala, nechala ji promluvit jako první. Jane dala hodně na vnější dojem.

 

„Aro posílá své pozdravy Cullenovskému i Denalijskému klanu a především své dceři Isabelle Volturi. Máme za úkol se na vlastní oči přesvědčit, jak se ti, Bello, daří a zda se tu o tebe vzorně starají. Také mám vyřídit, že ho zajímá, jak jsi spokojená s jeho dárkem k narozeninám. S politováním mu budu muset sdělit, že Edward si svoje povinnosti řádně neplní.“ Její úsměv mrazil, když to říkala a všichni věděli, že toho vůbec nelituje.

 

Carlisle jakožto pán domu je chtěl oficiálně přivítat, ale poslední věta byla skrytá výhružka a tak se stáhl a nechal to na Belle.

 

„Jane, Felixi, Demetri!“ kývla jim s úsměvem na pozdrav a pokračovala.

„Vítám vás u Cullenů. Eleazar se svou rodinou jsou právě na návštěvě a jak přikázal Aro, pilně cvičíme můj štít. Myslela jsem, že množství přítomných upírů je jako moje ochrana dostačující, a proto jsem poslala Edwarda na krátký lov. Jinak jsem s jeho službou spokojená. Aro bude jistě rád.“  Zazubila se na Jane a ta jí úsměv oplatila. Tímto oficiality skončily.

 

Jako na povel k Belle přiskočili z každé strany Felix a Demetri a předávali si ji z náruče do náruče jako panenku na hraní. Nakonec ji postavili před Jane, která ji nadšeně objala. Společně vešli do domu.

 

Neznámý upír se ploužil za nimi. Bella ještě ani neměla čas si ho pořádně prohlédnout. Měl pohlednou tvář, ale který upír ji neměl. Byl tmavé pleti stejně jako Laurent, ale jeho lehce zešikmené oči prozrazovaly, že v jeho předcích figuroval i nějaký asiat.

 

Jane si všimla, že si Bella prohlíží jejich doprovod a zašeptala tak, že ji slyšeli všichni.

 

„Co na něj říkáš?“ přitom na Bellu spiklenecky zamrkala.

 

Edward netušil, o co jde, protože volturijští byli zaštítěni, ale zmátlo ho to. Kdo byl ten neznámý upír? Bella říkala, že ho nezná, ale podle Janiných slov byl pro ni důležitý.

 

„Proboha, kde jsi ho vzala? Je perfektní!“ pochválila její výběr Bella. Ostatních, kteří překvapeně sledovali jejich rozhovor, si nevšímaly.

 

Jane se jízlivě uchechtla.

 

„To bys nevěřila, co se pod volterrským hradem všechno nenajde!“ tím bylo řečeno vše.

 

„Je vegetarián? Podle těch černých očí to ani není poznat.“ Zajímala se Bella a Edward tichounce zavrčel. Že by žárlil?

 

„Jo, zvířátkožrout, ale měl by jít na lov, v našem hotelu měl ubytování bez stravy. Ani nevím, jak dlouho,“ dodala Jane a koukla na Edwarda, který se pod jejím pohledem otřásl. Podobné ubytování měl ve Volteře ještě před nedávnem i on.

 

Jane se rozhlédla a její pohled padl na tu zlatovlásku, co potkali v lese.

 

„Ty!“ ukázala na ni prstem.

„Vezmi ho na lov, ale ne moc daleko.“

 

„Ale co když mi uteče?“ vyděsila se Tanya.

 

„Toho se neboj, už to zkoušel a dostal výchovnou lekci. Ví, že by ho Demetri zase přivedl zpět. Ke mně.“ Dodala zlověstně a přimhouřenýma očima sledovala, jak se Sarik zachvěl.

 

Tanya vyběhla ven a Sarik ji následoval. Jane spokojeně mrkla na Bellu. Edward tušil nějakou lotrovinu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (21.10.2012 15:22)

lotrovina smiešne slovo

8)  martty555 (07.06.2012 10:20)

Marcelle

7)  Marcelle (04.06.2012 08:18)

Zase úžasný

Marvi

6)  Marvi (03.06.2012 20:56)

Tanya konečně někoho najde? Tak snad jí to vyjde, přeju jí to. ;) ;) ;) No a Edward s Bellou jsou úžasní, teď jen aby to Alice s Jazzem nevykecali, ale myslím, že na ně je spolehnutí. Těším se na další kapitolku

5)  marcela (03.06.2012 15:13)

Nádherná kapitola. .Snad se Tanya zaláskuje.Přála bych jí to.

4)  Babča S. (03.06.2012 15:06)

:D :D :D :D :D :D

3)  leluš (03.06.2012 14:15)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

2)  teresis (03.06.2012 13:21)

že by Tanya mohla začít plánovat svatbu?

1)  viki (03.06.2012 12:54)

Moc pěkné !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still