Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Jak dopadl Edwardův rozhovor s Tanyou? Podíváme se na to z jeho pohledu.

Bella se zatím rozplývá v Edwardově náruči. Že by zapomněla na pomstu? Tanya se jen tak vyšachovat nenechá a na konci dorazí nenadálá návštěva, která Bellu nevědomky prozradí.

Edward vyběhl s Tanyou z domu. Nejdřív tahala ona jeho, ale pak se jí vyškubl a rozeběhl se svou rychlostí. Byl neskutečně naštvaný. Na Tanyu, na sebe a taky na Bellu. Vůbec ho neposlouchala, když jí říkal, že s Tanyou nic neměl. Dokonce si teď myslí, že mají před svatbou. Jestli to zavolá Arovi, tak pak bude svatba jeho nejmenší starost. Naštěstí se o něj Bella očividně bojí, to byla jeho jediná útěcha.

 

Zaslechl, jak za ním Tanya volá, a zastavil. Už byli dostatečně hluboko v lese, aby je z domu neslyšeli. Se zuřivým výrazem se k ní obrátil.

 

„Řeknu ti to ještě jednou a naposledy. Nikdy jsem tě nemiloval a nikdy nebudu. Nikdy jsme spolu nic neměli, ať si myslíš, co chceš a nikdy mít nebudeme. Moje srdce patří navždy Belle a celou věčnost strávím tím, že se ji budu snažit přesvědčit o své lásce. I kdyby se jí vzpomínky nevrátily, neopustím ji. Nepřeji si, abys Bellu obtěžovala svými výmysly o naší společné minulosti nebo budoucnosti! Jasné!“ V závěru už na ni regulérně řval. On, který nikdy nezvedl hlas, natož na ženu. Ale s Tanyou to zřejmě po dobrém nešlo. Už to zkoušel několikrát, domlouval jí, prosil ji, ať se na něj neváže a najde si jiného upíra, nic z toho nepomáhalo.

 

Teď stále před ním a koukala na něj s ublíženým výrazem. Ne! Musí být silný!

 

„Chci od tebe slyšet, že jsi to pochopila. Pokud bys i nadále pokračovala v těch svých nesmyslných blábolech, oficiálně požádám Eleazara, aby zakročil. V nejhorším už u nás nebudeš vítána.  Určitě bys nechtěla, aby se kvůli tobě naše rodiny rozešly!“  pohrozil jí nakonec.

 

Tanya byla chvíli zaražená, jakoby v duchu zpracovávala, co řekl, ale pak se na něj zářivě usmála.

 

„Je to kvůli Arovi, viď? Ale neboj se, Bella to nějak zařídí, slyšels ji!“

 

Edward zaťal ruce v pěst a měl co dělat, aby jí tím krásným krčkem nezakroutil. Obával se, že tím by přátelství jejich rodin skončilo.

 

„Ještě nikdy jsem žádnou ženu neuhodil, ale přísahám, že jestli mi okamžitě nezmizíš z očí a nepřestaneš mě pronásledovat, tak budeš první!“  S těmito slovy ji nechal tam, kde právě stála a rozběhl se zpět k domu.  Ani si nevšiml, kolik uběhlo času, tak ho hádka s Tanyou pohltila.

Už z dálky slyšel myšlenky své rodiny a Denalijských a z nich vyrozuměl, že zkoušeli Bellin štít. Když dorazil k vile, uviděl je všechny shromážděné venku. Bella najednou zavrávorala a sunula se k zemi. Byl u ní jako první a zachytil ji těsně předtím, než dopadla.

 

„Máte rozum? Co to tu vyvádíte?“ křikl na vyděšené tváře okolo.

 

„Celou dobu byla v pořádku. Nenapadlo nás, že ji to vyčerpává,“ omlouval se Carlisle a dřepl si k Belle. Chtěl ji vyšetřit, ale ani nevěděl, kde začít. Tep změřit nemohl, poslechnout si srdce bylo zbytečné, připadal si úplně bezmocný. Edward na něj zničeně pohlédl a s Bellou v náruči odešel do domu. V jejím pokoji ji položil na postel, ale když se chtěl odtáhnout a dojít pro krev, zjistil, že nemůže. Bella zaťala prsty do jeho košile a zadržela ho. Najednou mu bylo teplo u srdce. Chce ho u sebe. Sedl si k ní na postel a přitáhl do náruče tak, aby na něm poloseděla a pololežela. Líp se jí bude polykat. Alice mezitím přiběhla s ohřátou krví. Když ji přiložil Belle ke rtům, pootevřela ústa a napila se. I když dosud neotevřela oči, upíři, nacpaní v pokoji, hromadně vydechli úlevou a potichu se vytratili. Edward přitiskl svou tvář na její a zašeptal.

 

„Teď se lísáš, co? Ale až budeš při vědomí, tak bude po příměří. Jak jen tě přesvědčím o své lásce?“

 

Bella zatím sklouzávala do spánku a myslí jí proběhla vzpomínka na dobu, kdy takto spolu lehávali na louce. Ani si neuvědomila, že její mysl byla na okamžik nechráněná.

 

Edwarda překvapil obrázek jejich oblíbené louky. Bella mu podřimovala v náruči a on jí zpaměti citoval úseky z její nejoblíbenější knížky. Tato vzpomínka byla jen jejich, nikdo o ní nevěděl. Byl to jen moment, poté se Bellina mysl opět uzavřela, ale ještě několik minut potom si ji Edward přehrával v hlavě. Co to mělo znamenat? Že by se jí vzpomínky vracely? Kousek po kousíčku?

 

Vydržel by ji takto držet hodiny, dny, celou věčnost, ale asi za hodinku se Bella zamrvila a rukama si ospale protřela oči. Když nad sebou uviděla Edwardovu tvář, stále ještě byla v zajetí snu, který se jí před chvílí zdál. Natáhla ruce a přiložila je na jeho obličej, prsty mu přejela po čele, obkroužila linii obočí, sjela po nose a obtáhla konturu rtů. Edward neodolal, chňapl po jejím zlobivém palci a uvěznil ho mezi svými rty.

 

Bella zamrkala a teprve teď si uvědomila, že to není sen. Rychle ruce stáhla a vytáhla se do sedu. Zmateně se rozhlédla.

 

„Jak jsem se sem dostala? Byli jsme přece venku a cvičili můj štít? A ty jsi tam vůbec nebyl!“ prstem píchla Edwarda doprostřed hrudníku. Okamžitě lapil její ruku do své a mezi jejich prsty proběhla jiskra. Bella se chtěla odtáhnout a přerušit tak jejich spojení, ale Edward ji nemínil pustit.

 

„Ještě odpočívej! Víš, jak si mě vyděsila? Zhroutila ses jako hadrová panenka. Blbli jste několik hodin a nikoho ani nenapadlo dát ti napít. Vidíš, co se stane, když tě nechám samotnou. Aro by ze mě stáhl kůži, kdyby se to dozvěděl!“ vyčítavě na ni spustil, protože věděl, že to jediné na ni platilo.

 

Bella se ulekla. Edward měl pravdu.

 

„Viděla Alice něco? Přijdou z Volterry na kontrolu?“

 

„Ne, nic neviděla. Teda zatím,“ dodal mnohoznačně.

 

Bella se konečně vykroutila z jeho sevření, důstojně vstala a sjela ho pohledem.

 

„Už jste se domluvili s Tanyou na termínu? Věřím, že obě rodiny budou ze svatby nadšené.“

 

Edward zaskřípal zuby. Tak ona si nedá pokoj?

 

„Ano, promluvil jsem si s Tanyou. Snad to konečně pochopila a už mě nebude obtěžovat. Doufám, že nejsi stejně natvrdlá jako ona a bude stačit, když ti to zopakuji už jen jednou. Nic jsem s Tanyou neměl a ani nemám do budoucna v úmyslu.“

 

Když to pojal takto, pomyslela si Bella, tak těžko mohla i nadále popírat skutečnost. Ušklíbla se a beze slova odešla z pokoje. Až potom si uvědomila, že je to její pokoj a vypadnout by měl on.

 

V obývacím pokoji našla ženskou část obou rodin v družném rozhovoru. Tanya už dorazila také, ale seděla v křesle a vypadala duchem nepřítomná. Bella kývla na Kate a pak na Tanyu a němě se zeptala. Kate si povzdychla a mávla rukou. Pak poklepala vedle sebe na pohovku a Bella se posadila vedle ní a zeptala se:

 

„Kde jsou kluci? A Eleazar s Carlislem?“

 

„Vyrazili na pánský lovecký výlet,“ odpověděla jí Esme, která se bavila s Carmen.

 

„A proč s sebou nevzali Edwarda?“ zeptala se Bella překvapeně.

 

„Věděli, že to nemá smysl. Poté, cos omdlela, by ho nikdo od tebe nedostal,“ ušklíbla se Rose.

 

Dál se bavily o Volteře, jaký byl narozeninový ples a jestli se tam něco změnilo od doby, kdy byly Denalijští naposledy v sídle vládců. Ani jedna z nich si nevšimla, že se Tanya zvedla a zmizela v chodbě. Za chvíli se ozval seshora křik.

 

Bella v čele ženské upíří letky byla u svého pokoje první. Nejdřív si myslela, že to vyšlo z Edwardova pokoje, ale pak jí došlo, že ten je prázdný. Rozrazila dveře, zvědavá, co uvidí. Stálo to opravdu za to.

 

Edward ležel přišpendlený na posteli a zápasil s Tanyou, která na něm seděla a chtěla… Bůhví, co s ním chtěla udělat, ale Bella už toho měla dost. Něco jiného je jejich špičkování a naschvály, ale Tanyu si fakt nezasloužil. Přiskočila k ní, zezadu ji chytla za vlasy a prudce trhla dozadu. Tanya to nečekala a padla naznak. V mžiku byla na nohou a nahrbená se postavila proti Belle. Edward během sekundy stál mezi nimi, čelem k Tanye.

 

„Na to ani nemysli, nebo zapomenu na přátelství našich rodin a skončím to s tebou!“

 

Tanya sama zaskočená svým chováním, se zarazila. Přestala vrčet a poraženě sklonila hlavu. Irina toho využila a odvedla ji do pokoje pro hosty, aby si s ní promluvila. Carmen se pokoušela celou situaci omluvit, ale byla tak rozrušená, že ze sebe nemohla vypravit ani slovo. Esme ji vzala konejšivě kolem ramen a odvedla ji zpátky dolů. Kate se vytratila za svými sestrami. Edward s Bellou v pokoji osaměli.

 

Ticho bylo neúnosné. Edward měl roztrženou košili, tak ji ze sebe strhnul, ale náhradní oblečení měl ve vedlejším pokoji. Stál před Bellou a nevěděl, co říct.

 

„Měl jsi pravdu, ale nikdy by mě nenapadlo, že Tanya takhle zkratuje,“ uchichtla se Bella.

Celá ta scéna jí znovu proběhla před očima. Bylo to trapné.

 

„Překvapila mě. Přese všechno bych jí nikdy úmyslně neublížil. Byla jako smyslů zbavená a já měl potíže ji zvládnout,“ zahanbeně přiznal Edward a dodal.

 

„Děkuji, Bello.“

 

„Zašlo to příliš daleko, přece bych tě nenechala v jejích spárech.“

 

„Půjdu se obléci do svého pokoje, kluci už se vrací z lovu.“ S těmito slovy odešel. Hrozně se styděl a nejvíc mu vadilo, že to viděla Bella.

 

Ještě než se Bella vydala dolů za ostatními, rozhodla se, že si přece jenom zahraje na dobrou vílu a napsala Jane esemesku. Jak ji znala, vrhne se do úkolu s nadšením. Ještě připsala „Tajné!“. Pro jistotu.

 

Když sešla dolů, probíhala tam bouřlivá debata. Edward už tu byl taky a právě Eleazarovi vyprávěl svoji verzi incidentu. Nechtěl Tanyi ještě víc ublížit, a proto řekl, že z jeho strany je záležitost vyřízená a není potřeba ji dále rozebírat. Ale Eleazar už znal podrobnosti od Carmen a ostatních děvčat.

 

„Myslel jsem, že si to konečně vyříkáte, když jste spolu vystřelili z domu!“ Opravdu mu bylo trapné, řešit takové soukromé věci.

 

„Eleazare, jako už několikrát předtím jsem se snažil Tanyi vysvětlit, že si něco nalhává, a tentokrát jsem byl obzvlášť důrazný. Myslel jsem, že jí to konečně došlo. Byl jsem v Bellině pokoji, když mě překvapila. Jen jsem se bránil, když doběhly holky a Bella ji ode mě odtrhla. Tanya byla jako smyslů zbavená, dokonce chtěla zaútočit i na ni.“

 

„Myslím, že bude lepší, když odjedeme, než udělá něco, čeho bychom mohli litovat,“ rozhodl Eleazar jako hlava rodiny.

 

To Bella nemohla připustit.

„Ne, neodjíždějte, to by mě moc mrzelo. V pondělí se vrátíme s Edwardem do školy, když tu nebudeme, Tanya se zase uklidní. Určitě je jí to teď líto. Příští víkend zase přijedeme a budeme pokračovat ve cvičení s mým štítem. Tak dlouho jste se neviděli, tak by bylo škoda, hned odjet,“ přemlouvala Bella Denalijské.

 

Za tu krátkou dobu si je oblíbila. Díky Tanyi si uvědomila, že už se na Edwarda nezlobí a začala mu znovu důvěřovat. Když odolal takové krasavici jako je Tanya, i když mu sama leze do náruče, tak pomalu začínala věřit, že ji opravdu miluje.

 

Carlisle s Esme se přidali.

 

„Bella má pravdu, Tanya se během jejich nepřítomnosti srovná a příští víkend uvidíme.“

 

„Irina vzala Tanyu na lov a vrátí se, až odjedete. Byla opravdu otřesená z toho, co udělala,“ přimlouvala se Kate.

 

A bylo rozhodnuto. Zbytek víkendu stráví společně a návštěva zůstane i přes týden.

V neděli večer se společnost začala zmenšovat. Bella s Edwardem vzali Rose a Emmetta do města a Alice s Jasperem jeli svým autem.

 

Edward chodil kolem Belly div ne po špičkách, protože zdánlivé příměří v něm vyvolávalo nejistotu. Bella se už tolik nemračila, když jí stál za patami a jeho přítomnost v bytě a na přednáškách brala jako samozřejmost. Jedovatý jazýček jí ale zůstal. Využila jakékoliv příležitosti ho s ním šlehnout. To jejich špičkování se mu líbilo. Momentálně seděl na přednášce a psal Belle poznámky, protože se před chvílí omluvila, že si potřebuje odskočit. Profesor jen kývl hlavou a mluvil dál, jakoby ho nepřerušila. Edward se chtěl zvednout spolu s ní, ale oslnivě se na něj usmála a požádala ho, aby zapisoval místo ní, že vyřídí jeden telefonát a za minutku bude zpátky. Nechtěl si ji rozzlobit a ztropit scénu, a tak ustoupil. Minutka to nebyla, protože ta už byla pryč. A druhá a třetí. Začal pátrat v myslích studentů, kteří se pohybovali na chodbě, ale nikdo ji neviděl. Po pěti minutách to nevydržel a tiše se vytratil ze třídy.

 

Prošel hlavní chodbu, nakoukl i na toalety, jestli není tam. V budově nebyla. Vyběhl ven do parku a rozhlédl se, jestli ji někde neuvidí. Svými smysly ale zaslechl jméno, které ho zaujalo.

 

„Laurente, co ty tu děláš? A stále máš zlaté oči, to je překvapení!“ zazněl Bellin příjemný hlas.

 

„Mohu říci to samé! To je překvapení! Byl jsem navštívit Denalijské, konkrétně Irinu, ale nebyli doma. Stopa mě zavedla do tohoto města. Předpokládám, že jsi tu s Cullenovými. Edward se tenkrát nakonec vrátil?“

 

„Nevrátil. Poté, co jsi mě přišel varovat, dorazila Viktoria. Všichni si myslí, že mě unesla, ale já šla do lesa schválně, chtěla jsem zemřít. Viktoria měla bohužel jiný nápad. Proměnila mě, ale svým vražděním na sebe upozornila gardu a ti mě našli a vzali do Volterry. Ale dost už o mě! Tak ty chodíš s Irinou?“  krátce shrnula svá dobrodružství Bella.

 

„Spíš chodím za Irinou,“ uchechtl se Laurent. „Hraje si na ledovou královnu, ale já ji nakonec přesvědčím,“ dodal odhodlaně.

 

„Sebevědomí ti rozhodně nechybí. Seznámila jsem se s ní a musím říct, že jsem si ji velmi oblíbila. Celá rodina je teď u nás. Když vyrazíš z města na jih, narazíš na náš pach a ten tě dovede k vile.“

 

Laurent už odcházel, když ho Bella zarazila.

„Prosím tě, o našem druhém setkání se nikomu nezmiňuj. Je to na dlouhé povídání a teď musím spěchat zpátky do školy, ale hrozně mi tím pomůžeš. Slibuješ?“

 

„Dobře, budu si dávat pozor,“ odpověděl Laurent.

 

Edward skrytý za rohem budovy, nelenil a běžel zpátky do přednáškového sálu. Tam si sedl k poznámkám a tvářil se, že nikdy neopustil lavici. Bella se za chvíli usadila vedle něj. Nakoukla mu přes rameno a podivila se nad tím, že má tak málo poznámek.

 

„Profesor pouštěl nějaké obrázky, když jsi byla pryč,“ vymyslel si Edward. No co, když může lhát Bella, může i on. Celý rozhovor Laurenta a Belly mu stále vrtal hlavou. Setkání, o kterém byla řeč, muselo proběhnout až poté, co odešel i se svou rodinou. Bella říkala, že ji Laurent vyhledal, aby ji varoval před Viktorií. Ale to znamená, že s nimi nikdo nebyl a tudíž to Belle nemohl nikdo vyprávět. Jak to, že si Laurenta a jejich setkání pamatovala? Už několikrát se mu zdálo, že v jejích očích zahlédl záblesk té staré Belly, jiskru poznání, ale vždycky to byl jen moment a ta malá mrška to rychle zamluvila. Došlo mu, že buďto se jí vzpomínky vrací po částech, nebo se jí vrátily kompletně a jenom to na něj hraje.

 

Koutkem oka pohlédl na to nádherné stvoření vedle sebe, hledajíc v její tváři stopy vychytralosti, která tam někde prostě musely být, ale Bella se zrovna otočila a podívala se na něj s tak nevinným výrazem, že zase začal pochybovat. Třeba je pro to nějaké jiné vysvětlení.

 

Přednáška skončila a oba se zvedli z židlí a vydali se k východu.

 

„Vyřídilas, co jsi potřebovala? Byla jsi pryč víc než minutu, už jsem se začínal bát. Co se stalo?“ nakousl Edward téma a byl zvědavý na její odpověď.

 

„Volala jsem Arovi, jen tak pro jistotu. Když se budu pravidelně ozývat, určitě ho nenapadne někoho poslat, aby nás zkontroloval, nebo dokonce přijet. Chvíli trvalo, než se dostal k telefonu.“

 

V jejím obličeji nebyla ani stopa po lži, tím si byl Edward jistý. Znamenalo to, že Arovi opravdu volala a na Laurenta narazila úplně náhodou. No počkej, tuhle hru mohou hrát dva!

 

Právě procházeli místem, kde se Bella bavila s Laurentem, a protože věděl, jak je na tom mizerně s používáním svých upířích smyslů, bez obav nastražil léčku. Chytil ji za ruku a vykřikl.

 

„Počkej! Je tu cítit nějaký cizí upír. Musí to být tak půl hodiny, co tu byl. Teď už je pryč! To nemůže být náhoda, určitě tě sledoval.“ Začal ji táhnout k autu. Bella se už nadechovala, že bude protestovat, ale nakonec mlčela. Těžko mu mohla říct, že to byl Laurent, a že si poklábosili jako staří známí. Edward ji usadil na sedadle spolujezdce, připoutal pásem a sám si sedl k řízení. Bellina pasivita ho pobavila. Zřejmě uvažovala nad dalším výmyslem, kterým ho chtěla nakrmit, aniž by se prozradila.

 

„Jsi si jistý? Ničeho jsem si nevšimla,“ opatrně se ho zeptala a nenápadně si k nosu přitiskla kapuci od mikiny, jestli nenačichlo i její oblečení. To by Edwardovi těžko vysvětlovala.

 

Edward ji pozoroval, a když viděl její obavy, zasmál se.

 

„Čemu se směješ?“ podezřívavě si ho měřila.

 

„Ještě že mě máš, ten tvůj upíří pršáček je úplně k ničemu!“

 

Bella začínala být na jeho oblíbenou větu „Ještě že mě máš...“, alergická.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  martty555 (07.06.2012 10:02)

10)  hellokitty (01.06.2012 18:54)

9)  teresis (01.06.2012 16:58)

BellaMcCullen

8)  BellaMcCullen (01.06.2012 14:37)

7)  leluš (01.06.2012 14:26)

Marvi

6)  Marvi (01.06.2012 13:25)

Takže teď si budou hrát oba dva, tak to jsem zvědavé jak to nakonec dopadne :D :D :D Pěkná kapitolka

5)  Babča S. (01.06.2012 12:41)

4)  marcela (01.06.2012 12:17)

Nádhera.Jenom doufám,že to nepřeženou a v těch výmyslech se neztratí. Moc si tvojí povídku užívám.

Marcelle

3)  Marcelle (01.06.2012 10:39)

Ree

2)  Ree (31.05.2012 20:38)

Ještě jednou si pořádně přečti, jak se píše uvozovací věta, když přímá řeč končí vykřičníkem nebo otazníkem.

Nebraska

1)  Nebraska (30.05.2012 20:18)

Stejně jako u minulé kapitoly máš i tady špatně spoustu přímé řeči. Prosím, přečti si ten článek, na který jsem ti dávala odkaz, a oprav si to.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek