Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Vampire-vampires-4076282-600-793.jpg

Kříž, česnek, svěcená voda a kolík

Hm, trochu zvláštní kapitola, ani nevím proč. Každopádně mi došly nápady, co jim ještě provést, takže jsem přichystala setkání...

Jo a ještě něco, žádné stěžování na Atanase a Drů, mám je ráda! :D

6. kapitola - Kříž, česnek, svěcená voda a kolík

Rozednívalo se. Černá tma se pomalu měnila v šero. První sluneční paprsky si prorazily cestu skrze barevná skla vitráže u stropu kulaté kaple, kde našli útočiště. Barevné stíny světel dopadaly na holé bílé stěny a vytvářely dojem domova a pohody; možná to bylo teplými barvami, jimiž se sklo hemžilo a možná prostě jen sluncem. Teď by se jim asi mělo ulevit, ale nestalo se tak. Všichni tak trochu doufali, že se svítáním se obě proberou. Možná to byla naivita a možná naděje. Jaký je vlastně mezi nimi rozdíl, že?

Seděli, ačkoliv je nohy nebolely, opřeni o jednu ze zdí a pozorovali střídavě světlo vycházející z vitráží a Rose s Alice. Obě bezvládně ležely v náručích svých mužů a nevnímaly svět okolo. Možná spaly, možná byly v bezvědomí a možná byly mrtvé. Nikdo neměl jistotu, že se ještě proberou, ale stále se nevzdávali naděje. Vždyť ta je dovedla sem; do hradní kaple, kde se cítili v bezpečí a ustáli zbytek noci bez dalších útoků, nehod či podivností. A teď nejenže byli tady, ale navíc začínal nový den. Čas klidu a odpočinku. Ani jedno normálně nepotřebovali, ale teď jim přišlo vhod.

„Myslíte, že jsou to upíři? Ne jako my, ale jiní? Které mění slunce na prach, ublíží jim kříže, svěcená voda, dřevěný kolík a česnek?“ zašeptal do ticha Edward. Pořád nikomu nedokázal číst myšlenky, což ho značně deprimovalo. Byl zvyklý znát všechny jejich úvahy, přání, závěry a rozhodnutí.

„Jako Drákula?“ zvedl strhanou tvář Emmett a zadíval se do okna. Pryč byla jeho vtipnost, nebojácnost a veselost. „Jako ve filmech a knihách?“

„Takoví,“ přikývl Edward.

„Rose by teď řekla, že je to hloupost,“ usmál se zasněně a věnoval jí něžný pohled a úsměv.

„Je to možné,“ zamyslel se Carlisle. „Ale nepravděpodobné.“

Edward vyskočil na nohy a přešel k nejbližší soše. V duchu se jí omluvil, ačkoliv ani nevěděl, kdo to je a sundal jí z krku věnec z česneku. Přičichl si k němu, ale smrděl mu jako obyčejné lidské jídlo. Byl docela čerstvý, musel ho sem někdo dát nedávno. Vůbec všechno tu bylo čisté a uklizené.

„Musel ho sem všude dát správce, nejspíš z nějakého důvodu,“ promluvil pro sebe. „Možná bychom je měli nosit, třeba nám pomůžou. A pokud ne, rozhodně nám neublíží.“

Ihned ho šel pověsit na krk své milující matce. Předělal jí ho přes hlavu a pak zpod něj vytáhl její kaštanové vlasy a pustil je přes něj. Nakonec donesl každému jeden, na něj už však nezbylo. Bylo jich pouze šest.

„Vezmi si můj, jsem silnější,“ protestoval Emmett.

„Jak sis už určitě všimnul, síla je nezastaví. Navíc, co když se ti něco stane a Rose se pak probere? Chceš, aby tu zůstala sama? Zabila se a šla za tebou?“ argumentoval Edward. Ostatní už ani nenapadlo pokusit se mu vnutit svůj. „Já jsem sám, nikomu tak chybět nebudu.“

„Tak nemluv!“ okřikla ho Esmé. „Ani nevíme, jestli to k něčemu je.“

„To je pravda,“ přikývl Carlisle.

 

O několik podlaží níže, pár metrů pod zemí

„Děláte si legraci? Jednou si člověk vyjde na sváču a vy to tak zbabráte?“ rozčiloval se Atanas a hleděl do skleněné koule, jak si ten blonďatý upír umývá ruce ve svěcené vodě, za opaskem má kolík a na krku věnec z česneku. Najednou se mu výhled zamlžil a v kouli sledoval jen hustou mlhu. Praštil s ní o zem, až se rozbila na tisíce střepů a nabručeně hleděl na dvě ženy sedící na bílé rakvi a pohupující nohama.

„Jsi vůl,“ ušklíbla se blondýnka.

„Proč?“ ohradil se nechápavě.

„To si nepamatuješ, jak ses loni ožral, až jsi usnul v Jeho rakvi a spal tam čtyři dny a noci?“ napovídala mu. „To bylo na Belliny 500sté narozeniny!“

„No a?“ nechápal.

„Každé desetiletí dostáváme k výročí zrození co?“

„Aháááá!“ usmál se.

„Jsem ráda, že to tvůj pidi mozeček konečně pobral, ale teď mi laskavě sprav kouli!“ rozčílila se hnědovláska. A když si pak ještě vzpomněla, co jí dal na ty narozeniny, měla chuť mu něco provést. Ona je přece samostatná žena a muže ani tu podivnou věc nepotřebuje! A když jí pak ještě chtěl ukazovat použití toho cosi na jeho družce, brr. Vlastně ho za to ještě nepotrestala, i když se potrestal sám, probudit se v Jeho rakvi musí být děsivé. Šlehla pohledem do nejtemnějšího rohu místnosti na černou zaprášenou rakev zdobenou lidskými broušenými kostmi.

Atanas zatím hrabal v knihovně a hledal zaklínadlo na spravování věcí. Menší problém byl, že neuměl číst a podle obrázku to taky poznat neuměl, protože byl barvoslepý a to je pak každá čmáranice stejná. Navíc v takové tmě byla i ta černobílá jenom černá. A pak dostal geniální nápad, sebral ze země jednu ze svíček z magického kruhu a šel si s ní posvítit.

Knihy, co nevyhovovaly, shazoval na zem. Bylo mu to fuk. Ovšem ostatním dvěma ženám už ne, rozmístění pěti svíček v kruhu měřily tři noci, muselo být na setiny milimetrů přesné. A on jim tu svíčku v klidu vzal. A rozhazoval jim knihy! Bublal v nich vztek.

A pak, když bral tlustou knihu z úplně vrchní poličky, kvůli své výšce tam moc dobře nedosáhl a bříšky prstů ji sunul ke kraji, převážila se a spadla mu na hlavu. Lekl se a svíčku upustil. Knihy na zemi ihned vzplály jasným plamenem, stejně jako hněv v Belle.

Dá jí na narozeniny takovou nedůstojnou kravinu, vysaje kvůli tomu prodavašku v sex shopu a ani po sobě neuklidí, zapomene na její dar, rozbije jí kouli, sebere svíčku a spálí knihy?

Ukázala na něj prstem a zamumlala: „Tu esti de morsa!“

A před nimi najednou stál-ležel obrovský zmatený mrož. Pozoroval svoje tělo, pak nakvašeně hleděl na Bellu a něco hlasitě bručel.

„A máš to!“ zasmála se mu.

„Jé, hele, víte, že mroži mají největší -“ začala nadšeně Drů, ale Bella jí překryla ústa rukou.

„Nevím a vědět to nepotřebuju, pokud to není třeba ploutev!“

„No nic, já ho půjdu asi vyvenčit, ať se nám tu nepodělá. Vrátíme se ráno, měj se fajn!“ dotkla se dlaní jeho hlavy a najednou byli oba pryč.

Zatímco Bella máchala rukama a soustředila se, aby uhasila požár, dala knihy i kouli do pořádku a narovnala všechno zpět na své místo, zamumlala:

„Prasata! Jasně že vím, co mají mroži největší!“

 

Rumunsko, Transylvánie, pevnost Sighişoara, červenec roku 2009

Byla noc. Už zase a nic se stále nedělo. Carlisle si umýval špinavé ruce v zlaté nádobě na oltáři naplněné vodou, nejspíš svěcenou. Nemohl se ani pořádně sehnout, zlomil by si kolík za pasem, který mu tam nacpal Edward a byl neústupný. V náprsní kapse ho tlačil dřevěný kříž a na krku lechtal česnek.

Za jiných okolností, v jinou dobu a na jiném místě by mu to připadalo směšné, ale teď mu bylo jen těžko do smíchu. Za ním se krčila tmou vyděšená manželka, ležely dvě nehybné dcery a tři smutkem zmučení synové.

Jen co si znovu přisedl k Esmé a objal ji kolem ramen, u kalichu ho vystřídal Edward. Ovšem neponořil tam zaprášené a umazané ruce jako jeho otec, ale vzal celou nádobu do rukou a nesl ji k nim. Carlislevi bylo jasné, co zase zamýšlí. Dřív, než mu stihl něco říct, ozval se sám.

„Výtečný nápad, to mi nedošlo!“

„Edwarde, přeháníš to. Může nám to akorát překážet,“ snažil se ho mírnit, ale nebyl schopný mu to přímo zakázat. Postrádal sílu a přesvědčení, že vážně jedná špatně. Něco na tom mohlo být.

„A nebo pomoct,“ nedal se odbýt a ponořil ruku do vody, když ji vytáhl, několikrát s ní máchl všemi směry a poté celou akci opakoval. Na každém přistálo několik malých kapek svěcené vody.

„Je klid,“ ozval se Emmett.

Carlisle chtěl reagovat poznámkou, aby to nezakřikl, jenže neměl příležitost. Všechen pocit bezpečí a klidu byl jako mávnutím proutkem pryč během jedné vteřiny. Místnost zaplavil puch a jejich mysl ten ohromný vykřičník značící nebezpečí. Každý z nich to poznal, všichni to cítili a přimknuli se blíže k sobě. Pozorovali celou místnost a hledali známky hrozby.

A jednu našli. V rohu místnosti, za oltářem před dveřmi, jimiž sem vstoupili, stála menší osoba zahalená v tmavém plášti. Neslyšeli zvuk otvírajících se nebo zavírajících dveří a přesto tu stála. Viděli jen rudě zářící oči. Tu barvu však neměly jen duhovky, nýbrž i části, kde mělo být bělmo. Kolem těch zlověstně zářících očí byla mrtvolně bledá pokožka zvrásněná jako kůže stoleté stařeny. Lišila se však jen patrnou pevností a nerozbitností.

Když pohlédli do těch očí, jako by se dívali až do nitra toho nejčernějšího zla, do očí samotného ďábla, na bytost, která nemohla mít o duši ani ponětí. Zaplavila je čirá a nefalšovaná hrůza, byli jí naprosto paralyzovaní a nedokázali se ani pohnout. Ani osoba se nehýbala, prohlížela si je.

A pak se místností rozlehl odporný hlas, který je zasáhl do morků kostí a vyvolal v nich silný třes. Byl tak hrůzostrašný a sarkastický, že být člověkem, padali by k zemi s naprosto tichou hrudí a klidnými plícemi. Během těch slov rozmáchla ruce a pařáty s dlouhými špičatými nehty ukázala na místnost, kříže, svěcenou vodu, česnek i třísky dřeva, která potřebovali na výrobu kolíků.

„Mysleli jste si, že vám tohle všechno pomůže?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

8)  Jalle (06.10.2012 17:49)

čím ďalej, tím lepšie

Alicejazz

7)  Alicejazz (24.01.2011 17:18)

ÚÚÚ, výročí, poprvé mě nikdo nevyděsil. Jinak odhaduji, že tahle "stoletá stařena" bude Bella, asi co? A taky to byla první poměrně optimistická kapitola, řekla bych, že jsou docela pohodová partička, tihle tři. U mrože jsem se mlátila hlavou do stolu

Joa

6)  Joa (22.07.2010 12:04)

Ke komentíku u předchozí kapitoly:Neděkuj, ten komentář jsem musela napsat, bylo v tom něco vyššího :D .Doopravdy jsem tam něco natukat musela, a díl od dílu je to lepší. Jen by mě zajímalo, co bude s Edem a Bellou:) .

Texie

5)  Texie (21.07.2010 17:33)

Božíčku, tohle vážně hustá povídka. Jiný výraz mě opravdu nenapadá - naprosto koncentrovaný vývar napjetí že se Záhada z Blare Witch mohla jít zahrabat studem.

plyshovymedvidek

4)  plyshovymedvidek (21.07.2010 02:23)

zajímalo by mě co jsou ta stvoření dole. Povídka je neuvěřitelně zajímavá mám jí moc ráda

sakraprace

3)  sakraprace (20.07.2010 21:29)

Super kapitolka

mima19974

2)  mima19974 (20.07.2010 18:56)

kraasne..... ..... prosiim pokraacuuj co najskoor!!!!

sfinga

1)  sfinga (20.07.2010 18:45)

Teda, to je hustý. Ožijí Alice a Rosalie? A co Bella? Čím doopravdy je? Je opravdu zlá příšera? Na jazyk se mi dere další stovka otázek, ale snažím se je na tebe nevychrlit. prosím, nenapínej nás dlouho!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek