28.08.2010 [21:30], DeSs, ze série Dcera temnot, komentováno 7×, zobrazeno 2481×

Lapis lazuli

14. kapitola - Lapis lazuli

„To myslíš vážně?“ zeptala se pro jistotu, že by se přeslechla. Ale to bylo prakticky nemožné.

Přikývl.

Bella nabručeně a ublíženě vyskočila z postele a uvolnila tak jeho tělo, které do té chvíle svírala pod svým. Její noční, spíš denní, můra se vyplnila. Jeho doba ho ovlivnila opravdu příliš…

„Edwarde,“ zaskučela. „Posledních sto let jsem měla celibát a ty se teď oháníš svatbou?“

„Když už jsme u toho,“ zamumlal nervózně a nepřirozeně se usmál. Než se nadála, klečel před ní v roztrhnuté košili, kterou měla na svědomí ona, a upřeně se jí díval do očí. Když jí došly spojitosti – řeči o svatbě a klečení – zkameněla. Hlavou jí vířily splašené myšlenky a nebyla schopná vnímat nic okolo. Ani jeho slova.

Chce si ji přivlastnit úplně? Úplně rozprášit její svobodu?

„Bello!“ zatřásl s ní, vlastně jejím pasem, výš nedosáhl.

„Jo?“ zamrkala a konečně začala vnímat.

„Co mi odpovíš?“ zeptal se nedočkavě a nervózně zároveň.

„Hm, na co?“ zeptala se nevinně. „Promiň, byla jsem nějak mimo.“ Vlastně tušila, na co se ptal, ale chtěla to slyšet. Ne si to jen myslet.

Povzdechl si. „Zkrátím to. Vezmeš si mě?“

Bella se zatvářila překvapeně a odmítavě. Chtěla ho trochu poškádlit. Vždyť on ji zlobí už skoro týden, co je tu. Ohání se svatbou a nechce se s ní milovat! Vlastně ale ještě nevěděla, co odpoví, tak mu tím alespoň nedávala falešné naděje.

Počkat! Po svatbě…

„Ano!“ vyhrkla nadšeně. Co znamená jeden papír a… prstýnek?!

Až teď si všimla sametové krabičky, kterou pevně svíral v rukou. Než si stihla pořádně prohlédnout její stříbrně lesklý obsah, objímal jí, líbal a hladil po zádech. Když konečně povolil své pevné sevření, všimla si prstýnku na své ruce.

Okouzleně si prohlížela ten kroužek z nejkrásnějšího, nejčistšího a nejlesklejšího stříbra, jaké kdy viděla. Byl širší, přesto jemný a jednoduchý. Měl na sobě jen tři ozdůbky. Uprostřed vetší kámen modrý jako mořská laguna. Kolem něj byly další dva, ale menší. Okamžitě ten kámen poznala.

Lapis lazuli.

Hystericky vyjekla a snažila se dostat kov dolů. Neměla nejmenší šanci, držel jako ulitý, ani se nepohnul. Křičela, vzlykala, cítila se strašně zrazená a zneužitá. Ona mu věřila, odcestovala s ním, milovala ho a on jí udělá tohle! Drásala si kůži okolo prstýnku a byla připravená si třeba useknout prst.

„Pšt, přestaň, tiše,“ promlouval k ní Edward a snažil se ji utišit. Nechápal, co se děje, proč tak vyvádí, co udělal špatně…

Najednou zmlkla. Jako na povel. Nechtěla mlčet, ale její ústa ji neposlouchala. Poslouchala toho zrádce. Teď byla jen jeho, musela dělat, co jí řekl. Patřila mu úplně, teprve teď jí sebral poslední zbytky svobody a vůle…

„Co se děje?“ nechápal. Nejraději by mu to z plných plic vykřičela do obličeje, ale musela mlčet.

„Co se stalo?“ zeptal se Carlisle nechápavě. Ani si nevšimla, kdy přišel. Přišli. Byla tu celá rodina a přihlíželi jejímu neštěstí. Věděli o tom taky? Zradili ji? A ona jim věřila, měla je ráda… Ale to tolik nebolelo, to on ji ranil nejvíce. Bolestně na něj hleděla, na jeho nádhernou a líbeznou tvář, vzdor a vztek ustupoval. Milovala ho tolik, že na něj nemohla být naštvaná. Pokud bude takhle šťastný…

Pomalu se s tím smiřovala. Rozhodla se nechat si prst na svém místě…

„Bello!“ zatřásl s ní. „Řekni mi, co se děje!“

Znělo to jako rozkaz. Ona se však naposledy vzepřela: „Proč jsi mi to udělal? Jak jsi mohl?“ vzlykla.

„Bello! Co jsem udělal?“ nechápal a cítil se zoufale.

„Tohle!“ zvedla ruku a zamávala mu prstenem před očima.

„Řekla jsi ano,“ odpověděl zmateně.

„Ale to jsem nevěděla, že mi nasadíš lapis lazuli!“

„Ty ho nemáš ráda?“ zeptal se nechápavě.

„Nemám ráda? Děláš si legraci?“ vykřikla hystericky. „Přímo ho miluju! Miluju, když musím poslouchat někoho jinýho na slovo, miluju, když jsem jen něčí hračka a miluju, když mi někdo sebere svobodnou vůli!“

„Co?“ nechápal. Bella se zarazila. Copak to nevěděl?

„Ulom ty kameny,“ natáhla před něj ruku.

„Proč?“ nechápal.

„Prostě to udělej!“ vykřikla naštvaně.

„Fajn,“ zabručel a jedním pohybem všechny tři odlomil. Bella si uvolněně vydechla.

Je volná!

„Vysvětlíš mi to? Málem jsem dostal infarkt a to ho upíři mít nemohou!“ zabručel a připadal si jako totální pako. Něco mu tu unikalo.

„Kdo upírovi nasadí cokoliv, co obsahuje lapis lazuli, ovládne a spoutá jeho mysl. Myslela jsem, že jsi to udělal schválně. Že jsi mě chtěl zbavit vůle a ovládnout mě,“ zamumlala trochu zahanbeně. Najednou jí připadalo vyloučené, že by cokoliv takového mohl udělat.

„Bells,“ vydechl úlevně a trochu uraženě. „To bych ti přece nikdy neudělal. Proč jsi mi o tom nikdy neřekla? Mně se ten kámen líbil a nějak se mi k tobě hodil. Promiň.“

„To ty promiň,“ hlesla a jemně ho políbila. Slyšela, jak její nová rodina pomalu opouští místnost. Když se odtáhla, pohlédla na nynější podobu svého zásnubního prstýnku.

„Koupím nový, pokud sis to nerozmyslela,“ zamumlal.

„Mě se takhle líbí,“ usmála se. „Hele, nestačí ti zasnoubení?“

Laškovně se na něj usmála, mrkla a pohladila ho po hrudi.

„No,“ zamyslel se a oči mu pomalu tmavly, „ne.“

Bella poraženě zasténala. To snad není možný!

✋✋✋✋✋

Šli spolu ulicí ponořenou ve tmě. Byla to jedna z těch obyčejných městských čtvrtí s normálními lidmi, kde neměla šanci narazit na opilce a feťáky. Ty neměla ráda. Dýchala zhluboka a vdechovala okolní vůně. Vybírala si…

A pak ji přímo uhodila do nosu. Vůně lesního medu, planých jahod a dřeva. Připomínala jí Transylvánii. Tohle bylo to, co hledala.

„Mám ji,“ zašeptala Edwardovi. I ten slabý zvuk tu působil nepatřičně hlasitě. Jen přikývl a zastavil se, nemusel to vidět. Navíc se chtěl raději vyhnout Bellině podobě při pití, kdy musela použít špičáky. Nebyla nejhezčí.

Bella obešla dům, přesně jak čekala, objevila terasu a zadní vchod. Byl odemčený, nedivila se, tohle byla bezproblémová čtvrť. Šla přímo za nosem, prošla letní kuchyní, chodbou, vyšlapala schody do druhého patra a stanula na prahu jednoho pokoje. Slyšela z něj jen jedno srdce, zdravé a silné. Takže to bude někdo mladý. Ten nebo ta trochu krve určitě postrádat nebude.

Vešla a děkovala, že už je tak stará. Nepotřebuje pozvání.

Na posteli ležel kluk. Mohlo mu být kolem sedmnácti, spal klidně, trochu chrápal a jednu nohu měl přehozenou přes peřinu. Lahodně se nadechla té nádherné vůně a přisedla si k němu na postel. Trochu se zavrtěl, ale jinak spal dál. Naklonila se k jeho hrdlu a změnila podobu. Ucítila zápach rozkladu a hniloby ze sebe sama. Milovala ho, byl její součástí a bylo to zvrhlé. To měla ráda.

Bez dalších průtahů se co nejopatrněji zakousla. Jednou rukou mu zacpala ústa a druhou držela jeho hlavu zvrácenou. Probral se. Několikrát si lokla a odtrhla se. Rychle se změnila zpět, přejela ranku jazykem a sledovala, jak se zaceluje.

Když se odtáhla, viděla pár nebesky modře vyděšených očí.

„To nic, hezky spi, byl to jenom hloupý sen. Nic z toho, co jsi teď cítil a viděl, není skutečné,“ šeptala mu a hypnotizovala ho. Jen suše přikývl a vzápětí slyšela jeho vyrovnaný dech a pravidelný tlukot srdce. Otevřela jeho okno a vyskočila na ulici.

„Tak co?“ zeptal se Edward.

„Bude v pořádku, nebude si nic pamatovat,“ zamumlala a ukořistila jeho ruku. „Můžeme domů.“

Jak cize jí zněl její hlas i slovo domov…

✋✋✋✋✋

„Už máte datum?“ zajímala se Esmé, zatímco žehlila prostěradla. Bella seděla na kraji pohovky a vískala ležícího Edwarda ve vlasech.

„Ještě ne,“ odpověděla Bella zamračeně a Edward se smíchem. Ona se chtěla vdát brzy, aby mohli splnit manželské povinnosti a on to nenápadně zdržoval, protože se bál svatební noci. Nechtěl ji zklamat a trochu se bál, jak to zvládne. A to přebilo jeho touhu i chtíč. Čekal tolik let, tak proč ne ještě pár týdnů nebo měsíců?

„Už byste se měli rozhodnout, třeští mě z vás hlava,“ zabručela Alice scházející schody. V závěsu za ní doslova hopsal Jasper a posílal jí záchvěvy touhy. Slabé, aby to nepoznala a pomalu to stupňoval. Půl noci s ní tříbil šatník a teď šel ověšený jako vánoční stromeček taškami s vyřazenými věcmi. Alice se je rozhodla věnovat na dětem v Africe a vůbec jí nevadilo, že většina z toho jsou zimní bundy, šály, rukavice a čepice. V Kanadě je holt zima…

Rose s Emmettem totiž plánovali společnou dovolenou v Libyi. Dělali to každý rok v létě a Alice jim to hodlala napakovat, aby to sami rozdali. Charitě nevěřila.

„Chtěla bych se vdávat na podzim,“ zamyslela se Belle. „Všechno tak krásně voní a noci nejsou ani příliš tmavé ani světlé.“

„Co třeba 10. říjen?“ zamyslel se Edward.

„Ten by byl fajn,“ usmála se a pohladila ho po tváři.

„Ten den se brali naši,“ usmál se ztracený ve vzpomínkách.

„Domluveno!“ zajásala Alice. Konečně jednoznačná vize. „Můžu to zařídit?“

„Hm,“ zamyslel se Edward. Alice se regulérně mračila. „Ne!“

„Proč ne?“ zeptala se Bella nechápavě.

„Je jako tajfun! Pokud nechceš svatbu větší než americký prezident, aby nás oddával papež a kýčovitější, než jakou si dokážeš představit, odmítl bych ji,“ zasmál se Edward a nevšímal si rozzuřené a uražené sestry.

„To bych neudělala! Papeže nemám ráda!“ zabručela.

„Tak to zařídíme spolu,“ navrhla Bella. „Já se v tom moc nevyznám a pomoc by se mi hodila. Ale chci právo veta. Pokud se mi něco nebude líbit, prostě to tam nebude, jo?“

„Beru!“ vypískla Alice nadšeně. „Nebudete litovat!“

„To doufám,“ povzdechli si Bella s Edwardem současně a otočili se zpět k televizi…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Alicejazz (25.01.2011 15:24)

Chudinka, ta se tam za chvíli udusí. Jen je mi divné... že by ba měl Eda empatii hrocha a vážně neviděl, jak jí to ubližuje?

5)  DeSs (03.09.2010 18:52)

Judy, právě naopak. Mě se lapis strašně líbí... Jeden nosím na krku, dostala jsem ho od dědy jako malá. A na jeho povahu z k knížky kašlu, tady nebere to nejdražší ale to nejhezčí...
Jinak díky za koment...

2)  mima19974 (29.08.2010 15:01)

Veľmi pekné!!!

1