Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Vampire-vampires-4076282-600-793.jpg

Pozlacená klec

Název trochu napovídá, jak se Belle bude líbit u Cullenů...

13. kapitola - Pozlacená klec

Přešlapoval nedočkavě ve frontě před přepážkou na výdej speciálních nebo objemných věcí, které nemohly cestovat jako normální zavazadla a vyžadovaly si speciální péči. Edward pevně doufal, že s rakví zacházeli dobře a Belle se nic nestalo. A nejhorší bylo, že to zjistí až a takových deset hodit. V Americe je holt pořádný časový posun.

Konečně se dostal na řadu, předložil papíry z rumunského letiště o předání objektu a čekal, až rakev přivezou. Jasper čekal s ním a ostatní počkali na zavazadla a vypůjčili si dodávku, ve které by bylo možné rakev převézt. Klíče od jeho volva dal Emmettovi.

Přivezli ji na vozíku. Ihned uslyšel tichounké bušení srdce zevnitř. Podepsal papír o převzetí a s Jazzem chytili rakev každý z jedné strany. Každý na ně soucitně nebo znechuceně zíral, ale nevšímali si toho. Odnesli ji na parkoviště, naložili do dodávky, před kterou čekala Alice a Edward nasedl na místo řidiče.

Jelo se domů. Konečně pro něj to slovo mělo větší význam – bude to tam, kde bude ona.

 

✋✋✋✋✋

 

Zmateně otevřela oči. Necítila kolem sebe obvyklé věci – puch sklepení a hradu, ani vůni lesa, které ji většinou ráno (respektive večer) vítaly. Cítila jenom tlak na srdci, ale to už pár dnů – Soartu.

Aha, takže já letím do Ameriky! Došlo jí. Teď bych tu rakev asi otvírat neměla, že?

Jenže pak si uvědomila, že neslyší žádné hučení motorů ani svištící vzduch. Neslyší žádný tlukot srdce.

Takže už jsem… doma.

Otevřela víko a jako první spatřila kamenný a vlhký strop. Alespoň nějaký prvek minulého domova. Když se z rakve přemístila vedle ní, uviděla před sebou, vedle sebe, za sebou – no prostě všude – police s víny.

Copak upíři chlastají?

„To tu už bylo,“ zasmál se Edward jejímu pohledu. Zase ten jeho rychlý příchod. „Koupili jsme ten dům i s plným a vzácným vinným sklípkem,“ vysvětlil jí.

„Aha,“ přikývla a vydala se k němu. „Jsem nějaká přespaná,“ zamumlala si pro sebe.

„Časový posun?“ zasmál se Edward a táhl ji po dřevěných schodech nahoru.

„No jo!“ vykulila oči a plácla se do čela. „Takže jsem spala celej den?!"

„Už to tak vypadá,“ usmál se a otevřel dveře.

„Vždycky jsem měl rád zvyk přenášení dívek přes práh, ale technicky vzato jsem přes něj vlastně přenesl, sice v rakvi, ale lepší než nic,“ zasmál se. Belle se za ním naskytl pohled na luxusně vybavenou halu. Na jejím konci viděla široký vstup do obýváku a prosklenou stěnu.

Okouzleně si to šla prohlédnout. Jakmile vstoupila do obýváku, upřelo se na ni šestero pohledů. Všichni se usmívali, až na Rose, ale jinak všichni. Ji ale zaujala scenérie za okny. Les, sice pouze jehličnatý, ale les. Vršky borovic a smrků skoro zakrývaly hvězdnou oblohu, měsíc v úplňku přesto viděla jasně. Bylo to krásné…

Ale jiné. Neosobní. Nebyl to její domov.

„Líbí?“ zeptal se Edward šťastně.

„Jo,“ vyhrkla rychle. Snad až moc. „Je to tu překrásné.“  Chtěla mu udělat radost.

Udělala dva kroky zpět a opřela se o Edwardovu hruď. „Provedeš mě?“

„Jistě,“ usmál se a chytil ji za ruku.

Ukázal jí nepoužívanou kuchyni, Esméinu a Carlislovu pracovnu. Pak se zastavil před dveřmi na konci chodby. Cítila z nich jeho vůni, cítila ji zevnitř. Sáhla na mosaznou kliku a chtěla otevřít. Místo toho vyjekla.

Podtrhl jí nohy a chytil do náruče. Štěstí z něj přímo sálalo. Nohou otevřel dveře a přenesl okouzlenou Bellu přes práh. Nechtěl ji pustit z náručí, chtěl jí být na blízku, dotýkat se jí… Ale překazila mu to. Měla prostě větší sílu.

Bosé nohy se jí bořily do měkkého a poddajného béžového koberce, viděla police z kvalitního a dokonale zpracovaného dřeva, stovky výtisků knih a spoustu CDček. Velké čisté okno a nejmodernější elektroniku. Bylo jí to tak cizí…

A pak ta obrovská a pohodlně vyhlížející postel uprostřed. Tázavě se podívala na Edwarda.

„Objednala ji Alice, přivezli ji odpoledne,“ pokrčil rameny.

„A na copak nám bude?“ usmála se na něj laškovně a položila mu dlaně na hruď.

„Ehm, nechtěla bys vidět i další pokoje?“ zeptal se a vypařil se z místnosti. Povzdychla si. S posledním pohledem na pokoj vyšla na chodbu. Cítila se tak nějak prázdná. Srdce a mysl sice překypovaly láskou k Edwardovi, zbytek zel prázdnotou. Její život dostal pravidla, musí se jimi řídit, některé věci nesmí a jiné musí. Její přirozenost musí zůstat pohřbená hluboko v ní.

Její divokost je nenávratně pryč.

Teď bude žít v kleci. Zlaté, přesto mřížované kleci.

 

„Bello!“ ozval se hlas Esmé zespodu. Zdálo se jí to, nebo přicházel z míst, kde mají kuchyň? Sundala tedy ruku z kliky posledních dveří, které ještě neviděla. Cítila zpoza nich celou rodinu, ale nejvíce Edwarda. Byly v podkroví, jediné dveře v třetím patře. Nechala si je na prozkoumání na později.

Edward se opíral o zeď kousek od ní. Spolu seběhli schody a vběhli do kuchyně. Stál tam Carlisle s Esmé a sledovali obsah mikrovlnky.

„Ohřívají ti krev,“ vysvětlil jí Edward. Bella chápavě přikývla, docela jí po té cestě vyhládlo, i když by se bez ní ještě den dva obešla.

Za chvilku jí její nová matka podávala hrnek po okraj naplněný rudou tekutinou. Nikdy z přítomných nedýchal a snažili se nedívat na obsah nádoby. Esmé opatrně držela napřaženou ruku a sledovala ostražitě Bellu, jakoby se na to měla hladově a nekontrolovatelně vrhnout.

Místo toho si vzala hrnek, sedla si s ním ke stolu a chytila ho do obou dlaní, aby si je trochu zahřála. Krev měla akorát lidskou teplotu. Labužnicky si z ní usrkla a polkla. Byla vynikající. Dala si druhý lok a nadšeně vdechovala tu opojnou vůni. Vychutnávala si ji jako horkou čokoládu nebo nejlepší víno.

Cullenovi se nestačili divit. Nečekali, že má tak výborné sebeovládání. Dokonce to přilákalo i ostatní členy rodiny, kteří byli zatím v obýváku a dívali se na nějakou soutěž, kde tipovali správné odpovědi.

Nikdo z nich nedýchal a holky držely Jaspera. Pro jistotu. Emmett na Bellu valil oči tak, že se tomu musela zasmát. „Copak, chtěl bys taky?“ ušklíbla se.

On jen hlasitě polkl a vypařil se. A za ním celá rodina, zůstal jen Edward.

„Asi bys to do sebe měla kopnout, takhle nás pořádně dráždíš,“ napomenul ji. Věděla, že to myslí dobře, ale pro ni to bylo další omezení. Ani jídlo si tady upír nemůže vychutnat!

Dopila, umyla hrnek, aby se neřeklo a nahlas poděkovala. Za obstarání konzervy i její připravení.

Z pokojů se začaly ozývat nepříliš mravné zvuky a ji přepadávala čím dál větší touha.

„Nepůjdeme se proběhnout do lesa? Dáme si závod a ukážeš mi, jak lovíš ty,“ navrhla Edwardovi a spřádala plány, jak ho svést. Trochu se bála, aby ho doba jeho výchovy příliš neovlivnila a on na ni nevybafnul, že „až po svatbě“.

 

Běžela mezi stromy, vyhýbala se kmenům statných a vysokých jehličnanů, smála se a cítila se volná. On běhal kolem ní, byl na ni příliš rychlý, ale kvůli ní se ovládal. Ona ale viděla, jak je při běhu šťastný. Viděla, že se přemáhá, aby nezrychlil. Viděla jeho dychtivost po rychlosti a vítru ve vlasech…

„Běž,“ pobídla ho rozverně.

Najednou ucítila lehký ledový dotyk jeho rtů na tváři a pak ticho. Ještě chvíli běžela bosými chodidly v mechu a jehličí, když doběhla na menší mýtinku. Byl odtud vidět měsíc i hvězdná obloha. Dlouho se výhledem nekochala, odrazila se a v letu se přeměnila na netopýra. Už dokonce ani nevykřikla bolestí, zvykla si. Vlastně měla tu bolest ráda. Nejhorší byla transformace kostí…

Rychle mávala křídly a hleděla na černou hlubinu pod sebou. Tohle byla ona. Dokonce pod sebou zaznamenala rychlý pohyb, sice nic neviděla, ale netopýří echolokace byla v tomto směru dokonalá. Díky sluchu určila jeho přesnou polohu…

Sletěla k němu níž, věděla, že o ní ví, ale neodpustila si trochu toho škádlení.

Přistála mu na hlavě.

Ozval se jeho smích. Pak ji dvě ledové ruce opatrně a něžně uchopily a vložily do své náruče. Přeměnila se. Nyní se ozýval smích jich obou. Hleděla do jeho čerstvě zlatých duhovek a říkala si, že pro něj udělá naprosto cokoliv…

Když mezi kmeny spatřila obrysy jejich nádherného domu, žasla nad jeho velikostí, krásou a dokonalostí. A zároveň se cosi uvnitř ní stáhlo a přepadl ji podivný pocit. Když společně překročili práh domu, zase se cítila nesvá a jiná. Uvězněná sama v sobě a v tomto luxusním vězení.

Zase ji na mysl vytanula pozlacená klec. Taková, v jaké kdysi ve Španělsku měla zavřeného slavíka od otce, kterého si přímo vydupala. Až nyní jí došlo, proč nezpíval a vypadal smutně. Přes veškerý luxus a pravidelné jídlo nebyl volný. A volnost znamená hodně…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

8)  Jalle (07.10.2012 17:15)

horor sa nám z tejto poviedky pomaly vytráca

Alicejazz

7)  Alicejazz (25.01.2011 15:16)

Pročpak ji tak trápíš? =) Ne, je to fakt nádhera, Bella je chudinka, a jak tak koukám na zbytek kapitol, vidím to na Sad End :D

mima19974

6)  mima19974 (23.08.2010 21:01)

Krásne!!! Ľutujem kus Bellu... nechcela by som byť zavretá v "zlatej klietke".

5)  Judy (23.08.2010 17:13)

Proč ji trápíš takovými temnými pocity?

4)  hellokitty (23.08.2010 17:11)

Texie

3)  Texie (23.08.2010 16:59)

Tak to se těším až jí z té klícky prdne v hlavě a ona něco provede - tohle nemůže vydžet dlouho, ani kvůli Edímu ne.

sakraprace

2)  sakraprace (23.08.2010 15:42)

No nevím, jestli jí ta klec bude stačit

1)   (23.08.2010 15:27)

No teda!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still