Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Vampire-vampires-4076282-600-793.jpg

Sobec

12. kapitola - Sobec

Nervózně a pomaleji než člověk se ploužila po boku Edwarda do jejich dočasného neoficiálního domova. Chtěl ji představit rodině. Raději s sebou vzala i své přátele – Atanase a Drů, ale když poslouchala jejich hádku, jak ji obviňoval z jejího věku a že se staršími a vyvinutějšími holkami je to mnohem lepší, začala pochybovat o správnosti svého rozhodnutí.

Zvlášť když v jejich hádce padlo její jméno. Raději pevněji stiskla Edwardovu ruku, nějak podezřele ztuhl a přísahala by, že i zavrčel. Jo, věděla jsem, že mu musím říct všechno. Nedokázala by si představit, jak by reagoval, kdyby to nevěděl dopředu.

Zastavili se. Dál jít nemuseli, celá jeho rodina stála v půlkruhu před jejich vypůjčeným domkem a čekala na ně. Edward tázavě zvedl obočí.

„Musíte to říct nahlas, nemůžu číst myšlenky,“ promluvil najednou. Poznal, že se snaží mu něco říct podle soustředěných výrazů a očí.

„Emmett vás šmíroval,“ povzdechla si Alice a schytala pořádné dloubnutí do žeber od zmíněného.

„Já tě roztrhám jak hada!“ zavrčel. Jestli slyšel i její smích, když jí řekl, že je panic… Tak se mu bude do konce života smát ještě víc!

Ačkoliv to nemyslel vážně a bylo to jen anglické slovní spojení, když jste na někoho naštvaní, Bella to nevěděla. „Chceš pomoct?“ zeptala se naprosto vážně.

Edward věnoval významný pohled Emmettovi. Ten si vzpomněl, jakou má sílu a nápady a až přehnaně rychle kroutil hlavou, že ne. „Já jsem ji jen hlídal, kdyby ti chtěla ublížit,“ hájil se.

Raději couvl, když zaznamenal jejich zamračené pohledy, pokrčil rameny a raději mlčel.

„Takže, tohle je Bella a její přátelé Atanas a Drusilla,“ představil je Edward. Nevnímal Emmettovy poznámky o ananasu. „A tohle jsou moji adoptivní rodiče Esmé a Carlisle. A moji čtyři sourozenci Rose, Emmett, Alice a Jasper.“

Nejdřív vyběhl z řady Emmett a Bellu pevně objal. Zašeptal jí do ucha, že takhle jí to sluší o něco víc, ale žádná sláva a rychle se vrátil do náruče své ženy, než se něco stane. Bella neměla čas reagovat, v náručí jí visela Alice, po ní se přidala Esmé a nakonec dostala od ostatních napřaženou ruku. Takové přivítání nečekala.

A rozhodla se jim jako dárek vrátit dary. A vzápětí zaslechla dvojí zasténání a Alicino nadšené zavýsknutí a děkování.

„Copak?“ zeptala se Edwarda.

„Byl jsem zvyklý na to příjemné ticho v hlavě a teď mi do ní zase hučí jako hejno vos. Navíc tvoje myšlenky stále neslyším,“ postěžoval si.

„Mám ti ho zase vzít?“ zeptala se.

„Ne, to je dobré. Jsem na něj zvyklý,“ řekl Edward.

„Takže to ty´s mě málem zabila?“ přerušil jejich rozhovor ledový hlas. Patřil té krásné blondýnce.

„To on,“ ukázala na Atanase za sebou, který právě rozmlouval s Emmettem o nějakém sportu. Ten když to zjistil, mu jednu rovnou ubalil – a pořádnou.

„Teď je to dobrý, kámo,“ poplácal ho po zádech a pokračoval v hovoru. Musela se zasmát a zbytek se k nim přidal. Vypadalo to, že je krize zažehnaná.

„Takže letíš s námi do Canady?“ zeptal se jí Carlisle.

Bella se ošila a zamumlala: „Pokud vám to nebude vadit.“

„Ale jistě že ne,“ usmála se Esmé. „Akorát už máme letenky, letíme ve čtvrtek ráno, ale jestli chceš, můžeme to posunout.“

„Musíme objednat noční let!“ vmísil se do hovoru docela hlasitě Edward. „Ve dne shoří!“

„Fascinující,“ zamumlal Carlisle.

„To je v pořádku, stejně s sebou budeme muset vzít moji rakev – poletím v ní. A ušetříte za letenku,“ usmála se Bella.

„Pořídil bych ti novou,“ pošeptal jí Edward. „Jako dárek na přivítanou.“

„To je od tebe vážně milé, ale v jiné rakvi nemůžu spát. Nejde to,“ uzemnila ho.

„No, tak já zavolám na letiště. Jeden z nás zemřel a budeme ho převážet v rakvi,“ pokrčil rameny a zmizel v domě.

Bella přikývla. „Budu muset jít, brzy začne svítat,“ zamumlala. „Ráda jsem vás všechny poznala a děkuju. Za všechno.“

„Nemáš za co,“ usmála se Esmé mateřsky. Bella jí úsměv automaticky obětovala a vydala se zpět k hradu. Edward šel samozřejmě s ní.

„Takže zítřek je můj poslední den tady?“ zeptala se a povzdechla si. Odpověď nečekala, znala ji.

„Jestli nechceš, nemusíme…“

Bella ho zastavila prstem na jeho rtech. „Pšt, já chci jít s tebou.“

Edward se usmál a natáhl se pro polibek. Toho se ale nedočkal. Bella smutně ukázala k východu, kde skrz mraky pomalu prosvítalo světlo prvních slunečních paprsků. Když se otočil zpět, už tam nebyla. Povzdechl si a rozešel se zpět k rodině. Nebyl si jistý, jestli dělá správně, když ji odveze z jejího domova, od jejích přátel a hlavně od toho, co byla. Tělem i duší patřila sem, do těchto hor, lesů a zdí. Ale štěstí ten pocit přebilo. Cítil se jako znovuzrozený, tak šťastný ještě nikdy nebyl. Byl si jistý, že jeho chladné srdce taje jen při pohledu na ni. A to způsobilo, že se naprosto sobecky rozhodl si ji odvést domů…

 

✋✋✋✋✋

 

Nebylo to tak těžké, jak jsem čekala. K těm dvěma jsem neměla žádné pouto – jak bych také mohla, když nemám duši? Horší bude ta krajina a sklep. A budou mi chybět všechny ty masakry a strašení a vylomeniny. Bude mi chybět Transylvánie. Jenže on by mi chyběl mnohem víc…

Raději seskočila z víka své rakve a ukončila své mozkové hloubání. Vždyť sem mohou kdykoliv přiletět na dovolenou nebo návštěvu, no ne?

Atanas s Drusillou ještě pořád stáli o kousek dál a vypadali smutně. Trošičku. Atan se těšil, až mu Bella předá vládu nad pevností, i když nebude mít komu vládnout, a Drů, až budou moct být pořád sami, nikdo je nebude poučovat a buzerovat…

Bella jim raději myšlenky nečetla, ještě by z nich měla deprese. Ale není divu, že jim to nevadí, vždyť spolu žijí pár set let, to už pak člověk (respektive upír) jednomu leze na nervy.

Ve víku rakve měla schovaný všechen svůj majetek. Zlatý náhrdelník od matky, magický prsten od Drákuly, svůj hedvábný šátek z Číny, který přímo milovala, a ručně vyřezávanou truhličku s užitečnými bylinkami od Drusilly. Od Atanase tam měla tu věc, kterou jí dal na narozeniny a kterou nesnášela, ale přece jen byla její a byl to dárek. A pak jeden dřevěný kolík, který jí přikázal otec nosit vždy u sebe. Tenkrát to nechápala a nechala ho ve své komnatě, což by na něj stejně neplatilo.

„Můžete!“ zavolala dostatečně hlasitě, aby ji Cullenovi slyšeli. Vnitřek ihned zaplavila Emmettova horda svalů a trochu méně objemný Jasper. Popadli rakev a než je stačila napomenout, aby s ní jednali opatrně, byli pryč i s ní. Raději tedy popadla ty dva za ruce a spolu jako netopýři vyletěli ven.

Bella ještě na rychlo stáhla štít, aby ji mohl Edward slyšet a pomyslela si: Letíme tedy na náš poslední společný lov – a neboj, žádné zabíjení, sekání a drásání – jen se trošku napijeme, vymažeme vzpomínky a zmizíme.

Vzápětí sledoval pouze tři vzdalující se netopýry, nakonec mu zůstalo jen šumění jejich křídel a pak vůbec nic. Povzdechl si a otočil se, že vyrazí zpět k jejich domku, ale odchod mu nebyl umožněn.

O strom se opíral Carlisle s vážnou tváří.

Jak to chcete dělat? Prostě si večer zajde zakousnout pár lidí? Pomyslel si nesouhlasně Carlisle.

„No, ano, ale nezabije je. A taky jsem přemýšlel o krevních konzervách, kdyby to bylo možné,“ navrhl.

To by možná šlo, ale pochybuju, že bych jich dokázal shánět tolik a pořád.

„Carlisle, konečně jsem našel tu pravou – po více než století. Neodpírej mi ji. Navíc máš jedno, jestli se bude krmit tady nebo tam, ne?“

Já ti nic neodpírám, jen je to proti mému přesvědčení. Co když může pít zvířata a lže, aby to nemusela dělat? Spekuloval Carlisle.

„Nelže! A pokud s námi budete mít problém, budeme bydlet sami. Copak to nechápeš? Já bych ty lidi raději zabíjel a nosil jí je do postele jako snídani, než abych byl bez ní. Copak tebe by něco takového od vztahu s Esmé odradilo?“ rozčílil se Edward.

„Klid, tak jsem to nemyslel. Omlouvám se, máš pravdu. Neměl jsem takhle mluvit, ale bude trvat, než se s tím smířím,“ promluvil už nahlas Carlisle a smířlivě se usmál.

„A co až se lidé začnou budit s pokousaným krkem? Padne podezření. A na koho asi? Co třeba na podivínské Culleny, co nechodí na slunce, jsou si podobní bledostí a očima, přestože nejsou příbuzní, chodí navzájem mezi sebou, všichni chytří a bezproblémoví… Hm?“ pustila se do něj ještě Rose.

„Rosalie!“ okřikla jí Esme. Vlastně se tu shromáždila už celá rodina.

„Ty rány se jim sami zahojí díky jejím slinám! Nebudou vůbec nic vědět!“ zavrčel jsem na ni.

„To je teda útěcha. Já bych teda nechtěla, aby mě někdo v noci chodil ohryzávat, vysávat a oslintávat. Je jen pijavice, nic víc!“ zavrčela nazpět a utekla.

„Uklidní se,“ zamumlal Emmett a zmizel za ní.

Edward si povzdechl. Tak nakonec ještě rozhádá a rozdělí rodinu. Větší sobec už ani být nemůže…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alicejazz

7)  Alicejazz (24.01.2011 18:49)

Ach bože, to je úžasný, já jsem na tom závislá!!! A teď mě zase vyhazujíí :(

6)  hellokitty (18.08.2010 23:44)

DeSs

5)  DeSs (18.08.2010 19:47)

Mima, jsem ráda, že se ti líbí. Jsi jedna z mála, od které se dočkám komentáře vždy a moc si toho vážím.

Sfinga, jasná páka! Původně měli mít noční let a ona měla cestovat třeba jako kočka, nebo za nimi letět jako netopýr, ale pak jsem viděla v televizi Tejemný let, kde ženská převážela manžela v rakvi a bylo rozhodnuto! A jak dál? Nechtěj vědět, budete mě chtít zabít...

Texie, raději jsem zvolila normální let. Kdo by se jim tahal s rakvemi?!

Michal7, on je tu i nějakej kluk?! (nebo se za něj jenom vydáváš?! )
Ne, těší mě, že mám dalšího čtenáře - a navíc klučičí raritu. A díky za pochvalu!

4)   (18.08.2010 19:40)

Páni!!!
To byla skvělá kapitola

Texie

3)  Texie (18.08.2010 19:31)

Hm, že by Edí nakonec cestoval hezky v nákladním prostoru s ní? Ona by si chrupkala, on ji spokojeně oňufával...

sfinga

2)  sfinga (18.08.2010 18:37)

Bella přicestuje do USA v rakvi?
A jak to bude s nimi dál?

mima19974

1)  mima19974 (18.08.2010 16:31)

Krásna kapitolka!!!!Teším sa na pokračovanie!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek