Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/edward_neobyc.jpg.jpg

Nečekejte vtip, nečekejte humor. Připravte si kapesníky, protože krev bude stříkat až do vašich tváří. Když se zhluboka nadechnete, ucítíte pach Smrti. (Smrť si totiž, prase, už nějaký ten pátek neumyl nohy).

Jacob si to totiž konečně slízne. Lízat ale bude i Edward. Co a komu, to už se dočtete...

 

7. kapitola – Hot dog, játra na cibulce a další chutná jídla připravená ze psa

 

Edward si převlékl roztrhané kalhoty. Trochu si pohrával  s myšlenkou pořídit si skotský kilt. Má to větrání a nic by se nikde netrhalo. Ale pak si představil Emmetta s nataženým ukazováčkem, jak se mlátí do kolen. Esme i Carlisle by taktně mlčeli. Carlisle by možná přemýšlel, jestli chce mít Edward pořád volný přístup pro praktická cvičení z jeho knihy. Alice by ani nevylezla z pokoje a tlemila by se už tam. Rosalie by řekla, že tak krásná jako ona Edward nikdy nebude. A Bella? Nedokázal si ani představit její reakci. Smála by se? Utekla by? Koukla by se, co je pod sukní? Nevěděl. Po dlouhém přemítání tak myšlenku na kilt s lítostí uložil do té nejspodnější části mozku. Do části, na kterou i podvědomí shlíželo shora.

Když tak přemýšlel o Belle, zjistil, že se doma zdržel už dost dlouho. Rychle vypálil z domu, auto nechal v garáži a vzal to lesem. Přemýšlel, jestli už je u ní Jacob. Žárlivost mu zastřela zrak, takže jen tak tak v poslední chvíli uhnul a nenapařil to do stromu. Když už byl na dohled od domu, zpomalil a začal se nenápadně plížit blíž.

Viděl Bellu, stála k němu zády, jak se baví s tím psiskem. Slyšel její zvonivý smích. Panebože, ona s ním flirtuje! Edward tomu nemohl uvěřit. Žil v představě, že Bella se s tím štěnětem sice baví, ale jeho návrhy odmítá. A teď jasně vidí a slyší, jak s ním cukruje. Větev, za kterou se schovával, pod jeho rukou s obrovským lupnutím praskla. Padnul na zem a ani nedýchal. Špicloval uši. Zřejmě byla jejich pozornost upřená jen jeden na druhého. Zastrčil si za ucho větvičku jako maskování a potichu se vyškrabal do dřepu. Jakob stál teď sotva na krok od Belly, pohled zabořený v jejích očí. Vypadal úplně mimo a na tváři měl tak sladký výraz, že se Edwardovi slepily zuby. Zaskřípal jimi a dál sledoval tu děsivou scénu plnou cukru a zrady, která se odehrávala před ním. Jacob zvedl ruku a něžně Belle zasouval pramen vlasů za ucho. Edward v duchu zavrčel a hrozně se krotil, aby po něm neskočil. Pořád chtěl vědět, jak bude reagovat Bella.

Najednou se Jacob k Belle sklonil a políbil ji. Lehce a něžně. Když se odtahoval, zabořila mu ruce do vlasů a přitáhla si ho zpět.

Edward viděl jako v mlze, jak se vrhá s napřaženýma rukama vpřed.

Chytnul toho hajzla a bacil s ním o nejbližší strom. Jacob sjel po jeho kmeni a se zasténáním si pod ním ustlal. Edward přiskočil a za krk ho vytáhnul do vzduchu, Jacobovy nohy se cukaly dobrých pár čísel nad zemí. „Už dlouho mi piješ krev a já ti to teď oplatím,“ zavrčel mu do tváře. Jacob se na něj chvíli jen omámeně díval, pak zachrčel a plivl Edwardovi do očí.

„Posluž si, ty kreaturo. Doufám, že tě Bella pak kopne do pr-,“ nedořekl, protože Edward zařval jako raněný bizon. Bella ho zradila, to on by ji měl kopnout. A může za to tenhle šmejd, tenhle zablešenej podvraťák. Bella ho líbala, dotýkala se ho. Edwardovi se chtělo zvracet.

„Co se divíš, ty zrůdo. Nikdy jsi pro ní nebyl dost dobrý,“ vysmíval se mu ten pes.

To už bylo na Edwarda příliš. Jeho vztek, jeho pocit viny, zrada, kterou se na něm dopustila Bella, to všechno mu teď zatemnilo mysl.

Zabořil ruku Jacobovi do břicha. Ne obrazně. Doslova. Cítil, jak pod ní povoluje Jacobovo triko, pružná kůže i vyrýsované svaly pod ní. Ucítil Jacobovy vnitřnosti. Byly teplé, skoro až horké. Příjemně ho hřály na ruce. Napravo od sebe uslyšel zaúpění. Bella se vytřeštěně dívala na jeho ruku až po loket zabořenou do Jacobova břicha.

Trochu se mu v něm prohrábl, aby našel, co hledal. Zajímavě to zamlaskalo. Poněkud mu překážela Jacobova střeva, tak jich pár metrů vymotal. S plesknutím dopadly mezi jeho boty a zůstaly vyset z potrhané kůže jako pitoreskní švihadlo. Jeho tápavé prsty nalezly žaludek i slinivku, ale to nebylo to, co hledal. Konečně nahmátl játra a s vítězným rykem je vyrval Jacobovi z těla. Ten jenom bezmocně chrčel v jeho sevření. S úst se mu vyvalila krev a kapala na jeho hruď i Edwardovy ruce. Edward Jacoba znechuceně pustil. Jeho tělo dopadlo jako loutka s potrhanými špagátky ke kořenům stromu. Smrtelně chroptěl a krev prýštila z přetržené břišní aorty na vlhkou hlínu. Edward chvíli se zaujetím sledoval tu lákavou fontánku.

Pak se otočil na Bellu. Zkrvavená játra si přehodil z jedné ruky do druhé. S pohledem upřeným do Belliných očí si strčil zkrvavené prsty do úst a labužnicky z nich olízl Jacobovou krev. Bella byla bílá jako papír. Natáhl před ni ruku, ze které rosolovitě přetékala játra. Třeštila na ně oči.

Jazykem slízl poslední kapku krve ze svých prstů. Kývl hlavou k játrům. „Máte cibuli?“

Bella omdlela.

Zmateně se podíval na její bezduché tělo. „Jestli máš radši hot dog, tak ho můžeme ohřát.“

Mlha se konečně rozplynula a Edward zjistil, že stále v pozici skrčence s větvičkou plandající přes oko sleduje líbající se dvojici. Nemohl ani uvěřit, že si to celé jen představoval.

Představa byla tak živá, že si Edward musel jednu cáknout, aby se z ní probral. Jo, představa byla živá a velmi, velmi lákavá. Ale odrazovaly ho od ní dvě věci. Za prvně, Bella by mu tu vraždu podle ní nevinného tvorečka nikdy neodpustila. A za druhé, a to je mnohem závažnější důvod, nedokázal si představit, že by si skutečně Jacobovu krev labužnicky olíznul z prstů. To už by raději oblizoval kanály.

Nevěděl, jak je to možné, ale jeho myšlení bylo nyní křišťálově jasné. Chladně vymýšlel, jak se zachovat. V této situaci ho samozřejmě napadly jen myšlenky primitivního samce. Prostě teď nebyl čas něco matematicky vyjadřovat a statisticky vyhodnocovat. Vlítne tam, jednu Jacobovi vrazí a pak začne Bellu líbat, aby všichni věděli, komu patří.  Kývnul si pro sebe a vyřítil se k nim.

Jacoba odtrhl od Belly až to mlasklo. Pak mu vypálil takovou ránu, že Jeda by zabila. Jake odletěl o kus dál, kde jeho letmý výlet ukončil kmen statného dubu. Nad Jacobovou hlavou teď poletovaly malí motýlci společně s listy opadanými z týraného listnáče. Se šťavnatými nadávkami se pomalu sbíral ze země a upíral na upíra zavilý pohled. Edward se otočil a začal Bellu demonstrativně líbat.

A že nezůstalo jen u obyčejného polibku, vzal to všechno pěkně z gruntu. Polaskal se s jejími rty i jazykem. Tím svým zajížděl zběsile dovnitř a ven. Slyšel jak její srdce poplašeně tepe. Pak si uvědomil, že ho její křehké pěstičky mlátí do ramen. Bál se, aby si něco neudělala, tak jí, aniž by přerušil polibek, ruce chytnul a stočil za záda. Dá se říct, že ji líbal jako o život. Chtěl tomu čoklovi, jí i sobě dokázat, kdo ke komu vlastně patří. Navždy.

Líbal Bellu a čekal, že jeho kalhoty budou znovu podrobeny kruté zkoušce. Ale nic se nedělo. Že by ten neřád vzal tu jeho výhružku o uříznutí tak doslova? Zkusil líbat Bellu ještě vášnivěji. Prudce přitiskl své tělo na její. Boky se mírně třel o její bříško. Ale ten neopeřenec si stále v klídku spočíval v jeho levé nohavici. Co se to tu sakra děje?

Bella navíc chutnala hrozně divně. Bylo to jako by ochutnával psí žrádlo. Za to určitě může ten bastard. I její vůně byla změněná, voněla teď tak trochu jako navlhlý psí kožich. Asi se vážně koukne na vnitřnosti toho parchanta.

Konečně si všimnul Belliných očí.  Zděšeně na něj hleděly a mrkaly. Mrkaly na něj stejně, jako pihy na jejím nose.

A sakra.

Tohle nebyla jeho značka heroinu.

Za ním se ozval řinkot rozbíjeného nádobí a Edward věděl, že je v loji. Odtrhl se od Jade a obrátil se ke dveřím domu. Stála tam Bella a před ní se válel tác s rozbitými hrnečky. Koukala se na něj tak, jako by se v příští vteřině na něj měla vrhnout a umlátit ho k smrti a té následující se psychicky zhroutit a bulet pak tři měsíce v kuse.

Tak přece je to pravda. Belle v šoku došla slova i myšlenky. Ale jen na chvíli.

Ten hajzl. Podvádí ji s její vlastní sestrou! Teda vlastně nevlastní, ale co na tom sejde. Na prahu jejího baráku. Mrzák jeden! Popadla nerezový tác, který před chvíli upustila a flákla Edwarda do toho jeho hezounského, teď velice překvapeného obličeje. Ozvala se obrovská rána a tác se vytvaroval do formy na bábovku s motivem kapra zepředu. Odlepila tác z toho jeho udiveného ksichtu, který samozřejmě nejevil jedinou známku poškození, a rozpřáhla se k další zcela zbytečné ale velice uspokojující ráně.

Edward s otevřenými ústy hleděl na Bellu. Její tváře byly zrudlé, v očích jí zuřivě šlehaly plameny a zběsilý tep rozšiřoval do jejího okolí opojnou vůni. Ve svém vzteku  byla Bella  prostě tak nádherná, že jeho nerozlučný přítel a spolubojovník znovu povstal na barikády a s tasenou šavlí z plna hrdla zakřičel ´Na ztéééč!´.

Koutkem oka zahlídl Jacoba, který se vzpamatoval ze šoku, způsobeného pohledem na Edwarda líbajícího Jade, jak napřáhl tu svou obrovskou tlapu sevřenou v pěst. Připrav se na bolest, pomyslel si Edward a se škodolibou radostí čekal, až ta křehká lidská pěstička dopadne na jeho nesmrtelnou z kamene vysekanou čelist.

Čekalo ho však nemilé překvapení. Protože když Jacobovy klouby dopadly na jeho obličej, ozvala se hlasitá rána. Edwardovi se zatmělo před očima a sklátil se k zemi. Nevidomě mrkal na temnotu nad sebou, ve které rotovaly zářivé bílé body, v uších mu znělo pískání vlaku, který na kolejích vidí přivázanou kozu, a čelist ho bolela jak po zásahu heverem. Když konečně pominula černá clona halící jeho zrak, vyškrábal se na nohy. Jacob se na něj se zadostiučiněním usmíval.  Když Edward vyplivnul vyraženou stoličku, jeho úsměv se rozšířil ještě víc.

Edwardovi se znovu zatmělo před očima, tentokrát zlostí. Namele to sebejisté štěně do karbanátků. A to velmi, velmi najemno.

Rozpřáhl se a pak prudkým, očima sotva postřehnutelným pohybem vyrazil dlaní proti Jacobovu hrudníku. Ozvalo se zapraskání kostí a tentokrát se k zemi složil Jacob a Edward stál nad ním a spokojeně se usmíval.

Najednou se v Edwardově zorném poli objevila lopata.

Nemířila však na jeho obličej, ale na jeho ještě trochu probuzeného přítele.

Ozval se plechový, pro Edwarda nepříliš příjemný zvuk lopaty nabírající štěrk. V následující bezdeché chvilce se nikdo ani nepohnul. Nakonec se pod Edwardem podlomila kolena a on se se zaúpěním a rukama přitisknutýma na zapínání kalhot svalil na zem vedle sténajícího Jacoba.

Jade se spokojeně opřela o násadu lopaty. Na okamžik se zkřížila pohledem s Bellou a usmála se na ni, Bella jí úsměv vrátila. Pak obě sklopily pohled na Edwarda svíjejícího se v poloze prenatálního plodu. Chvíli ho fascinovaně pozorovaly. Nakonec upoutalo jejich pozornost Jacobovo zasténání. Rychle se k němu sklonily, podepřely ho pod rameny každá z jedné strany a pomohly mu do domu. Bella si to neodpustila a cestou ještě Edwardovi nechtěně šlápla do úsměvu, ke kterému měl teď ovšem velmi daleko.

Děvčata dotáhla Jacoba do kuchyně, kde se zhroutil na židli. Třel si žebra a jeho sténání se pomalu měnilo v nadávky. Bella přemýšlela o tom, jestli by ho neměly odvézt do nemocnice. Ale zdálo se, že je mu vteřinu od vteřiny lépe. Nakonec si přestal třít žebra, se sevřenými pěstmi vyskočil ze židle a nakročil zpět ke dveřím. Bella i Jade se mu pověsily na ruce a snažily se ho zastavit.

„Jaku, stůj, už jsme se o něj postaraly. Tedy spíš Jade a její lopatové vraždění nevinných ptáčat,“ řekla Bella rychle a ruce zatínala do Jakových bicáků. Zdálo se, že to zabralo. Jake si vzpomněl na plechový zvuk a konečně si ho spojil se zamženým obrázkem svíjejícího se Edwarda. Na jeho tváři se dokonce mihnulo soucitné bolestné vcítění. Zase se posadil a Bella spustila ruce z jeho namakaných paží. Až teprve teď si všimla, jak Jake za poslední dobu hrozně zesílil. Stejně ale nechápala, jaktože se Edward po jeho ráně tak složil a Jacob si o něj ani nezlomil ruku. Nenápadně se koukla na jeho klouby, nebyly dokonce ani odřené. Byla to vážně záhada.

Najednou se ozvalo zaklepání. „Bello, musíme si promluvit,“ ozval se Edwardův hlas tlumený dveřmi. Bella otevřela dvířka linky, vytáhla obrovskou litinovou pánev a vykročila ke dveřím.

Jo, to tedy musíme.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SarkaS

8)  SarkaS (27.09.2010 21:10)

Jezis marjá, to je Eda vážně tak pitomej. Ve škole má kecy jak jsou úplně jiný a te%d to takhle pohnojí

Carlie

7)  Carlie (22.08.2010 00:29)

No drsné, jedna kapitola zákeřnější jak druhá, teda hlavně pro moje břišní svaly a moje sousedy... Chůdě Edward, a to nemluvím jen o ráně lopatou :D, nemaj to lehký, kucí ;-)

Bye

6)  Bye (21.08.2010 23:05)

"Do části, na kterou i podvědomí shlíželo shora."
Tác, vytvarovaný do formy na bábovku s motivem kapra zepředu.
Nepříliš příjemný zvuk lopaty nabírající štěrk.
...v poloze prenatálního plodu.
a další a další perly...
Jo, napadlo mě, že je to Jade. Chudák Edward. :Doufám, že se jeho štěrku nic nestalo! :D

ambra

5)  ambra (21.08.2010 21:28)

Kam na TOHLE chodíš?!?!?!?!
Jednu musím - část mozku, na kterou se i podvědomí kouká shora! Ne, prosím, ještě jednu - cibule!!! A kilt!!! A plechový zvuk! A větvička za uchem!!! Vrahu!!!

arisa

4)  arisa (21.08.2010 12:35)

haha, tak po tomhle se budu smát ještě jodně dlouho

Wash

3)  Wash (20.08.2010 22:45)

Tohle mé přehnané obrazotvornosti nedělej ;)

sfinga

2)  sfinga (20.08.2010 22:13)


Víc ze mě nevyrazíš

semiska

1)  semiska (20.08.2010 20:31)

Fíha, takhle ostrý jsem to teda nečekala Moc se ti to povedlo a jsem zvědavá, jak to bude dál, co si budou a hlavně jak Bella s Edwardem vysvětlovat. Moc pěkné.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella