Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/edward_neobyc.jpg.jpg

Vyvstane zde jistý problém. Dá se říct, že je poměrně velkých rozměrů a rozhodně dělá Edwardovi těžkou hlavu.

Ještě že má, na koho se v nouzi obrátit.

 

Tuto kapitolku bych dala raději od 15, 16, 18+ (nehodící se škrtni), bude se zde totiž cosi škrtit a stahovat. A dokonce i vybíjet ohrožené ptactvo.

Jo a bacha na zmije! Teda vlastně užovky...

6. kapitola – Edwardův problém

 

Edward ve snaze nenarazit na Emmetta, vracejícího se z dívčí šatny a hledajícího svá uprchlá kola, raději popojel se svým mírně sešrotovaným Volvíkem kousek dál a pro Bellu si došel před dveře třídy. Jeho rozcuchané vlasy ani natržený límeček nijak nekomentovala, i když mu bylo jasné, že si toho všimla.

Bella rozrušeně přemýšlela o tom, jestli si Edward nenašel nějakou bokovku. Jeho dnešní chování totiž bylo mírně řečeno podivné. Nejdříve si myslela, že to všechno má na svědomí její zmínka o Jacobově puse, ale tak dlouho by kvůli tomu nevyšiloval ani Edward. Navíc se na jednu přestávku úplně vypařil a pak se vrátil s nesmírně uspokojeným výrazem. Pak o další hodině zase na chvíli zmizel. Věděla sice, že řešil akutní problém, ale bála se jestli ho neřešil s někým. S nějakou dě- uchm... pí-echm... No, s někým, kdo nečurá ve stoje. Na chvíli se zarazila a zvážila možnost, že by to mohl být někdo, kdo ve stoje čurá. Bleskla po Edwardovi pohledem. Honem rychle od této představy utekla. Po svojí krátké absenci se opět vrátil strašně uspokojený do třídy. Co se dělo na tělocviku nevěděla, ale už se k ní doneslo, že se tam nějaký kluk ochmatával s nahou holkou. A teď ji ránu do vazu zasadily jeho rozcuchané vlasy a natržený límeček. Vůbec netušila, co by dělala, kdyby to byla pravda.

Konečně došli k autu, Bella trochu nadzdvihla obočí při pohledu na vymlácené okénko, prohnuté dveře a zkroucený rám. Ale věděla, jakou odpověď by dostala, a tak raději mlčela a neřezala to.

Edward byl rád, že se Bella na nic neptá. Bylo by mu trapné vysvětlovat rvačku s Emmettem a důvody, které k ní vedly. Důvody související s vjížděním a záměnou zájmen ve druhém pádu.

Otevřel jí dveře auta a rychle očistil sedadlo od napadaného skla. Doufal, že nikde žádné nepřehlídnul. To by tak ještě scházelo, aby se Bella o nějaké řízla. Už takhle stál zase na hranici sebeovládání. Měl problémy se udržet, aby nevyzkoušel Volvíkovu lůžkovou úpravu. Kalhoty mu zase začínaly být těsné. Nebyl si jistý, kolik toho ještě snesou, aby nakonec celá jeho chlouba nečekaně nevykoukla ven. Bude si muset pořídit kalhoty z titanových vláken.

Rychle za ní zabouchl dveře a už seděl za volantem. Musel si nějak vybít svojí sexuální frustraci. Otočil klíčkem a šlápnul do pedálů. Z nuly na sto za tři vteřiny.

„Mohl bys zpomalit, prosím tě?“ zeptala se Bella, když se ručička tachometru přiblížila ke dvoustovce. Edward po ní hodil očkem. Úplně zapomněl na vymlácené okénko. Její dlouhé vlasy ji zuřivě šlehaly do obličeje. Přes zuřící prameny zachytil její běsnící pohled. Neochotně ubral na sto dvacet.

„Dneska s tebou nemůžu strávit celý den. Přijde Jed a Jade, chtěla bych se jim věnovat,“ řekla sice stále naštvaně, ale Edward postřehl i mírně opatrný tón. A je to tady. Snaží se ho zbavit, aby si užila toho čokla. Ručička znovu poskočila trochu doprava.

„V pořádku,“ odpověděl klidně, ale pod jeho nehybnou tváří to vřelo a bublalo.

Když dojeli k ní před dům, jen ji jemně líbnul na tvář, i když se mu marně snažila vnutit své zrádné rtíky. Zatnul všechno, co se na těle dalo a odolal.

Nechal ji stát před domem a s kvílením pneumatik odjel pryč. Rukou si rozrušeně prohrábl vlasy. Pak sklopil oči do klína.

„Lehni!“ zařval. Ale jeho neposlušné tělo si dál tvrdohlavě stálo na svém.

Takhle už to dál nešlo. Bude muset Carlisla poprosit o radu. Aby mu dal na to nějaké prášky nebo tak něco. Bylo mu trapně, jen na to pomyslel. Věděl, že Carlisle mu vyhoví bez zbytečného vyptávání a soucitných pohledů. Akorát ho o to bude muset požádat až v domě nikdo nebude. Další Emmettovy výsměšné kecy by už asi nepřežil.

Tedy Emmett by je nepřežil. A Edward vlastně taky, protože by ho pak Rose rozcupovala na kousky. Zvládla by to jednou rukou a druhou by už škrtala zápalkou. Rosalie se nezdála, ale když ji o něco šlo, byla horší než rozzuřený muflon. Znovu si vzpomněl na Rose vycházející z dívčích šaten. Z nozder jí tryskala pára a na to, aby slyšel její skřípající zuby, nemusel mít výjimečný sluch. Pro Emmetta teď nastane období sucha. Edward se rozhodl, že až si bude pořizovat ty kalhoty, objedná i pro něho. Už se těšil na jeho výraz, až mu ty gatě bude předávat.

Dorazil domů. Esme zrovna přesouvala obývací stěnu. „Edwarde, co myslíš? Nevynikne takhle lépe prostornost pokoje?“ vyčkávavě se na něj zadívala.

„Hm,“ zabručel neurčitě. Nějaká stěna mu byla v tuhle chvíli úplně u pr... emh, volná.

Esme se zatvářila rozmrzele a znovu se pustila do stěhování stěny. Edward raději zmizel nahoře.

V hlavě mu hlodala žárlivost. Měl by jet za Bellou a zkontrolovat, co tam robí s tím ratlíkem. Určitě kolem ní poskakuje a vesele vrtí ocáskem. Klouby na jeho pěsti zapraskaly. Ale nejdříve si musí něco zařídit.

Před Carlislovou pracovnou na chvíli zaváhal. Nakonec potichu zaťukal.

„Pojď dál, Edwarde.“ Carlisle seděl za svým stolem a přemýšlel, co má Edward za problém, že kvůli tomu třikrát přešel před jeho dveřmi tam a zpátky, pak za nimi pět minut postával, přičemž mohutně funěl a nakonec vešel s rameny  svěšenými a očima přilepenýma na jeho koberec. „Můžu ti nějak pomoci?“ zeptal se vstřícně.

„Carlisle, mám takový problém se svým...,“ zarazil se a mávnul rukou k opasku svých kalhot. „Vždycky když jsem blízko Belly, kolikrát mi stačí jen na ni pomyslet, tak mi div nevyskočí ven.“ Ztichnul a ruku bezradně zabořil do svých vlasů.

Carlisovi to bylo vcelku jasné, protože přes kalhoty se už zase začal pomalu rýsovat Edwardův velký... problém.

Edward rychle spustil ruce a trhaně pokračoval. „Tak jsem si myslel, jestli bys mi s tím nemohl pomoci ty.“ Koutkem oka zaregistroval, že sebou Carlisle trochu trhnul. Edward se zarazil, konečně zvednul oči z koberce a vyděšeně je na Carlisla vypoulil. „Teda ne jako ty osobně.“ Znovu si zabořil ruku do vlasů. „Myslel jsem, že bys mi na to dal nějaké prášky nebo tak,“ dokončil Edward rychle.

Carlisle na něj chvíli zamyšleně hleděl. „Možná bych tady pro tebe něco měl,“ řekl přemítavě.

Edward překvapeně sledoval, jak si Carlisle, místo aby se vydal pro svojí lékařskou brašnu, stoupnul před police knih a začal v nich štrachat.

Kniha, ta mi tak pomůže, pomyslel si Edward utápějící se v beznaději. Mohl bych se s ní leda tak maximálně fláknout přes ptáka.

Carlisle musel vyndat pár knih z předních řad, aby se dostal k té nejzazší. Nakonec vytáhl nepříliš starou knihu. Držel ji však velmi opatrně jako nějakou vzácnost. Na chvíli zaváhal, blýsknul pohledem ke dveřím a pak ji opatrně vložil do Edwardových rukou.

Edward s mírně zklamaným výrazem přelítnul očima její titul. Pak se zarazil a přečetl si ho ještě jednou. A znovu. Čelist mu poklesla. Z obálky knihy na něj mrkal název: Umění onanie aneb jak se škrtí užovka.

Vytřeštil na Carlisla oči.

Ten se nervózně ošil. Pak ztuhlému Edwardovi položil ruku kolem ramen a vedl ho ke dveřím. „Víš Edwarde, Esme se mnou nebyla vždycky. A navíc ne vždy je na to ta správná nálada.“ Hlavně z její strany, dodal v duchu. Od Edwarda vycházely jen neartikulované zvuky. Carlisle se na něj varovně zadíval. „Tohle je jen mezi námi,“ otevřel dveře a vyšoupl Edwarda na chodbu. Bylo mu nepříjemné, jak na něj ten kluk zírá. Ach ti mladí, pořád si myslí, že sex vynalezli oni. Zakroutil hlavou. Zezdola uslyšel skřípání stěhovaného nábytku. „Před Esme ani muk,“ šeptnul a zavřel dveře před Edwardovýma vyvalenýma očima.

Edward zůstal jen koukat na letokruhy ve dřevě. Naprosto nebyl schopen slova ani pohybu. Za chvíli se dveře znovu otevřely.

„A Edwarde, vrať mi ji v pořádku. Žádné slepené listy,“ nakázal mu tiše a Edward už zase koukal na letokruhy dřevěných dveří.

Po chvíli zamrkal a sklopil pohled na knihu. Nejraději by si celý předchozí rozhovor vygumoval z hlavy. Představa Carlisla jak si škrtí... Kristova noho! Že s tím vůbec začínal.  Teď s tím bude muset žít až do konce života.

Když se konečně jakž takž dostal ze šoku, konečně mu došlo, jaký poklad to drží v rukou. Bleskurychle byl u sebe ve svém pokoji. Pro jistotu otočil klíčem v zámku. S očima upřenýma na knihu usedl na pohovku. Přemítal teď, jestli to má zkoušet už při čtení, nebo si to má nejdříve nastudovat a teprve až potom se toho chopit. Otevřel knihu na první straně.

Bylo tam nějaké povídání o tom, jak prospěšné to je a že rozhodně není důvod ke studu. Edward se tedy pokusil nestydět a rychle obrátil pár stránek.

V klidu se usaďte a udělejte si pohodlí. Edward se na sedačce pohodlně rozvalil.

Odstraňte všechno, co by vám mohlo překážet, prsteny, náramky, oblečení apod. Edward se rozhodl tento krok prozatím přeskočit.

Představte si nějakou velmi vzrušující představu. Edward zavřel oči a v mysli si vyvolal Bellu vzdychající pod jeho rukama.

Ozval se zvuk trhající se látky. Sakra, přeci jen neměl ten předchozí bod přeskakovat. Kniha teď spočívala na jeho klíně v podivném úhlu. Nadzvedl knihu a zkontroloval škody. Kalhoty už asi nikdo nezašije.

Najednou se ozvalo bušení na dveře.

„Edwarde, připrav se na konec věčnosti,“ zazněl zpoza dveří Emmettův rozzuřený hlas. Edward s hrůzou koukal na prohýbající se dveře. Nakonec dveře povolily a rozběsněná hora masa zatarasila vchod.

Edward věděl, že mu zbývají vteřiny. „Emmette, omlouvám se, nevěděl jsem, že to dopadne takhle. Omlouvám se!“ vypravil ze sebe rychle, než ho šílený Emmett připraví o život, nebo hůř, o něco, co se teď snažil zamaskovat knihou. Zavřel oči a čekal na útok.

Ale nedočkal se.  Ucítil, že se pohovka prohnula pod Emmettovou vahou. Otevřel oči. Emmett seděl zhrouceně vedle něj, hlavu ukrytou v dlaních. Ramena se mu podezřele chvěla.

„Edwarde, nevím, co mám dělat. Rose mě vyhostila z pokoje. A vůbec nechtěj vědět, kam říkala, že si mám malýho Emmettka strčit,“ hlas se mu v hrůze zachvěl.

Edward jen konsternovaně zíral.

Najednou zvednul Emmett hlavu a zaregistroval knihu na Edwardově klíně.

„Co to čteš?“ zeptal se zvědavě.

„To by tě nezajímalo,“ odpověděl Edward vyhýbavě. Nejraději by knihu schoval za zády, ale nemohl kvůli tomu, co se skrývalo pod ní. Ale Emmett se nedal odradit. Hmátnul po knížce. Edward se jí nehodlal jen tak vzdát, zoufalost mu dodávala sílu alespoň chvíli odolávat Emmettovým ohromným bicákům. Nakonec Emmett zabral tak, že se Edward skulil z pohovky. Emmett vítězně třímal knihu nad hlavou. Pak si přečetl její název a vykulil oči. Nevěřícně se na Edwarda zahleděl. Ten se ani nepokoušel vstávat z podlahy a dál nepohodlně ležel na břiše.

„Ta není pro tebe,“ řekl naštvaně Edward.

„Ale hodně by mi pomohla v mé těžké situaci,“ odpověděl Emmett a pak se na Edwarda výhružně zadíval. „Dlužíš mi to!“

Edwarda trochu hryzalo svědomí a navíc se bál, co by mu Emmett mohl provést, kdyby mu ji nepůjčil. Nakonec odevzdaně souhlasil. „Tak si ji pujč.“ Pak si vzpomněl na Carlisla. „A žádné slepené stránky,“ dodal.

„Edwarde, díky, jsi fakt kámoš,“ vyhrkl Emmett se zářícíma očima a vyběhl z pokoje i s Edwardovou poslední záchranou. Dveře za sebou samozřejmě nezavřel.

Edward se překulil a zadíval se na jádro svého problému. Rozhodl se postavit se mu čelem.

„Ujasníme si to. Buď se umoudříš a nebo tě uříznu,“ vyhrožoval.

Jeho protivník ještě chvíli vzdoroval, ale pak stáhl ocas a vzdal to.

Prozatím.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (12.08.2012 14:15)

chudák Edward

SarkaS

10)  SarkaS (27.09.2010 21:03)

Je mi líto, tentokrát prostě nemůžu vybeat co se mi líbilo nejvíc. Smála jsem se celou dobu, no vlastně jsem se dusila spagetami ale to je fk, kazdopadne tohle byla bomba... Uzovka... hihihihihihihi

Melani

9)  Melani (10.08.2010 10:59)

Tak ale tohle už bylo moc! Síla to je, řehním se jako blázen. Těšila jsem se až toho bude víc... No wow. Jen ta okurka coo jsem ut hoo strouhala je trochu, jak to říct, nemocná .

Liri2

8)  Liri2 (05.08.2010 12:13)

Bye

7)  Bye (05.08.2010 12:03)

Carlisle škrtí užovku!!!
Edward má problém!!!
Malý Emmettek!
AB ve vrcholný formě!
Promiň, právě mi odumřelo milión mozkových buněk

plyshovymedvidek

6)  plyshovymedvidek (04.08.2010 20:13)

sfinga

5)  sfinga (04.08.2010 18:28)


Kočka je na prášky.

semiska

4)  semiska (04.08.2010 14:06)

Chudák NO, jestli si ho uřízne, tka má po hrátkách s Bellou
Já se řechtám už od začátku kapitoly až do konce. Poprskala jsem si monitor svého miláčku. Chudáček :( :) Prostě naprosto skvělé. Já nevím, co dodat. Snad jen... Co nejdřív další kapitolku!!!

ambra

3)  ambra (04.08.2010 11:34)

To je prostě geniální!!! Proboha, ať neřeže!!! Uííííííííííí!!!!

Linfe

2)  Linfe (04.08.2010 11:22)

No do háje vypadala sem v práci jako kretén když sem se tu tlemila tak nahlas že to slyšeli i kologevé vedle a ještě se mě ptali co to čtu. No copak sem jim to mohla vyprávět. Boha proč tu nemám alespoň žádný ženský. Bezkonkurečně nejlepší kapitola

Ree

1)  Ree (04.08.2010 11:07)


Ree právě umřela

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella