Sekce

Galerie

/gallery/cullenovi v disney.jpg

Taky znáte ten pocit, kdy se na vás jedna povídka valí a druhá nenápadně šťourá v temeni vaší hlavy? Kdy si potřebujete od kapitolek odpočinout a myslet na něco jiného? A znáte i ten pocit, kdy se vám povídka sama o sobě vymkne z rukou?

Já jim chtěla dopřát jen pěkný den v rodinném kruhu, oslavit narozeniny Nessie a sníst dort, ale ti paličáci mě vehnali do víru Disneylandu!

A jak to dopadlo?

„Neesííí má narozeniny… Myyy máááme přáníí jedinýý, štěstí , zdraaví, štěstí, zdraaví, hlavně to zdravííí…“ pěl Jacob a malá Nessie si se smíchem zacpávala uši. Edward skřípal nehty o skleněný stolek a Rose vrzala zuby. Bella se pokoušela nepraštit Jacoba dortem do obličeje, ale Jake, jako jediný, byl na sebe pyšný. Zazpíval své malé Nessie k narozeninám a měl pro ni ohromné překvapení.

„Žiju?“ ujišťovala se Rose a preventivně se ohmatávala.

„Uka,“ nadhodil Emmett a zajel jí rukou pod tričko.

„Blbče,“ sykl na něj Edward a praštil ho přes pazoury.

„Tak, Nessie. Co chceš dělat?“ ptala se Bella, když její dcera sfoukla narozeninové svíčky.

„Hrát na schovávanou!“ vyjekla.

„A co jet do Disneylandu?“ nadhodil Edward a ovíval se vstupenkami do zábavního parku. Nessie zazářily oči a Jacob sklopil ramena.

„A já měl pro ni kolo,“ vzdychl.

„Pojedeme na kolech!“ vyjekla Nessie a Rose se neubránila poklepání na čelo.

„To nepůjde, srdíčko. Disneyland je trošku dál, víš? Pojď, oblékneme se a pak vyjedeme,“ navrhla Bella a vedla malou do pokoje.

„Tý jo, já nebyl v Disneylandu od jeho založení,“ vzdychl Jasper a ostatní se začali smát.

„Bude to sranda,“ tleskala Alice. Opět jedna z jejích úchylek. Nic neviděla, to bylo jasné, protože se akce účastnil Jacob.

Když se po půl hodině vyvalili před dům a nastoupili do aut, mohlo se jet.

Cestou si Nessie zpívala tu dotěrnou narozeninovou písničku, ale i Jacob musel uznat, že jí to šlo lépe. Alespoň se držela v melodii. Když už toho bylo dost, začala Bella vyprávět různé pohádky a Nessie na zbytek cesty usnula.

Probudili ji, až když se před nimi otevřelo parkoviště a oni mohli vystoupit.

„Srdíčko, jsme tady,“ zašeptala Bella a jemně s Nessie zatřásla. Malá hnědá kukadla vyjukla zpod dlouhých řas a dítě ožilo.

„Jak ta to dělá,“ mručel nechápavě Jacob, který se každé ráno soukal z postele půl hodiny.

„Chci na autíčka! A horskou dráhu a do vodního světa!“ ječel Emmett. Všichni se zarazili a civěli na něj  jako na blázna. „No s Nessie samozřejmě!“ vyvracel to. Edward se jen začal smát.

„Jsi si jistý?“ rýpla do něj Rose a Emmett zabořil oči do země.

„Já chci vidět průvod,“ prosila Nessie.

„Bývá každou hodinu, neboj, uvidíš ho,“ slibovala Alice.

Všichni se nadšeně vrhli do pohádkového světa Walta Disneyho.

Emmett ihned zaútočil na frontu u Amorovy jeskyně. Držel u sebe zmítající se Rose, která odmítala vjet do temného tunelu ozářeného jen červenou lampou.

„Zešílel jsi? Nejdu tam s tebou! Zase tě to popadne a co pak?“

„Ale zlato, neboj. Já si dám pozor,“ sliboval a postupoval v řadě.

„Nehodlám vysvětlovat, jak se nám povedlo potopit člun, zapomeň!“ neutichala Rose.

Kolem nich se protáhl Jacob s Nessie a Edwardem s Bellou. Mířili k horské dráze.

„Nessie, jsi si jistá, že tam chceš?“ znejistěla Bella.

„Naprosto!“ odpověděl za malou Jacob a oči mu zářily nedočkavostí.

„Tebe jsem se neptala,“ sykla Bella.

„Ness, co kolotoč?“ navrhl Edward. Jeho jediná dcera se po něm otočila s pohledem to-nemyslíš-vážně a Edward couvl.

„Jen jsem se ptal,“ špitl a vyměnil si zničený pohled s Bellou.

Alice s Jasperem uvízli u stánků na „hlavní třídě“. Jazz se dloubal v nose a Alice áchala nad každou prkotinou.

„Vyzvednu si to večer, díky,“ zatrylkovala, když vykoupila 3 obchůdky se suvenýry a Jaspera navlékla do trička s Mickeym.

„Už můžeme jít do domu hrůzy?“ prosil ji.

„Ne, ještě ne. Počkáme, až se Emmett vyplaví z jeskyně a Edward vám určitě rád udělá doprovod. Pojď, támhle je ještě nějaký obchůdek,“ slintala Alice a Jasper jen zaskučel.

Nessie se připoutala a několikrát poskočila na sedadle. Bella byla pobledlejší než normálně.

„Klid, maminko. Nic se jí nestane,“ tišil ji jeden z obsluhy dráhy. Jacob se vmáčkl vedle Renesmee a utlumil tak její šance na další poskakování.

„Jsi tlustej,“ sykla a svraštila čelo. Edward se konečně zasmál.

„My se půjdeme podívat naproti do té podzemní dráhy,“ ujasnil jim Edward. „Pak se sejdeme u Hradu,“ dodal a táhl Bellu pryč.

„Podzemní?“ nechápala.

„Jo, něco jako horská dráha, ale je pod zemí. Intimčo,“ mrkl na ni.

„Edwarde!“ zhrozila se Bella.

„Ty nechceš intimčo?“ nechápal.

„Nechci horskou dráhu!“

„Hm… Tak tam někde vystoupíme,“ mrkl a přitiskl svou něžnou polovičku k sobě.

 

„Není tu krásně?“ rozplýval se v jeskyni Emmett. Rose seděla na opačném konci lodičky a trucovitě měla ruce zkřížené na prsou. Při každém jeho pohybu sebou trhla.

„Hemf…“ mručela.

„Miláčku, pojď blíž,“ šeptal.

„Jestli na mě sáhneš, urazím ti ruce, Emmette.“

„Víš, co mi to připomíná?“ ignoroval její vrčení Emmett. „Naši svatební noc.“

„Tam jsme ale nejeli na lodičkách!“ vyhrkla Rose.

„Já vím, ale mumlala jsi to samé: Jestli na mě sáhneš, urazím ti ruce…“ napodobil ji a jakmile se na chvíli v tunelu rozprostřela úplná tma, skočil po ní.

 

„Á!“ křičela Nessie na horské dráze a ručičky měla omotané kolem Jacobovy paže.

„Klid, to přejdeeee!“ zařval Jake, když se pod nimi objevila díra a jejich vagónek se řítil kolmo k zemi. Musel být statečný, jenže mu povyrostly vlasy z téhle atrakce. Měl sto chutí omotat se kolem Nessie a volat Billyho!

„To bylo super, viď?“ jásala Ness, když se to monstrum konečně zastavilo. Jacob se vypotácel, jako kdyby prohýřil noc.

„Hemgrl…“ odfrkl si a začal hledat první křoví.

 

„Nevíš, čí to byl nápad vlézt pod ty koleje?“ mručela Bella a krčila se před dalším vozíkem.

„Kdo mohl tušit, že je tu ta fotobuňka?“ sykl Edward a zkřížil si ruce na prsou. Pokaždé – a že to nebylo zrovna málokdy – když se tudy prohnal ten vláček, vyfotilo to osádku.

„Tolik fotek nemám od doby narození, jako za posledních deset minut, Edwarde,“ mručela dál Bella.

„Tak nic. Jdeme odtud,“ sykl.

„Jak!“
„Stopneme si vlak,“ nadhodil Edward, upravil si košili a zvedl palec nad kolejničky.

Bella se začala smát a stáhla ho zpátky dolů.

 

„Neříkala jsem ti, ať na mě nechmatáš?“ vrčela Rose a ždímala si vlasy.

„Kdyby ses neprala, loďka by přežila,“ bránil se Emmett a vyléval si vodu z boty. Obsluha atrakce si je podezíravě měřila a stála nad nimi jako bůh pomsty.

„Vážně nás to mrzí,“ zaskučel Emmett.

„Hm.“

„To je jeho chyba, neumí řídit loďku. Už ho k tomu nepustím,“ flirtovala Rose a chlápek se začal tvářit dost přitrouble. Sjížděl ji pohledem a začal si hrát na frajera.

„To se opraví, nebojte se, slečno,“ trylkoval.

„Rose, brzdi,“ syčel Emmett.

„Vždyť já stojím a nic nedělám!“ oponovala mu a pohodila vlasy.

„Taky stojím,“ zaskučel jako v transu ten kluk.

„Vidíme,“ odfrkl si Emmett a táhl svou hříšnou Rose pryč.

 

„Příště jdu s tebou jen na labutě,“ skučela Nessie a mířila k Hradu hrůzy.

„Ráno jsem měl těžkou snídani, nesedlo mi to!“ vymlouval se opět snědý Jacob.

Nessie jen protočila panenky.

„Stihneme ještě piráty?“ vyhrkla nadšeně.

„Ne!“ zaúpěl Jacob a táhl Nessie opačným směrem.

 

„Nechci nic říkat, ale horská dráha už nejspíš skončila, Alice vykoupila krámky a Emmett s Rose už taky asi dojeli,“ brblal Edward pod kolejištěm.

„Tak se předveď, dostaň nás odtud,“ vybídla ho Bella. Edward se opět postavil a fotobuňka blikla. Sesunul se k zemi a zavrčel.

„Ještě nějaké kouzlo, Copperfielde?“ nadhodila Bella.

„Za mnou, plíživě teď!“ poručil Edward a vydal se jako žížala pryč.

„Geniální nápad, generále. Tady se nevytíralo, jak je rok dlouhý.“

„Koupím ti nové oblečení, jakmile se dopídíme na konec,“ houkl přes rameno a přikrčil se, když mu nad hlavou přejel další vagon. „Pitomá atrakce!“ sykl.

 

„Kde jsou?“ dožadovala se odpovědi Nessie před Hradem hrůzy.

„Nevím, asi se někde zapomněli,“ tišila ji Alice.

„Hele, vodníci!“ jásala Nessie a ukazovala na konec malé uličky.

„Ness, to nejsou vodníci, ale Emmett s Rose,“ rozesmál se Jasper. Oba se blížili se zuřivým pohledem.

„Rose chápu, ale proč zuříš ty?“ dožadoval se odpovědi Jasper.

„Zase flirtovala s tím týpkem,“ sykl Emmett.

„A jak jinak jsem to měla vyžehlit? Když se na mě vrhneš jak Jacob na šunku, nediv se!“

„Já se na šunku nevrhám!“ bránil se Jacob.

„Jak se vrhá na šunku?“ vyzvídala Nessie.

„Támhle v tom krámku jsem koupila pár věcí. Schovávají mi je tam do zavíračky, tak se jděte převléct,“ vybídla je Alice.

Rose s Emmettem se vrátili po patnácti minutách. Emm byl vysmátý z trička s pirátem a Rose zuřila, protože měla na tílku Malou mořskou vílu.

„Jsem jak trotl,“ syčela.

„Lepší než vodník,“ tišila ji Nessie, která netušila, co je to trotl.

 

„Uá! Pavouk!“ vřeštěla Bella, když se vypotácela z tunelu.

„Nesmysl,“ mávl rukou Edward a smetl z ní toho tvorečka co nejvíc nenápadně. Nehodlal platit rekonstrukci poloviny parku, kdyby Bella začala šílet. Poté, co vykoupili asi třicet snímků z podzemní dráhy, mohli se vydat k Hradu hrůzy.

„Od kdy začínají strašidla už před Hradem?“ vysmál se jim Jacob, když se tam objevili.

„Od té doby, co se psi nevodí na řemínku,“ zavrčela Bella a vytáhla si z vlasů pavučinu. Edward jí opatrně další smetl z temene.

„Tak jdeme?“ prosil Emmett.

„Od kdy nosíš piráty?“ nechápala Bella.

„Od té doby, co ty vymetáš tunely,“ odsekl a zvedl trucovitě bradu.

„Za to může Edward,“ bránila se.

„No a za piráty může…“ nedořekl.

„Ty za ně můžeš!“ zavřeštěla Rose a ukázala Belle své tričko.

„Ariel je hit sezony,“ tišila ji Bella a dusila se smíchy.

„Já ti ukážu hit sezony,“ sykla Rose, ale nakonec se rozesmála.

„Jdeme, hoši!“ jásal Jacob a hrnul se dovnitř.

„Počkáme v kavárně Šípkové Růženky,“ křikla za nimi Alice.

„Hlavně neusněte,“ zasmál se Emmett a zmizel s ostatními uvnitř.

„Chci taky do hradu,“ škemrala Nessie.

„Zlatíčko, to nejde. Jsi na něj moc malá,“ vymlouvala se Bella. Ve skutečnosti se děsila, že by ji v noci budily zlé sny.

 

„Dobrý den,“ pozdravil Emmett, když vešli do tmy v Hradu. Edward mu dal menší pohlavek a Jacob se zasmál.

„Tak kde bude první?“ dožadoval se Emm a nakukoval za rohy.

„Bu?“ zkusil Jacob.

„Bubu!“ přidal se k němu Emmett.

„Bu, bu, bu, ty malá…“ začal Jacob znovu. „Á!“ zařval, když ho na rameno poklepal kostlivec. Emmett se málem počůral smíchy.

„Fuj, jsem se tě lekl, brácho. Nevíš, že tohle se nedělá?“ vyčítal kostlivci Jacob a odstrčil ho od sebe.

„Ty jsi pako,“ řehtal se Jasper. Edward se držel dál. Sice uměl číst myšlenky, ale většina strašidel byla jen figuríny.

„Doleva, nebo doprava?“ nadhodil Jasper.

„Šel bych doleva,“ spekuloval Emmett. Všichni nad ním mávli rukou a vydali se doprava.

„Tak co se ptáte?“ mručel Emm.

„Jen tak, rádi ti děláme naschvály,“ culil se Edward. „Hele, Jacobe, jdi napřed,“ vybídl ho dodatečně a potutelně se usmíval. První živý strašák.

„Muhehehe!“ neslo se vzduchem a Jacobovi se roztřásla kolena.

„Tyyy blbečku!“ štěkl na něj a odstrčil ducha od sebe. Edward šel do kolen a Jazz se opíral o falešnou zeď.

Když přešli nad jakousi hmotou pod malým můstkem, opět se dostali na křižovatku.

„Emme, kam?“

„Do pr… ava,“ odsekl a automaticky se vydal doleva.

„Kam jde? Neříkal doprava?“ nechápal Edward a vydal se s Jasperem a Jacobem určeným směrem – doprava.

„Zabije nás, až zjistí, že je tam sám,“ smál se Jacob a zrychlil. Jeho uspěchaný krok mu vykoledoval šok. Ze stropu se na něj sesypal další kostlivec. Tentokrát blikal a třepetal se.

„Hej, světluško pitomá!“ máchal kolem sebe rukama a nohama Jacob.

„Urvi ho!“ podporoval ho Jasper.

„Zbij ho!“ skandoval Edward. Jacob chytil kostlivce pod krkem, ale v tu chvíli jakýsi časovač vytáhl příšeru opět do vzduchu a Jacob zmizel s ním.

„No sakra!“ vyhrkl Jasper a Edward se přestal smát.

„Nějak nás ubývá, co?“ nadhodil Edward. Instinktivně se přimknuli k sobě.

„Slyšíš něco?“ nadhodil Jasper šeptem.

„A ty?“ zašeptal Edward.

„Nejsi vadnej? Jak bych něco mohl slyšet?“ sykl Jazz.

„No, třeba jestli někdo nemluví, ty pako.“

„Nemluví,“ ujišťoval ho Jazz.

„Asi bychom měli začít hledat ty dva, co ty na to?“

„Souhlas, jdeme zpátky,“ vyhrkl Jazz a rozeběhl se pryč.

Edward zůstal stát s pusou dokořán.

„Dělá si prču? Kam šel?“ kvíkl Edward a vytáhl z kapsy mobil. „Super, bez signálu. Bello?“ křikl a jeho ozvěna se nesla tmou.

„Ještě, že umím to karate,“ řekl hlasitě a vydal se k cíli.

 

Nessie cucala svou limonádu a holky si vyprávěly zážitky z parku.

„Hele!“ vyjekla Nessie a ukázala k Hradu.

„Nejde špatným směrem?“ znejistěla Bella, když viděla Jaspera, jak vybíhá z vchodu.

„Taky si myslím, ale pořád lepší, než on,“ sykla Rose a ukázala na střechu hradu.

„Jacob?“ nechápala Alice.

„Fajn, máme dva. Uzavíráme sázky, odkud vyleze zbytek,“ smála se Rose.

„Hm, Emmett je hrdina, vyjde východem,“ dodala hrdě.

„Asi už jde,“ nadhodila Nessie a všechny se zaposlouchaly do křiku u východu.

„Co to je?“ nechápala Bella a sledovala bezhlavého rytíře, jak prchá s děsivým jekotem z hradu. Za ním se vynořil vysmátý Emmett, a když si všiml holek, horlivě jim zamával. Všechny se unisono schovaly za nápojové lístky a ignorovaly ho.

„On vyděsil strašidlo?“ ujišťovala se Bella.

„Divíš se?“ vyhrkla Rose.

„Ani ne,“ souhlasila Bella a Alice se rozesmála.

„To musíte vidět,“ zalykala se smíchy.

Když holky vykoukly zpoza lístků, naskytl se jim zajímavý pohled. Edward se vynořil jako jediný ze správného východu. Jenže v jedné ruce držel muže pod krkem.

„Chtěl to zapálit,“ vymlouval se obsluze, která se k němu vrhla s vytřeštěným pohledem.

„Je to ohnivý muž, ty idiote! Jistěže to chtěl zapálit! Mělo to tak vypadat!“ ječel na něj malý, tlustý chlap.

„Měl to říct,“ pohodil rameny Edward a holky u stolečku se začaly šíleně smát.

Pohled na kluky byl k nezapomenutí. Jacob na střeše, Jasper u vchodu, Emmett s Edwardem v cíli s ochrankou kolem sebe.

„Dopadne někdy výlet tak, jak má?“ skučela Nessie, ale vše jí přešlo, když Disneyho hodiny začaly odbíjet celou hodinu a kolem nich se rozjel průvod.

Domů se dostali až se setměním. Nessie se neprobudila a Bella ji rovnou přenesla do postýlky.

„Tak kam příště?“ nadhodil Jacob a opřel si nohy o stolek.

„Co Legoland?“ nadhodil Emmett.

„Ne!“ zařvaly holky a kluci se rozprchli do všech světových stran.

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

4)   (23.09.2010 16:55)

Úžasná oddychovka No, vlastně popadám dech z toho smíchu
Stejně nepochopím, jak se může upír bát pavouka

Rosalie7

3)  Rosalie7 (23.09.2010 16:33)

Miško, to bylo... ááá Naprosto dokonalý, nikdo nikdy nespočítá, kolikrát jsem se tu zhroutila ve smrtelných křečích smíchu Emm v jeskyni, Alicino nakupování i Bells s Edou stopující vláček bylo úžasné, ale potom nevím, jak nazvat kluky v Hradě. Na světě pro to není dost nej
Děkuji, tenhle druh humoru jsem potřebovala

SarkaS

2)  SarkaS (23.09.2010 15:50)

Miso ty me znicis. Vsechno jsem brala celkem v klidu, ale kdyz sli pak kluci do strasidelneho hradu tak uz jsem to nevydrzela a poprskala si obrazovku... Vážně BOMBA!!!

1)  liduš5 (23.09.2010 15:48)



Jasper a jeho tričínko Cullenovic muži v Hradu
Rose a Emmett jako vodníci Chtěla bych triko s mořskou vílou :)
Edward stopující vláček
bezvadné dílko

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek