Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Ani malé dítě nedokáže odolat šarmu upírskému. Zvlášť šarmu někoho s tak dokonalým úsměvem...

Našli jsme to během pár minut a já očima vyhledala tu malou. Zase seděla sama, dál od ostatních dětí. Panenky měla několik metrů od sebe a sama si zatím stavěla lego a jezdila s autama.

„Je ti hodně podobná, co?“ zasmál se Edward. No bože! Tak jsem si místo panenek hrála s autama. Tak raději chodím kupovat auta než oblečení. To je toho.

„Ty jsi nikdy nebyla obyčejná holka,“ zasmál se. Chtěla jsem mu něco peprného odpovědět, ale naštěstí mě zadržel křik jednoho z dětí.

„Hele, andělé,“ řeklo fascinovaně a prstem ukázalo na nás dva. Jo, andělé s trochu ostřejším chrupem. Všechny děti se na nás okamžitě otočily, jen jedna z nich se stále věnovala své činnosti.

Vydala jsem se za ní a kousek za sebou cítila přítomnost Edwarda. Malá se právě snažila do domečku narvat více aut, než se tam vlezlo. Zastavila jsem naproti ní a dřepla si.

„Možná by bylo lepší tu garáž rozšířit,“ řekla jsem tiše. Zvedla ke mně svůj radostný pohled, vyšvihla se na nohy a okamžitě se mi vrhla kolem krku.

„Ty jsi pšišla,“ vykřikla a zabořila mi nos do vlasů. I s ní v náručí jsem se zvedla.

„Jasně, že jsem přišla. Slíbila jsem to, no ne? A já sliby dodržuju. Krom toho se mi po tobě stýskalo,“ usmála jsem se a políbila ji na tvář.

„Mně taky,“ zapředla spokojeně.

„Hele,“ řekla jsem, trochu ji od sebe odtáhla a ukázala směrem k Edwardovi. Stočila k němu svůj rozkošný pohled. „To je Edward.“

„Ahoj, Faith,“ usmál se, na což se mi malá zase schovala do vlasů. Nechápala jsem, proč se bojí, vždyť-

„Nebojí se, jen je trochu stydlivá,“ vysvětlil. Aha.

„Zlatíčko, co kdybychom šli do tvého pokojíčku, hm?“ Cítila jsem, jak přikývla, ale neodvážila se vytáhnout hlavu ze své skrýše. S vychovatelkou jsme se domluvili, že s ní teď pár hodin budeme v pokoji. Nejdříve byla proti, ale stačila trocha Edwardova „umu“ a byla svolná snad ke všemu.

„Jestli si chceš užít, já s malou sama vydržím,“ zašeptala jsem k němu provokativně a se smíchem.

„Kdyby jsi neměla v náručí dítě, ublížím ti,“ sykl.

„Neublížíš,“ rýpla jsem si.

„Dobře, možná ne, ale to nic nemění na tom, že mě nemáš štvát,“ zasmál se.

„Jsi úžasnej, víš o tom?“

„Jo, v hlavě to denně slyším stokrát.“

„Já to myslím vážně,“ drcla jsem do něj. V tu samou chvíli se Malá rozhodla zvednout hlavu a tentokrát ji neschovala, když se na ni Edward znovu usmál.

V pokoji jsme naštěstí byli sami. Už tak tady bylo málo místa, natož kdyby tady bylo další dítě. Pustila jsem Malou na zem a sedla si na stejné místo jako minule.

„To jsi kreslila ty?“ ozval se vedle mě Edward a sledoval stěnu. Podívala jsem se stejným směrem a všimla si obrázku, který jsem kreslila, když jsem tady byla poprvé. Visel zasklený nad její postelí mezi ostatními obrázky.

„Jé, já na něj úplně zapomněla,“ usmála jsem se. „To ti tam pověsily tety vychovatelky?“ zeptala jsem se Malé a ta zběsile přikývla.

„Vždycky jsi mluvila o tom, že ráda kreslíš, ale nikdy jsem žádné tvé obrázky neviděl.“

„Jo. Já kreslím spíš jen tak do sešitu. Občas si nakreslím něco do skicáku, ale nikde to nepropaguju.“

„Škoda,“ řekl a sedl si vedle mě. Malá se na něj zamračila, ale nakonec sebrala ze stolu papíry a pastelky a každému z nás dala věci do rukou. Sama si lehla před nás a dala se do kreslení. Chvíli jsem ji sledovala, a potom jsem následovala jejího příkladu. Zrovna jsem jí vykreslovala ruce, když jsem zvedla pohled a uviděla, jak jí Edward pomáhá. Pomalu jí vedl ruku a dokresloval detaily jejího obrázku. Věděla jsem, že na tom mém nesmí chybět.

„Bello!“ vykřikla radostně a mávala mi před očima papírem. Nakreslila mě, stejně jako první den. Tentokrát jsem si byla více podobná, za což asi vděčím Edwardovi.

„To kreslila skoro sama, že jo, prcku?!“ Zaškaredila se na něj.

„Neříkej jí prcku. Ona už je velká holka, že jo?!“ Přikývla.

„Moje chyba, omlouvám se,“ usmál se.

Malá si Edwarda oblíbila. Hráli si spolu celou dobu, co jsme tam byli. Nikdy jsem neslyšela tolik radostného dětského smíchu. Vlastně jsem nikdy neslyšela tolik smíchu ani od Edwarda. Byla radost je pozorovat. A ještě větší radost mi dělalo vědomí, že za chvíli to budu slýchávat často a doma, ne tady.

Zůstali jsme s ní celý den. U oběda se Edwardovi snažila nacpat polovinu své porce, ale Edward zdatně odmítal. To můj žaludek neodmítl a když už Malá funěla přejedením, dojedla jsem zbytek. Odcházeli jsme zase až po večerce. Když jsem ji uložila do postele, vyžadovala se pusy. A jenom ta ode mě jí nestačila, Edward si ji naprosto omotal kolem prstu.

„Pšijedete zase?“ zeptala se plačtivě, když jsme byli na odchodu.

„Brzo nás budeš mít zase tady,“ usmála jsem se. Ještě jsem jí nechtěla říkat, že bude bydlet s námi, ještě to bylo moc předčasné. Až to budeme mít černé na bílém.

„Je rozkošná,“ přerušil ticho, které v autě nastalo.

„Já vím,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. „A líbíš se jí.“

„Ještě s ní doma bude zábava.“

„Myslíš, že to vyjde?“ zeptala jsem se nejistě. Obrátil ke mně svoje karamelky a povzbudivě se usmál.

„Už se nemá co pokazit. Co nejdříve je u nás,“ řekl a stiskl mi ruku. S úsměvem jsem přikývla a opřela si hlavu o okýnko. Přepnul rádio na CD a autem se začala linout tichá hudba klavíru. Zbožňovala jsem, když večer hrál. Ráda jsem u toho usínala. Stejně jako dneska.

Probudil mě až lehký kolébavý pohyb, jak mě Edward nesl z auta do domu.

„Už jsem vzhůru,“ zamumlala jsem a div si neroztrhla pusu, když jsem zívla.

„Však ještě spi, ať jsi do školy čilá,“ zašeptal a kolébání se zvětšilo, když se mnou vycházel schody.

Ach jo, zase škola. Nesnáším školu. Kdo ji vůbec vymyslel? Nechci do školy.

„Až tady bude bydlet malá, ani nebudeš moct,“ řekl tiše a položil mě do postele. Pomohl mi sundat mikinu a boty a zabalil mě do deky. Ještě jsem stihla zamumlat poděkování, než jsem znovu upadla do říše snů.

Probudila mě až Rose, že musím vstát do školy. Zakňučela jsem a obrátila se na bok. Dneska byla ta postel pohodlnější než obvykle. A když jsem si lehla na záda a roztáhla jsem nohy a ruce, pořád jsem je měla na posteli. A žádná zeď u pravého boku. To bylo divné!

Mozek se probouzel opravdu pomaleji než tělo, takže když jsem otevřela oči a nad sebou uviděla fialová nebesa, myslela jsem, že ještě spím.

„Nespíš,“ řekl Edward pobaveně od dveří. Sakra, kde to jsem?

Rozhlídla jsem se kolem a uvědomovala jsem si, že tenhle pokoj už jsem někdy viděla. To je dobrá zpráva. Ta horší je, že jsem si nemohla vybavit, čí je.

„Náš,“ řekl pořád stejně pobaveným tónem. Teprve teď jsem se opravdu probudila a vyšvihla se do sedu.

„Cože?“

„Za ten den, co jsme byli pryč, nám stihli předělat pokoje. Nové poličky s tvými věcmi, obrovská postel, závěsy na oknech. Alice ti dokonce nově vybavila skříň.“

„Proboha,“ povzdechla jsem si a praštila sebou zpátky do peřin.

„A to jsi ještě neviděla dětský pokoj,“ zasmál se a odešel. Ještě chvíli jsem přemýšlela, jestli má vůbec cenu vstát, protože až uvidím celý pokoj, určitě to se mnou švihne. Nakonec jsem se rozhodla to přeci jen risknout. Ale nejdřív se umyju. Raději umřu čistá.

Koupelna byla taky jiná. A měla jsem tady kartáček! A svůj ručník! Fialový.

Sprcha byla naprosto báječná. Možná lepší než u mě. I když se mi to nejspíš jenom zdálo. A když jsem vylezla z koupelny ven, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Celý pokoj byl sladěný do fialova.

Postel s nebesy k mému překvapení nebyla nijak kýčovitá a její barva perfektně ladila s povlečením i závěsy na prosklené stěně pokoje. Vedle Edwardovy police na CD přibyla další s mýma a ke knihovně přibylo pár poliček na mé knížky. Milovala jsem je. Milovala jsem svou sestřičku. Teda do doby, než jsem si všimla té obrovské skříně vedle dveří. Opatrně jsem se k ní vydala, jako by z ní mělo vyskočit nějaké strašidlo. A když jsem byla skoro u ní, otevřela se a zevnitř vyběhl s hlasitým „Baaaaf!“ Emmett. Přísahám, že mít po ruce oheň, je po něm!

Zavřeštěla jsem tak nahlas, že se ve dveřích najednou shromáždila skoro celá rodina, někteří s pobavenými výrazy, protože věděli, co Emmett chystá.

„Ty idiote!“ vykřikla jsem a začala ho mlátit. Pod náporem záchvatu smíchu se mi ani nedokázal bránit. Přestala jsem až mě Alice upozornila, že jsem stále ještě v ručníku. Zatím.

Okamžitě jsem s tím přestala a vyhodila je všechny z pokoje. Emmetta museli Jasper s Edwardem doslova odvléct. Jeho smích zastavila až hrozba, že mu můžu zapálit jen určité partie, bez kterých si v noci u Rose škrtne maximálně zápalkou.

Když se mé srdce vrátilo zase do normálu, vrátila jsem se ke skříni a trochu ji prohrabala. Vážně mi toho Alice zrovna moc nenechala, ale alespoň něco. Nejspíš věděla, co bych jí udělala, kdyby mi nenechala moje oblíbené věci.

„Nebyla to moc příjemná vize,“ ozvalo se zezdola a já se škodolibě zasmála.

Chtěla jsem se ještě před odjezdem podívat na dětský pokoj, ale s Emmettovým vystoupením jsem tak tak stihla posnídat. Vlastně jsem snad snědla porci i na oběd a večeři. Není divu, když jsem toho včera moc neměla.

„Já ti říkal, že se máš stavit na normální jídlo. Ale ne, ty chceš jenom hot dog,“ posmíval se mi Edward.

„Kdybych se měla rozhodnout znovu, rozhodnu se stejně,“ vyplázla jsem na něj jazyk a zalezla k Jasperovi do auta.

Když jsme dojeli k univerzitě, zase se na nás zaměřilo plno pohledů holek. A já doufala, že už si zvykly. Otráveně jsem si povzdechla a počkala, až vylezou i ostatní.

„Jak se má Malá?“ zeptala se Rose se zaujetím. Když šlo o dítě, vždycky ji to zajímalo.

„Pořád si s nikým nehraje, ale když jsme tam s ní, tak ožije,“ usmála jsem se, zatímco se k nám přimotal Emmett a strašně nenápadně nám hlásil, že oslovení Malá můžeme používat i pro Alice. A potom se divil, že to Alice přetáhla kabelkou. Takže další typický den na univerzitě.

Připadala jsem si jako hvězda na červeném koberci, která prochází obklopená svými fanoušky. I když ti fanoušci byli spíše pro někoho jiného. Respektive fanynky. Přesněji pro Edwarda. Jestli budou ještě chvíli takhle slintat, začnu stavět archu a nahánět od každého zvířecího druhu samce a samičku.

„Dneska jsi pojedla trochu vtipné kaše, ne?“

„Nevím, podezírám mámu, že v noci trhá marihuanu a než mi jde dělat jídlo, neumyje si ruce,“ řekla jsem jakoby nic a zaplula do třídy. Většinu přednášek jsem měla s někým z rodiny, ale stejně jsem byla ráda, když jsme se všichni setkali na obědě.

„Ty, Bello, proč jsi nezachránila kluka?“ zeptal se mě smutně Emm. S vidličkou v puse jsem k němu zvedla pohled a zakroutila hlavou.

„Promiň, příště si budu lépe vybírat,“ ušklíbla jsem se.

Rozzářil se a objal mě kolem ramen.

„Dík,“ řekl vážně nadšeně.

„Bello, vím, že jsem slíbila, že prcka nebudu tahat na nákupy, ale- Ne? Tak dobře,“ odpověděla si ihned, když zachytila můj pohled. „A možná by sis mohla přendat ten prstýnek na jiný prst, než si ho někdo všimne,“ pohodila hlavou k mé levačce. Sakra! Tohle jsem nějak nedomyslela. Přendala jsem si ho na druhou ruku a podívala se na levačku Edwarda.

„Ty ho nemáš. Nemohl jsi mi to připomenout?“

„No promiň, myslel jsem, že ti to dojde.“

„První manželská hádka,“ drcnul Emmett do Rose a ta se rozesmála.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

14)  Jalle (11.12.2012 16:07)

Emmett je zabiják a Bella s marihuanou

Alda

13)  Alda (16.03.2011 20:12)

Skvělí !!!!!!!!!!!!! Dík !

Janeba

12)  Janeba (21.01.2011 10:06)

Paráda, Ree, vážně si tvou povídku náramně užívám! Je vážná, ale krásně odlhčená jemným humorem!
Děkuji!!

eMuska

11)  eMuska (04.01.2011 19:37)

Ja zbožňujem tie tvoje hlášky! Je to totálne skvelé! Vtipná kaša... Marihuana Kabelka Úžasné!

10)  SofiaN (09.11.2010 14:10)

Moc pekna povidka,je to sice trosku nezvyk,kdyz ji E. muze cist myslenky,ale treba si to B. v dalsich dilech natrenuje.

eElis

9)  eElis (08.11.2010 20:10)

nádherná kapitolka. Esmé a trhá po nocích trávu a Emmett s tím koncem byl taky dobrej.

8)  Ashley (07.11.2010 22:01)

páni, ta marihuana byla skvělé, ovšem nejlepší byl Emmett. Krásné!!

7)  elie_darrem (07.11.2010 19:58)

Wsmé a marianka skvělé, těším se na další

Ivanka

6)  Ivanka (07.11.2010 19:07)

Esme nám po nocích trhá marihuanu? Co se tady člověk nedozví! Tahle povídka se mi líbí čím dál tím víc. Jsem zvědavá, jak si Fraith bude zvykat na nový domov a spoustu tet a strýčků.

5)  hellokitty (07.11.2010 18:27)

Lenka326

4)  Lenka326 (07.11.2010 18:26)

Moooc hezké , už se těším, až bude Faith u Cullenů. A Edwardovi to taťkovství jde tak nějak samo , kdoví jaký bude "manžel" . Těším se na další dílek

3)  Lucie (07.11.2010 18:25)

Gassie

2)  Gassie (07.11.2010 18:13)


Krásný díl.

Evelyn

1)  Evelyn (07.11.2010 18:10)

Tak jako náhodou, úplně nečekaně, to byla povedená kapitola Jsem trošku alergická na oslovení Malá, ale k Faith se mi hodí
Krásný díl a já se moc těším, až bude Faith u Cullenů doma

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek