Sekce

Galerie

/gallery/Chyťte Víru.jpg

Když je všechno v nejlepším pořádku, dokáže vám náladu zkazit i zezačátku neškodný kus papíru...

V pondělí ráno jsme s Malou stáli před budovou místní školky. Měřila jsem si pohledem tu ohrazenou zahradu a pořád jsem nebyla schopná dát svým nohám povel k tomu, aby šly dál. Prostě jsem nevěřila, že se tady bude mít Malá dobře.

Včera před spaním jsme jí s Edwardem vysvětlovali, kde dneska půjde a že se vůbec nemusí bát, protože tam bude plno stejně starých dětí, se kterými si může hrát, hodné paní učitelky a spousta hraček. Na všechno chápavě přikyvovala a teď mě tahala za ruku, abych už šla.

„To dítě se tam těší víc než ty,“ zasmál se Edward. Ušklíbla jsem se a udělala pár váhavých kroků.

„No vidíš, ještě chvíli a budeš umět chodit dokonale,“ rýpnul si Edward.

Praštila jsem ho do ramene, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Vážně jsem si připadala, jako bych se teprve učila chodit.

Vevnitř vypadala školka rozhodně líp než zvenku. I paní učitelky byly příjemné. Sice si nás chvíli měřily, když jsme řekli, že jsme její adoptivní rodiče, ale nakonec ji zapsaly a slíbily, že se o ni postarají.

Malá nám málem ani nedala pusu, jak si hned našla kamarády.

Zpátky jsem šla pěkně zpruzlá.

„Netvař se tak, bude tam jenom do oběda. Déle bys ji tam stejně nenechala.“

„Mám nutkání se pro ni vrátit hned,“ přiznala jsem naštvaně. Chyběla mi. Už teď. To bude mizerné dopoledne.

„Moc si to bereš,“ zasmál se a přehodil mi ruku přes ramena.

Škola byla od školky asi půl kilometru, takže jsme přišli akorát se zvoněním.

„Ajej,“ hlesl Emmett, sotva mě viděl. „snědl jsi jí lízátko?“

„Dostaneš na čumák, Emme,“ sykla jsem k němu a raději se vydala na přednášky. Nic jsem z nich neměla. Buď jsem myslela na Malou, nebo mě Edward rozptyloval, abych nemyslela na Malou.

Ožila jsem, až se otevřely dveře školky a Malá mi vletěla přímo do náručí.

„Jak ses měla, zlatíčko?“ zeptala jsem se a začala ji převlíkat z tepláčků.

„Dobže. Mám nové kamarády. A Katherine mi slíbila, že mi pšinese ukázat jejího poníka.“ Byla ze školky naprosto nadšená. Musela jsem přiznat, že mě tím trochu uklidnila.

Ale vážně jenom trochu.

 

A když přišel večer táta domů, byla jsem zpruzlá znovu.

„Vážně to nemusím cvičit,“ vymlouvala jsem se. „Když chci, zmatu je.“

Seděla jsem v křesle naproti tátovi v jeho kanceláři a snažila se vymluvit z nácviku svého daru.

„Ale musíš na to intenzivně myslet. Měla bys to ovládat, i když na něho nemyslíš,“ snažil se mě přesvědčit.

„Nemusím,“ odporovala jsem.

„Musíš.“

„Nemusím.“

„Musíš, Bello.“

„Nemusím,“ řekla jsem znovu a skrývala smích.

„Po kom to dítě je?“ spílal, ale potom se na mě přísně podíval. „Musíš.“

„Tak jo.“

„Musíš.“ Teprve až to řekl, uvědomil si, že jsem souhlasila. „Aha, ehm, tak začneme.“

 

Dával mi zabrat. On i Malá, která se ze školky vracela čím dál divočejší.

Už po týdnu jsem pocítila, co to znamená mít dítě. Jedinou výhodu jsem viděla v tom, že jsem byla jediná v domě, kdo mohl být unavený, takže když já jsem potřebovala spát, staral se o ni někdo jiný. Většinou Edward, bez kterého nedala ani ránu, se kterým jsme obě trávily nejvíc času. Bral nás na procházky lesem, až k jezírku, které se vytvořilo u skal. Párkrát jsme byli v kině na nějaké animované pohádce a každé odpoledne jsme hráli fotbal, i když tam mě většinou vystřídal někdo z kluků.

Ale to všechno dohromady mě vysilovalo. A když mi zrovna nepila krev Malá, postaral se o to táta. Nikdy se nenechal odbýt a každý večer se mnou cvičil. A když byl zrovna v práci, tak to s radostí převzal Edward a nenechal mě vydechnout. Vědomě jsem to dokázala, ale když jsem měla dělat ještě plno jiných věcí, prasklo to a zase měli všichni svoje dary v pořádku.

Postupem času se mi to dařilo čím dál lépe, až mi jednou Alice musela připomenout, že už jsou to dva dny, co jí měním svoji budoucnost, a že je z toho trochu nervózní. Ten večer táta spokojeně uzavřel mou výuku a Edward toho ihned využil ve svůj prospěch a prosil mě, abych zkusila Jasperovi a Alice na nějaký čas změnit jejich schopnosti vůči němu. Slíbil, že to nebude na dlouho. A že dostanu nějakou odměnu. Ihned jsem souhlasila. A konečně jsem se mohla zase naplno věnovat Malé.

O víkendu byla naprosto dokonalá, až na některé excesy s jídlem, koupáním nebo spaním. Tehdy to bylo naprosto dokonalé dítě. A všichni ji zbožňovali. Ale když přišla ze školky, myslela jsem, že ji tam vyměnili.

Proto od ní všichni potřebovali chvíli klid, takže si občas odskočili na celý víkend pryč. Edward mě v tom naštěstí nenechal a na lov chodil jen na pár hodin, když byli ostatní doma. Byla jsem mu vděčná, protože jsem netušila, jak bych to sama zvládala.

 

„Edwarde, trvá ti to,“ postěžovala jsem si, když se konečně dostal k autu. Jen s úsměvem zakroutil hlavou a odemkl. Před školkou jsme byli do dvou minut.

Už když jsem ji viděla, věděla jsem, že je něco jinak. Dneska byla klidná.

Byli jsme na odchodu, když se otevřely dveře a z nich vyběhla mladá učitelka.

„Jsem ráda, že jsem vás stihla,“ usmála se na nás a při pohledu na Edwarda jí trochu poklesly kolena. „Chtěla jsem s vámi mluvit o Faith.“ Nešťastně jsem se podívala na Edwarda. „Faith je úžasná holčička, ale když se spojí s Katherine, je z ní malý ďábel. Nemohli byste jí domluvit?“ prosila nás. Vypadala vážně bezmocně.

Nechtěla jsem věřit, že zrovna Malá jim přidělává tolik starostí. Ať už je spojená s kýmkoliv. Jenže potom se mi vybavily ty odpoledne doma, kdy jsem po jejích vystoupeních byla vyčerpaná psychicky i fyzicky, a rozhodně jsem jí věřila.

Ale když byla se mnou doma, byla klidná.

Možná bychom si ji měli vzít zase domů. Školka jí rozhodně neprospěla. Naši si holt budou muset najít jiné místo na muchlování.

Edward se snažil skrýt úsměv, ale potom se otočil na učitelku a prohlásil, že se nemusí bát, protože ji odsud odhlašujeme.

Byla jsem ráda. Těch pár týdnů bez ní jsem protrpěla.

Vzali jsme všechny věci, které tady měla, nechali jsme ji rozloučit se s ostatními dětmi a jeli jsme domů. Brala to statečně. Sice začínala natahovat, ale když zjistila, že s ní budu doma já, rázem se jí na tváři objevil úsměv.

„Herečka,“ povzdechl si Edward s úsměvem. Jo, byla to herečka. Naše malá herečka.

Do domu jsme vešli s úsměvy na tvářích, ale zarazili jsme se hned ve dveřích.

Byli tady všichni, dokonce i táta. A tvářili se smutně. A sotva Edward projel jejich myšlenky, jeho grimasa napodobila ty jejich.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

„Přišel ti dopis,“ podala mi máma obálku a přivítala se s Malou. Zvědavě jsem ji otočila a všimla si loga školy umění, na kterou jsem před nějakým časem posílala přihlášku, v rychlosti jsem ji roztrhla a vytáhla dopis. Pozornost na sebe obrátilo jediné tučné slovo.

„Přijali mě,“ vydechla jsem překvapeně. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždycky jsem se tam chtěla dostat. Ale nikdy jsem nevěřila, že by mě tam vzali.

„My víme,“ odpověděla Alice. Zvedla jsem k ní s úsměvem hlavu a hned ji zase sklonila k dopisu. Teprve potom mi to všechno začalo docházet. Proč se všichni tváří, jako by někdo umřel, jenom kvůli nějakému dopisu. Ta škola je v Evropě.

„Gratuluju, holčičko,“ probral se nakonec táta a ostatní jen přikyvovali. Překvapeně jsem se po nich podívala a usmála se.

„Nepojedu tam,“ řekla jsem rozhodně. Ani jsem o tom nepřemýšlela. Už než jsem otevřela obálku, věděla jsem, že nepůjdu studovat.

„Cože?“ zvedl Edward překvapeně hlavu a nebyl sám. Zasmála jsem se.

„Vážně jste si mysleli, že půjdu studovat? Teď? A ještě k tomu do Evropy?

„Byl to tvůj sen,“ namítal překvapeně Edward.

„Sny se mění,“ pokrčila jsem rameny a bavila se jejich překvapenými výrazy. „Všechno, po čem jsem doopravdy toužila, už dávno mám. Krom toho mám svoje povinnosti vůči Malé. Nemohla bych ji tady nechat. A nemohla bych ji vzít s sebou. Ve školce je to raubířka, takže ji bude muset někdo hlídat. A i kdyby ji měl kdo hlídat, zatímco budu ve škole, vracela bych se domů až večer a vůbec si jí neužila. Raději zůstanu doma,“ usmála jsem se a vzala si prcka do náručí. „Můžu to zkusit zase, až vyroste.“ Bylo vidět, jak se všem ulevilo a konečně se zase usmívali. „Krom toho by mi po vás bylo smutno,“ dodala jsem se smíchem.

„No to si piš, že bylo!“ přitakal Emmett a vyzdvihl mě do vzduchu. A v závěsu za ním mě objala máma.

„Ne že bych ti to nepřála, ale jsem ráda, že zůstáváš,“ usmála se a políbila mě na tvář.

„Tak, teď když je to vyřešeno, se konečně můžeme vydat na ten lov,“ zavýskla Alice a vyskočila na nohy.

„Zvládnete to tady?“ starala se máma. S ušklíbnutím jsem nadzvedla obočí a Edward protočil oči. „Dobře, dobře, už mlčím,“ zasmála se a oba nás objala. Malou objali všichni, takže než vyšli, zdrželi se ještě dobrou půlhodinu.

„V neděli jsme zpátky,“ křikla ještě Rose, zamávala nám a nakonec zmizela v lese jako ostatní.

„Konečně klid,“ vydechla jsem a posadila se na pohovku. Edward se zasmál a sedl si vedle mě.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alda

13)  Alda (16.03.2011 20:45)

Tehle komentář píšu už po druhý. Doufám, že se mi nevymaže. Ree, okouzlujicí díííl.Všechny tvoje povídky jsou překrásné. Jenom ty co nejsou ode mne okomentovaný si nejsem jistá, ale věřím, že jsou moc krásné. A já jdu na další.... . Děkuju moc !!!

Janeba

12)  Janeba (21.01.2011 14:39)

:) Ree, báječná kapitolka, jenom stále přemýšlím, jak je možné, že moje robátka taky všichni chválí a jen co přijdeme domů, je to jak v pekelný třídě!:D
Děkuji!!

kytka

11)  kytka (16.01.2011 17:16)

Super kapitolka. Běžím na další.

eMuska

10)  eMuska (04.01.2011 20:23)

Tak to e skvelé! Scéna so školou, ktorú Bella odmietla, bola eňo ňuňo! Tá trojka je krásna rodinka, sluší im to spolu...

Ivanka

9)  Ivanka (08.12.2010 12:06)

Mám mámu učitelku v MŠ, takže vím, jaký to je, když se odpoledne vrátí ze školky úplně vyřízená. Ale ona zastává názor, že děti jsou ve školce hodné a naopak doma víc zlobí. Možná je to tím, že si je umí udržet. Popisuješ to moc krásně a já se honem vrhám na další díl.

8)  Sofia (26.11.2010 19:34)

Koukam,ze na to jak se tomu vyhybala ten dar ovladla zazracne rychle. Ale jinak pekna kapitola.

Evelyn

7)  Evelyn (26.11.2010 19:32)

Jo, děti ve školce divočej - já ti dám My je tam krotíme a vracíme rodičům hodnější a o něco šikovnější než byly ráno Jinak samozřejmě super

6)  elie_darrem (26.11.2010 19:24)

nádherná kapitola, moc se mi líbila.....

5)  hellokitty (26.11.2010 17:17)

4)  Ashley (26.11.2010 15:46)

super!!!! bombastické!!

3)  Lucie (26.11.2010 14:57)

eElis

2)  eElis (26.11.2010 13:07)

nádherná kapitolka

1)  zuzka (26.11.2010 12:25)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek