Chodili spolu z čisté lásky - Kapitola 4 | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

11.02.2011 [12:30], Estampida, ze série Chodili spolu z čisté lásky, komentováno 4×, zobrazeno 2511×

Kapitola 4 - Věřte - nevěřte

Pravda je venku. Jak se s tím Bella vyrovná? Uvěří Edwardovi a dokáže ho přijmout?

Jejich láska je hluboká a pravá. Ale jak ji dát nejevo, když je mezi nimi propast rozdílů a nástrah. Najdou k sobě Bella s Edwardem cestu?

Jak dlouho už tu stojíme? Vpíjím se do jeho očí, které mne prosí o odpověď. Ale já nemám slov. Nevím co říct. Stále někde v zadu hlavy je kousek mozku, který si myslí, že je to jenom hloupý žert. Ale já nejsem hloupá a on vypadá tak vážně. Pak je to tedy asi pravda! Vím, že bych měla začít panikařit, křičet a utíkat. A on by mne měl pronásledovat na svůj temný zámek kdesi v horách. Ale nějak se mi nezdá, že by Edward a jeho rodina spali v rakvích a pořádali zvrácené rituály. Nejsem součástí nějakého béčkového hororu přeci. Nebo snad jo?

Tak jo, musím se trochu uklidnit. Musím znova probrat, co vlastně všechno vím o Edwardu Cullenovi. Špatné je, že toho moc není. Co by tak mohlo být poznávacím znamením upíra? Když si ho tak prohlížím, tak musím uznat objektivně (jestli to vůbec jde), že je opravdu krásný. Jakoby vytesaný z kamene. A když tak o tom přemýšlím, celá jeho rodina je si v tomto směru velmi podobná. Například ta blondýnka s tím velkým brunetem. Za normálních okolností by asi nebyli tak výrazní, ale ten obličej, úplně dokonale vyhlazený, tvarovaný. A ty oči tak výrazné. K tomu ladné pohyby. To vše jim dodává tu „nadpřirozenou“ krásu. Tak to jsem se asi vážně musela úplně zbláznit, protože jsem jako společný rys upíru, pokud je to samozřejmě pravda, našla to, že jsou nadpřirozeně krásní. To Drákula rozhodně nebyl! Faktem ale je, že ve školní jídelně nikdy nejí. Což je rozhodně zvláštní za všech okolností a pro všechny. Pokud se opravdu živí krví, tak je to ale pochopitelné. Ne, to prostě nejde. Rodina Cullenů, ať už je zvláštní jakkoli, tak určitě nevysává lidi! To se v reálném životě prostě nestává!

Z tohohle snu se musím probudit, protože prostě nemůžu uvěřit, že mi můj vysněný princ, pan Božský zrovna řekl, že je upír! To musí být vtip!

Dívá se na mne těma svýma hnědýma očima. Dívá se tak pozorně, až zkoumavě. Co se jí asi honí hlavou? Proč nic neříká? Myslím, že mi nevěří. Určitě je přesvědčena, že jsem blázen! Jak jen ji mám přesvědčit, že je to pravda, aniž bych jí ublížil nebo ji vyděsil? Jestli mi nevěří, musím jí ukázat svojí zvířecí, nelidskou podstatu. Nebo snad ne? Těžko jí teď můžu říct, že jsme upíří vegetariáni. To zní ještě hůř, než samotný fakt, že vůbec upíři v reálném světě existují! Kdyby se tak nebála se mne dotknout, pocítila by moji chladnout ruku. Kdyby se nebála přiložit hlavu na moji hruď, neuslyšela by moje srdce. To vše by ji mohlo přesvědčit! Ale také odradit. Kdo by také chtěl chodící mrtvolu. Bez srdce, bez krve. Já její srdce slyším. Jak klidně tluče. Žádný strach ani panika. V očích se jí zračí mnoho věcí. Spousta otázek, ale i odpovědí. Jednu chvíli vypadá, jakoby procitla a za vteřinu tam jsou zase jen pochybnosti. Co bude dál? Jak dlouho tu ještě budeme stát. Beze slov. Aniž bychom věděli, co se nám navzájem honí hlavou. Pokolikáté už takhle stojíme a jen si hledíme do očí?

„Ukaž“

Bella ani neví, jak ji to napadlo. Ale pokud je opravdu ve snu, nemůže se jí nic stát, ne? Nebo snad není ve snu? Ale na tom nezáleží. Prostě musí tenhle děj posunout dál, aby tady na věky nezamrzla uprostřed lesa.

„Prosím?“

Edward je poprvé ve svém životě dokonale zmaten. Nechápe, co po něm slečna Swan chce. I kdyby myslela, aby jí ukázal nějaký důkaz, nemá jak.

„Ukaž mi, jak jsi upír?“

Nedokázala si představit, jak se taková věc ukazuje, ale najednou byla schopna riskovat i svoje zdraví, aby se přesvědčila, že si z ní ten mladík nedělá pouze srandu!

„Já ale nevím jak.“

Mladý pan Cullen stál a nevěřícně zíral na Bellu. Ještě se mu nikdy nestalo, že by mu někdo nevěřil, že je upír. V době svého upířího mládí, kdy se pokoušel vzít spravedlnost do svých rukou, mu ti proradní zločinci vždycky rychle uvěřili, že to není vtip. Ale je chtěl vystrašit, chtěl, aby viděli, že je zlý. Jak přesvědčit milovanou osobu, že naopak není nebezpečný?

„Dokud nenajdeš způsob, jak mne přesvědčit, že to co jsi mi řekl, je pravda, že nejsi blázen, tak bychom se neměli vídat“

Kde se to v Belle bere, sama neví. Ale ví, že si musí myšlenky uspořádat. A že jí Edward není schopen vyhovět, jí akorát hraje do karet. Musí využít času, aby to byla schopna strávit.

Ani nečeká na odpověď a odchází. Edward stojí a smutně kouká. Kdyby chtěl, mohl by ji dohnat během vteřiny. Ale pochopil, že chce odejít. Od něj.

„Milý deníčku,

ani ve snu by mne nenapadlo, že to co mi chtěl Edward říct, je zrovna tohle. Jak mi to jen mohl udělat. Vzít mě do lesa, na místo naší první schůzky a jen tak s klidem v očích mi oznámit, že je upír. Jakoby to byla úplně normální věc! I kdybych tomu uvěřila, stejně mám na něj vztek! Je to od něj sobecké! Ano, sobecky mi lhal. Ne teď, ale předtím! Určitě mi lhal i o té autonehodě! Jak mám teď vědět, že mě nesrazil schválně. Že nedoufal, že na tom budu tak špatně, aby ze mne mohl udělat to, co je on. Nevím, opravdu nevím, co si mám myslet. Mám ho ještě vidět? Ach deníčku, já jsem tak nešťastná. Co se stalo s mým snem o dokonalé lásce?“

„Vstávej, lásko moje.

Dnes jsem slyšel nějaké špatné zprávy.

Co jen budeme dělat?

Nechtěl jsem aby se k tobě dostaly.

Nechci už nikdy vyjít ven

Už nedokážu čelit noci jako dřív.

Chyť mou otřepanou ruku

Pojďme se uzavřít do sebe

Nikdy nevykročíme ven

Budeme schoulení do klubíčka a schovaní

Nechci už nikdy vyjít ven

Už nedokážu čelit noci jako dřív

Moc se omlouvám za to, co udělali

Moc se omlouvám za to, čím jsme se všichni stali“

Wake up my love
Today I heard some bad news
Just what are we all supposed to do?
I won't let them get to you

I don't want to go out on my own anymore
I cant face the night like I used to before

Take my well worn hand
Let's lock ourselves away
We'll never, ever step outside
We'll curl up in a ball and hide

I don't want to go out on my own anymore
I cant face the night like I used to before

I don't want to go out on my own anymore
I cant face the night like I used to before
I'm so sorry for the things that they've done
I'm so sorry about what we've all become