10.02.2011 [14:30], Estampida, ze série Chodili spolu z čisté lásky, komentováno 7×, zobrazeno 2309×

Kapitola 3 - Pravda

Jaké bylo první rande upíra a dívky? Nic se ovšem neměni na tom, že Edward Cullen musí s pravdou ven!

Tato kapitolka je trochu kratší - sama bych jí osobně nazvala mezikapitolkou pro posunutí děje! :)

Na louce uprostřed lesa sedí chlapec a dívka. Upír a člověk. Kráska a zvíře. Edward a Bella. Podle letmých pohledů a nesmělých úsměvů se dá odhadnout, že ti dva mají dnes své první rande. První rande v životě. Jak už to bývá, pár se snaží konverzovat, ale slova váznou v krku. Co kdyby řekli něco, co by protějšek odradilo. Ani jeden ve své nevědomosti a nezkušenosti nevěděli, že nic na světě už nemůže změnit tu náklonnost a probouzející se cit. Ovšem pocit jistoty, že jsou si navzájem souzeni, je nutí, aby trochu pookřáli.

„Milý deníčku,

dnešní den byl nepopsatelně nádherný. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych v jakémkoli svém životě mohla sedět na mýtině vedle Edwarda Cullena. Že bych si ho mohla jen tak prohlížet, aniž bych se musela bát, že budu působit zvláštně. Překvapilo mne, jak je nemluvný a nesmělí. Mne se také celou dobu chvělo srdce. Ale nechtěla jsem tuhle chvíli promeškat. Chtěla jsem jí prožít. Chtěla jsem si vychutnat každý pohled, každé slovo, každý vzácný dotek. Překvapilo mne, jak je chladný. A jeho oči, zdálo se, že mění barvu. Zvláštní, jak zamilovanost může člověka dokonale zmást.

Ptala jsem se ho na autonehodu. Když mi vysvětloval, že on nebyl tak zraněný, že měl velké štěstí, když jeho auto o ten strom jenom škrtlo, znělo to najednou tak logicky. Nevím, proč jsem v tom viděla nějakou nepravděpodobnou nadpřirozenost.

Důležité ale deníčku je, že jsem se zase o kousek blíž dostala k němu. Prohloubila svůj cit k němu. Přesvědčila se, že to není jen lehké pobláznění. Že to co cítím, nabývá na síle. Když mluvil o své rodině, s takovou láskou a úctou, milovala jsem ho pro jeho starostlivost. Když mluvil o umění a hudbě, milovala jsem ho pro jeho vzdělanost. A když mluvil o mně, milovala jsem ho proto, že mluvil o mé duši. Jakoby mne znal už celá staletí. Jakoby na mě opravdu čekal. „

„Dnešní den byl velmi vzácný. Takový, jaký jsem neprožil už celých sto let. Ano, když se proměnila Rosalie, snažila se mě svést. Lákala mne na svůj neochvějně krásný vzhled. Ale když jsem s ní chtěl mluvit, působila náhle velmi prázdně. Bella je jiná. Je vnímavá. Opravdu naslouchá. Má pochopení i zájem. Za dnešní den jsem toho namluvil snad více, než za celých mých sto sedmnáct let. Bohužel jsem zase neřekl pravdu. Pravdu, která může svou jednou větou zničit všechno, co buduji. Vše na čem mi teď náhle začalo záležet. Teď, když jsem poprvé za celý svůj život poznal, jak je důležité prožívat lásku. Když jsem konečně pochopil vášeň mezi Rose a Emmetem, harmonii meze Carlislem a Esmé a oddanost mezi Alice a Jasperem. Když jsem konečně potkal dívku, na kterou jsem opravdu čekal. Ne, nemůžu ji ztratit! Co bych si bez jejích očí plných něhy a pochopení počal. Už nikdy bych v sobě nenašel sílu otevřít své srdce komukoli jinému. Proto ji nemůžu lhát! Musím jí říct pravdu. Protože ji miluji!“

Sám mne pozval na další schůzku. Ale těžko říct, jestli se tomu dá říkat rande, neboť mi zavolal, že se mnou potřebuje mluvit, ale zněl velmi naléhavě. Snad potřebuje s něčím pomoc. Třeba s něčím do školy. Ale ne, rozhodně to není druhé rande. Nic to nemění na tom, že se těším i jsem zároveň neovladatelně nervózní. Ale já vím, že tak to bývá.

Támhle jde. Takže vzhůru novým poznáním.

Už není cesty zpět a já to moc dobře vím. Proto, co se chystám udělat, jsem se rozhodl zcela sám a dobrovolně a musím být připraven nést důsledky. Možná jsem zněl trochu naléhavě, když jsem jí volal a snad jsem jí možná trochu vyděsil. Ale není času nazbyt. Už jí nechci víckrát lhát.

Támhle jde. Takže vzhůru pravdě.

Mladý pár opět stojí proti sobě. Tváří v tvář. V jejím obličeji je znát očekávání. Jeho obličej je strnulý napětím. Dlouhou chvíli na sebe koukají a odpovědi hledají ve svých očích. Je ovšem dáno, že se něco musí stát, aby z toho nebyla kýčovitá chvíle průměrného romantického filmu.  A Edward Cullen si to uvědomuje. Pomyslně se nadechne z plných plic a pak vysloví ty dvě slova, o nichž neví, jak změní jeho svět.

„Jsem upír“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Jalle (05.12.2012 17:09)

som zedavá ako to Bella vezme

6)  Evelyn (19.02.2011 09:09)

Tahle povídka je takový balzám na dušičku
Krásný díl

5)  semiska (17.02.2011 23:21)

Dokonalost sama, skvost, jaký jsme už dlouho nečetla. CO kapitolka, to pohlazení na duši. Ty dvě osudná slova nám asi trošku zamíchají osudem obou,že?

4)  Janeba (11.02.2011 11:31)

Estampido, tak to jsem lehce nervózní, jak na prohlášení ... „Jsem upír“... bude Bella reagovat!
Těším se!
Děkuji!!

3)  Nosska (10.02.2011 23:07)

Hezkej díl, ale musíš co nejdříve přidat další jsem napnutá jak kšandy

2)  eMuska (10.02.2011 19:41)

Tá posledná veta pred "Jsem upír" ma akosi znervózňuje. Však sa nestane nič zlé? Dúfam...
Inak je to strašne krásne, sa mi ľúbi ten denníčkový stýl, krásne to prepracúvavaš...
Teším sa na pokračovanie!

1