Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Ivka.jpg

Haló! Ivuško! Sfinguško! Hu u!

Heh, no konečně sis mě všimla.

Táákže, ehm, ehm...

Happy birthday to you! Happy birthday to you! Happy birthday milá Ivankoooo, happy birthday to you!

(Škoda, že neslyšíš, jak krásně ti tu vyju.)

Prsty se jí rozverně rozeběhly po klávesnici ve sladké synchronizaci s unaveným zívnutím.

Dobrou noc blechám všem, odcházím spát s Jacobem.

Odhlásila se, vypnula počítač a přeťapkala do své postele. Láskyplně se rozhlédla po pokoji, který zdobila jediná a lehce rozpoznatelná tvář, a zavřela oči.

Jeden Jacob, dva Jacobové, tři Jacobové, čtyři Edwardi…

Vykulila oči do tmy a zamračila se.

„Čtyři kdože?“ artikulovala bezhlasně z obavy, že by jí jeden z plakátů mohl slyšet. Zavrtěla nesouhlasně hlavou a znovu se pokusila usnout.

Jeden vlkodlak, dva vlkodlaci, tři vlkodlaci, čtyři upíři…

„Tak a dost!“ vyhrkla a vstala. Přehodila nohy přes okraj postele a zadívala se z okna. Měsíc se pomalým a líným krokem šplhal na nejvyšší bod oblohy a hvězdy zářily jako vlčí oči. Tohle ji vždycky dokázalo uklidnit. To prostředí jasně značící možnost, že vlkodlaci existují a někde po lese tu pobíhá…

Haů!

„Vlkdolak!“ vyhrkla nesmyslně a hlas jí přeskočil o oktávu výš. Její srdce se pustilo do sáhodlouhého maratonu a oči kmitaly po pokoji jako smyslů zbavené. „Blbost. Jen únava. Neexistujou!“ přesvědčovala se.

„A co když tu jsou?“ Nadskočila metr a osmdesát centimetrů vysoko. Přesně do výšky stropu tak, aby si o něj nerozrazila hlavu. Ten hlas nebyl její. Ve tmě pokoje s ní někdo byl. Dívka?

„Neexistujou,“ trvala si na svém a v hlavě jí asociovala pohádka: Ať žijí duchové.

„No, když tedy myslíš,“ zachichotal se dívčí hlas.

„Ahá, já už spím!“ došlo Ivušce a úlevně se plácla do čela.

„Když myslíš,“ zopakoval ten hlas.

„Vylez, poltergeiste,“ zavrčela Iva a nahrbila se v zádech v očekávání.

„Mně se nece,“ vztekal se hlásek.

„Kde seš?“

„Skovaná,“ vysmíval se jí hlas.

„Kde?“

„Hledej, Azore!“

„Já ti ukážu Azora, zakousnu se ti do trenek, až tě najdu,“ sykla Iva a přeletěla pokoj očima.

„Nevidí,“ řehtala se dívka.

„Co jsi zač?“ zajímala se Iva v naději, že podle hlasu pozná, kde se šotek schovává. Jako na potvoru se nic neozvalo. „Jsi tu ještě?“

„Ne,“ pípl hlásek. Iva se potutelně ušklíbla a vydala se do prostoru kolem sebe. Když se plížila podél skříně, cosi ji dloublo do žeber. Uhnula od toho a skříň se zakymácela. „Nepadej!“ prosila kvílivě Iva a skrčila se, seč mohla. Dřevěná almara se několikrát zhoupla, až nakonec zůstala stát. „Ty malej zákeřnej chcípáku, vylez!“ vrčela.

„Ne,“ vysmál se jí zase hlas.

„Já ráno vstávám, chci jít spát!“

„A co jako?“ vyzvídal hlásek.

„Kšic!“

„No pardon!“ odfrkl si dotčeně dívčí hlas.

„Pardon nepardon, vypal!“

„A prý, že jsi milá a hodná a tak…“ fňukalo to.

„Kdo říkal,“ zarazila se Iva a nepatrně zrudla.

„On.“

„Kdo on?“

„Kámoš. Říkal, že jsi fajn. Prý ses někam vypařila a on se po tobě shání.“

„Jaký kámoš? Jak shání? Probůh, mluv! Vážně musím spát, a když se nechceš ukázat, tak…“ začala, ale nedořekla. Ze stínu nočního stolku se objevila noha. Chodidlo s prsty. Ty se zatřepotaly a roztáhly. Iva povytáhla překvapeně jedno obočí.

„Mám křeče, pardon.“

„Takže tam jsi?“ zašeptala vítězoslavně Iva.

„A kde jinde? Snad sis nemyslela, že na skříni,“ zasmál se hlásek a ve stejnou chvíli Ivě spadl na hlavu batoh, který si uklízela na svou almaru. „Nebo snad u okna?“ Bum, sněhová kulička zasáhla Ivy tvář. „A co třeba pod postelí?“ navrhl hlas a Ivu pohltila tma, když jí přes hlavu šotek přehodil peřinu.

„Já už tě nebudu lovit, ale vylez,“ prosila Iva s peřinou na hlavě.

„Baf!“ vykřikl hlas Ivě přímo do obličeje.

„No tě pic,“ hlesla Iva a prohlížela si tvář dívky.

„Kdo tě pic?“ nechápala holka.

„Co ty tu děláš? Jak ses sem dostala?“ zajímala se Iva. Dívka na ni zamrkala modrýma očima, zavrtěla nesouhlasně kudrnatou hlavou a přiložila si ukazováček ke rtům.

„Nepovím,“ zašeptala a pak plácla Ivu do čela. Chytila se inkriminovaného místa a zaklela. Bolestí zavřela oči, jenže když je otevřela, holka byla pryč – vlastně… Všechno bylo pryč.

Stála u velké dřevěné budovy v lese, červený nátěr už měl nejlepší léta za sebou a pár prken se dávno odebralo k věčnému odpočinku. Rozhlédla se kolem sebe. Cosi uvnitř jí říkalo, že by to tu měla znát, ale nedokázala to s ničím spojit. S ničím a nikým, dokud se neobjevila postava vycházející z té dřevěné kůlny. V závěsu za ní se vynořily další dvě. Všechny tři byly v rozverné náladě. Ta nejmenší uhodila tu prostřední do ramene a ta, co šla první, jim hbitě uskočila z cesty.

„Já jsem mrtvá, že jo?“ vzdychla Iva a začala popotahovat.

„Probůh proč?“ nechápal šotek.

„Tak se mi to jenom zdá?“

„Zase vedle! Hele, já myslela, že budeš happy!“ vrčela dotčeně dívka.

„Jsem nadmíru happy, ale asi mi to pořád nedochází.“

„Jsi málo free, člověče. Tak jdi, ne?“ vybídl Ivu šotek a lehce do ní drknul.

„Kam?“ děsila se Iva.

„No za nimi, přece, ne?“ Dívka se plácla do čela a zavrtěla hlavou, až Ivu ovanul lehký letní větřík.

„Jestli tam půjdu, tak si udělám ohromnou ostudu, je ti to jasné?“ připomínala Iva.

„A proč myslíš, že tě tam posílám, lováčku?“ zasmál se šotek a vesele zatleskal, když Iva dobrovolně vykročila.

Nebudu mu skákat kolem krku, heh… nebudu mu skákat kolem krku a taky nebudu ječet, rozšířila svůj plán Iva.

„Jé! Ty’s ji našla, Míšo? Ahoj, Ivuško!“ vyhrkl ten první a Iva se zarazila. Několikrát zalapala po dechu a pak s uši rvoucím řevem skočila klukovi kolem krku. S ním v náruči hopsala ještě hodnou chvíli. Nejprve, když ji na oplátku objal, poté, když ji lehce políbil na tvář a nakonec, když se jí zvonivě zasmál do ucha.

„Jacobe! Jacobe! Jacobe!“ vřeštěla Iva.

„Co blázníš? Neviděli jsme se sotva pár hodin,“ smál se Jake.

„Pár – cože,“ zamrzla Iva a konečně ho pustila.

„Včera jsme spolu mluvili, nepamatuješ si?“ Jacob opatrně přimhouřil oči a změřil si Ivu pohledem.

„Asi Alzhaimr, nebo co,“ hekla Iva a začala špičkou nohy – sakra, kde má boty?

„To nevadí, pojď, mám pro tebe překvapení,“ vybídl ji Jacob a vzal její ruku do své. Ivě se slastí zkřížila kolena a málem vyplázla jazyk koutkem úst.

Jacob ji zavedl do malého domku kus od stodoly. Ivě konečně došlo, že tamto byla jeho dílna a tady žije s Billym.

„Všechno nejlepší!“ zakřičel unisono se šotkem v jejích zádech. Jake podal Ivě velký muffin s jednou svíčkou a ohromnou krabici omotanou izolepou. „Nějak to nechtělo tentononc, no – držet,“ omlouval se, když se Iva začala smát. Co nevěděl, bylo, že Ivu popadá hysterie a nevěřícnost z toho všeho. „Sfoukni to,“ vybídl ji. Iva se nadechla a poslala malý plamínek do věčných lovišť. „Přála sis něco?“ vyzvídal.

„Kdybych ti to řekla, tak se mi to nesplní,“ zasmála se Iva.

„Co sis přála?“ vyzvídal šotek.

„Lehni!“ zavrčela na ni Iva.

„Pche, stejně to vim,“ odfrkla si dívka a zase zmizela kamsi pryč.

„Hele, mohl bych ten muffin…“ začal Jacob a nespouštěl z košíčku oči.

„Klidně ho sněz. Já se zatím poperu s tou krabicí,“ culila se Iva.

„Tady se můžeš posadit, Ivuško. Jako doma,“ huhlal s plnou pusou Jacob a ukazoval do malé kuchyňky. Iva ho vnímala jen napůl. Nevěděla, co dřív. Jestli sledovat jeho tělo v těsné košili a montérkách, nebo se věnovat dárku… „Chceš nůžky?“ nabídl jí, když si všiml, že si Iva neví rady. „Ukaž, já ti to natrhnu,“ vyhrkl a zarazil se. Iva měla oči navrch hlavy. „Teda ten dárek, jsem myslel,“ hekl a svraštil zmateně obočí.

Co jen budeš chtít, pomyslela si Iva zasněně a nenápadně si otřela koutek úst. „Tak do něj!“ vykřikl Jake a Iva se rozesmála. „Do dárku!“ obořil se hraně Jacob.

„Nemůžu za to, že mluvíš dvojsmyslně,“ omlouvala se Iva a odtrhla kus izolepy i s balicím papírem.

„Šmarjá, přidej,“ úpěl Jacob.

„V klidu,“ tišila ho Iva a rozbalovala krabici. Když vytáhla, co měla – dárek! – rozzářila se. „Kecáš!“ vyjekla.

„Ehm… Není zač,“ zasmál se Jacob.

„Teda – děkuju! Páni, páni, páni, připadám si jako bláznivá puberťačka, ale to jinak nejde. Páni, páni, páni!“ ječela Iva a znovu si zahrála na sbíječku.

„Líbí se ti to?“

„Uá! To jsou pitomý otázky!“ vřeštěla a tiskla k sobě malou elektronickou krabičku.

„Lepší neumím, nejsem tak napsaný,“ omlouval se a střelil pohledem přes Ivy záda k šotkovi.

„Ble, ble, ble,“ zašklebila se dívka na Jacoba a ten se jen pobaveně rozesmál.

„Co takhle běh lesem?“ navrhl Ivě a tentokrát to byl on, komu se rozzářily oči.

„Neběhám,“ vyhrkla Iva.

„To nevadí, ponesu tě.“

„Nenechávám se nosit,“ pokračovala Iva.

„Svezu tě na zádech, neboj se. Nespadneš.“

„Nepadám, nejezdím a nic takového s tvými zády neprovozuju,“ zakončila to Iva.

„Chci tě svést,“ škemral Jacob.

„Nenech se ukecávat, ne?“ dloubla do Ivy dívka.

„Počkám tady,“ řekla rozhodně Iva.

„Stejně pojedeš,“ vysmál se jí šotek.

„Ivuško, prosím, pojeď se mnou,“ šišlal Jacob a udělal – ano, udělal psí oči!

„Fajn, ale následky si nes sám,“ sykla.

„Odnesu si tě hrozně daleko,“ radoval se Jacob a sundal si košili. Ivě se zase zatočil svět.

„To se ještě uvidí, kam daleko dojdeš,“ hlesla.

Venku to bylo rychlé. Jacob se na Ivu naposledy zakřenil, vběhl do lesa, a když se vrátil, byl z něj vlk. Po jeho boku mu šel Quil a Embry – ti kluci z dílny, které Iva tak lehce zasunula do pozadí scény. Nervózně se mu vyškrábala na záda a omotala mu ruce kolem krku. Hřál. Nádherně hřál a celé jeho tělo se slastně vlnilo, když se dal do pohybu. Stromy se kolem míhali takovou rychlostí, až Iva zavřela oči.

Hi, hi, hi… zaslechla z dálky hlas a už už se chystala poslat toho malého raracha pryč, když otevřela oči a zkoprněla.

Vteřinu poté se rozkřičel její budík.

„Hmf…“ odfrkla si zklamaně a potácela se z postele, kde doteď objímala polštář v domnění, že je to Jacob. Když se umyla, oblékla a chystala se ustlat postel, zvedla polštář a začala řvát. Její dárek od Jacoba tam byl. To, co si už dlouhou dobu tak neuvěřitelně moc přála. Kindle!

shrnutí


 

Kindle už máš od Jacoba, tak co tohle, hm? Může ti ho třeba nosit...

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

18)  kajka (12.04.2012 11:12)

I když je povídka přímo pro oslavence, neodolala jsem a klikla si.
Krásný dárek, MisaBells! Sfinga byla určitě radostí bez sebe. Kdo by nebyl?
Sfinguško, pozdě o několik měsíců, nebo naopak v předstihu.....přeju vše nej!

Empress

17)  Empress (10.02.2012 23:56)

Krásne

maryblack

16)  maryblack (10.02.2012 23:53)

To bylo krásný, fakt moc.

MisaBells

15)  MisaBells (27.04.2011 12:10)

ááá Ivuško, tohle bylo mé maximum. Jsem začínající čarodějnice, tak se nezlob.

sfinga

14)  sfinga (26.04.2011 21:53)

Miláčku, Kindle už mám, teď ještě toho Jacoba
Když už dokážeš plnit sny, co kdybys mi ho přičarovala?

Mám tě moc ráda

13)  nathalia (12.01.2011 23:21)

Vsechno nejlepsi!!!!
Super povidka!

Jula

12)  Jula (10.01.2011 19:55)

Všechno nejlepší!!!

eMuska

11)  eMuska (10.01.2011 16:42)

Ach jééminé! To je darček! Všetko krásne prajem!

Lucie

10)  Lucie (10.01.2011 16:25)

Pááááni!!!Všechno nejlepší!!

9)  Iwka (10.01.2011 16:23)

Jéé, tak já se, sfinuško, přidávám - Vše nej!!

Stelletta

8)  Stelletta (10.01.2011 15:42)

Všechno nejlepší Sfinguško!!! Naše milovaná pisatelko!!!

Twilly

7)  Twilly (10.01.2011 12:12)

Rozhodne prajem všetko najlepšie, milá Ivka.

Aj keď táto poviedka je VÝSOSTNE Tvoja, je úžasná... užívaj si ju v zdravíčku a šťastíčku

Amisha

6)  Amisha (10.01.2011 11:22)

Krásně jsi to napsala Já chci taky! Jo? Máš na to tři měsíce.

HMR

5)  HMR (10.01.2011 07:09)

Moc hezké, moc pěkné, přestože nemám narozeniny, dovolila jsem si kliknout a přečíst:) :) :)

semiska

4)  semiska (09.01.2011 22:36)

Sfinguško, všechno nejlepší k narozeninám!!! Povídka se Mišuli moc povedla. Cením originalitu dárku ;)

Bosorka

3)  Bosorka (09.01.2011 22:09)

Má milá - všechno nejlepší, spoustu nápadů a krásné sny o Jacobovi (o tom malém chlupáčkovi) ti přeje Bosorka!

MisaBells

2)  MisaBells (09.01.2011 21:56)

Mám pro tebe Ivanko dvě důležité informace. Jednu pozitivní a tu druhou negativní. Tu špatnou už víš, budeš o rok starší, ale dobré je, že to na tobě vůůůůůůůůůůůůůůůůůůůbec není vidět, takže hlavu vzhůru. Přece, kdo počítá pokolikáté máš osmnáctiny? Pche, já teda ne!

sfinga

1)  sfinga (09.01.2011 21:52)

Michalko, Mišičko, Mišutko Donutila jsi mě se smát a brečet dojetím a smát se a brečet a smát...
Tohle byl nádherný dárek, který mě donutil zapomenout, že až se ráno probudím, budu zase o rok starší (na svět jsem se podívala ve třičtvrti na pět ráno). Ach jo... Já a Jacob Já a Kindle Já a Jacob a Kindle
Já fakticky asi budu výt jako vlk, aúúúúúú. Tahle povídka mě zahřála u srdce. U toho, který zítra absolvuje pravidelnou prohlídku
Míšo - DĚKUJU

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek