Sekce

Galerie

/gallery/426863_467725636580415_1629286443_n.jpg

Noah se začal třást, cítil, jak se mu tělo napíná a v ústech hromadí jed. Nesmí se proměnit! Nesmí jí ublížit!

11. kapitola

 

Amber seděla v obýváku a sledovala televizi. Jakmile uslyšela rachotit klíč v zámku, televizi vypnula a šla ke dveřím.

„Málem mě porazilo, holka! To se přece nedělá, takhle se hned ráno vytratit z domu. Měla jsi mi povědět, že jdeš ven,“ spustila na Val, když se za ní zavřely dveře.

„Promiň, teto, musela jsem jet k Noahovi,“ řekla sklesle a až pak si uvědomila, že před tetou nesmí nic prozradit.

„Děje se snad něco?“ Amber svraštila čelo.

„Ne, to ne, Sarah jen potřeboval s něčím poradit,“ zalhala Val a šla do kuchyně. Amber byla jak policajt, určitě by jí vykoukala lež z očí.

„Aha,“ Amber šla za Val do kuchyně. „Ohřeju ti večeři, tak si sedni.“

Valerie přikývla, neměla na jídlo ani pomyšlení, ale nemohla dát najevo, co se s ní děje.

Posadila se ke stolu a čekala. Amber, která jako by cítila, že je něco jinak, než má být, celou dobu, co ohřívala večeři, mlčela. Když před Val položila talíř s jídlem, šla opláchnout hrnec. Čekala, až Val začne mluvit sama, ale když se nic nedělo, nakonec přece jen spustila.

„Ani nevím, kolik bylo hodin, když tě včera Noah dovezl domů. A kam jste se vůbec vytratili?“

„Už ti někdo řekl, že jsi zvědavá jak ještěrka?“ Val se snažila vyhnout tomu, aby z ní Amber vypáčila něco o včerejšku.

„Ne, většinou mi každej říká, že jsem zvědavá jak opice. Ještěrka je ale hezčí přirovnání.“ Amber se na ni šibalsky usmála. Tohle byla možnost, jak stočit téma jinam.

„Co říkáš na Ness? Zamlouvala se ti?“

„Musím říct, že si Jacob vybral dobře. Ta holka je nejen moc hezká, ale i chytrá a zábavná. Včera jsem se vážně pobavila,“ culila se.

„Jo, viděla jsem, včera to bylo fajn. Řekla bych, že i ty ses zamlouvala Ness.“

„No, nejspíš jsme stejná krevní skupina. Já si zase nemohla nevšimnout toho, jak si Noah užíval tvoji přítomnost v jejich domě a s jeho rodinou. Ten kluk je do tebe vážně zamilovaný až po uši.“

„No, měly bychom změnit téma, než se mnou začneš rozebírat věci, u kterých bych byla rudá až na… ale raději nic.“

„Jen to slovo řekni, Val, je to prdel. Byla bys rudá až na prdeli. Nemáš se za co stydět. Jak jsem ti už jednou řekla, na novém kole se jezdí nejlíp,“ řekla s vážným výrazem Amber.

„A je to tady, hele, nech cykloturistiku na pokoji, ještě nemám nakoupené chrániče, abych mohla začít jezdit.“ Val snědla poslední sousto, vstala od stolu a odnesla talíř do dřezu.

Amber při jejích slovech zaběhlo a pak se rozesmála.

„Je fajn, že jsem tě pobavila. Jestli ti to nevadí, půjdu si lehnout, jsem nějaká unavená.“

„Jen jdi, já se jdu dívat na televizi, dneska dávají moji oblíbenou kriminálku.“ Amber vstala od stolu a šla do obýváku, hned za ní se pomalým krokem ploužila Val.

„Dobrou noc, teto,“ popřála jí, když zamířila do svého pokoje.

„Dobrou,“ ozvalo se už z obýváku.

 

Val se zavřela ve svém pokoji, a jakmile to udělala, padla na ni taková tíha, až nemohla popadnout dech. V očích ji začaly pálit slzy a ona se je marně snažila zahnat. Všechno to, co se s Noahem dělo, způsobila ona. A i když jí každý tvrdil, že za to nemůže, mohla. Kdyby nepřijela do Forks, tohle by se mu nestalo. O to horší pro ni bylo to, že tak moc ublížila muži, který pro ni byl podle všech upířích a vlčích legend ten pravý, byl jí souzený. Když si uvědomila, čím vším si musela projít, aby ho našla, a nakonec mu tak moc ublížila, nemohla zadržet hlasitý vzlyk. Lehla si na postel a nechala svůj polštář smáčet slzami…

 

 

XXX

„Jacobe, mám stopu!“ Samův hlas slyšeli všichni.

„Kde je?!“ Jacob zprudka zabrzdil.

„Stopa vede k útesům, je dost silná, není to dlouho.“

Jacob neměl proč a na co čekat, rozběhl se za Samem a společně běželi k útesům. Ostatní byli na cestě za nimi…

Noah ležel na kraji útesu a sledoval temné moře. Potřeboval se proměnit, ale neměl nejmenší tušení, jak to udělat.

„Noahu! Noahu, slyšíš mě?“

Noah se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho neviděl. Pak znovu uslyšel hlas. To nebylo možné.

„Tati?“

„Chvála bohu! Zůstaň, kde jsi, jdeme za tebou.“

„Nejsi sám? A jak to, že tě slyším?“

„Uvidíš. Vydrž, pomůžeme ti.“ A pak Noah viděl všechno, co se honilo jeho otci hlavou. Matku, Sarah, Edwarda s Bellou u nich v domě a Val, její utrápený výraz. V jeho nitru svitla naděje, že ho nezavrhla.

„Musíš si s ní promluvit, ale teď se snaž nemyslet na nic. Zapomeň na všechno, co se ti honí hlavou. Musíš se uvolnit a hlavně uklidnit, uděláš to a budeš to zkoušet tak dlouho, dokud se ti nepodaří proměnit se zpět, jasný?“

„Dobře, zkusím to.“

„Fajn, za chvilku jsem u tebe.“

 

Noha zkoušel, co mu otec radil, ale nešlo to. Už v tu chvíli věděl, že to bude nejdelší noc v jeho životě…

 

Během několika minut stál naproti Noahovi obrovský rudohnědý vlk a vedle něho o něco menší, černé barvy. Noah věděl, že je to Sam.

„Jak je to možný, tati? Tohle se nemělo stát, neměli jste se začít měnit!“

„Byla to naše volba, stejně tak, jako se toho vzdát. Nenechám tě, aby sis tím vším prošel sám. Já na to taky tenkrát nebyl sám, a to sem to měl o dost jednodušší než ty.“ Jacob se podíval na Sama, který souhlasně odfrkl.

Pár metrů od místa, kde stáli, se ozvalo dunění tlap. Zbytek smečky je našel.

„No páni, vypadá úplně stejně jako ty, Jakeu, až na ty děsivý oči,“ ozval se Paul.

„Nech si ty kecy, Paule! Tohle mu moc nepomůže. Noahu, musíš se soustředit.“

Šest obrovských vlků stálo kolem sedmého, který byl ještě větší než oni, a snažilo se mu pomoci dostat do lidské podoby.

Podařilo se to, až když začalo vycházet slunce.

Noah seděl na chladné zemi a byl otci vděčný, že myslel i na oblečení pro něj.

„Bude lepší, když tady ještě zůstaneš. Já se vrátím domů, říct mámě, co se děje, a přivedu sem Edwarda. Nemůžeme riskovat tvoji reakci na blízkost lidí.“ Jacob seděl vedle svého syna. Ostatní už se vrátili domů, ale byli připraveni kdykoliv pomoci.

Noah přikývl na souhlas.

Sledoval svého otce, jak mizí mezi stromy a ve vlčí podobě běží zpět domů.

Konečně byl sám a mohl si přehrát všechno, co si přečetl v otcově hlavě o Valerii.

Kdyby nebyl hlupák, mohlo to být jinak. Ale věděl, že už stejně nic nezmění. Jediná věc, která ho hřála na srdci, byla ta, že Valerie chtěla být s ním…

 

XXX

Od Noahovy proměny uběhly tři dny. Když ho Jacob našel, Sarah jí hned zavolala, tak, jak jí to slíbil Edward.

První, co chtěla udělat, bylo rozjet se do La Push a vidět ho, ale to nebylo možné, protože tam Noah nebyl. Sarah jí pověděla, že je s Jacobem a Edwardem někde v horách a učí ho ovládat proměnu. Celé tři dny byla jako na jehlách, ale nejhorší bylo vyptávání Amber. Na otázku, proč Jacob nepracuje a proč nepřijede alespoň Noah, jí řekla, že jsou nemocní a oba berou antibiotika.

Vymýšlet neustále nějaké lži bylo pro Valerii jako horor.

Byla ze všeho tak nesvá, že kdyby se Amber nezmínila o Amandě, zapomněla by na to, že jí musí zabránit v příjezdu.

Jenže ať přemýšlela, jak nejlépe to uměla, neměla nejmenší tušení, co jí má povědět. Proto, když jí Amanda volala a řekla jí, že bude muset návštěvu odložit, měla chuť to zapít. Děkovala bohu, že se ty zatracený trouby rozbily a ona musela sehnat nové za přijatelnou cenu.

 

Val se motala po kuchyni, jako by ji viděla poprvé v životě. Amber odjela do města a ona se rozhodla uvařit. Nikdy nebyla tak nešikovná, jako ten den, proto se rozhodla s vařením skončit, i když vlastně ani nezačala. Posadila se na židli a složila si hlavu do dlaní. Nebylo možné, jak moc se jí po Noahovi stýskalo, jako by bez něho nemohla popadnout dech. Potřebovala vědět, co se děje. Uběhl týden a ona nevěděla nic jiného, než to, že je někde v horách. Nevěděla, jak dlouho tak seděla, ale když se konečně zvedla a chystala se jít do pokoje, zazvonil telefon.

Div se nepřerazila, když k němu běžela.

„Haló?“

„Ahoj.“ Hlas, který se ozval v telefonu, zastavil Valerii na pár vteřin srdce.

„Noahu.“ Byl to on, byl doma!

„Val, já… Mohla bys přijet?“ Hlas měl nejistý. Nebylo čemu se divit, musel si projít peklem.

„Jistě, já… ale nemám, jak. Amber není doma, vzala si auto.“  Chtělo se jí brečet, tak moc ho chtěla vidět.

„Přijede pro tebe Bella.“

„Dobře.“

„Děkuju,“ řekl tiše a složil. Valerie vyběhla do pokoje a natáhla na sebe první, co jí přišlo pod ruku. Ani ne za dvacet minut se ozval zvonek u dveří…

XXX

 

„Nevím, jestli je to dobrý nápad.“ Noah přecházel nervózně po obýváku. Jacob seděl na pohovce a Edward se opíral o rám dveří a pozoroval ho svýma zlatýma očima.

„Dokázal ses kontrolovat u Sarah a u mámy. Vím, že Valeriina krev je pro tebe lákavější než kohokoliv jiného, ale musíš být silný. My nedovolíme, aby se něco stalo,“ řekla Edward.

„Co když to nedokážu?! Co když jí ublížím?!“

„Pak s tím budeš muset žít.“

„Poslouchej mě, Noahu. Zítra odjíždíš, neuvidíš ji několik měsíců. Jestli je Valerie tvůj otisk, tohle odloučení bude pro vás oba těžké, a tohle je tvoje jediná možnost, jak se s ní rozloučit, i když je to nebezpečné – hlavně pro ni. Ale já vím, že to zvládneš. Musíš,“ přesvědčoval ho Jacob.

Před domem zastavilo auto. To byla první věc, kterou Noah slyšel, tou druhou byl tlukot srdce. Snažil se nenadechnout, ale marně, ještě nebyla ani v domě a cítil její vůni. Celé tělo se mu napjalo a začalo se třást.

„Uvolni se, soustřeď se jen na ni, na to, co k ní cítíš,“ zašeptal Edward.

 

Dveře se otevřely. První vešla Bella a hned za ní Val. Šla nejistě, srdce jí bilo jako o závod. Měla strach. Bella jí cestou všechno řekla.

Noaha napadlo, jestli se necítí jako pokusná myš.

Přestal dýchat a konečně se jí podíval upřeně do očí. A stalo se přesně to, co říkal jeho otec, otiskl se. Val byla jeho spřízněná duše, byla jeho druhou polovinou.

Přesto to neměnilo nic na tom, že ho vůně její krve doháněla k šílenství.

Soustředil se jen na to, co jí chtěl říct, snažil se ten žár, který ho pálil v hrdle, nevnímat.  Udělal krok vpřed a společně s ním jeho otec a Edward.

Bella stála pořád vedle Val, aby ji mohla dostat od Noaha co nejrychleji pryč, kdyby se cokoliv zvrtlo. Bylo mu příšerně. Měl ji na dosah a nejraději by ji strhl k sobě do náruče a políbil ji, ale nemohl, protože by z ní nejspíš vysál všechnu krev. Jenže to nepočítal s tím, že ona mu do náruče vběhne sama…

 

Valerie stála na místě a dívala se na Noaha, vedle kterého stál Jacob s Edwardem, jako jeho ochranka. Bella jí řekla, co se děje a že musí být opatrná, ale jak mohla? Když viděla, jak se na ni dívá, nemohla udělat nic jiného, než mu vběhnout do náruče.

 

Noah se začal třást, cítil, jak se mu tělo napíná a v ústech hromadí jed. Nesmí se proměnit! Nesmí jí ublížit! Ta slova si neustále opakoval, myslel na ni, na to, jak ji líbal, na to, co k ní cítil, a třes v jeho těle ustával, jed v ústech pozvolna ustupoval a on se uklidnil. Její vlasy ho zašimraly na nose a on jej do nich ještě víc zabořil, aby vdechl jejich vůni.

Podíval se na Bellu, která se na něj usmála, a pak na svého otce. Ten jej poplácal po rameni a společně s Edwardem o pár kroků ustoupil. Bella odešla do kuchyně. Nechali jim alespoň trochu soukromí, ale zůstali na blízku, kdyby se něco zvrtlo.

 

Noah sevřel Val do náruče, věděl, že je to naposledy, než bude muset odjet.

„Val, moc se ti omlouvám,“ zašeptal tiše.

„Ty se omlouváš mně? Noahu, tohle všechno se děje kvůli mně!“ Musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí, jakoby během toho týdne vyrostl a zmužněl.

„Tvoje chyba? Co to povídáš? To, co jsem, není tvoje vina. Neproměnil jsem se kvůli tobě, ale kvůli tomu, že jsem idiot.“

„Proč by jsi měl být idiot?“

„Tu noc, když jsem tě odvezl domů, a ty jsi na mě ani nepromluvila, jsem si myslel, že už mě nechceš. Dostal jsem zlost sám na sebe, na to, kým jsem, a tím jsem to spustil. Kdybych si uvědomil, že potřebuješ čas, abys to, co jsem ti řekl, vstřebala, nedopadlo by to tak. Alespoň ne tak brzy.“

„Neměla jsem se tak chovat, já…“

„Pssst, není to tvoje vina.“ Noah ji znovu pevně objal.

„Co se bude dít teď, Noahu?“ Valerie se odtáhla, aby se na něho mohla podívat.

Noah těžce polknul.

„Musím odjet.“

„Odjet? Kam?“ Val začaly v očích pálit slzy.

„Musím odjet do Volterry. Edward mi pomůže a jeho otec se bude pokoušet zjistit něco o tom, co se se mnou vlastně děje.“ Viděl, jak se jí oči zalévají slzami.

„Na jak dlouho?“

„Pár měsíců.“

„Měsíců…“ řekla tiše a nechala slzu stéct po tváři. Noah ji zachytil palcem a setřel.

„Musím to udělat. Nechci nikomu ublížit. To, že tady s tebou stojím, je zázrak. Musím se naučit potlačit tu žízeň, Val, a dokud se to nenaučím, být v mojí blízkosti je pro tebe smrtelně nebezpečné. Proto jsou otec a Edward nablízku, aby mě mohli zastavit a chránit tě, kdybych se přestal ovládat.“ Valerie mlčela. Nechtěla, aby odjel, ale věděla, že to musí udělat. Nejen kvůli ní, ale i kvůli své rodině.

„Kdy odjíždíš?“

„Dnes v noci. Až bude po všem, najdu si tě,“ řekl s nepatrným úsměvem.

Valerie se zhluboka nadechla a soustředila se na to, aby se jí nezlomil hlas.

„Nemusíš, budu pořád tady.“ Noah se usmál a políbil ji na čelo.

„Děkuju ti,“ zašeptal. Valerie se pokusila o úsměv a něco, co tomu bylo podobné, se jí přece jen podařilo na tváři vykouzlit.

Noah se musel připravit na cestu. Naposledy Valerii políbil na její hebké rty a rozloučil se s ní. Stál ve dveřích a sledoval auto, ve kterém ji Bella vezla zpět domů, než zmizelo ve tmě.

 

Celou cestu domů se Valerie snažila nebrečet, ale bylo to těžké. Nepodařilo se jí zabránit slzám, aby jí nestékaly po tváři.

„Musíš být silná. A podle toho, co jsem viděla, bude Noah dost silný na to, aby se domů vrátil dřív,“ prolomila Bella ticho v autě.

„Myslíš?“ Val se na ni podívala s nadějí v očích.

„Vím to. Já sama vím, jak je těžké se ovládat, ale dokázala jsem to. Pár dní po mé proměně přivedl Jacob mého otce. Udělal to proto, abychom neodjeli pryč. Když mě otec sevřel v náručí, byla to pro mě ta nejhorší zkouška, jakou jsem prošla. Ale dokázala jsem to, byla jsem novorozená upírka a dokázala jsem se ovládnout a nezabít člověka, na kterém mi záleželo. U Noaha je to ještě větší úspěch, když je pro něho tvoje krev tak vábivá.“

Valerie neznala Bellin příběh, ale jednoho dne by si ho ráda vyslechla a přímo od ní.

„Chtěla bych slyšet tvůj příběh z tvých úst,“ pípla Val.

„Jednou ti ho povím, ale na to je ještě čas. Teď si musíš prožít svůj příběh.“ Usmála se na ni Bella a zastavila před domem.

„Těším se, až tě zase uvidím, Valerie. Doufám, že to ale bude za klidnějších podmínek.“

„Já taky, ráda jsem tě poznala.“ Napřáhla k Belle svoji ruku a ta ji opatrně sevřela.

„Kdykoliv budeš chtít, můžeš mu zavolat,“ řekla Bella, když Val otevřela dveře od auta.

„Děkuju,“ špitla Val.

Sice to nebyla velká útěcha, ale alespoň uslyší jeho hlas. Podívala se ještě jednou na Bellu a vystoupila z auta. Šla domů s falešným úsměvem na tváři, aby Amber neměla nějaké podezření.

 

Bella ujížděla do La Push a myslela na to, jak moc jí Val připomíná jí samotnou. O to víc jí byla blízká a o to víc doufala, že se Noahovi podaří zvítězit nad touhou po její krvi, stejně tak, jak se to podařilo Edwardovi…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Empress

4)  Empress (14.03.2013 11:40)

Nojooo

maryblack

3)  maryblack (14.03.2013 11:19)

Marcelle - děkuju

Empress - Ty bys taky pořád jen muchovala No nemají to lehký ti naši dva hrdinové, ale snad to zvládnou. Kdo ví co se jim ještě postaví do cesty Díky za koment :D

Empress

2)  Empress (13.03.2013 17:12)

Tak Noah odišiel a ani sa nepomuchlovali :'-( :D
Robím si srandu samozrejme, kapitola bola úplne dychberúca. To, že musí odísť do Voltery sa mi vôbec, ale vôbec nepáči, ale je to nutné. Tak budeme Val držať palce, aby sa od smútku neusúžila. Konieckoncov, má pri sebe osôbky, ktoré jej určite pomôžu prekonať toto obdobie. Takisto Noah, má tých najlepších pomocníkov. Aj keď meno Edward Cullen mu cez pusu moc nejde. Ono na to dojde, že zmení názor, som si istá
Nuž a hlavne ako dlho sa Val podarí odďalovať Amandin príchod....
Moja milá, neostáva ti iné, ako sadnúť na pedela inak bude čoromoro

Marcelle

1)  Marcelle (13.03.2013 13:14)

Skvělé

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still