Sekce

Galerie

/gallery/pizap.jpg

Další kapitolka je na světě. Moc se omluvám všem, co moji povídku čtou, že mi to tak trvalo. Doufám, že čekání stálo za to a že se vám bude kapitola líbit. Co se bude dít? Nepovím, čtěte a dozvíte se... :)

11.Kapitola

 

Jacob

 

Čekal jsem na mýtině na Alice a Rose už v lidské podobě. V hlavě jsem pořád zvažoval možnosti, kterej upír by riskoval svůj krk a odvážil by se vstoupit na naše území. Napadal mě ale jen jeden a já potřeboval mít jistotu.

„Tak co se děje, Jacobe,“ ozvala se za mými zády Alice. Otočil jsem se za jejím hlasem a kývnul jí a Rose na pozdrav.

„Alice, potřebuju, aby si pro mě něco udělala. Víš, pořád mi leží v hlavě, že tenkrát na mýtině nebyla celá trojka Volturiových pohromadě. Nějak mi to posledních pár dní nedá spát.“

„Nemyslíme si, že by se Marcus o něco pokusil, garda je zničená a on sám by proti nám nic nezmohl,“ ozvala se Rose.

„A není nějaká možnost, že by se k němu někdo připojil?“ zeptal jsem se jich a doufal, že odpověď bude ne.

„Jacobe, i kdyby se k němu někdo připojil, pochybuju, že by se chystal něco podniknout proti nám všem. Byli bychom v opravdu velké přesile,“ odpověděla Alice.

„No dobře, ale i přesto... Mohla by si se pokusit něco vidět? Nebudu klidný, dokuď nebudu mít alespoň nějakou jistotu.“

„Fajn. Zkusím to dnes večer a potom ti dám vědět.“

„Jacobe, jak je na tom Ness? Od Carlisla víme, co se děje, a máme o ni starost,“ zeptala se Rose.

„Nejste sami, Rose. Mám o ni strach, i když ona to nese dobře. Je s tím smířená.“

„A co ty?“ zepatala se Alice. Co jsem jí měl povědět? Že je to všechno moje chyba? Podle mě si to stejně všichni mysleli.

„No, nejradši bych si nafackoval za svou blbost, ale to už je jedno. Teď jí musím být oporou a ne se litovat jak malej fracek. Chci vás o něco požádat. Neříkejte Ness, že jsme se dneska viděli a o čem jsme mluvili. Nechci jí přidělávat starosti.“ K mému překvapení souhlasily. Nepočítal jsem s tím, že mi to odkýve i Rose, ale stalo se. Rozloučili jsme se a já se jako vlk rozběhl domů.

 

Seděli jsme s Ness v obýváku. Já pohodlně rozvalenej na sedačce a Ness uvelebená v mém náručí.

„Tak jak to vzali Edward s Bellou?“ díval jsem se na ni, jak přemýšlí, co mi odpovědět. Edward mě určitě tituloval všema možnýma nadávkama.

„Já jim to ještě neřekla. Myslím, že by bylo lepší počkat, až přijedou domů.“ Její rozhodnutí mě překvapilo. Počítal jsem s tím, že Edward nebude meškat a bude u nás jako na koni, aby mi mohl nakopat zadek. Popravdě tím, že jim to nezavolala, se mi opravdu ulevilo.

Večer byl příjemný. Ness mi pověděla, že by poslední ročník studia, který odložila, chtěla dokončit doma jako dálkové studium. Souhlasil jsem, kvůli těhotenství do školy nenastoupila a viděl jsem na ní, že ji to mrzelo. Domluvili jsme se, že co nejdřív všechno vyřídíme, aby mohla začít. Další na seznamu byly Vánoce. Byl konec října a já neměl ponětí, co komu koupit, a potřeboval jsem radu. A tak jsme vymýšleli všechno možné, ale stejně jsme na nic pořádného nepřišli.

Když Ness usnula, odnesl jsem ji jako vždy do ložnice a šel zpět do obýváku. Čekal jsem na telefon od Alice. A mé čekání netrvalo dlouho. Sotva jsem sešel ze schodů, zazvonil telefon.

 

„Alice, tak co? Viděla jsi něco?“ vychrlil jsem na ni, než stačila cokoliv říct.

„Bylo by hezké, kdyby si nejdřív pozdravil. No, ale to je u tebe normální. Takže... Viděla jsem Marcuse, drží se v ústraní. Nesnaží se o nic, protože nemá nikoho, s kým by se o něco pokoušel. Takže můžeš být klidný a Marcuse pustit z hlavy.“

„Jsi si tím jistá?“

„Jsem si jistá, takže jestli je to všechno, budu končit. Jdeme s ostatními na lov a zítra odjíždíme. Vyřiď Ness, že se s ní zítra ráno přijdeme rozloučit.“

„Dobře, Alice, vyřídím a děkuju.“ Položil jsem sluchátko a šel se posadit do kuchyně ke stolu. Chvíli jsem seděl a přemýšlel nad tím, co mi řekla, a pak jsem si uvědomil, že jsem jí neřekl o tom, že jsme na našem území zachytili pach toho neznámého upíra. Jak jsem na to mohl zapomenout?! Až zítra přijde, povím jí to. Zvedl jsem se a šel do ložnice. Ness klidně spala. Potichu, abych ji nevzbudil, jsem šel do koupelny a dal si sprchu. Už jsem nepřemýšlel nad ničím, jen jsem se těšil, až si lehnu a přitulím se k jejímu tělu a nechám se znovu ukolébat tlukotem jejího srdce.

 

♥♥♥

Loučení s Cullenovími bylo pro Ness velmi dojemné. Hlavně s Rosalií. Ze všech svých tet a strýců byla ona její nejmilejší, ne že by ostatní neměla ráda. Od jejich odjezdu uběhly čtyři týdny. Ness se za tu dobu hezky zakulatila a moc jí to slušelo. Další vyšetření u Carlisla bylo v pořádku a ona se i přesto, že ztratila svou upíří sílu, cítila výborně. Edward s Bellou zprávu o jejím stavu vzali docela dobře, jelikož je Carlisle ujistil, že Ness nehrozí nic z toho, co se stalo Belle, když ji čekala. Nezdrželi se dlouho, měli ještě pár důležitých přednášek, než jim mělo začít zkouškové období, a tak se museli po víkendu vrátit do Londýna.

V hlídkování jsme nepolevili, i když už jsme žádného upíra neucítili, teda kromě Cullenů. Jediná věc, která mě trápila kromě té pijavice, byla ta, že jsem musel Ness lhát. Věděla, že běhám po lese jako vlk, ale myslela si, že potřebuju být sám. Neměla ponětí, kvůli čemu to opravdu dělám. Když jsme byli spolu, užívali jsme si každou minutu. Byli jsme tak zamilovaní a šťastní jako nikdy. A pak se všechno změnilo.

♥♥♥

Renesmé

 

Byla jsem u Carlisla na kontrole. Tentokrát se mnou Jacob nemohl jet, a tak místo něj s radostí jela Esmé. Měl něco na práci u Billyho. Vyhovovalo mi to, alespoň jsem mu mohla přichystat překvapení pod stromeček. Ani jeden z nás netušil, jestli budeme mít holčičku nebo chlapečka, a já doufala, že dnes to konečně Carlisle zjistí, a já Jacoba překvapím.

 

Ležela jsem na lůžku a čekala, jestli Carlise už konečně zjistí, co budeme mít. A pak se konečně ten náš malej mrňous otočil tak, že bylo vidět pohlaví.

„Carlisle, je to vidět?“ byla jsem nedočkavá.

„No, dělá moc pěkné kotrmelce, ale... ano, je to vidět. Moc ti gratuluju Ness, je to chlapeček,“ usmál se na mě.

„Noah,“ zašeptala jsem a šťastně se usmála na Esmé, která stála vedle mě a držela mě za ruku.

„Moc krásné jméno, Ness.“ Oplatila mi úsměv.

„Dobře, Ness, můžeš se upravit. Všechno je v pořádku, nemusím se ptát, jestli už cítíš pohyby, protože ten malej lumpík si to moc hezky užívá,“ zasmál se Carlisle.

„Cítím se skvěle. Trápí mě jen jedna věc.“

„Jaká? Ness, cokoliv se děje, mi musíš říct,“ podíval se na mě starostlivě.

„Carlisle, klid. Ta věc, která mě trápí, je to, že toho teď sním tolik, že si nejsem jistá, jestli nejsem vlk stejně jako Jacob,“ rozesmála jsem se. Jeho starostlivý výraz se změnil a na tváři se mu roztáhl širký úsměv, stejně jako Esmé.

„Chci vás požádat, abyste Jakeovi neříkali, že bude mít syna. Chci ho překvapit. Tohle bude speciální dárek.“ Nemohla jsem se dočkat, až uvidím jeho výraz.

„Slibujeme, že od nás se nic nedozví,“ mrknul na mě a podíval se na Esmé, která mu přitakala.

„Děkuju vám. Esmé, chtěla jsem se zeptat, jestli by jsi se mnou nezajela na nákupy.“ Měla jsem v plánu koupit něco hezkého pro miminko a zároveň i dárek pro Jacoba. Byl začátek prosince a nejvyšší čas začít nakupovat dárky. S Jacobem jsme se rozhodli, že všem koupíme dárky společně. Přece jen jsem nechtěla riskovat, že koupí něco nevhodného třeba mému otci a ten ho na místě zakousne.

Nakupování jsme si opravdu užily, prošly jsme spoustu obchodů s dětským oblečením, ale až v posledním jsem našla to, co jsem hledala.

 

Domů jsem se vracela, když se stmívalo. Čekala jsem, že Jacob bude doma, ale dům byl tmavý a tichý. Nejspíš spí, řekla jsem si a šla do ložnice, ale nebyl tam. Prošla jsem celý dům, ale po Jakeovi ani stopy. Takže se ještě zdržel u Billyho.

Využila jsem jeho nepřítomnosti a šla schovat dárek, který jsem koupila. Byla jsem unavená, a tak jsem se rozhodla, že si dám sprchu a půjdu si lehnout. Vzala jsem si Jacobovu košili a šla do koupelny. Stoupla jsem si pod sprchu a užívala si proud teplé vody, která hladila moje tělo. Noah se zavrtěl a já se usmála, když jsem ucítila ten šťouchanec, který mi uštědřil. Pohladila jsem své už hodně vystouplé břicho a byla jsem šťastná.

„Už jen tři měsíce a budu tě držet v náruči, drobečku,“ zašeptala jsem a opět se pohladila po břiše.

Osprchovaná a oděná do Jakeovy košile jsem šla do kuchyně, abych něco zakousla, a že toho nebylo málo. Uklidila jsem po sobě v kuchyni a šla si lehnout. Těšila jsem se, až se Jacob vrátí a přitulí se ke mně.

Přišel pozdě v noci, cítíla jsem jeho horké tělo, které se ke mně přitulilo. Políbil mě do vlasů a pohladil mi břicho.

„Odpusť mi,“ zašeptal a něžně mě políbil na tvář. Tak moc jsem se k němu chtěla otočit a říct mu, že nevadí, že přišel pozdě, ale znovu mě přemohl spánek.

 

♥♥♥

 

Vzbudila jsem se brzy ráno na Jakeově straně postele. Když jsem si to uvědomila, zarazilo mě, že tam není a nespí. Většinou to byl on, kdo si rád přispal. Zaposlouchala jsem se, jestli neuslyším nějaké zvuky z přízemí, ale nic. Dům byl zase tak tichý jako včera. Vstala jsem z postele a šla jsem do kuchyně. Myslela jsem si, že bude sedět u stolu a snídat, ale nebyl ani tam. Místo toho jsem tam našla dopis. Vzala jsem ho do rukou a začala číst.

 

 

Nessie,

 

vím, že až si přečteš tenhle dopis, budeš mě nenávidět. Odcházím od tebe, vím, že ti to nejspíš zlomí srdce, ale je to to nejlepší, co pro nás dva můžu udělat.

Všechno, co se mezi námi stalo, bylo moc hezký, ale bylo toho na mě příliš. Věř mi, že všechny chvíle, které jsme spolu strávili, mám vryté hluboko v paměti, ale bohužel ne v srdci. Už s tebou nechci být. Moje láska nebyla dobrovolná, byla mi určená vlčím genem. Byl jsem zaslepenej blázen, kterej věřil tomu, že tě upřímně miluje. Teď ale vím, že to tak není a nikdy nebylo. Vím, že všechno, co jsem napsal, tě hluboce raní, ale už jsem tě nemohl dál obelhávat. I přes to všechno doufám, že mi jednoho dne odpustíš.

 

Jacob

 

List papíru mi vypadl z ruky. Nemohla jsem popadnout dech. Chtěla jsem se probudit z té noční můry, ale nešlo to, protože to nebyl sen. Před očima se mi zatmělo a já cítila jak moje tělo klesá k zemi.

 

Paul

 

Doběhl jsem před Jakeův dům a štěkl na něj. Měl jsem ho informovat, jestli jsme zjistili něco nového. A to jsme zjistili. Znovu jsem štěkl, ale nic se nedělo. Odběhl jsem mezi stromy a přeměnil se. Natáhl jsem na sebe tričko a kraťasy a šel zpět k domu.

Zaklepal jsem na vchodové dveře, ale nikdo neotvíral. Auto stálo před domem, takže doma být museli. Projel mnou divný pocit. Nemohl jsem jinak než vejít bez pozvání dovnitř.

Jen co jsem otevřel dveře, krev mi ztuhla v žilách. Ness ležela nehybně v kuchyni na podlaze.

„Ness!“

Přiběhl jsem k ní a opatrně ji vzal do náruče. Odnesl jsem ji na pohovku a pokoušel se ji probrat. Po pár minutách se mi to podařilo a ona otevřela oči. Oči plné bolesti a smutku.

„Ness, co se stalo? A kde je Jacob? Jak to, že tě tady nechal samotnou?!“ Ničemu jsem nerozuměl. Čekal jsem, že mi odpoví, ale ona jen zvedla ruku a ukázala na kuchyň. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„J... jdi tam a najdeš odpověď,“ plakala. Udělal jsem, co řekla. Na zemi, kousek od místa, kde ležela, byl list papíru. Zvedl jsem ho a začetl se do něj.

„Co je tohle za blbost?! Tohle by Jacob neudělal. Sakra, co to má bejt?!“ Měl jsem vztek.

„Paule, všechno napsal, co na tom nechápeš?! Odešel, opustil mě i svoje dítě!“ Sotva ta slova dořekla, rozplakala se ještě víc. Měl jsem Ness rád, trhalo mi srdce vidět ji v takovém stavu. Musel jsem mluvit se smečkou, ale nemohl jsem ji nechat samotnou.

„Ness, neplakej. Přísahám, že ho najdeme a pak mu dáme pořádně na tlamu za to, co ti udělal. Pojď, odvedu tě k Billymu, nemůžu tě tady nechat samotnou.“ Došel jsem k ní a snažil se ji uklidnit.

Neodpověděla, svůj nepřítomný pohled směřovala někam za mě. Nevnímala, co jí říkám. Už jsem se jí na nic neptal, znovu jsem ji vzal do náruče a i s dopisem zastrčným v kapse jsem s ní šel k Billymu domů.

 

 

♥♥♥

O dva týdny později...

Bella

 

Dívala jsem se na svoji dceru, která seděla v houpacím křesle na verandě, zabalená v těch nejteplejší věcech, co jsem v domě našla, a nepřítomným pohedem sledovala zasněženou krajinu před domem. Věděla jsem, jak se cítí, tedy alespoň z poloviny. Když mě před lety opustil Edward, nebyla jsem těhotná, v tom je ten rozdíl. Od té doby, co Jacob odešel, s nikým pořádně nepromluvila. Stěží jsme do ní dostali jídlo, přimnělo ji k tomu až Carlislovo varování, že může ohrozit svoje dítě.

Nikdo z nás nevěřil tomu, že by ji Jacob takhle opustil. Smečka ho nepřestávala hledat, dokonce se k nim přidal i Edward, Jasper a Emmett, ale nic. Jakoby se po něm slehla zem.

Šla jem k ní a posadila se do druhého křesla, které stálo vedle.

„Ness, zlatíčko, měla by si jít dovnitř, ať neprochladneš, musíš myslet na Noaha.“ Natáhla jsem se k ní a pohladila ji po tváři. Podívala se na mě. Bolest, která se jí odrážela v očích, drásala moje mrtvé srdce.

„Mami?“ zašeptala zlomeným hlasem.

„Ano, zlatíčko, jsem tady, mluv se mnou.“

„Mami, co mám dělat, abych zapomněla? Co mám dělat, abych zacelila tu obrovskou díru, co mám v srdci? Tolik mě to bolí, mami. Ta bolest mě dusí. Pokaždé, když se probudím, doufám, že to všechno, co se děje, byl jen sen, ale když se podívám na prázdnou postel vedle sebe, pochopím, že je to skutečnost. Cítím se, jako bych na srdci nesla obrovský balvan, který mě tíží. Chtěla bych umřít, necítit tu bolest, ten stesk, ani zlost.“ Během toho, co mluvila, se jí po tváři kutálely slzy. Setřela jsem jí je a opatrně ji objala.

„Poslouchej mě, holčičko. Nesmíš se tomu poddat. Budu s tebou mluvit upřímně. Nikdy nezapomeneš na toho, koho skutečně miluješ, a šrámy, které máš v srdci, se nikdy nezacelí, vždycky tam budou. Jsou součástí tebe, budou tě dělat silnější. A ty musíš být silná pro svého syna, který tě potřebuje a bude potřebovat po zbytek života.“

„Je možné někoho milovat a zároveň nenávidět? Jak mi tohle mohl udělat, mami?! Jak mohl odejít a nechat mi tady jen zpropadenej dopis. Nezmínil v něm ani naše dítě! Jako by pro něj vůbec neexistovalo! Nikdy mu to neodpustím, nikdy!“ v jejím hlase najdenou zazněla tvrdost a nenávist, ale já věděla, že její srdce to cítí jinak. Ještě chvíli jsem s ní seděla na verandě a pak ji doprovodila do její ložnice a uložila ji. Během několika minut usnula. Stála jsem tam a pozorovala ji, jak spí. Jak moc jsem si přála, aby všechna její bolest a trápení padlo na mě. Kdybych mohla plakat, ronila bych slzy místo ní a možná bych uronila i pár sama za sebe, za zradu mého nejlepšího přítele. I přes to všechno jsem ho dobře znala a nevěřila jsem, že by tohle dokázal udělat. Bolest a zármutek mojí dcery mi byl přednější a já na Jacoba dostala zlost, ale v hloubi duše jsem cítila, že mu křivdím. Něco mi říkalo, že se možná děje něco, o čem nikdo z nás nemá vůbec tušení...

 

Voltera

Jacob

 

Seděl jsem v chladné tmavé místnosti a toužil umřít. Nenáviděl jsem se za to, co jsem udělal své milované Nessie, ale musel jsem. Nešlo to jinak. Kdybych neodešel, mohla zemřít ona i naše dítě a to bych nikdy nedovolil. Moje podezření, že ta italská pijavice něco chystá, se potvrdilo. Znovu jsem si vzpomněl na to co, se stalo.

 

Ten den jsem hlídkoval sám, potřeboval jsem přemýšlet a neměl jsem zapotřebí, aby moje myšlenky poslouchal někdo ze smečky. Oběhl jsem území Cullenů i to naše, ale nic jsem necítil. Pořád mi vrtal v hlavě ten upír, co se tam objevil. Aniž bych věděl jak, ocitl jsem se v Port Angeles, kam jsem rozhodně namířeno neměl, ale nezajímal jsem se, proč jsem tam. Né, když jsem cítil ten pach. Pach upíra, který se před časem objevil v La Push.

 

Les byl zahalený ve tmě, obyčejný člověk by nic neviděl, ale já ano. Stál naproti mně s vítězným úsměvem na tváři. Zavrčel jsem na něj a chystal se zaútočit, ale nešlo to, jakoby mě ovládal.

„Marný pokus, pse! Teď jsi pod mým vlivem a budeš mě dobře poslouchat. Můj pán má s tebou jisté úmysly. Pokud se mnou neodejdeš dobrovolně, postarám se o tu tvoji poloupírku a dítě, co v sobě nosí. A ty a všichni ostatní budete přihlížet jak umírá!“ Znovu jsem zavrčel. Tohle by nikdo z nás nedopustil.

„Vím, co se ti honí v hlavě, ale ujišťuji tě, že můj dar vás všechny dokáže přimět, abyste nehli ani prstem, když si budu užívat, jak umírá. Máš jednu noc na to, aby si od ní odešel. Uděláš to však tak, aby si všichni mysleli, že ji nemiluješ. Pokud zjistím, že jsi někomu naznačil, co se děje, víš, co se stane?“ Moje hlava přikývla na souhlas.

„Ráno se setkáme opět na tomto místě, postarej se, aby tě nenáviděla a já ti zaručuji, že bude žít.“

 

A já to udělal. Vrátil jsem se domů pozdě v noci, když spala. Naposledy ji políbil a objal její křehké tělo, pohladil její bříško, ve kterém rostlo naše dítě. Pár minut jsem si užíval její blízkost, její vůni a pak jsem odešel a nechal jí dopis, který jí měl zlomit srdce.

„Pse, jdeme!“ Do místnosti vniklo trochu světla z chodby. Přestal jsem vzpomínat, pomalu jsem se postavil a začal se přibližovat ke dveřím. Po čtrnácti dnech, zavřený v té zatuchlé místnosti jsem se měl konečně setkat se svým věznitelem – s Marcusem...

 

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

13)  SestraTwilly (30.08.2013 23:14)

Ty vaho,tak toto som nečakala...

Niky

12)  Niky (08.05.2012 22:06)

Co tooo?? Co mi to děláš? Musím honem na další

11)  susotka98 (25.04.2012 14:24)

tak coo kdy bude další díl nemužu se dočkat. :) :) :) :) :)

maryblack

10)  maryblack (18.04.2012 12:17)

Děkuju moc, holky jsem ráda, že se vám kapitola líbí Pokusím se co nejdřív zveřejnit další díl :p

9)  susotka98 (17.04.2012 17:18)

a rychle další kapitola je to tak napínavé už se nemohu dočkat a hlavně chudinka ness a to meléé tak rychle pokračuj nechci spěchat ale pro mě je to tak duležité jsem dotoho blázen......

Marcelle

8)  Marcelle (17.04.2012 12:37)

No nazdar , to ještě bude síla

Empress

7)  Empress (17.04.2012 10:48)

Nikuš držííííííííííím

Twilly

6)  Twilly (17.04.2012 10:32)

Pardón, že se do toho pletu, nechci plevelit - Aňu, budem na kompe až vo štvrtok, takže pokojne, oki? Vysvetlím neskôr, zatiaľ môžeš preventívne držať palce

Empress

5)  Empress (17.04.2012 10:18)

Dnes to dúfam dokončím inak sa z toho

maryblack

4)  maryblack (17.04.2012 10:16)

Ehm, ehm... Možná tuším :D

Empress

3)  Empress (17.04.2012 10:14)

Však ty vieš kde

maryblack

2)  maryblack (17.04.2012 10:13)

Děkuju, zlato jsem ráda, že se ti líbí Já se těším na tvoje pokračování, takže... Kde to vázne??

Empress

1)  Empress (17.04.2012 10:10)

Zlato jupíííí, je to tu. Gratulujem Viem, že s ňou nie si úplne spokojná, ale mne sa páči veľmi
A tá dráma:'-( ... Chudák Jake a Ness :'-( :'-( Niektoré pijavice by si zalúžili akurát toto

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree