Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/thumbs/smrtcs.jpg

„Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.“ - Menandros

Nový dům a pořádný šok.

Upíři?

 

„Připravena?“ Podívala jsem se Esmé do očí a chtěla vykřiknout něco v tom smyslu, že se hrozně těším a na nic jiného nemyslím, ale slova se mi prapodivně zarazila v krku. Nebylo to tím, že bych se netěšila, ale cítila jsem, že je něco špatně. Že tomu něco chybí. A tím něčím byla Sandra. Od té poslední hádky jsme spolu nemluvily. Spíš ona nemluvila se mnou. A mně docházelo, jak moc mi chybí. Asi začínám být přecitlivělá, ale opravdu bych si přála, aby tu dnes byla se mnou. Esmé konečně dokončila práce na mém domečku a na mě dopadla tíha toho všeho. Nové bydlení. Pořádný dům, který není jen na neurčitý časový úsek. Ani ne tak dům jako... Domov. To slovo jsem nikdy pořádně nepoužila a teď je tu ta chvíle. Šance začít pořádně a jako normální člověk. Možnost dodělat si školu, najít si přátele a třeba i přítele... Dobrá, nebudeme to přehánět. Ta poslední položka se škrtá, ale šance na nový život to opravdu je. A Sandra tu nebyla. A přiznávám, bolí to.

Když jsem se konečně vyhrabala ze svých přecitlivělých myšlenek, došlo mi, že Esmé stále čeká na odpověď. A protože jsem si nebyla jistá, zda dokážu odpovědět, raději jsem jen kývla. Esmé to zřejmě stačilo a já ji poslušně následovala k autu.

Ani nevím, kdy jsem nasedla – nebo hlavně jak, ale další věc, kterou jsem byla schopná vnímat, byl pohled na můj vlastní baráček skrz okýnko auta. Ano, správně, jen jsem tam seděla a jak ta největší trubka koukala tupě na dům.

„Bello, je všechno v pořádku?“ Nevím, od koho přesně otázka přišla, ale na odpověď jsem se nezmohla. Vyšla ze mě pouhá nesrozumitelná změť hlásek. Raději jsem vystoupila a pro jistotu párkrát mrkla. „To... Eh. Todle.... Tohle,“ pro zdůraznění jsem párkrát zamávala rukama ve vzduchu ve snaze zdůraznit pozici mého baráčku, „je teď moje?“ Ke konci mi hlas vyskočil do podivných výšin, ale přes Emmettův smích tomu nikdo nevěnoval pozornost.

„Bello, z venku se nic moc nezměnilo. Změny uvidíš až uvnitř. Teda pokud se dřív neudusíš mouchou, co ti vletí do pusy.“ Až nyní jsem si uvědomila, jak se musím tvářit. Sakra! Co to dělám?! Jde se dovnitř! Rázně jsem vykročila k domovním dveřím. Sice jsem k Emmettově pobavení na té ultra krátké cestě asi třikrát zakopla, ale ke dveřím jsem se dostala. Chvíli mi trvalo, než jsem otevřela dveře, protože nervozita je opravdu skvělá věc.

Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Nevím, jestli jsem chtěla něco říct, ale čím jsem postupovala dále, tím víc jsem nevěděla, co říct. Esmé je kouzelnice! Aby se vešla do mého omezeného rozpočtu, bylo tu minimum dekorací, ale i při tom to vše působilo příjemně a jako... Jako doma. Veškeré místnosti byly sladěné přesně tak, aby mi vše vyhovovalo a ten pokoj! Ta postel u které se nebudu muset bát, že by se mnou spadla a ten výhled! Opravdu jsem nevěděla, co říct. Myslím, že během mé prohlídky i Esmé něco vysvětlovala – nejsem si jistá, nějak jsem vypla – co se její volby vybavení týče, ale můj současný výraz ve tváři ji musel zarazit.

„Neboj se, cokoli můžeme vyměnit nebo předělat. Stačí říct, vůbec se nebudu...“ Rychle jsem ji přerušila obětím. To jediné mohlo vyjádřit, jak moc se mi můj nový baráček líbí a zároveň jsem tím mohla vyjádřit svou vděčnost. „Je to úžasné, Esmé. Strašně moc děkuji.“ Myslím, že jsem ještě dodala něco o platbě a že peníze převedu co nejrychleji, ale opravdu si nejsem jistá...

„Zlatíčko, nemáš za co děkovat, ať se ti tu líbí...“ Esmé mě pohladila po rameni a já měla sto chutí ji znovu obejmout. A opravdu bych je objala všechny, kdyby se nepřiřítila Sandra.

 

„Jdi od nich! Hned! Co nejdál!“ Tak jo, tohle tu už jednou bylo. Že by další partička štěňat?
„Sežerou tě!“ Nebo to třeba budou koťata. Takové velké přerostlé kočičky...

„Vysají ti krev!“ Tak jo... Tohle u indiánů nevyřvávala...

„Konečně to všechno dává smysl! Upíři to jsou!“ Upíři... Oni... Upíři... Esmé – milá a pečující. A Alice – ten věčně veselý skřítek posedlý nákupy, Emmett – steroidy nadopovaný vtipálek... Oni jsou upíři... Upíři... Upíři! Krev pijící zrůdy!

Tak dobře, hlavně nepanikařit. Hlavně nepanikařit... To se líp řekne, než udělá... Upíři...

Opatrně jsem od Esmé o krok ustoupila a snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Nádech a výdech. Dýchat zhluboka a uklidnit se. Proč mi tak šíleně tluče srdce?

„Ještě jednou vám všem strašně moc děkuji za pomoc. Opravdu jste mi neskutečně pomohli a umožnili mi lehký začátek mého nového života. A nechci být nezdvořilá, ale myslíte, že byste mě tu mohli teď zanechat o samotě?“ Bezva, ani hlas se mi netřásl. Lepší než sem čekala. Prosím ať nic nepoznají...
„Je všechno v pořádku?“ Jasně že se Alice nedala tak snadno odbýt. To ona nikdy.

„Jasně! Jen je to můj první opravdový dům a já... Je to pro mě velký krok a potřebuji být teď sama...“ A vy jste upíři a moje srdce se snaží uběhnout maraton a už zase panikařím...

„Ale to je pochopitelné. Musíš si tu na vše zvyknout a sama se zabydlet. Nebudeme tě rušit. Jen pamatuj, že kdybys cokoli potřebovala – cokoli, neboj se ozvat. Jsme tu pro tebe.“ Jo! přesně proto potřebuju být sama! Zabydlet se! Vůbec se mi strachy neklepou kolena... a už vůbec nemám strach o svůj život...
„Děkuji za pochopení.“ Nasadila jsem ten nejsladší úsměv ze všech a vyprovodila je ke dveřím. Počkala jsem, dokud nenasedli do aut a nezmizeli v zatáčce. Až poté jsem za sebou zavřela dveře a úlevně se svezla do pohovky v obývacím pokoji.

 

„No to je dost!“ Sandra zuřila. Byla doslova vzteky bez sebe. „To ti to trvalo!“

„Nemohla jsem je jen tak vyhodit!“ Ještě by mě sežrali...

Ale Sandra nevypadala, že by se chtěla uklidnit. „Mohli tě vysát! Vycucnout. Byla bys mrtvá! Mrtvá!“

„Kdybych na ně začala z ničeho nic řvát, tak by to vůbec ničemu nepomohlo! Dopadlo by to jako v La Push. Ne-li hůř! Já si naprosto dobře uvědomuji, co se mi mohlo stát! Ale myslím, že jsem se v dané situaci zachovala nejlépe, jak jsem mohla. Nemyslíš?!“ Opět se mě postupně zmocňovala panika. Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Nohy a ruce se mi rozklepaly a začala jsem trhaně dýchat.

„Ježíši! Bello! Jsi v pořádku?! Posaď se, zhluboka dýchej. Promiň, nechtěla jsem na tebe tak moc tlačit. Já vím, že jsi dělala vše, co jsi mohla.“ Pomalu mě nasměrovala k pohovce a já se na ni zhroutila. „Bello, neplakej, všechno bude v pořádku...“ Já pláču? Opatrně jsem si sáhla na tvář a opravdu. Oči mi ztékaly potoky slz a já se neovladatelně rozvzlykala. Toto byla jedna z chvílí, kdy jsem litovala Sandřina nehmotného těla. Jak moc jsem si přála schoulit se jí do náruče.

„Belli, no tak. Jsi v pořádku. Už jsou pryč.“
„Proč mám takovou smůlu? Proč nemůžu mít normální život? Bez duchů, bez nadpřirozených bytostí... Už jsem se smířila s tím, že nemám rodinu, ale proč nemůžu mít klidný život? Konečně jsem našla místo, kde bych se mohla usadit... A na co nenarazím?! Tlupa přerostlých psisek a upíří rodinka jak vystřihnutá z časopisu!“ Život prostě není fér...

„Třeba to nebude až tak zlé... Nakonec ani ta vlčata nebyla až tak špatná, jak se jevila.“ Je pěkné, že se mě snaží uchlácholit, ale z jejího hlasu bylo více než patrné, že tomu, co říká, sama nevěří.

Ale i tak měla na mě její slova ten správný účinek a já se začala uklidňovat. „Jak jsi na to vlastně přišla?“

„Nesedělo mi to už delší dobu. Nejprve mi nesedělo to, jak vypadají – jsou prostě až moc perfektní. To není normální. A potom to chování kluků v La Push... A tak jsem je sledovala a...“ Mávnutím ruky jsem ji zarazila. Tohle jsem nepotřebovala slyšet.

„Víš teď mi teprve něco došlo,“ zašeptala jsem. „Smrťák říkal, že tu bude sranda.“
„Já vím,“ přitakala. „Zvláštní smysl pro humor.“

 


 

Nevím, zda na tuto povídku po takové době ještě někdo čeká, ale pokud ano, budu moc ráda za komentář.

Paxleena

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

4)  elis (21.06.2018 23:29)

já já já čekám pořád na další díly !!! tak prosím piš a přidávej !!

3)  BabčaS (26.03.2018 23:05)

2)  rettiska (26.03.2018 22:32)

Pokračovat!!!

1)  Lucka (26.03.2018 21:16)

skvělé

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek