Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Kopie%20k-%20ss5554d.jpg

Posunutí o pár let. Enjoy, Pawi.

2. kapitola

O 14. Let později

Pohled vypravěče:

Na to, že Edward a Isabella byli poloupíři, nenašlo se moc rozdílů od ostatních lidských dětí.

Bella nám vyrostla do krásy. Je sice výškově menšího vzrůstu, ale to jí dodává na roztomilosti. Díky Alici miluje módu a je velmi háklivá na boty, protože ty jediné jí Alice nechá, když jde „měnit šatník, protože je už týden z módy“, jak říká střapatá sestřička.

Edward… no, tak z něj se stal lamač dívčích srdcí. Chudák, každá holka ho chtěla už ve druhé třídě, ale on žádnou nechtěl. Na rozdíl od Bell je vysoký, už skoro přerostl Carlislea. I chudák Ed je Alicina panenka, ale zvyk je zvyk. Jen je háklivý na svoje vlasy, které má trošku delší.

Přes to, že Edward zjistil, že Carlisle a Esmé nejsou jeho biologičtí rodiče, nezazlíval jim to, že mu to nepověděli. Miloval je, protože oni se ho ujali, starali se o jeho štěstí i neštěstí. To oni byli praví rodiče, i když měli jinou DNA.

Jak je to s dary? Bell má fyzický a psychický štít, jak se ti dva dočetli v tátově pracovně, a Eda čte myšlenky. Nikdo z rodiny o jejich tajemství neví, a tak Bellu Alice neotravuje, ať Bell stáhne štít z těch dvou. Alice je totiž nevidí díky tomu fyzickému štítu, který Bell natáhla kolem sebe a Edwarda.

Momentálně se Cullenovi stěhují od Denaliových, kde až do teď bydleli, do Forks. Jak se zdá Tanya se nám zamilovala do Edwarda, ale ten je na ni moc mladý tak si chce počkat, až dospěje. No uvidíme, jak se to dál vyvine.

Pohled Belly:

„Tak si běžte vybrat pokoje,“ křikla mamka z kufru auta, kde brala pár krabic.

Všichni jsme se nahrnuli do domu.

„Tenhle je náš,“ bylo slyšet ze všech koutů druhého patra.

Vzala jsem Edwarda za ruku a táhla ho do velikého pokoje v rohu stejného poschodí.

„Mami, tenhle je náš!“ křikla jsem. Byl přesně dělaný pro nás.

„Bell, nechcete mít každý svůj pokoj? Co když Edward s tebou pokoj mít nechce?“ zeptala se mamka a položila krabici s knihami ke zdi.

Edward už otvíral pusu, že něco řekne, ale já mu skočila do řeči.

„Ale…ale…jak jako pokoj bez Edwarda?“ řekla jsem vyděšeně.

„Neboj se, Bell, budeme mít pokoj spolu,“ řekl Ed a objal mě. Uvolnila jsem se. Ano, jsem na Edwardovi závislá už od malička.

Mamka jen zakroutila hlavou a odcházela. Vyplázla jsem na ní jazyk, aby to neviděla.

„Já to viděl, Bello,“ křiknul Emmett. Z chodby.

„A co?“ Dělala jsem blbou a šla dolů pro krabice s našimi věcmi.

„No tohle,“ řekl a vyplázl na Esme jazyk. Ta se zrovna otočila a viděla to. Tváří jí přeběhl šok.

„Emmette, co jsi drzý,“ řekla a plácla mu pohlavek.

„Ale mami, Bella… PLESK,“ dala jsem mu druhý pohlavek. Chudák, uchechtla jsem se v duchu.

„Sss…“ zasyčela jsem. On jen vyplázl jazyk a zmizel drbaje se za uchem. Ach jo, Emmett.

Všichni jsme se stěhovali do svých pokojů a rozdělávali nábytek a osobní věci.

Večer bylo vše hotové, tak jsem si zalezla do naší koupelny. Sprcha bylo po perném dni velmi uklidňující. Pořádně jsem si umyla vlasy mým jahodovým šampónem, kterým mě Alice zásobovala. Prý jsem pro vůni jahod jako stvořená. Oblékla jsem si noční košilku a šla si sednout k počítači. Edward si mezitím zalezl do koupelny. Na e-mailu jsem měla jen dvě zprávy. Ještě jsem zkontrolovala svůj facebook a myspace a šla si lehnout. Edward mezitím vylezl z koupelny a taky si šel lehnout, protože bylo už kolem jedenácté večer. Nemohla jsem usnout, pořád jsem se převalovala a byla nesvá. Když v kuchyni bimbalo půl jedné ráno tak jsem se odkryla. Pomalu jsem přešla k Edwardově posteli a šáhla mu na rameno.

„Ede? Jsi vzhůru?“ šeptla jsem. Edward se otočil a usmál se. Byl… okouzlující.

„Jo, nemůžu usnout,“ šeptal jako já.

„Můžu?“ zeptala jsem se a ukázala na jeho postel. Jen se usmál a nadzvedl deku a nechal mě pod ní vklouznout.

Přitulila jsem se k němu a on mě objal. Teď jsem si všimla, že nemá tričko. Položila jsem ruku na jeho břicho a jemně ho pohladila. Jemně se zachvěl.

„Jak to, že jsi nemohla usnout?“ zeptal se, jako by to nevěděl.

„Je to tím novým prostředím, vždyť víš,“ pokrčila jsem rameny, i když v leže to šlo špatně.

„Asi jo,“ přitakal a víc mě k sobě přitiskl.

„Dobrou,“ šeptla jsem a jemně ho políbila. Původně byl polibek mířený na tvář, ale nemohla jsem odolat jeho rtům. Chvíli byl zaskočený, ale pak odpověděl.

„Dobrou, Belli,“ a dal mi pusu do vlasů. Za chvíli se mi začaly zavírat oči a já klidně upadla do hlubokého spánku beze snů.

Ráno mě probral řehot. Otevřela jsem oči a spatřila Emmetta, jak leží u nás před postelí a řehtá se. A já zjistila proč. Ležela jsem na Edwardovi, nohu přehozenou přes jeho bok a ruce kolem krku. Ed jednu ruku kolem mého pasu a druhou pod zadečkem. A bylo to krásně vidět, protože peřina byla na zemi.

„Emmette, vypadni!!! HNED!!!“ zakřičela jsem zděšeně. Ten se smíchem odešel.

„Promiň,“ šeptla jsem Edovi do ucha a chtěla nohu stáhnout, ale on mě za ni chytil.

„Mě to nevadí,“ řekl a políbil mě. Trochu mě to zaskočilo. Ale i tak jsem mu polibek opětovala. Radši jsem se stáhla a rychle šla do sprchy. Učesala jsem se a šla do šatny, zatímco Edward do koupelny. Vybrala jsem si minišaty a moje nejoblíbenější a nejdražší boty na podpatku. Utíkala jsem se dolů nasnídat. Emmett se pořád řehnil jak pitomeček. Nikdo si ho nevšímal.

„Tady máš snídani, Bell,“ podala mi máma omeletu a sklenici s džusem.

„Díky, mamí,“ řekla jsem a lípla jí pusu na tvář. Pustila jsem se do jídla. Za chvilku sešla i Alice s Rose a Jazzem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Čáu, ségra,“ pronesl Jazz. A holky jen jednohlasné „Ahoj Bell.“

Dosnídala jsem a čekala na Edwarda. Jenže on pořád nikde. Mé prsty se rozeběhly po desce stolu a začaly vyťukávat neklidné staccato. Po pár minutách jsem se zvedla a šla se podívat do pokoje, jenže tam nebyl.

„Edwarde?“ zavolala jsem.

„No?“ ozvalo se z šatny. Zakroutila jsem hlavou a vešla jsem dovnitř.

„Co tu děláš tak dlouho?“ zeptala jsem se a pomalu otočila ode dveří, které jsem zavřela.

Stál tam v černých riflích a dvěma košilemi v ruce. Jeho svalnatá hruď mi byla vystavená na obdiv.

„No, nevím kterou,“ řekl a ukázal na černou a zelenou košili. Teď stál čelem ke mně a já měla ještě lepší výhled.

„Co je?“ zeptal se a v očích měl šibalství. Tolik mu to slušelo.

„N-nic, jen porovnávám barvu košil s pletí… no, a vezmi si tu černou,“ zalkla jsem se a pro sebe zabručela „jsi v ní víc sexy“, ale nikdo mě nemohl slyšet, snad. Sakra, co to se mnou je? Nemůžu z Edwarda spustit oči, rozplývám se nad ním a začal se mi líbit! Tohle není dobré.


 

 

< ® >

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  marcela (01.08.2011 18:53)

Je to příjemný a klidný.Moc se mi to líbí.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek