Sekce

Galerie

/gallery/bels1.jpg

Jistě mi dovolíte představit další oblíbenou autorku těchto stránek v rozhovoru zaměřeném jen a jen na ni, což jí sice způsobilo mírnou nervozitu, nicméně myslím, že to ustála skvěle, s humorem a přehledem jí vlastním. Posuďte sami.

Takže, Carlie, začneme něčím uklidňujícím: Jak ses dostala k psaní? Co tě donutilo napsat první literární útvar vůbec, když nebudeme počítat školní slohy? Prozradíš, co za útvar to bylo?

K psaní jsem se dostala na ZŠ Matice školské v Českých Budějovicích díky soudružce (o rok později již paní učitelce) Janátové...
Ok, trochu to zkrátím. :)
Ta mě naučila psát. První útvar, který by se možná dal nazvat literárním (i když možná spíš patvarem). asi byly vážně ty slohovky. Ty mě bavily, to je ale asi u nás všech tady běžné. A hm... asi básničky, teda spíš rýmovačky. Dokonce jsem měla dvě spoluautorské (s bráchou), i publikované. Byly děsně trapné a byly děsně trapně ve Čtyřlístku a samozřejmě máme ten výtisk děsně trapně schovaný a tu trapnější z obou básniček - omluva rýmovaček - si i pamatuju. No a pak to bylo občas něco malinko do šuplíčku - povídečka, román... Začátek, sem tam i prostředek, ale málokdy konec. Pak asi dlouuuuho nic, až při psaní diplomky jsem se odreagovávala psaním jisté FF, která naštěstí už není dohledatelná, protože web, kde byla publikovaná, spadl, opakovaně, a já už pak měla rozum a znovu to tam nevěšela...
No a rok 2010, léto a jsem na stmivani-ff.

Tak to nás ale bude zajímat! Co to bylo zač? Jaká FF? Jaký námět? Prozraď...

Ok, co bych neudělala pro všeobecné pobavení, byla to FF na seriál Kobra 11.

Kobra? To je více než zajímavé… Rozhodně chceme vědět víc!

Ech… Jo, Kobra... dokonce jsme s partičkou podobně postižených kamarádů byli i na jednom natáčecím dni jako komparz... opět naštěstí tam nejsem vidět.

Hm, hm - v tom případě tenhle dotaz si nemohu odpustit: propírala jsi kluky z Kobry stejně svižně a humorně jako naši upírskou rodinku?

Ha! To je chyták! Test mé skromnosti! Nemůžu říct, jestli jsem byla vtipná, ale styl jsem myslím měla stejný, takže fakt snaha o převážně nevážně, hodně dialogy, vztahy, akce jen okrajově. A nejen kluky, Kobra 11 měla i svou odnož (jen dvě série), kde byla smíšená dvojice, a tu jsem žrala. Typické schéma, ona aristokratka - on neotesanec a jisker až na půdu. Ale už pryč od Kobry. Ach jo, musím si najít imagemakera... jestli teda ještě je, co zachránit...

Od Kobry k Twilight je to docela kus cesty, že ano. Co tě inspirovalo nebo prostě pobídlo k tomu napsat první Twilight věc? Mám dojem, že to bylo „Pár střípků z věčnosti aneb…“ a nějak dál, odpusť mi mou selhávající paměť.

K psaní na téma TW mě pobídlo jednoduše čtení, čtení, čtení všech úžasných povídek na stmivani-ff, a pak jednoho dne snaha zkusit si to taky. Zkusit, jestli ještě dám dohromady nějakou větu.

A co tě inspirovalo k té úplně první? Pamatuješ si na moment, který tě přivedl právě na tvůj první námět?

No, ty moje povídky jsou spíš takový patchwork, ona ta první povídka vznikala a spousta po ní taky tak, že jsem k sobě slepovala různé epizodky, vtípky, dialogy, které mě napadaly, nebo jsem je opsala ze svého života, ono to zpravidla nemá větší námět. Má to mít nějakou pointu, ale hlavní je neunudit. Já tu svoji dílničku ale hlavně neberu moc vážně, tak nevím, jak ji popsat.

Rozumím. A na to navazuje další otázka, v místních kruzích nejspíš už tisíckrát položená: Zkusíš nám shrnout, co tě na Sáze tak uchvátilo, že ses dostala až mezi nás?

Tak je to konečně tady (otázka na Twilight) - má první stručná odpověď na otázku: strhující čtení, které mě donutilo, i po té, co jsem se vrátila v pět ráno domů číst aspoň hodinu, než půjdu konečně spát. Ale nechtěj po mně specifikovat proč nebo dokonce jméno nebo team.

Dobře, jméno si odpustím, ale jinak tě nehodlám pustit z háčku tak lehce. Co na tom bylo TAK strhující?

Správně namíchaný koktejl emocí, vtipu, napětí. Hele, nechci nudit, všichni tady to četli. Navíc nechci, aby prasklo, jaké mám mezery ve vzdělání, takový New Moon, některé části jsem přeskočila a nepřečetla dodnes... Sorry, ale bez Edwarda, hm, co?

Nudit nebudeš, neboj! Všechny jsme to četly, ale každá jsme si v tom našla něco jiného. Občas, když poslouchám názory na Twilight, zdá se mi, že snad ani nemluví o stejné knize. :) Takže ven s tím tvým malým Twilight vesmírem... Zkus to nějak uchytit...

Já to četla už děsně dávno, já už si to nepamatuju… No dobře, no... to příjemné chvění, jejich oťukávání, sem tam vtipné dialogy, sbližování, ta jeho sexy stará škola.

Dobře, vypadá to, že s touhle odpovědí už se budeme muset spokojit. Jaké další výtvory na upírské téma tě oslovily?

Upíří deníky - seriál; Vampýrská akademie - knížky, ale některé jsem jen tak prolistovala; Angel, pár dílů Buffy - kvůli Davidovi. Co je ještě? Jo, první díl Bratrstva. A muzikál Dracula - teď na něj koukám úplně jinýma očima. Karolčina Dvě zrcadla a vůbec celá její slibně nakročená budoucí trilogie, srdcovka! (Ne, fakt neberu procenta z prodeje, ale nějaké to promile si dám s Karolkou na baru ráda ;-)) A co ještě, jooo, zapomněla jsem na Lovce duchů a hlavně díl, který je plný narážek na Stmívání.

Pamatuješ si, co jsi na našem FF četla jako první? To jen tak pro zajímavost...

Přemýšlela jsem nad tím, ale vlastně už ani nevím, takhle zpětně totiž nedokážu přiřadit autora... ale myslím, že jedna z prvních věcí byla ambřina Krabice vzpomínek. Proto tam taky není žádný můj komentář, to jsem ještě jenom nakukovala, první komentáře byly krátké, nesmělé. No a ten koment tam třeba někdy bude... čestné pioný-... ehm, já byla jen jiskra, ale tak přísahám, že koment někdy přidám.

Přísaháš veřejně, tak bacha na to! A co prvního tě vážně chytlo...? Tak, že jsi nemohla přestat číst. Byla to hned tahle tvá čtenářská prvotina?

Určitě i ta. Ale nebyla to jediná povídka, nebylo to tak, že bych až po přečtení té jedné konkrétní na webu zakotvila. Mě nadchl celý web, málokdy jsem tam narazila na něco, co bych přestala po pár řádcích číst, tady už byl ten super cedník, sítko. Problém byl jen ten, že když jsem narazila na povídku, která mě chytla obzvlášť, jela jsem další od toho autora... a tihle autoři jsou pak děsné brzdy (řečeno s láskou ;-)), to se vůbec nemám šanci dostat na jiné.

A povzbudilo tě to k psaní, tím lépe. Co jsem se měla možnost seznámit s tvým dílem, přesvědčila jsem se, že disponuje propracovaným a promyšleným humorem. Kam na takové vtípky chodíš? V tvém podání má celá Cullenovic familie pěkně za ušima. Jde ti vymýšlení takových scének snadno nebo je s tím práce?

Díky za kompliment, ale kuš. Některé věci jsou převzaté z toho, jak se kolem mě mihly v reálném světě. Měla jsem období, kdy jsem si po nějaké hlášce (své, kamarádů, kolegů...) řekla, že to by se dalo použít... Někdy něco vytane v průběhu psaní samo, jindy je to štrikování, stokrát převracená věta, aby konečně vyzněla, jak jsem chtěla.
A dneska už vlastně ani nevím, mám pocit, že už mi chybí to naladění a tenhle styl povídek už nezvládám.

Stokrát převrácená věta - jo, tak to nejspíš většina z nás bude vědět, o čem mluvíš. Takže i ve tvém případě platí, že bez práce nejsou koláče a nápady je prostě třeba umět zpracovat.

To teda... obdivuji autorky, které zvládají s lehkostí a grácií obrovskou kvalitu ruku v ruce s kvantitou, já mám jen málokdy takový ten setrvačný stav, kdy mi to píše samo, většinou jsou to opravy, přepisy... a hlavně pak v administraci, tam to vidím jinýma očima.

Kdo ne. :) Fascinuje mě tvůj kombinační smysl, který se projevil v jedné z tvých povídek, ve níž ses nebála skákat časem a na téhle ošemetné půdě jsi bravurně držela balanc. A tak mě napadlo – hraješ šachy? Pokud ano, na kolikátém místě jsi v celorepublikovém přeboru? :)

Cestování v čase, ach jo, další moje úchylka. Sama se divím, že to do sebe docela zapadlo, i když by se tam určitě našla nějaká maličkost, která by celou tu logiku rozbourala a nezbylo by nic... Ale pečlivě jsem studovala různé filmy, seriály, knížky (děsná oběť :P).
Šachy? No, pravidla znám, ale tím to končí. A... já nejsem absolutně soutěživý typ. Nehledě na to, že bych šachy projela, ale obecně, nerada vyhrávám i třeba v Člověče, nezlob se, protože nerada vidím, že ten druhý prohrává. Jsem divná, co?

Nejsi... Vůbec ne. Mně se taky nejlíp hraje, když se nesnažím vyhrát… Takže šachy ne? A jiné kombinační hry? Někde bys tenhle tvůj talent ještě měla uplatnit!

Nemyslím, že jde o nějaký talent, prostě štěstí. A ke kombinacím... snažím se hlavně správně zkombinovat všechno tak, abych konečně vypadala na svůj věk, hra na dospělou, to je moje životní role... a věčný boj. (pozn.: Carlie patří mezi ty, které budou nejspíše vždy vypadat mladě a nevinně. Útlá malá postava, milý kukuč…) Pracovala jsem i v Dětském koutku v jednom obchodním domě a párkrát se mi i stalo, že se dítko bezelstně zeptalo, kdy si přijde maminka pro mě. Jako externistka mám i jednu výuku, a když projdu kolem svých studentů na první hodinu, chvilku překvapeně mrkají, když vidí, že jelikož odemykám učebnu, asi je budu učit.

Aha, to je zajímavé! Ale nejspíš naprosto výstižné! Tvé psaní ale rozhodně dospělé je, to se spolehni. O kterých postavách ze Ságy se ti nejlépe píše? Je nějaký z charakterů Stmívání, jejichž osobnost ti prostě sedí a psaní jde samo? (Ne, ne, tohle vůbec není skrytá otázka na to, které z postav Ságy máš nejraději… chraň Bůh!)

Nejlíp se mi psala klasická dvojice E+B. Ale díky spoluautorské povídce s Gassie jsem si střihla trochu víc i dvojici Jacob a Nessie. I když musím říct, že Nessie se mi občas píše špatně… přeci jen, tady se není moc o co opřít, jako dospělá není v Sáze vykreslená. No, ať to uzavřu, myslím, že hlavní je vždycky to, že je to dvojice, vztahy, o tom to pro mě je. Moje slabost jsou dialogy, taková vášnivá hádka - ta má šťávu a tempo psaní se pak rapidně zvyšuje.
Ještě si dovolím, já vím, že se mě na to nikdo neptá, takže jsem trochu drzá ;-), ale když už jsem narazila na tu spoluautorskou tvorbu, tak právě to je ta, která se mi píše nejlíp. Nese s sebou větší tah na branku, je zábavnější, smysluplnější a člověk se při ní může dozvědět i něco o ostatních autorkách. A já někdy možná taky potřebuji zadání, zakázku. Ony ty „slohovky“ se píšou přeci jen líp. Mívám i světlé chvilky a pár nápadů, jenže na naprosto nevhodných místech… ve sprše, za volantem… atd. A než mám možnost si je zapsat, zapomenu je.
Jo, a moc by mě bavilo střihnout si spoluautorskou povídku typu: jeden napíše odstavec, druhý naváže, třetí, čtvrtý, pátý… atd. a nikdo neví, kam se příběh bude ubírat.

Ha! Zájemci, hlašte se! Na výsledek takové spolupráce bych byla rozhodně zvědavá. A když tedy víme, jak ráda píšeš, ještě zkusíme zjistit CO: Upřednostňuješ psaní fanfiction nebo jsou lepší tvé vlastní příběhy, kde necháš svou fantazii rozběhnout naplno?

Hihi, když se ještě vrátím k Tvé první otázce v tomto rozhovoru vůbec, ještě jsem si vzpomněla (napoprvé jsem si to vůbec nevybavila, možná obranný mechanismus paměti – poslední pokus o zachránění image), že jsme s bráchou jako děti vymýšleli a kreslili komiks. Jeden druhému. Postavičky nebyly nijak složité, jednoduché schéma panáčků. Takže určitě to začalo vlastními příběhy. Pokračovalo, pokračovalo… Až vůbec první, ale kraťounká fanfiction přišla se seriálem Akta X, to byla taková spoluautorská, na gymplu jsme psaly s kamarádkou. Vždycky ona jeden den kousek, já druhý den kousek - jen samy pro sebe, ručně, do sešitu, který mezi námi putoval. Byla trochu parodicky laděná, pokud si vzpomínám. Třeba Mulder přijde za Scullyovou domů a ona… ale nebudu zdržovat a kromě toho neumím vyprávět vtipy.

Škoda! A já ti zrovna visela na rtech!

No, ehm… byl to trochu černý humor, Scullyová Mulderovi otevře, přičemž má v ruce nohu nějakého nebožtíka, aby lakonicky sdělila, že toho má moc, tak si musela vzít práci domů (pozn.: Scullyová je kromě jiného patoložka).
Ale ať ten trapas zamluvím, co upřednostňuju? To, na co mám - a to je pohodlí už vykreslených charakterů. Ráda bych někdy hodila na papír (myšleno virtuální) nějaký vlastní příběh, ale to je jen zbožné přání.

Nikdy neříkej nikdy. A co ráda děláš, když zrovna nepíšeš nebo nečteš?

Já moc nepíšu. Obzvlášť v poslední době, takže to mi čas nezabere. Jej, co já dělám? V práci trávím hodně času, hm… Zbytek mi vyplňuje ve všedních dnech internet (nebojme si to přiznat), sem tam nějaká ta au-pair akce (brácha má 3 děti – 7letého, 5letou, 2letého, k tomu psa a manželku), sem tam nějaká „společenská sešlost“. Nevím,… nic zajímavého asi, nemám žádného výjimečného koníčka (jen kocoura).
A ráda peču… ale jinak peču na všechny domácí práce. Ty dělám jen se sebezapřením a mp3 v uších. Zastávám názor, že byt má sloužit nám, ne my jemu, alibistické, já vím.

Tak v tom ti fandím. Jestli se ti podaří to heslo udržet dlouhodobě, dej mi pak návod.
Jaké další knihy tě oslovily? Co ráda čteš, co si vybíráš? Lze nějak charakterizovat shodné rysy?

Dám na doporučení.
Shodné rysy? Nesmí to být nuda. I když teďka jsem četla Miláčka až do půlky i přesto, že jsem nebyla zrovna unešená. Bylo to pravda ale jen díky tomu, že jsem si představovala jako hlavního hrdinu Roba, ten vykreslený autorem - kroutící si vousy - mě tolik nenadchl, ale pak už se příběh trochu rozjel a psychologie postav byla skvělá.
Mám ráda napínáčky. Všeho druhu.
Z hlavy nemůžu pustit knížku, o které jsem Ti už kdysi psala, od Kate Mortonové Dům u jezera (nejedná se o předlohu ke stejnojmennému filmu se Sandrou Bullock).
Díky bráchovi jsem se jako dítě dostala k Hobbitovi (ve slovenštině, super) a Pánu prstenů a díky němu (bráchovi, ne Pánu prstenů) jsem i získala úchylku pro sci-fi o cestování v čase – ona to byla jediná tematika v bráchových sci-fi, která mě bavila, proto asi… Zatímco on si doplňoval vzdělání čtením mého časopisu Dívka, já četla v jeho Ikarii.
Těch knížek by asi byla spousta.

Dům u jezera, dobře, píšu si na svůj dlouhý seznam „k přečtení“. Na všechny tvé oblíbené knihy tu bohužel není dost místa, musíme ještě udělat krok stranou. V hudbě je to jasné, tam nejspíš momentálně (a už nějaký čas) vyhrávají Muse, je to tak? A tak zkusíme filmy: jaký film, když nebudeme počítat všechny díly Ságy, se ti naposledy líbil? Co přesně se ti na něm líbilo?

Muse jsou srdeční záležitost, jasně. Líbí se mi u nich, jak ty songy mají kolikrát dvě roviny, jak v tom je něžnost ploužáku, ale i naléhavost rockové hudby. Jinak ale nejsem fanoušek jediné kapely, beru to tak napříč spektrem, od každého něco… vyjma dechovky a tvrdé muziky. Obecně u každé hudby oceňuju, když to nemá jen basy, ale i melodii.

A co se týká filmů: úplně poslední film, který jsem viděla, byl Perfect days – I ženy mají své dny a ten mě vcelku bavil. Možná nejzábavnější na něm bylo to, že jsem ho pustila mamce a v mnoha situacích jsme se v hlavní hrdince a její matce viděly.
Pak mám ráda překvapivé, psychologické, strhující filmy. Jsem nadšená, když člověk do půlky filmů věří něčemu a pak se ukáže, že všechno bylo jinak, viz film Čistá duše, Prokletý ostrov nebo Ti druzí.
Nemám ráda naturalistické scény, kdy krev a jiné svinstvo jsou samoúčelné a jinak to nemá myšlenku. Takže tyhle scény přežívám s hlavou odvrácenou, ale jinak třeba i Nezvratný osud můžu, kvůli vymýšlení toho, kdo je na řadě, jestli nějak přijdou na možnost záchrany apod.
No a jasně, že to nemůže chybět: filmy o cestování v čase s Návratem do budoucnosti v čele.
A jsem ženská, takže romantické komedie, samozřejmě. I když na některé obzvlášť přeslazeně patetické získávám alergii. Jen jestli to nebude tím, že moje tzv. tvorba je taky patetická a toho medu…

Patetická? Medu? Hm… Můžeme nechat tvé čtenáře hlasovat. Osobně se přidávám na stranu: všeho tak akorát. A tvůj výčet filmů si píšu na svůj seznam „ke shlédnutí“.

Děkuji za rozhovor! I za odvahu. Ještě ji budeš potřebovat. Mám celkem jasné tušení, že v dalších otázkách za mě bude pokračovat místní široké FF osazenstvo. :)

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

Bosorka

3)  Bosorka (31.03.2012 15:37)

Moc se těším, až si tuhle zpověď přečtu, Oloušku Ale už teĎ ti položím veledůležitou otázku - který vlkodlak se ti zdá nejhezčí? ;) ;) ;)

SarkaS

2)  SarkaS (31.03.2012 14:45)

Krásný rozhovor děvčata! To jsem se dozvěděla zajímavých věcí a já už myslela že jsem tu jediná fanynka Návratu do budoucnosti Můžu připojit taky několik svých dotazů?
Carlie, co ty a cestování? Jsi zastánce tvrzení všude dobře doma nejlépe nebo bys brala i budoucnost na jiných zeměpisných souřadnicích?
Pak taky životně důležitý dotaz, co ti nejvíc chutná? Jsi na sladké, slané nebo dáš království a půl koně za nakládané okurky a kyselé hady?
A poslední (ať moc neprudím ) co roční období? Jakému dáváš přednost a ideální počasí? Tady se ještě sama nabízí otázka, jak by vypadal tvůj ideální den?
A teď už fakt končím a jdu se tešit na odpovědi, pááá

Ree

1)  Ree (31.03.2012 14:20)

Carlie, neboj, já taky nemám NM přečtené celé Už tehdy mi vadil Jacob, takže jsem několik desítek stránek přeskočila A souhlasím s tebou, ten díl Lovců, kdy si dobírali Stmívání, byl super

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek