Sekce

Galerie

Sedmnáctá kapitola. Pohled Alice, poté je tam pohled neznámé osoby, kdo to je Vás zajisté překvapí. To tam ovšem není napsané, z toho důvodu, aby to bylo překvapení. Hezké čtení a prosím komentáře.

Kiana ♥

17. kapitola

Mrtvá nemrtvá

 

Pohled Alice:

„Píp!“ fuj, to jsem se lekla, zrovna jsme se s Jasperem věnovali jeden druhému, když mi  cvaknul notebook, že mám nový e-mail.

„Hnusný zvuk, budu muset ten počítač úplně ztlumit,“ řekla jsem Jasperovi.

„Nekoukneš se, co to je?“ optal se mne nazpátek.

„Ne,“ řekla jsem a chtěla jsem zavřít notebook, ale upoutala mne adresa: Sabel@email.net posadila jsem se a otevřela jsem zprávu. Jasper mi ovinul ruce okolo pasu a četl se mnou.

„Všichni sem!“ zavolala jsem do domu a všichni byli do sekundy u nás v pokoji.

„Sestřičko, to potřebuješ publikum?“ zeptal se mně Emm, když si mě prohlídnul a uviděl, v čem

jsem oblečená. Pouze jsem na něj zavrčela.

„Poslouchejte, teďko mi dorazil e-mail od Belly:

Ahoj Alice,

nevím, zdali se mnou chcete ještě mít něco společného, chovala jsem se jako idiot. Byla jsem naprosto sobecká a nevychovaná. Uvědomuji si to a moc toho lituji. Chtěla bych Vás poprosit o odpuštění. Bloumala jsem světem a hledala jsem něco, co jsem již dávno měla. Hledala jsem, to, co mi chybělo, když jsem věděla, co to je. Hledala jsem, co jsem ztratila, ale nechtěla jsme si připustit, že to všechno jste vy. Moje rodina, mé sestry, bratři, otec i matka. To všechno jste pro mě, právě vy, ale já si to nechtěla připustit. Část, mého mozku to tušila, ale ta druhá to razantně odmítala. Prosím Vás, odpusťte mi mou hloupost.

Sedím v letadle a za hodinu budu přistávat v Seattlu.

Miluju Vás,

Bella♥,“ dočetla jsem jim. Dívali jsme se jeden na druhého a věděli jsme přesně, co si o tom ostatní myslí.

„Musíme vyjet, abychom to do Seattlu stihli,“ řekla jsem v poloběhu do šatny. Ostatní se taky rozutekli a za necelé dvě minuty jsme stáli pod shodami nachystaní na odjezd. Byla jsem dnes výjimečně poslední, scházela jsem schody, když vtom mě do nosu praštila vize.

Na obrazovce Sabelina počítače, jako poslední věta čnělo: Tak už střel!

Sabel zvedla hlavu a usmála se. Na Linu v tom okamžiku spadla skříň a byla ihned na místě mrtvá. Sabel vstala a klekla si k ní, na hlavu ji spadla lampa. Letadlo se dále řítilo k zemi. Potom jen velký výbuch, byla mrtvá! Všichni byly mrtví!

Otevřela jsem oči, všichni se na mě dívali.

„Sabel, je mrtvá!“ řekla jsem.

 

 

Viděla jsem jen padající letadlo. Bylo celé broskvově oranžové a na boku mělo velkým fialovým písmem napsáno Sabella. To je ta slavná zpěvačka, pokud se nemýlím.

Rozběhla jsem se směrem na místo, kam by mělo letadlo dopadnout. Má upíří rychlost mi dovolovala, cestu rychlejší nežli autem.  Na místo jsem přiběhla pár desítek minut před tím, než letadlo mělo dopadnout. Jsem sice upír, ale nenechám zahynout lidi, je to proti mým zásadám, lidským zásadám.

Vyskočila jsem na strom, letadlo bylo dvacet metrů od země, patnáct metrů, skočila jsem pod něj a uchopila jsem ho. Vší silou jsem zastavila jeho pád. Letadlo jsem postavila na zem, jako by normálně přistálo, akorát bez podvozku. Násilím jsem otevřela dveře kokpitu a vlezla jsem dovnitř.

„Sabel? Sabel? Kde jsi? Nejsi mrtvá! Kde jsi?“ volala jsem dovnitř trupu letadla. Sabel ležela na zemi a z hlavy jí tekla krev. Žila. Nejsem vegetarián, to doopravdy ne, ale měla jsem kliku, že jsem dlouhou dobu bydlela u známých, tady ve Forks  tak mám zdokonalené sebeovládání. Její spolucestující, nějaká holka měla zlomený vaz a pilot měl utrhnutou půlku těla, jak čumákem letadla narazil do stromu.

Vzala jsem Sabel do náručí a rozeběhla jsem se s ní do nemocnice. Byla jsem rychlá, v nemocnici jsem byla za pět minut, když jsem vyběhla z lesa, maličko jsem zpomalila, ale jenom trošičku, abych ji nezabila. Vřítila jsem se do vchodu, kde zrovna stál Carlisle.

„Carlisle, našla jsem ji umírat v letadle, které spadlo přibližně čtyři sta kilometrů odsud,“ řekla jsem mu, ale on si dívku prohlížel.

„Moje dcera,“ pronesl po chvíli. „Sestro, připravte sál, podle toho, co vidím, má zlomenou klíční kost, nějaká žebra, je tady podezření na pneumotorax. Chci CT, ultrazvuk a Sono celého břicha i plic,“ řekl Carlisle.

„Měla štěstí, že jsem tam byla. To letadlo padalo k zemi, zachytila jsem ho nějakých patnáct metrů nad zemí. Pilot je mrtvý, má odseknuté tělo od pasu nahoru, letuška má zlomený vaz a roztříštěnou lebku, spadla na ni skříň. Zavolala jsem hasiče, policii a sanitku, ale ona ještě žila,“ řekla jsem mu.

„Děkuji Victorie, jsem ti vděčný za život mé dcery,“ řekl mi Carlisle a odešel za Sabel.

Jeho dcery? Jak jeho dcery? Nechala jsem myšlenky plynout a odešla jsem z nemocnice. Musela jsem běžet v Seattlu, na mě bude čekat zbytek naší bandy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  lucia (11.05.2011 17:45)

Victoria!!! Tak, čakala som hocikoho ale VICTORIU ani náhodou Ale skvelá kapitola

1)  Tery (19.02.2011 19:04)

Jo Viktorie jo? teda tak uz se moc tesim na dalsí dil jeste ze to dobre dopadlo no jasne dyt je to HE ufff

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella